Reckless - 21. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI

Tento bar je tolik jako ty, kde jsem pracovala během výšky. Tmavý a ošuntělý. Smrdí po vylitém pivu a levné kolínské.

Ale líbí se mi to.

Protože dnes večer chci splynout, což není těžké, protože neznám polovinu lidí, které Vivian pozvala. Za mnou vypukne smích a já se otočím, abych viděla svou nejlepší kamarádku, jak je u našeho stolu obklopená obecenstvem, které je plné houfů krásných lidí.

Oči mi klesnou ke krátké skládané sukni, kterou mám na sobě, a zatahám si za lem, který se nehne. Sedí k třpytivému jakoby korzetovému tílku, kterého si chlapi všímají.

Nemám náladu ukazovat svoje tělo, ale musela jsem si půjčit oblečení, protože jsem neměla nic pěkného na sebe. Viv si myslela, že když se vymódím, rozveselí mě to.

Není to tak.

To nedělá dokonce ani bluesový srdcervoucí popěvek Rihann, který řve ze zvukové aparatury.

Motto Viv je “šukej, dokud nezapomeneš”, ale nemyslím, že na to mám. Cítím na sobě oči chlapů a nutí mě to vyskočit z kůže.

Hodím do sebe zbytek mojita, než se nakloním přes bar, abych si objednala další a neochotně se opět připojila ke stolu Viv. Aspoň že nejsem pověřený řidič.

Jak se večer pomalu vleče, alkohol se mnou šíří, dokud úsměv na mé tváři není skutečnější. Dokud ho už tak úplně nepředstírám. Dokud ta bolest, kterou jsem ucítila, když jsem si uvědomila, že Ethan má rande s jinou ženou, trochu neustoupí.

Když přemýšlím, kolik dalších drinků bude potřeba, než mi znecitliví rty, Viv proplete paži s mou. „Čas na tancování!“

Nechám ji, aby mě odtáhla do zadní části baru a tmavým koridorem, který se rozevírá do velkého zapadlého prostoru, kde klubová světla jsou nízko a muzika mi buší ve vnitřních orgánech.

Viv mě zabalí do objetí. „Chybělas mi!“ křičí mi do ucha, abych přes hudbu slyšela.

„Taky jsi mi chyběla! Jsem tak ráda, že Kat měla tvoje číslo.“ Absolutně. „Uložila si ho posledně, když jsem si nechala zamknout koleje.“

Viv se zasměje. „Nebyla jsi v tričku a ve spodním prádle?“

Pokrčím rameny. „Měla jsem zakrytý zadek.“ Převážně.

Za tu chybu v úsudku mě nemůže kritizovat. Její blbiny obvykle exponenciálně překonaly ty moje.

Tancujeme, dokud nejsme zpocené a já nemám uvolněné končetiny, ale když se přes repráky rozeřve remix písničky “Stressed Out” od Twenty One Pilots, najednou mě to zasáhne. Jak smutné je, že jsem skoro zvládla čtyři roky vysoké, ale nedokončila ji. Že jsem třiadvacetiletá chůva. Že chlap, pro kterého pracuju, po mně pravděpodobně vyjel jen proto, že jsem byla po ruce.

Oh, Bože. Změnila jsem se v jednoho z těch depresivních opilců.

Poté, co vyměním mojito za studenou vodu, snažím se to nepolevující zděšení setřást, ale usadí se jako mlha, hustá a dusivá. Kolik jsem toho musela vypít?

Vrážejí do nás ulepená těla a já jsem připravená vrátit se zpátky k Viv do bytu sama, pokud není připravená odejít.

Otočím se a skoro vrazím hlavou napřed do nějakého kluka, který vypadá jako ze soukromé školy. Usměje se a já se snažím mu to oplatit, ale můj obličej nechce poslechnout.

Podívám se okolo a uvědomím si, že jsme se s Viv od sebe během minulé písničky musely oddělit, protože se baví s někým několik stop odsud.

Studentíček se ke mně nakloní. „Zatancuj si se mnou, krásko.“

Můj první impulz je odmítnout, ale pak si vzpomenu, jak snadné pro Ethana bylo jít ven s jinou ženou. „Jasně.“

Můj nový kamarád je pěkný. Vysoký s černými vlasy a roztomilým úsměvem, který se mnou bohužel nic nedělá.

