LL - 14. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Carter

Zastavím u Liviina bytu, pátrám po autech a lidech, kteří představují hrozbu. Jakmile je vše čisté, jdu s ní do bytu.

„Cartere,“ začne, ale já nemůžu čekat už ani vteřinu. Poté, co jsem ji slyšel mluvit o Spiderovi, potřebuju být v ní, cítit ji, nárokovat si ji a připomenout jí, že je moje, že je v bezpečí a že už se nikdy nebude muset znovu Spidera bát.

Přitisknu ji ke stěně a pohltím její ústa. Její ruce se automaticky omotají kolem mého krku. Chytnu ji za zadek, stisknu ty dokonalé půlky a přitáhnu si ji k sobě. Odtáhnu se a roztrhnu jí tričko ve dví, neochotný čekat, až si ho sundá. Pomyslím si, že by mohla být naštvaná, ale místo toho se kousne do rtu a v očích jí zaplane oheň.

„Za to zaplatíš,“ řekne.

„Slibuješ?“ Vrátím jí její slova.

Zasměje se, ale smích se změní ve sten, když jí stáhnu košíček podprsenky a vsaju bradavku.

„Sundej si ho,“ zatahá mě za tričko. Ustoupím, přetáhnu si ho přes hlavu, ona mi začne rozepínat kalhoty, pak si sundá podprsenku. Odkopnu boty, které následují kalhoty a zbytek, než jí stáhnu kalhoty spolu s kalhotkami po hebkých, pevných nohách.

Neztrácím ani vteřinu, znovu ji přitisknu ke zdi a zvednu ji za zadek nahoru. Omotá kolem mě nohy a sevře mi ramena. Zabořím jí hlavu do krku a políbím to pulzující místečko, okusuju ho a pak jazykem upokojuju bodavý pocit.

„Jsi pro mě mokrá, zlato? Připravená, abych tě ošukal právě tady proti zdi?“

„Och, do prdele, Cartere. Ano!“

Kloužu bolavým ptákem nahoru a dolu po vlhké štěrbince, neproniknu do ní, jen si ten med roztírám po celé délce. Narazím hlavičkou na klitoris a ona zasténá. Opakuji ten pohyb znovu a znovu, dokud se netřese.

„Cartere, prosím, prosím, potřebuji tě uvnitř.“

Uchechtnu se. „Trpělivost holčičko.“

Skloním se a vsaju do úst jednu bradavku, pak druhou, zatímco neustále hladím její pulzující kundičku ptákem.

Jakmile ucítím, že se napne, ustoupím.

„Ne!“ Vykřikne frustrovaně. „Jsem tak blízko!“

Bez varování do ní vrazím a pohřbím se v ní až po kořen.

Jakmile se do ní dostanu, udělá se.

„Och kurva, Cartere, kruci!“

Zdivočí, vtlačí mě neuvěřitelně hluboko do sladké kočičky. Cítím heboučké stěny její kundičky, které mě tisknou a pulzují okolo mě. Je to kurevsky úžasné.

„Bože Liv, zasraně miluju tvoji kundičku. Je tak dokonalá.“

Už nadále nemůžu čekat. Vzpamatovává se z orgasmu, ale já se musím pohnout, protože cítím, že bych mohl umřít, doslova.

Vytáhnu se a zasunu, znovu a znovu, každým pohybem se otírám o přecitlivělý klitoris.

„Ach, ach, ach, och kurva!“

Vydává tyto malé, žhavé zvuky, kdykoli narazím do klitorisu. Zkříží kotníky za zády, zaboří do mě paty a pobízí mě k hlubšímu pronikání.

Cítím, jak mi zarývá nehty do bicepsů, zvrátí hlavu a opře ji o zeď.

„Opatrně lásko, ublížíš si,“ uchechtnu se.

Otevře ústa, aby něco řekla, ale já narazím ústy do těch jejich a spolknu všechna slova.

