Reckless - 17. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI 

Všichni milují pátky, ale dnešek mi připomíná, že zítra mám zamířit k ségře a nevrátím se do nedělního večera.

Když se natahuju do kuchyňské spíže, pozastavím se, abych se upřeně koukala ze zadního okna, abych se pokusila kradmo zahlédnout Ethana, ale je tam jen ta malebná červená stáj a dva řehtající koně, kteří si poklusávají na zadním poli.

Nevím, jak dlouho tam stojím, ale když se otevřou přední dveře, vrhnu se zpátky do akce, krájím jablka pro děti, které si malují u stolu.

„Dobré ránko!“

Přicourá se Logan a vypadá strašně čile. Včera v noci si musel zasexovat. Aspoň někdo.

„Čau. Jak je?“ Snažím se sesbírat trochu nadšení, ale jsem vyčerpaná ze strachování se kvůli rozhovoru, který s Ethanem očividně musíme mít. Chci říct, hádám, že si s ním potřebuju promluvit. Zní to jako typ věci, kterou by udělala moje sestra – být dospělá a promluvit si o věcech, dokonce i když se chci schovat pod svoji postel a předstírat, že se včera večer nic nestalo. Předstírat, že jsem si nepřivodila orgasmus při první šanci, kterou jsem měla, zatímco jsem myslela na něj.

S povzdechem si přetřu čelo. Nemám tušení, kdy se ze mě stala taková ostýchavka. Před rokem bych si nakráčela do stáje, vylíbala z toho muže duši a šetřila si všechny otázky na potom, co by mi strčil ruku do šortek.

Možná to je tvůj problém, Tori. Vrháš se po hlavě do chtíče, aniž bys přemýšlela.

Logan mi věnuje jeden z těch Carterovských úsměvů. „Vím, že musíš být po celotýdenním vaření utahaná. Mám pro bráchu překvapení, takže dnes večer nemusíš nic chystat. Na oběd jsem zabalil pár sendvičů a všechny nás beru na večeři do Lone Star Station, včetně tebe. Je to na mě.“

I když bych se ráda šla najíst ven, jsem skoro zklamaná, že dnes odpoledne nebudu vařit nic, co by mě udrželo zaměstnanou.

Hmm. Už vím. Upeču nějaké sušenky.

„To zní skvěle. Chceš trochu kávy, než půjdeš do stáje?“

„Ne, jsem v pohodě, ale díky.“

„Myslíš, že Ethan by si dal hrnek kávy?“ zeptám se, než si uvědomím, že bych neměla. Vyšla jsem tak ze cviku. Bývala jsem tak lhostejná vůči izolaci po tom, co jsem se vyspala s chlapem, ale nemůžu najít to šťastné místečko, kde jsem se nestarala.

„Máme náročný den, takže jsem si jistý, že jo.“

S přikývnutím popadnu přenosný hrnek a připravím ji tak, jak ji Ethan má rád. Když ji podám jeho bratrovi, Logan mě zmáčkne v postranním objetí. „Jsi úžasná, Tor. Jsme rádi, že tě tu máme. Že jo, děcka?“

Cody odpoví tím, že se pokusí sníst si voskovku, kterou nahradím plátkem jablka, ale Mila si sčísne blonďaté vlásky z obličeje a přikývne. „Mám-bum-bum ráda Tori!“

Usměju se a natáhnu se, abych stáhla Mile vlasy do culíku, aby jí nepřekážely.

Jak sleduju její radostnou reakci a vidím, jak snadno těm kolem sebe dává celé srdce, něco ve mně se zkroutí.

Bylo by tak snadné milovat tuto rodinu.

V hrudi se mi usadí zvláštní melancholie, která mě nutí chtít zavolat rodičům. Neuniklo mi, že dva týdny bydlím s úplnými cizinci a rodiče mi ani jednou nezavolali. Když se Kat nastěhovala k Bradymu, aby mu pomáhala pečovat o malou Izzy, tehdy když se poprvé setkali, táta jí volal prakticky každý den. Snažím se necítit zraněně. Vím, že se rodiče starají svým vlastním způsobem, ale přála bych si, aby se snažili to víc ukázat.