Díkybohu se moje tělo pohybuje do hudby automaticky, pohánějící rytmus oživuje moje končetiny, když vše, co chci dělat, je vlézt si do postele a vegetit si v pyžamu.

Už se lesknu potem, ale ztěžka dýchám, když se rytmus o pět minut později změní do nové písně.

Když si stočím dlouhé vlasy dozadu a z tváře, kluk se posune blíž.

„Já jsem David,“ zakřičí, jak mě nabírá hladovýma očima.

Udělám krok zpátky, uvědomím si, že se touto cestou vydat nechci. Ethan mě možná nechce, ale já nemám zájem zašukat si s někým jiným. Moje osmnáctileté já by bylo nadšené, kdyby špatné vzpomínky odehnalo líbáním, ale moje vysokoškolské odpadlické já je z této kraviny unavené.

Světla klubu blikají, jak se mění, zaplavují prostor tmou. Prohledávám dav kvůli svým přátelům, ale nerozeznávám víc než těla a dlouhé stíny.

„Díky za tanec, ale musím jít.“

„Počkej! Myslel jsem, že se bavíme.“

Ovine mi ruku kolem zápěstí a já zavrtím hlavou. „Promiň. Nemůžu.“

Rozejdu se, ale strhne mě zpátky a já do něj klopýtnu. Co to sakra? No snad mě právě nechytl.

Jeho masitá ruka mi vyjede po paži a já otevírám pusu, abych mu vynadala, že se mě dotýká, když odletí dozadu a na cestě dolů mlátí do lidí.

Zírám na chlapa, který je roztažený na podlaze.

Kůže mě brní a podívám se přes rameno. Pod blikajícími měňavými světýlky ho uvidím.

Ethan.

Přistoupí blíž, obočí nakrčené, když hudba utichne a zůstane jen ustálený rytmus bubnů.

„Jsi v pořádku?“ Nějak přes ten rámus klubu slyším jeho burácející hlas.

Je tady.

V hrudi se mi rojí opilí motýlci.

Zamrkám, přemýšlím, jestli si ho nepředstavuju. Ale nee, je tady.

Udělá krok blíž a jemně mi prsty přejede po paži, kde mě svíral David. „Tori.“

To, jak se na mě dívá, jako by se bál a byl vytočený a možná jsem mu chyběla? Nutí mě to chtít skočit po tom polibku, který jsem onehdy v noci vůbec nedostala. Ano, líbání. Rozhodně to chci dělat s Ethanem.

Až na to že…

Až na to že tu nejspíš je se Sandrou.

Na rande.

„Jsem v pohodě.“ Založím si paže a kývnu na Davida, který pochoduje davem pryč. „Dokážu se o sebe postarat. Nemusel jsi to dělat.“ Snažím se, abych zabránila slovům spojit se všechna dohromady do jediného nesrozumitelného proudu slabik.

Neochotně Ethana zabírám očima. Je těžké nevšímat si, jak chutně vypadá v tmavých džínách a košili s knoflíčky. Nikdy jsem ho neviděla v ničem jiném než ve starých tričkách. Musel se fakt snažit, aby dnes večer vypadal dobře. Kretén.

Odvrátím pohled, nechci, aby viděl, že jsem zraněná. Až přijde pondělní ráno, kdy se mu budu starat o děti, můžu předstírat, že jsem v pohodě, ale zrovna teď pořád cítím to horké bodnutí odmítnutí.

Ethan mi jemně zvedne bradu, takže jsem nucená podívat se mu do očí. „Chtěla jsi, aby se tě dotýkal?“

Zdráhavě zavrtím hlavou, ale musím zavřít oči, když se místnost nakloní jedním směrem a pak druhým.

Nakloní se blíž. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“

Ty magnetické modré oči na mě zírají. Proč musí mít tak nádherné oči?

Moje slova vyjdou příliš rychle, než abych zmírnila vztek ve svém hlase. „Jsem na tom skvěle. Můžeš se vrátit ke svému rande.“ Sotva zadržím škubnutí nad tím, jak kňouravě zním, ale je těžké znít chytře, když jsem líznutá.