Zrychlím, tvrdě a rychle ji šukám proti zdi, pot mi stéká z čela a dopadá na její hrudník. Sleduji jednu kapku potu, která jí stéká mezi údolím nádherných ňader. Skloním hlavu a olíznu ji, než začnu sát její prsa, a olizuju bradavky jazykem.

„Ano! Bože, Cartere, sakra…“

„Už budu zlato, udělej se se mnou. Vyždímej mého tlustého ptáka, chci cítit, jak kolem mě tečeš.“

Svaly se jí napnou, přitahuje si mě blíž díky podpatkům, které mi zarývá do zad. Cítím její zuby, jak se mi zakousnou do ramene. Zařvu bolestí a potěšením. Jsem si jistý, že krvácím a to způsobí, že jsem neuvěřitelně tvrdý při pomyšlení, že si mě označila, že je jí to líbí drsně. Její tělo přiráží proti mému a kundičkou svírá můj penis, když ji zasáhne další vlna orgasmu. Je tak těsná a křečovitě se kolem mě stahuje. Nemůžu se držet zpátky. Zvrátím hlavu a tak energicky vystřeluju semeno do její těsné kundičky, že bych mohl omdlít.

Položím hlavu na její rameno, lapám po dechu, zatímco se dávám dohromady po nejlepším orgasmu, jaký jsem kdy měl. Nohy se mi třesou, opatrně s námi sklouznu na podlahu. Ležíme zpocení a zapletení do sebe.

„Co to bylo?“ Zeptá se Liv v úžasu.

„Jestli se musíš ptát, tak jsem to asi neudělal správně.“

Převalím se a políbím ji na čelo, nos, tváře, než věnuju cudný polibek rtům.

Liv se zasměje. „Ne, myslím tím… já nevím. Sakra Cartere, to bylo úžasné.“

„Jo lásko, to kurva bylo.“

Vyklouzne z mých paží a okamžitě mi chybí.

„Musím se osprchovat, pak můžeš ty.“

„Proč nešetříme vodu a nevysprchujeme se společně?“ Zeptám se, zatímco vstávám.

„Ne ne, pane. Pokud bychom se sprchovali společně, nikdy bychom neodešli a ty to víš.“

„Takže souhlasíš, že se nastěhuješ ke mně?“ Zeptám se možná trochu moc nadšeně.

„To jsem neřekla. Jen si myslím, že máš pravdu, že tady to pro mě není právě nejbezpečnější místo. Prostě dokud se s těmi chlápky nevypořádáte… s ním.“

Odvrátí pohled a mě trhá vejpůl, že ani nedokáže vyslovit jeho jméno.

 „Podívej se na mě Liv.“

Pohlédne na mě. Ježíši Kriste, ty překrásné oči.

Přejdu k ní a vtáhnu ji do náruče.

„Jsi v bezpečí. Jsem tady a klub ti hlídá záda. Teď jsi v bezpečí, jo?“

Přikývne mi do hrudi.

„Teď si jdi dát sprchu, než tě ohnu přes gauč a znovu ošukám.“

Liv pozvedne jedno obočí a zakření se, aby mi dala najevo, že je pro.

Kruci, tahle ženská.

Zmáčknu jí zadek a ona se zasměje, než vběhne do koupelny.

O deset minut později jsem na řadě já.

Když vyjdu ze sprchy, vidím Liv skládat oblečení do malé cestovní tašky. Je tak kurevsky nádherná. Přejdu k ní a zezadu ji obejmu a políbím na vršek hlavy.

Opře se o mě a já utáhnu sevření.

Nakonec ji pustím, natáhnu si kalhoty a tričko. Když se otočím, Liv je na pohovce. Sednu si vedle ní a snažím se zjistit, co znamená výraz v její tváři.

„Co se děje, miláčku? Na co myslíš?“

„Ještě nevím, jak o tom mluvit… o něm, ale chci, abys to věděl. Chci ti to říct.“

Přikývnu, jsem rád, že se mi chce svěřit.

„Můžu se tě ptát? Možná by to pomohlo.“

Přikývne a přitáhne si kolena k hrudi, je to pohyb, který je pro ni obranným mechanismem.

