Reckless - 22. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

Toriin úsměv mě pokaždé dostane.

Nejsem si jistý, že si ho vůbec zasloužím.

Mou drsnou dlaň vítá jemná hladká pokožka, když táhnu ruku po jejím štíhlém rameni.

„Pojďme odsud,“ zachraptím jí do ucha, přičemž doufám, že mě přes hudbu slyší. Díky tomu, jak jí ty nádherné oříškové oči pod mým upřeným pohledem žhnou, cesta do města stojí za to.

Nesnáším kluby. Mám k nim odpor. Ale zase jsem táhl svůj zadek do Austinu, abych ji přiměl se na mě dívat takto. S láskou a zranitelností a touhou. S tím druhem intenzity, ze které mi nutně žhne krev a prsty mě svědí, jak se chtějí ponořit pod pokoušející lem její sukně.

Přikývne, ale zvedne prst a kývne na mě, abych šel davem za ní. Zastavíme se před skupinou lidí a ona se nakloní, aby šeptala další holce, jejíž oči se vrhnou ke mně. Pak mě Tori popadne za ruku a vede mě k východu.

Vyhazovač otevře dveře, aby nás pustil ven na zadní parkoviště. Do tváří nás zasáhne teplý vzduch a vůně barbecue a cedru, když se procházíme do tmy.

„Asi jsem se tě měla zeptat, kde jsi zaparkoval,“ řekne Tori a obrátí se ke mně.

Začne pouštět mou ruku, ale zpevním sevření. „Tudy.“

Poté, co mi poslední hodinu řvala do uší hudba, když jsem kvůli ní prohledával dav, ticho se zdá zesílenější, vzbuzuje ve mně pocit, jako by dnešní večer, tato chvíle, byly důležité.

Pořád se na ni kradmo dívám. Je skoro až příliš, než abych ji zabral na jedenkrát. Ohromující je slovo, které mi přijde na mysl. Všechny ty šílené vlasy. Ty dlouhé nohy. Její velké zlatavé oči. Ta hravá osobnost.

Kradmo na mě koukne a věnuje mi plachý úsměv.

Do háje s tím, mám tuto holku rád a to jak se celá vzteká a nakopává koule, když je vytočená, ale jindy je sladká a zranitelná. Jako teď.

Má to napsané všude ve tváři. Jak ráda je, že jsem pro ni přijel. A sakra, něco to se mnou dělá.

Když jsme na okraji parkoviště, do výhledu se dostane moje auto.

„Zlato, kolik jsi toho vypila?“ Přejedu jí klouby palcem, nejsem ochotný ji pustit.

Několik kroků se couráme, naše kroky křupou na štěrku, než mi odpoví. „Trochu.“

Když dorazíme k mému autu, sklouznu k ní pohledem, když si pohrávám s klíčky. „To znamená co?“

„To znamená, že jsem šťastně připitá a ne na mol ožralá.“ Zasměje se a zhoupne se dozadu a strčí si ruce za sebe. „Přestala jsem pít před půlhodinou. Proč?“

Natáhnu se kolem ní a obalím jí zápěstí svou dlaní, než ji namáčknu na svoje auto. „Příliš připitá, než abys dělala toto?“

Skloním hlavu, vznáším se blízko ní a čekám, jestli mě nezažene, ale místo toho se jí zadrhne dech a vyklene se ke mně. Lehce se rty otřu o ty její.

Když se odtáhnu, vydechne. „Víc.“

Usměju se a skloním se, až na to že tentokrát se jí otřu o krk a vdechnu ji. Vdechuju sladkou vůni kokosů a něčeho květinového.

Na pokožce jí naskočí husí kůže a jemně ji kousnu do křivky ramene a saju.

Polkne. „Pusť mi zápěstí.“

Naléhavost v jejím hlase mě přinutí okamžitě uposlechnout. Nikdy bych ji nechtěl nutit do něčeho, kvůli čemu se cítí nepříjemně.

Ale než můžu udělat krok zpět, kolem krku se mi ovinou její ruce a přitáhne si mě blíž a zvedne nohu k mému boku, aby napasovala naše těla k sobě.

Nemám čas být překvapený, než se mi její ruka zaplete do vlasů a tvrdě trhne, aby dostala mou pusu do roviny před tu svou.

