Reckless - 23. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI

Nad námi na nočním nebi září deset tisíc hvězd. Jak jsme zaparkovaní na pastvině a náruč mám plnou tohoto muže, když se muchlujeme v přívěsu jeho auta, jsem uzlík rozporů.

Hořím žárem, ale chvěju se.

Jsem vyděšená, ale důvěřivá.

Přemožená, ale roztoužená.

Na kůži mě lechtá strniště na jeho hranaté čelisti, když se nakláním k polibku, protože potřebuju cítit všechno, co mi může dát.

Je mi jedno, že mě pevná ocel štípe přes deku a do zad. Nestarám se, že tato věc mezi námi může na stovky různých způsobů nevyjít. Je mi jedno, že bych mu mohla až příliš silně propadnout.

Jsem tak unavená z toho, jak se ochraňuju. Chci jednu noc, jednu noc, kde ho budu cítit a dotýkat se ho a dovolím si pokračovat a nebýt ustrašená z toho, že budu zraněná.

Větřík mi profukuje chabou výmluvou v podobě mého oblečení, ale Ethanovo teplé tělo se vznáší tak blízko, že mi zahřívá kůži, i když se sklání a opírá se na slušnou vzdálenost ode mě. Drží se, aby se na mě nesvalil.

Ale jeho žhavé polibky mě nutí zoufale toužit po něčem víc.

„Pojď blíž,“ zamumlám proti jeho rtům. Pozastaví se a podívá se na mě s takovou touhou v očích, že bych mohla přímo na místě shořet. „Už nejsem připitá a potřebuju, abys šel blíž. Hned.“

Na obličej mu pronikne uculení. „Náročná malá věcička, co?“

Dovolím si přejet ho očima. Jeho rozcuchané vlasy, které jsem důkladně ojížděla prsty. Jeho odpolední strniště, které mě škrábe na dlani. Ty perfektně vytvarované rty, vlhké z mých polibků.

„Jsem náročná, když vím, co chci, a v tuto chvíli, víc než cokoli, chci tebe.“ Úleva, kterou cítím po vyslovení těch slov, je okamžitá.

Nikdy jsem nebyla někdo, kdo by se držel zpátky, ani s tím, co jsem si myslela nebo co jsem cítila, ale poslední rok si pohrál s mou hlavou. Zrovna teď ale, v tomto tmavém poli, obalená v Ethanově náruči, se cítím v bezpečí.

A musím se chopit šance.

Jen jednou.

Nakloním se nahoru a otřu se svými rty o jeho. „Chci tě. Tak moc.“

Otře se nosem o můj. „Taky tě chci, zlato.“

V těle se mi vzedmou emoce, nutí mě doufat ve věci, které bych si pravděpodobně neměla přát.

Jedna noc, připomenu si. Dnes v noci popadni tu šanci. Nemysli na zítřek.

Pomalu se odtáhnu. Ty modré oči potemní, jak sleduje moje ruce zpracovávat knoflíky na korzetu, které vedou mezi mými prsy až k pasu.

Když jsem hotová, vrátím ruce k bokům a čekám.

Uběhne věčnost, zatímco jeho oči cestují dolů, prodlévají tam, kde mi vršek sotva přiléhá k vyvýšeninám křivek a zase zpátky nahoru. Jeho hluboký hlas přeruší ticho chraplavým šepotem. „Když jsi oblečená, jsi asi to nejnádhernější, co jsem kdy viděl. Nejsem si jistý, jak otřeseš mým světem, až ti ten vršek sundám.“

Když mu zírám do očí, přeskakují mezi námi bíle žhnoucí jiskry.

„Možná bychom to měli zjistit.“ Zajímalo by mě, jestli slyší, jak mi buší srdce proti žebrům. „Ethane, dotkni se mě.“

Drží můj upřený pohled, když mi drsnou dlaní ovine rameno a sundá jedno ramínko vršku.

Pak další.

Dokud na holé kůži necítím vánek.

Když se podívá dolů tentokrát, jeho hladové zasténání mi v žilách rozpoutá hořící delirium.

„Sakra, máš neuvěřitelné tělo.“

Jeho prsty po mně zlehounka přejíždí, testují tíhu ve velké dlani, než mi zmáčkne prso.

Bože, ano.

Silněji.

