Reckless - 13. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

Každý den poslouchám radostné zvuky svých dětí, když si hrají na zadním dvorku, piští a smějí se, jak pobíhají kolem Tori. Její smích se nese taky, o tón nebo dva níž než ten jejich, ale stejně tak okouzlující.

Ale ve chvíli kdy jsem po práci umytý a zamířím do kuchyně, Tori ztichne a utíká do svého pokoje, přičemž mě tam nechá s vřelou večeří na sporáku a stolem prostřeným pro tři.

A moje děti? Vše, co dělají, je, že mluví o Tori. Jak zábavná je. Jak si s nimi maluje a hraje role. Jak jim dává malé úkoly, když vaří, takže zůstávají zaměstnaní. Loupou hrášek. Omývají mrkve. Organizují nádobí Tupperware. A oni to milují. Milují cítit se užitečně. Mila mi říká, že Cody je polovinu času přichycený Tori na noze, když je v kuchyni, a ona ho nechává. Mluví s ním. Vysvětluje mu, co dělá a to dítě poslouchá – nebo se o to snaží. Je to, jako by byla zatracená dětská našeptávačka.

Nenuťte mě začínat o jejích jídlech. Jsou výborná.

Cítím se pekelně provinile, že si je užívám bez ní.

Je to nesnesitelné. Nemělo by být. Neměl bych se starat, co dělá se svými večery. Ve skutečnosti jsem jí řekl, že když každý den skončím s prací, má volno, aby dělala, co ji těší, ale trápí mě, že se zdá, že se opravdu snaží vyhýbat se mi.

Už jsme ani pak neměli společný oběd. Jen ten první den. Teď balí jídlo a posílá dovnitř s piknikovým košem Milu, aby ho tam zanesla, zatímco ona čeká s Codym u vchodu do stáje. Nebo se se mnou přijdou najíst děti, zatímco ona začne s večeří.

Celý týden. Vyhýbá se mi celý týden.

V pátek už toho mám dost. Po tom, co dostanu děti do postele, zaklepu na dveře její ložnice.

„Pojď dál.“

Je natažená na posteli s rukou přes obličej. Má mokré vlasy a na sobě ty mrňavé šortky na spaní a jiné tílko. Udělá jedno z těch kočičích protažení a já ignoruju pulzování v rozkroku, když se jí látka trička vytáhne a vystaví pevnou kůži na hladkém břiše.

Nejsi tu, abys ji svlékal očima, pitomče. Snažím se soustředit na její obličej.

„Čau. Chtěl jsem ti poděkovat za večeři. Nejlepší bůček, co jsem měl za celé věky, ale neříkej mámě, že tvoje jídlo je lepší než její.“

Tori se pomalu posadí a věnuje mi váhavý úsměv. „Žádný problém.“

Ty zářivé oči mě studují. Aspoň se nedívá jinam.

Řekni něco.

„Je pátek večer. Žádné velké plány?“

Zabručí. „Fakt nejsem v náladě prosit někoho z mých přátel, aby mě tak daleko jeli vyzvednout kvůli noci levného piva a hlasité muziky.“

„Můžeš si kdykoli půjčit moje auto.“

Přeběhne přes ni stín, ale v mžiku je pryč. „Cítila bych se divně žádat o to.“

„Nevadí mi to.“

Její štíhlá ramena se pokrčí. „Stejně.“

Opřu se o její zárubeň a založím si paže. „Vždycky jsi tak tvrdohlavá?“

Ten úsměv se vrátí a zasáhne mě do hrudní kosti. „Jo. Zvykni si.“

Tady to je. Tady je ten oheň, kterým mě spláchla poprvé, když jsme se potkali.

Uchechtnu se a vklouznu si rukama do kapes. „Protože jsi až moc dobrá, abys řídila moje auto a příliš skvělá, abys s námi jedla večeři, co kdybys mi dělala společnost, když budu sledovat konec zápasu Rangers? Máš ráda baseball? Mám dvě pinty Bena & Jerryho a jsem ochotný se podělit výměnou za pokec s někým, kdo není můj sourozenec nebo moje dítě.“

Oči jí klesnou dolů. „Neměla bych, ale díky za nabídku.“

Zase jsme u toho. „Můžu se tě na něco zeptat? Urazil jsem tě?“ Ty zlatavé oči, široké a překvapené, se setkají s mýma. „Protože od toho oběda tento týden jsi dělala to nejpodivnější, jen aby ses mi vyhnula.“