„Z tamtoho večera mi dlužíš polibek,“ zašeptá. Na rtech ji škádlí pekelně sexy úsměv, než přejedou po mých.

Sakra, nic mě nevzrušuje tolik jako žena, která ví, co chce.

Její ústa se mi s jemným povzdechem otevřou. Jazykem kloužu proti jejímu a ona zasténá a z toho zvuku ztvrdnu jako kámen. Dlaní jí přejedu po stehně, které ke mně tiskne.

Na tak malou věcičku má zatraceně dlouhé nohy, nohy, které bych rád měl ovinuté kolem obličeje. Chutná sladce jako cukr a limetka a tequila. Takže mě bolí přestat a odmotat se z ní. Když špičky mých prstů dosáhnou na křivku jejího perfektního úžasného zadku, přesně to udělám.

„Co se děje?“ zeptá se tiše.

„Jen jsem tě chtěl políbit, zlato.“ Odkašlu si a sundám jí nohu a upravím sukni. I když se opravdu chci seznámit s tím, co pokračuje pod tímto konkrétním oblečením.

Slušně, jak jen můžu, si upravím erekci. „To neznamená, že tě nechci dostat do všech druhů nahoty, ale ne dnes večer. Ne když jsi pila.“

Zlostně na mě hledí. „To jako vážně?“

Znovu ji políbím. „To jako vážně.“

Oči jí klesnou k mému rozkroku, než se usměje a vezme mě do dlaně. „Tohle je kvůli mně?“

Její stisk je perfektní. Stejně jako pohlazení.

Pevně zavřu oči a vyfouknu výdech. Bože, dej mi trpělivost neošukat ji na mém Fordu. Prosím a děkuju.

„Na sto deset procent,“ zasténám, než si sundám její ruku z ptáka, který mě proklíná a nazývá zrádcem. Sklouznu jí rty po zápěstí. „Kromě toho ti chci vysvětlit, co se stalo včera večer v restauraci.“

Oči jí změknou, přikývne a nakloní se, aby mě políbila. „U tebe nebo u mě? Oh, počkat, to je to samé.“

Uchechtnu se, cítím úlevu a jsem šíleně vzrušený a vděčný za další šanci s touto ženou. Doufám, že to tentokrát nepodělám.

 

Asi o hodinu později s nohama visícíma ze zadní části mého auta a s výhledem na stodolu tyčící se před námi do mě šťouchne loktem.

„Palačinky po noci mojito byl ten nejvíc nejlepší nápad.“ Tori si olízne prst. „Jsem ale ulepená.“

Ignoruju neslušné myšlenky, které mi vyskočí v hlavě, když řekne slovo ‘ulepená’ a sáhnu po láhvi s vodou. „Jsem rád, že sis to užila. Nebyl jsem si jistý, jestli budou dobré.“

Na cestě domů jsem zajel do nonstopu a objednal nám dvoje palačinky a slaninu, protože jsem si myslel, že asi bude chtít nějaké jídlo, aby nasáklo ten alkohol.

Protože to potřebuju dostat z hrudi, vyhrknu omluvu. „Za ten včerejší večer se omlouvám. Že jsem nevyjasnil ten zmatek se Sandrou.“ Možná to bylo snazší, když byla Tori připitá, ale mám rád vědomí, že v tuto chvíli už nejspíš není.

Vysvětlím dobré záměry mého bráchy, a jak jsem musel odvést slušnou práci, co se týče udržení čehokoli, co se mezi mnou a Tori děje, v tajnosti takže Logan nevěděl, že nechci chodit na žádná rande naslepo. „Včera večer jsem zavolal Sandře a zrušil naše plány.“ Třu si vzadu krk a řeknu Tori, jak jsem nechtěl tu ženu ztrapnit a před všemi z rande vycouvat, ale když vím, jak se věci mají, měl jsem to udělat jinak.

Tori je minutu potichu. „Chápu to. To bylo od tebe ohleduplné. Já bych taky nechtěla, aby ses na mě vykašlal přede všemi.“ Kouše si spodní ret. „Promiň, že jsem odpochodovala pryč.“ S pokrčením rameny se podívá na pastvinu. „Když jsem rozčilená, nejsem v komunikaci nijak skvělá. Mám tendenci reagovat přehnaně, jak už dobře víš.“

Srdce mi v hrudi udělá tu malou podivnou věc.