Jako by se ze sebe snažila udělat co nejmenší.

„Kdy jsi ho potkala?“

Tvář se jí nakrčí a já si pomyslím, že o tom všem asi ještě není připravena vyprávět.

Nakonec řekne: „pamatuješ si, jak jsem ti povídala o tom dealerovi, co zapálil auto?“

„Ježíši Kriste, Liv.“

„Já vím, já vím, tak hloupé. Byla jsem tak pitomá. Byl známý a mně se líbilo, co mi říkal – ďábel, však víš. No on byl můj ďábel a já jen chtěla někoho známého a tehdy ke mně byl hodný, dohlížel na mě, když jsem byla v pěstounské péči. Kontroloval mě, někdy mi přinesl nové oblečení nebo boty. Řekl, že se cítí špatně, že jsem zůstala v tom autě a že to nevěděl. No, byla jsem tak hloupá.“

Přitáhnu si ji k boku a políbím na spánek. „Liv, nebyla jsi hloupá. Byla jsi úplně sama. Tohle nebyla tvoje chyba, nic z toho, jo? Vybral si tě, protože věděl, že jsi zranitelná.“

Zatnu čelist a začínám vidět rudě.

Liv otočí hlavu a políbí mě na hrudník, než si tam opře hlavu.

Vrací mě to zpět a já se zaměřím na nejdůležitější věc na světě: moji Liv.

„Když jsem byla moc stará, přestěhovala jsem se do azylového domu. Bylo to strašné, Cartere.“

Při té vzpomínce se napne, položím jí ruku na záda, masíruju a hnětu uzly napětí v ramenou.

„Našel mě jako vždy. Nabídl mi místo, kde jsem mohla zůstat a práci. Nejdříve to nebylo tak špatné. Teda, nebylo to nic, co bych si pro sebe vybrala, ale nikdy jsem neměla žádné sny ani touhy, takže to bylo v pohodě. Vařila jsem a uklízela pro jeho gang a on se o mě staral, jak řekl.“

Přestane mluvit a já si uvědomím, že čeká, až se jí zeptám na další otázku.

„Kdy se to zhoršilo?“

„Asi po roce začal rozšiřovat svůj prodej. Už to nebyla jen tráva a drogy na party. Nejdřív to byl kokain, pak heroin. Pak pervitin. Pak začal vařit vlastní pervitin. A stvořil mě…“

Ztichne.

„Co z tebe udělal, zlato?“

Zavrtí hlavou.

„Přiměl tě, abys pro něj vařila perník?“

Přikývne.

„Sakra zlatíčko, to je mi líto.“

„Taky začal brát, ze začátku kokain, ale pak skoro všechno, co mohl slíznout z povrchu. Už byl násilný jako prase, ale když si šlehl, byl prostě… úplně mimo. Nestabilní. Monstrum. On… držel mě na vodítku v suterénu, když jsem nevařila a nazýval mě zvířátkem. Někdy mě tam nechal několik dní. Pokaždé to začalo jako trest, ale myslím, že na mě pak jen zapomněl, zatímco byl sjetý.“

Tohle jsem už věděl od Slashe, ale slyšet tato slova vycházet z jejích úst způsobuje, že mi v útrobách víří vztek a znechucení, až se mi chce zvracet.

„Tak, tak jsi přišla k těm jizvám na zádech?“

Přikývne.

„Rád používal pásek. Na něm měl velkou sponu, jednu z těch, do nichž jsou vyryty znaky. Používal ho jako bič.“

„Kurva! Ježíši Kriste!“ Zařvu. Já nemůžu. Nemůžu to poslouchat. Má drahá Liv si prošla tolika věcmi. Příliš mnoha. O tolik víc, než kolik může obyčejný člověk vydržet.

Pohladí mě po hrudi. „Jsem v pořádku, Cartere. Teď jsem tady s tebou, pamatuješ?“

Přikývnu, přitáhnu si ji do klína a držím v náručí.

„Slash mi řekl, jak ses dostala ven. Dalas jim opiáty do jídla, že?“

Přikývne.