Po dlouhé pauze si povzdechne. „Dělám ti laskavost.“

„Jak jsi na to přišla?“

Neodpoví hned, dokud jí nevěnuju rozčilený pohled a ona si znovu nepovzdechne. „Držím se ti z cesty. Je to tvůj dům a já vím, že nejsi zvyklý mít kolem cizince.“

Zamračím se. „Ty nejsi cizinec. No, už ne. A cítím se jako obrovský osel, že si užívám tvoje vaření, aniž by ses k nám přidala. Chci říct, je to v pohodě, pokud mě a dětí máš dost a potřebuješ nějaký prostor“-

„Nemám tvých dětí dost. To vůbec.“

Bolí mě domýšlet, co mi neříká. „Okay, tak teda… máš dost jen mě?“ Kvůli dalším slovům sáhnu hluboko. „Pořád si myslíš, že jsem debil? Já vím, že nejsem vždycky ten nejmilejší chlap nebo ten nejtrpělivější, ale“-

„Sklapni. Nemám dost ani tebe. A nejsi debil, okay?“ Protočí oči, se zafuněním vstane a připochoduje. Bez bot je drobná, sotva mi sahá k ramenům. Myslím si, že mě Zvonilka vystrčí ze svého pokoje a přibouchne mi dveře před obličejem, když mě popadne za ruce a otočí mě. „Budu s tebou sledovat cokoli kromě Rangerů, okay?“

Usmívám se, jak mě tahá ze svého pokoje. „Tak co Cubs? Hrají s Dogers.“ Takto blízko cítím vůni kokosu z jejího šamponu.

„Fajn.“

Po tom, co na telce najdu zápas, posbírám zmrzku a dvě lžičky, zapadnu na gauč vedle Tori a podám jí lžičku. „Chocolate Cherry Garcia nebo Chocolate Chip Cookie Dough?“

„Chocolate Cherry, prosím.“

„Tady to je, mylady.“

Upravím na obrazovce zvuk a usadím se. Chystám se sám sebe poplácat po zádech, že jsem ji přiměl relaxovat, když zasténá a mně se postaví pták a věnuje jí plnou pozornost.

Reflexivně se k ní otočím a okamžitě si přeju, abych to nedělal.

Pohled na její tvář je čirá extáze. Má zavřené oči, když obalí rty kolem lžičky a zasténá. Zase.

Bam. Bam. Bam.

Kurva.

Sáhnu dolů a s trhnutím si poposunu džíny ke kolenům, abych si udělal víc místa, a stáhnu si lem trika, než si na erekci strategicky umístím zmrzlinu.

Co to sakra? Zlostně hledím na svůj klín a přemýšlím, jak to že sakra předvádím spontánní erekci, když za poslední dva roky jsem si ženy sotva všiml, natož že bych kolem nějaké měl stání jako nadržený teenager.

„Tohle,“ mumlá kolem sousta, „je taaak dobré. Děkuju.“

„Není zač.“ Dám dohromady zavrčení.

Jíme v tichu, zatímco Cubs dostávají na prdel. Kluci, no taak.

Napětí v ramenou se mi konečně začne uvolňovat, když si vzpomenu na odpolední telefonát.

„Dnes odpoledne se mi ozvala agentura na hlídání.“

„Oh?“ Znehybní vedle mě.

„Řekli mi, že mám z prdele smůlu. Že nikdo nechce jet tak daleko, ale budou mě informovat, kdyby se něco změnilo.“

„Určitě ti neřekli, že máš z prdele smůlu.“ Udělá takový tichý zvuk vzadu v hrdle.

Rozesměju se a pokrčím rameny. „Ne, ale to podstatné je jasné.“ Váhavě se na ni podívám. „Tak co říkáš? Přemýšlelas, že bys zůstala déle? Já vím, že jsme zprvu říkali, že začneme se dvěma týdny, abychom viděli, jak to půjde, ale upřímně nevím, co bych bez tebe teď dělal.“

Očí jí změknou a podívá se do své zmrzliny, jako by ta měla všechny odpovědi. Prosím řekni ano.

„Možná mám někoho, kdo by měl zájem pronajmout si můj byt, takže… možná?“

„Možná je lepší než ne, takže možná beru. Co kdybych slíbil neomezeně Bena & Jerryho?“

Věnuje mi plachý úsměv. „Jdeš na mě tvrdě, huh?“

Snažím se nemyslet na všechny tvrdé věci, se kterými bych na ni rád šel. „Jen mě informuj ohledně svojí bytové situace. Nesnášel bych, kdybych o tebe měl přijít.“

Vidíte, dokážu udržet věci profesionálními.