Jako by vycítil, co potřebuju, vyhoví mi, dokud mi jeho prsty skoro nedělají modřiny tam, kde jeho stisk jde po hranici mezi potěšením a bolestí.

Perfektnost.

Vydám povzdech rozkoše a přitáhnu si ho blíž. Jeho silné stehno se vklíní mezi moje a všechno ve mně pulsuje, když ho cítím tvrdého a hrubého na svém boku.

Beze slov mu rozepnu knoflíky na košili, protože potřebuju cítit jeho žár proti svému. Když má sundanou košili, můžu jen obdivovat jeho sílu, která nepochází z posedlosti v tělocvičně, ale z dlouhých hodin práce na ranči. Z oddanosti rodinnému podniku. A zatraceně, jestli mě to nenutí mít ho ráda ještě víc.

Ty napnuté svaly se nade mnou ohýbají a zatínají, když se mi plně usadí mezi nohy a jeho tíha mě skoro donutí protočit oči dozadu.

Tehdy si uvědomím, o kolik větší je než kdokoli, s kým jsem kdy byla.  

Jeho nádherná široká ramena nade mnou zakrývají hvězdy a nebe. Na ploše břicha se mi roztáhne jeho ruka. Musím zavrtět boky, abych ho napasovala mezi stehna.

Kdo říká, že můžete mít dobrých věcí příliš?

To není možné.

Protože Ethan je božský.

Tvrdý k mé měkkosti. Drsný k mé hladkosti.

Vdechnu jeho kolínskou a vůni kůže, která mu lne k pokožce, než se naše ústa spojí a vychutnám si malátné hluboké polibky, které se změní v divoké a zoufalé.

Když se odtrhneme, skloní hlavu k mému krku a dlouze saje, což mě donutí zasténat do tiché noci.

Je to příliš a ne dost.

Svíjím se pod ním, jsem mimo, když mi vezme stehno do dlaně a přirazí ke mně. Jsem bez sebe, když vsaje mou bradavku do horkých úst. Bez sebe, když mi sáhne mezi nohy.

V hrudi mu zarachotí oceňující zavrčení.

„Miluju, že jsi tak vlhká,“ zamumlá proti mně.

Jasně, že jsem vlhká. Chci mu říct, jak moc mě vzrušuje, ale moje pusa ta slova nedokáže zformovat.

Zakloní se a nahromadí mi sukni u pasu a znovu přejede tu vlhkou látku mezi mýma nohama.

Když odtáhne růžovou krajku stranou, víc roztáhnu nohy a nechám ho se dívat.

Chci, aby se díval.

Chci, aby viděl, co mi dělá.

„Miláčku, miluju to. Miluju, že jsi nahá,“ zasténá.

Jeho oči zůstávají přišpendlené k místečku, kde mě prstem tře v malých kruzích.

„Oh můj Bože.“ Dech se mi zadrhává a sáhnu si na prsa, abych si seštípla bradavky, chci to štípnutí bolesti.

Jsem blízko.

Tak blízko, že když do mě vklouzne širokým prstem, zalapám po dechu.

„Ano. Ano. Ano.“ To slovo opouští moje rty a zvedá se jako crescendo, když přidá druhý prst.

Ale je to první švihnutí jeho jazyka, co mě zanechá bez dechu.

Můj pokřik nabyde na hlasitosti. Nesrozumitelnosti. Hrdelní zkomolenina potěšení a proseb.

Propletu mu prsty do vlasů a držím ho u sebe. Nestydatě zvedám boky pro víc. Napjatá a našponovaná, jak se šplhám vzhůru. Dokud nejsem na hraně.

Zvuk jeho, jak mě líže, se zdá tak neslušný, ale je to tak správný pocit, že si nemůžu pomoct a vykřiknu, když najde ten perfektní rytmus – plní mě hluboko a tvrdě, ale tak jemně mě hladí svou vlhkou pusou.

Rozpadnu se ve výbuchu, za zavřenýma očima se mi tmavé nebe změní v zářivě bílé.

Je to dlouhá minuta, než se můžu pohnout a během ní mi za hrudní kostí vybublá milion emocí.

Ta nejnaléhavější vykrystalizuje, když se Ethan přesune nade mě.

Chci víc.

O tolik víc než jednu noc.