Reckless - 26. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

Tohle ráno je zatraceně trapné. Modré koule stranou, to teda jo.

A i když bych rád odtáhl Tori stranou, abych se omluvil, přivádí mou dceru k úsměvu poprvé od toho, co se vrátila domů od své matky a udělal bych skoro vše, abych pomohl Mile zapomenout na všechny ty sračky, které na mě její matka křičela.

Kuchyň plní Toriin sladký hlas, když ignoruje všechny ty nepříjemné blbosti, které sem dopadly před hodinou, a dělá dceři snídani. Když ji servírují, otevřou se přední dveře a přišourají se Logan s Codym.

Když si vytáhne barovou stoličku vedle mě, zašeptá: „Medúza je pryč?“

Přikývnu a srknu si studené kávy, než se natáhnu po Codym. Je binec. Na bradě zaschlou omáčku na špagety. Kůrku z kdoví čeho na oblečení. Večeře ze včerejšího večera.

„Ahoj, smraďochu. Chceš nějaké palačinky?“

Můj syn zatleská a žvýká si pěstičku. Budu to brát jako ano.

„Tori, vadilo by ti nachystat něco i Codymu?“

„Hned to bude.“

Jsem chaos frustrace a vzteku, ale sledovat Tori, jak učí mou dceru otáčet palačinky, mě o stupínek uklidní, zvlášť když Mila piští radostí, když skoro mine pánev.

Brácha se potlouká kolem, dokud neuložíme děti, aby si schruply. V tu dobu myslím, že už jsem přišel na to, co musím udělat.

Když se dostanu k Tori do pokoje, sedí na posteli, vlasy vytažené do nepořádného uzlu.

Zaklepu klouby o zárubeň. „Máš sekundu?“

Celé její tělo se napne, ale podívá se na mě a přikývne. Bez jakéhokoli make-upu, je snazší vidět stíny pod jejíma očima.

Držel jsi ji vzhůru celou noc, kreténe. A pak ji nechal spát v autě. Jasně, že je unavená.

„Můžu?“ Ukážu na její postel. Když zase přikývne, posadím se vedle ní a rukou si přetřu obličej. „Nejsem si jistý, kde začít kromě toho, že ti děkuju, že jsi rozveselila Milu. Nejspíš jsi poznala, že slyšela, jak se s její mámou hádáme.“

„Bez obav.“ Vydechne hluboký výdech. „Za to, co se stalo, se cítím pěkně zodpovědná, takže to je to nejmenší, co jsem mohla udělat.“

Trvá mi sekundu vstřebat, co říká. „To nemůžeš myslet vážně.“

„Já byla důvod, proč jsi dnes ráno byl venku.“ V klíně kroutí svýma štíhlýma rukama. „Pak jsem musela otevřít svoji velkou pusu a zeptat se, jestli mám dětem udělat snídani, když jsem měla zůstat zticha.“ Zasténá, obrátí se a pohřbí si obličej do deky, přičemž mumlá něco o svém spodním prádle.

Usměju se a třu jí záda. „Jsi zlatíčko, víš to? A na včerejší noci nebo dnešním ránu není nic, kvůli čemu by ses měla cítit trapně. Já jsem ten, co tě vystopoval do toho baru a násilím tě nakrmil sacharidy, dokud jsi v mých rukách nebyla jako vosk. Co můžu říct? Je těžké mi odolat, když vytasím velké zbraně.“

Když na mě koukne, zvednu paže a zatnu.

Ramena se jí otřásají smíchy a přetočí se na bok. „Pěkně sebejistý, co, ty cvoku?“

Jak to že dokáže vypadat tak krásně v teplácích a tričku? „Jen s tebou blbnu.“

Ty velké oříškové oči mě studují a věnuje mi plachý úsměv. „Tak nějak se mi líbí, když se mnou blbneš.“

Nejsem si jistý, proč je všechno s touto ženou tak snadné. Nikdy bych nehádal, že tohle je ten případ, když jsme se poprvé setkali.

Sakra. To to dělá ještě těžší.

Odvrátím pohled, potřebuju si udržet svůj důvtip a Tori mi ztěžuje soustředění. A to ani nezmiňuju sexuální frustraci, která mě, od té doby co se známe, skoro nutí vyskočit z kůže.

„Takže, já, uh… potřebuju požádat o laskavost.“

Když se podívám zpět na ni, přikyvuje. „Samozřejmě.“

Polknu a kývnu na ni. „Poslyš. Včera večer to pro mě bylo skvělé.“

Bože, nesnáším to.

Úsměv na tváři jí zeslábne.

„Ale?“ zeptá se, její hlas sotva víc než šepot.

„Ale Allison mi dnes venku narovinu řekla nějaké pěkně vážně sračky. Jako že třeba vyhrožovala, že podá návrh žádosti o péči o děti, když zatraceně dobře vím, že je nechce.“

„To myslíš vážně?“ Posadí se, její tvář odráží záplavu emocí, které cítím.

„Jo. Chce, abych tě vyhodil.“

„To mě nepřekvapuje.“ Toriina ramena poklesnou. „Chápu, že potřebuješ učinit svoje děti prioritou, a pokud to znamená, že si musíš najít jinou chůvu, slibuju, že si to nebudu brát osobně.“

Natáhnu se po ní a přitáhnu si ji k boku. „Nevyhodím tě, zlato. Řekl jsem Allison, že bude potřebovat soudní příkaz, aby mě to donutila udělat, takže pokud tě vážně tehdy nezatkli za šňupání koksu z koz šlapky, myslím, že v tomto ohledu jsme v pohodě.“

Uchechtne se a opře se o mě. „Tak… teda?“

„Takže dokud neuvidím, o co Allison jde, s čím mě dožene v úterý u soudu a důsledek toho, co se dnes stalo, myslím, že bychom měli to, co se mezi námi děje, dát na druhou kolej. Potřebuju si promluvit s právníkem a přijít na to, jak se vyrovnat s jejími požadavky způsobem, který ji nepopíchne. Nemůžu ji znovu nechat vyšilovat před dětmi.“

Tori mě znovu šokuje, v pevném objetí mi ovine ruce kolem pasu. „Cokoli potřebuješ. Vím, že Mila a Cody jsou na prvním místě, tak jak by být měli.“

Dám jí pusu na vršek hlavy, nesnáším, že bych nejspíš neměl dělat ani to, ale držet ji je nebe a klid z toho, že ji mám v náruči, je ohromný. „Je mi to tak líto,“ mumlám jí do vlasů. „Chci, abys věděla, že tě opravdu mám rád. Jsem s tebou rád. Rád se poflakuju.“

Ta slova zní hrozně nedostatečně, ale nejsem si jistý, jak vyjádřit, jak se díky této ženě cítím.

„Taky tě mám ráda, Ethane.“ Hruď se jí zvedne dalším těžkým povzdechem. „Ale chápu to.“

To je dobře, protože si nejsem jistý, že i já.