Místnost ztichne, když se vrátíme k baseballové hře. Dál dělá ty dychtivé zvuky, když jí zmrzlinu. Nemůžu se rozhodnout, jestli dát jí Bena & Jerryho je ten nejlepší nápad, který jsem kdy měl, nebo ten nejhorší, když se snažím ignorovat, jak moc mi ty zvuky připomínají sex.

Kriste. Možná fakt potřebuju víc chodit ven, ale radši bych přežil mámin kritizující kroužek pletení, než šel na rande naslepo.

O několik minut později Tori zavře pintu a opře se dozadu. „Prakticky jsem to snědla celé. Hádám, že jsem si neuvědomovala, že mám takový hlad.“

„Co jsi měla na večeři?“ Vím, že mi udělala bůček, ale co měla ona?

Pokrčí rameny a neodpoví.

„Tori.“ Čekám, dokud se na mě nepodívá. „Co jsi jedla?“ Znovu ji studuju, přičemž si uvědomím, že vypadá hubeněji než minulý týden. Pokud je na nějaké pitomé dietě, když už je krásná žena, budeme si muset vážně promluvit.

„PB a J.“

To není odpověď, kterou chci slyšet. „Proč jsi neměla skutečnou večeři? Trochu bůčku? Udělala jsi toho dost, abys nakrmila armádu.“ Opečenou kukuřici a letní dýni. Čerstvě upečené rohlíky. Domácí sušenky. Bylo to směšné. Směšně výborné. Ale sotva se mi zbytky vešly do lednice.

Zavrtí hlavou – ke mně, k sobě, nejsem si jistý. „Tento víkend jedu k sestře.“

„Okay.“

Zčervenají jí tváře a hlas jí klesne do šepotu. „Chtěla jsem se ujistit, že toho budete na jídlo mít ty a děti a Logan dost, když budu pryč.“

No, zatraceně.

Nepřemýšlím. Jen reaguju a přitáhnu si ji do bočního objetí. „Zlato, to je asi ta nejmilejší věc, kterou pro mě kdo za dlouho dobu udělal. Děkuju.“

Její ruce na mé hrudi vypadají malé, tělo drobné, schoulené proti mému. Na sekundu je nehybná a pak mi objetí opětuje a cítím, jak se proti mně usmívá. „Není za co.“ Bože, je roztomilá. A do háje, voní dobře, jako léto a sluneční svit a kokosy.

Odkloním se a věnuju jí přísný pohled. „Už žádné vynechávání jídel nebo jezení sendvičů kvůli mně. Pokud chceš na jídlo něco jiného, pak klidně, ale tvoje pohoda je stejně důležitá jako pohoda mojí rodiny, okay? Neodbývej se na večeři, abychom se mohli najíst další den. To je nepřijatelné. A Logan si může přes víkend sehnat svoje vlastní zatracená jídla. Ani tady nebydlí.“

„Ano, pane.“

Uchechtnu se a pustím ji, ale okamžitě si přeju, abych ji mohl zase držet.

„Prosím nevyčerpávej se kvůli nám. Pokud jsi příliš unavená, než aby sis udělala večeři, objednáme si pizzu nebo se děti můžou vypořádat s mými makaronami a sýrem.“

Když souhlasí, šťouchnu do ní loktem a ona mi šťouchnutí vrátí a já se snažím nemyslet na to, jak moc ji mám rád tady vedle sebe. Fakt, že se ta žena o mě a moje děti strachovala dost na to, že navařila malou hostinu, dokazuje, jak jsem se ohledně ní mýlil, když jsme se poprvé setkali. Bože, byl jsem takový kokot. Tato holka je úžasná. Ohleduplná. Sladká s mými dětmi.

Sexy jako ďas.

Jak sledujeme zápas, dumám nad důvodem, co říká, proč dnes večer nejedla. Nevysvětluje to zbytek týdne, nebo proč se ve večery vrhá do svého pokoje, ale myslím, že pro teď jsem na ni tlačil už dost.

Když o chviličku později vstanu pro pivo, udělám pár bůčkových sendvičů a položím jeden na konferenční stolek před ni.

Zaparkuju se na gauč a znovu do ní šťouchnu. „To zlato, co znám, mi dělá to nejlepší jídlo. Fakt bys měla zkusit její bůček.“

Tori se zasměje a zavrtí hlavou. K mému potěšení sendvič sní.