„Jsi tak chytrá, Liv. Tak zasraně statečná. Když mi o tom Slash povídal, o ženě, která utekla Spiderovi, mojí první myšlenou bylo, jak musela být silná, aby se sama dostala z takové situace. A pak jsem si pomyslel, že byste si obě rozuměly, protože se s ničím nemažete.“

Liv se uchechtne. Zvuk je utlumený mým tričkem.

Políbím ji na hlavu a nadále jí pomalu třu záda, abych ji uklidnil.

„Když jsem odešla z domu, nastoupila jsem na první autobus z města a pak se ubytovala v motelu. První dva týdny jsem chodila na hodiny sebeobrany spolu s kickboxem. Pomohlo mi to cítit víc kontroly, víš? Ale pořád jsem měla pocit, jako by mě někdo sledoval, takže jsem se přestěhovala do dalšího města, zůstala tam další týden a pak jsem přijela sem. Už mi docházela hotovost a já věděla, že si musím v určitém okamžiku najít práci. Přísahám Cartere… přísahám, že jsem nevěděla, že jsou tady Slash a Stacy. Nechtěla jsem jim tohle drama znovu vnést do jejich životů, musíš vědět…“

„Ššš bejby, nikdo si tohle nemyslí. Není to tvá chyba. Netuším, jak jsi skončila až tady, co tě sem přivedlo a díky čemu se vaše cesty zkřížily, ale jsem kurevsky rád.“

Popotáhne. „Jo?“

„Samozřejmě lásko. Přivedlo tě to ke mně.“ Políbím ji na hlavu. „Přivedlo tě to k Chaosu a upřímně, tihle chlapy jsou nejlepší muži, které znám. Budou tě chránit a skutečnost, že Stacy a Slash jsou Spiderovi příbuzní jen znamená, že na něj můžeme dohlížet. Omlouvám se za ty sračky, kterými sis prošla, ale slibuju, že už to skončilo.“

Liv přikývne, hladím ji po zádech, přejíždím prsty po vyvýšené kůži na levé straně.

Po chvíli uslyším jemné zachrápání. Nechci tady zůstat celou noc, ale ani ji nechci budit. Vím, že to byl zatraceně dlouhý den. Rozhodnu se s ní posadit a chvíli ji sledovat, jak spí. Moje statečná válečnice.

***

Musel jsem usnout, protože se vzbudím, když sebou Liv začne trhat. Choulí se na pohovce a hlavu má položenou v mém klíně.

„Ne Spidere, prosím ne!“ Tvář má zkroucenou úzkostí. „Udělám to, udělám to, jen… NE!“

Její hlas se mění v prosebný. Ničí mě to. Samozřejmě, že má noční můry potom, co mi o něm vyprávěla.

Shrnu jí vlasy za ucho a jemně se ji snažím probudit.

„Liv, je to v pořádku. Jsi v pořádku.“

„NE!“ Vykřikne znovu, než si sedne. Prudce otevře oči, v nich je vepsaná hrůza, která  se mění do zmatení.

„Hej zlato, vše je v pořádku.“ Povyskočí při mém hlase.

„Kruci Cartere. Jsi tady.“

„Jo, usnuli jsme na gauči. Ve skutečnosti je docela pohodlný, měla jsi pravdu.“ Snažím se odlehčit atmosféru.

Vstane, vrtí hlavou a tře si spánky.

Nakonec se zastaví a podívá se na mě.

„Musíš odejít, teď, prosím.“

„Co? Ne. Neopustím tě.“

„Vypadni Cartere. Hned!“

Jak to všechno zpracovává, zvyšuje hlas a třese se.

Vstanu a přejdu k ní, ale ne moc blízko. „Nikam nepůjdu, bejby.“

„Vypadni kurva z mýho bytu! Nejsem sama sebou, Cartere. Odejdi!“

Liv se na mě vrhne a začne mě tlačit ke dveřím.

Doslova mě tlačí pryč.