Kolem oběda mám zauzlovaný žaludek jako rybářský vlasec. Umírám touhou vidět Ethana a posoudit, co si myslí. Protože pokud se bude chovat, že se nic nestalo, jako že je mu to jedno, pak budu víc než šťastně následovat jeho příkladu.

Sklapni. Víš, že to by ublížilo tvým citům, ty malá lhářko.

Kroutím si ruce a diskutuju, co říct a doufám, že to nezvorám.

Nesnášela bych, kdyby to bylo trapné, když jsem si začínala myslet, že práce tady letos v létě možná vyjde. Zvlášť když se do toho začínám dostávat. Užívám si péči o děti a vaření pro rodinu. Tohle možná není moje práce snů, ale mám pocit, jako bych v tom byla opravdu dobrá a je to zatraceně dlouho, co jsem se cítila užitečná nebo v něčem dobrá.

Navíc se nemůžu zrovna flákat. Jasně, že chci tvrdě pracovat a udržet si tuto práci, abych nemusela sestře vysvětlovat, že jsem selhala v něčem dalším, ale vážně a opravdu chci pomáhat Ethanovi a jeho rodině.

Dnes ale neodvádím dobrou práci, abych v tomto cíli uspěla. Ve skutečnosti jsem celé odpoledne tak rozptýlená, že spálím první várku ovesných sušenek s hrozinkami a musím je vyhodit do koše.

Nakonec se vzdám držení se jakéhokoli druhu receptu, protože se cítím jako mimoň a skončím tím, že si hraju s dětmi. V obýváku stavíme pevnost, když chlapi konečně dorazí ze stáje. Ethan si to namíří rovnou do svojí ložnice do sprchy, což je jeho typická rutina, zatímco Logan zmizí do ložnice dětí, aby se umyl.

S Loganovým překvapením v podobě večeře dnes večer se začínám obávat, že nebudu mít šanci promluvit si s Ethanem o samotě předtím, než ráno zamířím k ségře. Ne, pokud se po večeři budou s bráchou poflakovat, jak jsem slyšela z Loganova naznačování.

Koukám jen tak do prostoru, když mi Mila vleze na klín a obalí mi ruce kolem krku.

„Ahoj bubáku.“ Hladím ji po hedvábných vláscích. Její pohled mě donutí se zamračit a odtáhnu se, abych viděla, jak má po celém jemném obličejíčku vryté starosti. „Co se děje?“

Ty velké dětsky modré oči se obrátí ke mně. „Jak to víš, že se něco děje?“

Přetřu jí zamračení na čele. „Kvůli tomuto. Máš tu všude vrásky.“ Nezasměje se, jak čekám. Místo toho si znovu povzdechne. „Chceš mi o tom říct?“

Opře si hlavičku o mou hruď. „Mamka má zítra přijet. Říkala, že nás vezme do zoo.“

„Vsadím se, že jste nadšení, že ji uvidíte, huh? Zoo zní tak zábavně!“ Dva týdny aniž by viděli svou mámu, je v tomto věku dlouhá doba. Když si vzpomenu na ty dlouhé úseky, když jsem byla dítě, kdy jsem neviděla tu svou, nutí mě to chtít Milu umačkat k smrti.

Ale místo toho aby souhlasila, pokrčí rameny. „Co když nepřijde? Co když zase zapomene?“

Člověče, hned mě zastřelte. Chudák dítě. Nikdy jsem se s Allison nesetkala, ale jak by mohla Milu a Codyho nezbožňovat a nepohnout nebesy a zemí, aby je viděla?

„Oh, zlato. Jednou zapomněla?“

Unikne jí popotáhnutí, když přikývne. „Párkrát.“

Ta psycho část mě chce tu ženskou praštit do vaječníků za to, že přinutila své dítě, aby se cítilo na nic.

Okusuju si ret a rychle přemýšlím nad něčím, čím bych vysvětlila Allisonino chování. „Někdy když život začne být šílený, lidi ztratí pojem o čase. Jako když jsem dnes spálila ty sušenky, když jsem zapomněla nastavit časovač. Nebo je možné, že si to zapamatovala špatně. Napsala si špatná data nebo si to spletla.“ Pekelně doufám, že se na svoje děti úmyslně nevykašlala.