Pomalu se mi jeho ruce zvednou k ramenům, ale couvá, dokud nemůže uzavřít oční kontakt. „Myslíš, že jsem na rande?“

Váááážně? Chce hrát hry? Sotva zadržím škytnutí.

„Nejsi? Není to důvod, proč jsi tady?“ Kývnu na něj. „Proč jsi vyfiknutý?“

Kolem očí se mu udělají vrásky, jako by potlačoval úsměv, než jeho pozornost klesne po mém těle dolů, ale neslyším, co říká, protože hudba je příliš hlasitá.

Ignoruju, jak žhnu pod jeho prohlídkou a setřesu jeho držení. „Mimochodem je pěkně hrubé očumovat jiné holky, když jsi tu s… s…“ Bože, jak se jmenuje? „Se Sandrou.“ To je ono! „Možná bys ji měl najít.“

Až na to že ta myšlenka mě rozlítí a nemůžu si pomoct, ale další slova odsekávám, což zdůrazňuju tím, že ho strkám do hrudi. „Do záznamu, nebudu s tebou šukat jako bokovka, zatímco budeš randit s jinými ženami. Pokud je to to, co hledáš, máš špatnou holku. A vážně se rozvádíš? Nebo jí zahýbáš za zády?“

Velká ruka se mi obalí kolem prstu, kterým do něj dloubu, a přitáhne si mě blízko.

„Tak zatraceně smělá.“ Zasměje se a skloní se, aby mi pošeptal do ucha: „Můj rozvod skončí za méně než týden. Byli jsme od sebe rok, ale věci mezi mojí ženou a mnou se pokazily dlouho předtím. A přísahám, zlatíčko, že nejsem na rande. Jsem tu kvůli tobě.“

„Co?“ Jsem tak zmatená.

Ale mou otázku nezodpoví. Jen mě vezme za ruce a ovine si je kolem krku a přitáhne si mě do jedné roviny se svým tělem. Svým velkým, tvrdým tělem. Mmm. Do ucha mi zahřmí ten hluboký hlas. „Tvoje sestra mi řekla, kde bych tě mohl najít.“ Políbí mě na spánek. „Přijel jsem za tebou. Abych tě našel.“

Ti nemocní opilí motýlci jsou zpátky a bojují mi v břiše. Kouknu nahoru, abych se s ním našla, nos na nose. „Přijel jsi sem za mnou?“

Usměje se.

Přijel sem za mnou.

Jako ztracený případ mu úsměv oplatím.

Hudba přejde k něčemu smyslnému, což zesílí mou chtíčem naplněnou mlhu. „Nejsi tady se Sandrou?“ Protože líznutá Tori potřebuje, aby všechno bylo křišťálově jasné.

Ethanovy oči změknou, když si mě přitulí blíž, dokud nejsou naše rty jen na nadechnutí od sebe. „Přísahám, že to bylo jen další nedorozumění mezi mnou a Loganem. Proč bych tu byl s jinou ženou, když vše, na co myslím od té doby, co jsi mi vpadla do života jako zatracené tornádo, jsi ty?“

Zasměju se a je to dobrý pocit. Tak hřejivý. Jako bych v deštivý den zakopla o paprsek slunečního svitu. „Ty musíš být vážně zapálený.“ S Burning Desire od Lana del Rey šířící se kolem nás jsem připravená vyšplhat se po Ethanově nádherném těle.

Při té myšlence mnou pulzuje sladká rozkoš.

Dokud mě slabý hlásek – ten, který mi kecá v hlavě a snaží se neutopit se v alkoholu – nevaruje, abych neudělala něco zbrklého.

Abych neudělala něco, co zahrnuje nahotu.

Protože věci, co zahrnují nahotu, dostávají moje srdce do problémů.

Navíc, nezasloužím si lepší vysvětlení pro to, co se stalo včera večer v restauraci? I připitá to vím.

Ale pak se mi jeho rty otřou o ucho a zašeptá: „Jsem zapálený pro cokoli, co zahrnuje tebe.“

Prostě jen tak, moje odhodlání udržet si nějaký odstup praskne.