„Neměl jsem v úmyslu zranit tvoje city.“ Moje slova jsou šepot, ale nikdy jsem nic nemyslel vážněji. „Rád bych ti to vynahradil.“

Obrátí se ke mně s těma velkýma srnčíma očima a na rtech jí pohrává úsměv. „Myslíš něčím víc než jen jízdou do Austinu uprostřed noci a nakrmením mě palačinkami?“

„Malá cena.“

Nevím, co to na Tori je, že mě nutí chtít riskovat, když před pár týdny jsem si byl pěkně jistý, že vrhnout se do něčeho se ženou je ta poslední zatracená věc, kterou bych kdy znovu chtěl.

„Díky, že jsi mě nakrmil. Palačinky miluju.“ Posune se dozadu a lehne si na tlustou deku, kterou jsem tam položil, než jsme skočili na můj přívěs, a vydá spokojený povzdech. „Dobrou porcí cukru a sacharidů můžeš vynahradit skoro každý přestupek.“

„S potěšením. Než zapomenu“- odmlčím se, abych sáhl do zadní kapsy – „myslel jsem, že tohle možná budeš potřebovat.“

„Našel jsi můj telefon.“

Myslím si, že se pro něj natahuje, ale místo toho mě popadne za zápěstí a stáhne mě dolů na deku vedle sebe.

Uchechtnu se a podepřu se o loket. „Rozesmíváš mě,“ zašeptám, když jí sčísnu pramen vílích vlasů z obličeje.

„Jo?“

Přikývnu a sjedu jí prstem po krku a přes jemné ramínko jejího vršku. „Logan říká, že už se vůbec nesměju, ale ty mě nutíš ke smíchu.“

„Jen jsem tě svým vařením uvrhla pod svoje kouzlo. Celou dobu to byl můj ďábelský plán.“ Mrká s hravostí, která jí zdvihá rty, a já jsem uchvácený tím, jak správné se to zdá.

Z nějakého důvodu si chci zapamatovat každý detail tohoto momentu.

Jak září v měsíčním světle.

Jak se kolem nás na louce šíří cvrkot cvrčků.

Jak do vzduchu proniká vůně cedru a vlhké země.

A poprvé za roky, jak naživu se cítím.

S divokými vlasy směřujícími každým možným směrem, ospalýma, zasněnýma očima, jimiž na mě zírá přes ty husté řasy a sukní, která jí sotva lne k vrchní části stehen, se přikláním k souhlasu – tato žena používá nějaké mocné kouzlo.

Odkašlu si a nakloním se blíž. „Ať je to cokoli, myslím, že jsem závislý.“

Zahučí vzadu v hrdle. „Líbí se mi, jak to zní.“

Naše oči se setkají. „Děláš tohle často? Hypnotizuješ muže svými kouzly?“

Je na řadě, aby se zasmála. Měkký svůdný zvuk mě zasáhne přímo do hrudi. „Neměla jsem velké štěstí v oblasti vztahů, takže moje kouzla asi potřebují trochu práce.“

Její přiznání mě překvapí. Tori je zatraceně nádherná žena. Odvážná jako samotné peklo a hravá jako hřích. Nejsem si jistý, proč jí muži nepadají k nohám, ale jsem vděčný za příležitost změnit její štěstí.

A možná i to moje.

Hraje si s knoflíkem na mojí košili. „Ty jsi lákal vzadu v tomto autě hodně žen?“

„To zrovna nemůžu říct. Pokud něco, tak jsem pěkně vyšlý ze cviku, když přijde na tohle všechno. Už dlouho jsem mimo randící scénu.“

„Myslela jsem, že venkovští kluci jsou celí do svádění žen svými velkými auty a jižanským šarmem.“

Táhnu prst po prohlubni jejího hrdla a miluju to, jak se jí zrychlí dech. „Chceš otestovat mou řadicí páku?“

Její sexy smích mě přitáhne blíž. „Pokud myslíš, že zvládneš mou rychlost.“

Jsem si pěkně jistý, že se nebavíme o mém Fordovi.

Když se moje rty otřou o její, řeknu jí pravdu. „Rád bych to zjistil.“