Mila popotáhne a podívá se na mě. „Jo?“

„Úplně. Ale to neznamená, že tebe a tvého brášku mamka nechce vidět. Jak stárnu, začínám chápat, že rodiče nejsou perfektní. Snaží se opravdu hodně. Jako když ses tuhle snažila udělat tu hvězdu. I když jsi ji úplně nepředvedla, dala jsi do toho celé srdce, že?“

Přikývne a znovu popotáhne, ale její oči už nevypadají tak sklesle.

„Takže nesmíme naše rodiče tolik soudit. Někdy jim dát trochu prostor, protože všichni dělají chyby.“

„Okay.“

Jemně jí přejedu rukou po zádech, chci ji utišit. „Ale pokud si o tom budeš potřebovat ještě někdy promluvit, se mnou nebo se svým taťkou můžeš vždycky. Moc tě miluje a vím, že i tvoje mamka.“

Přikývne proti mně a já jí dám pusu na vršek hlavičky.

Někdo si odkašle a já vzhlédnu, abych viděla, jak se ve dveřích opírá Ethan, jeho vážný výraz mi napovídá, že slyšel rozhovor, který jsem s jeho dcerou měla.

Zírám na něj, když šeptám Mile. „Myslím, že tvůj táta by si rád užil objetí. Co myslíš?“

Prudce otočí hlavu a o sekundu později mu letí do náruče. Je s ní tak sladký, tak něžný a sebejistý, že z pohledu na něj, jak si ji tulí blízko k sobě, se mi zadrhává dech.

Začínám přemýšlet, že pokud je tak jemný se svou dcerou, možná je ten typ muže, který by dokázal být jemný i s mým srdcem.

 

Nás pět zamíří k Ethanově enormně velkému čtyřdveřovému autu. Logan zakřičí “sedadlo smrti” a zabere si místo spolujezdce vepředu, ale Ethan ho pleskne baseballovou čepkou. „Kde jsou tvoje způsoby? Měl bys dopředu pustit Tori.“

Logan přikývne a začne vystupovat.

„To je v pohodě,“ zakřičím z druhé strany kabiny. „Vážně. Budu sedět mezi dětmi. Stejně je pro mě jednodušší napasovat se sem dozadu.“

Jakmile je Cody celý připoutaný, uvažuju, jak se sakra do toho obrovského stroje dostanu sama, když mě ruka na boku donutí se otočit. Konečně jsem po tom bláznivém dni, kdy jsem se přiváděla k šílenství uvažováním, co se mezi námi děje, tváří v tvář Ethanovi.

Jemně mě odtáhne od auta a napůl za mnou zavře dveře. „Jen jsem ti chtěl poděkovat za to, co jsi předtím řekla Mile.“

„Žádný problém.“

Je tu tolik věcí, co chci říct, ale s jeho rodinou, která na nás čeká stopu od nás, teď opravdu není čas. Místo toho zírám na jeho širokou hruď, na ta tetování, která se mu rozprostírají po obou pažích, a zachvěju se, když si vzpomenu, jaké to bylo, když se mě dotýkal.

Kopnu do země mezi námi, cítím se až moc trapně, než abych se mu podívala do očí. „Víš, že Astros navzdory tomu grand slamu prohrál.“

Zabručí vzadu v hrdle. „Mám pocit, že nejsou jediní, kdo včera v noci prohrál.“ Po ruce mi vyjede jeho drsná dlaň. Ten sexy hlas klesne do šepotu. „Promluvme si později, okay? Myslím, že se musím omluvit.“

To mě přinutí se pozastavit.

Chce se omluvit za věci, které se málem staly nebo za to, že nechal věci zajít tak daleko?

Chce se omluvit, že se nevrátil do obýváku?

Nebo hůř, úplně se pletu ohledně dotahování jeho rozvodu a možná se vrací k Allison, takže se kvůli flirtování cítí provinile?

Moje mladší verze by vyhrkla, že celá ta věc je pro mě zatraceně matoucí. Že vím, že bych neměla být tak pohlcená čímkoli, co děláme, ale nemůžu si pomoct. Že toto je přesně ten důvod, proč bych neměla jít do vztahů.

Ale nemůžu položit otázky, které mě pálí na rtech, protože na doslech jsou děti a bylo by nezodpovědné vyšilovat před nimi.

Kousnu se do jazyka, přikývnu a strčím si ruce do zadních kapes džínů a doufám, že nesměřuju k opakování loňského léta.