Věděl jsem, že bude litovat, že mi všechno řekla – o její matce, Spiderovi, autu. Věděl jsem, že mě od sebe bude odstrkovat a bude se ode mě držet dál. Myslím, že je víc vystrašená než kdy byla ohledně nás a protože mi začala věřit. Smůla, že nikam nepůjdu.

„ODEJDI krucinál! Jdi!“ Tlačí znovu a znovu.

Ustoupím o krok, ale neplánuju ji opustit.

„Proč chceš, abych odešel?“

„Vypadni, vypadni, VYPADNI!“ Křičí znova a znova, a ignoruje mé otázky.

„Ne, dokud mi neodpovíš. Proč musím odejít?“

Liv mě přestane bít a položí ruce na mou hruď.

„Prosím, Cartere. Prosím, odejdi.“ Hlas se jí třese. Nevím, co dělat, jaký další krok učinit. Je tak kurevsky plachá, vystrašená. Držím ji moc blízko? Měl bych se stáhnout? Skutečně uvažuji, že ji opustím?

„Nemůžeš…“ Začne. „Nemůžeš mě takhle vidět. Jsem hotový nepořádek. Prosím, prosím, odejdi. Nechci, aby ses na mě koukal. Neměla jsem ti to říkat, já… KURVA! Prosím prostě jdi!“

Liv mě začne znovu tlačit, znovu a znovu mi buší do hrudi. Nechám ji, aby si na mně vybila vztek.

Nakonec přestane   . Z fyzické námahy se třese a slzy jí kanou po krásné tváři. Udělá několik kroků dozadu, obalí kolem sebe ruce a naplno vzlyká.

Zatraceně, nemůžu to vystát. Chci to napravit, odstranit všechen strach a obavy. Přistoupím k ní a ona sebou trhne a spadne na podlahu. Instinktivně se k ní vrhnu, ale ona zvedne ruku, aby mě zastavila.

„Proč jsi pořád tady? Nejsi ze mě už unavený? Z toho všeho?“ Říká mezi vzlyky.

„Kdy konečně uvidíš, že za to nestojím? Tohle je vše, co jsem. Jen kupa posraných vzpomínek. Já ne… nemám ti co nabídnout. Kruci, prosím, Cartere. Já nemůžu… nemůžu se s tebou víc zaplést, zabilo by mě, kdybys odešel. Prostě odejdi teď, prosím. Prosím.“

„Krucinál Liv, jak ti mám dokázat, že nikam nepůjdu? Nemůžeš mě vyděsit, nemůžeš mě odehnat. Nic od tebe nechci. Chci naplnit tvůj život takovým množstvím lásky, že zapomeneš na všechno, co se stalo před námi. Jen mě pusť dovnitř, zlato.“ Kleknu si před ni.

Tato žena mě doslova srazila na kolena. Zůstal bych tu navždy, kdyby mě jen nechala blízko u sebe.

„Proč?“ Zaskřehotá.

„Proč? Protože jsi neuvěřitelná, Liv. Jsi odvážná a silná, tak zatraceně krásná, až bolí se na tebe jen dívat. Vyzýváš mě. A já chci pořád víc. Víc tebe. Kruci, chci tě celou. Veškerou tvoji temnotu chci změnit na světlo.“

Liv se na mě vrhne dřív, než dokážu zpracovat, co se děje. Srazí mě na podlahu a přitiskne rty na mé v zoufalém polibku. Obkročí mě a přitiskne měkké tělo proti mému. Perfektně ke mně sedí.

Nakonec přeruší polibek a zanechá mě lapajícího po dechu. Posadí se a pokouší se rozepnout mi pásek.

„Co to děláš?“

„Myslím, že je to zřejmé.“ Řekne s ďábelským úsměvem.

Nemám ponětí, co se sakra děje, jak přešla z naštvané, defenzivní Liv na nadrženou a sexy verzi.

„Přestaň,“ řeknu, i když ten dole protestuje.

Nepřestane. Rozepne mi knoflík a začne rozepínat zip. Zakryju její ruce svými a odtáhnu je ze svých džínů.

„Přestaň zlato. Podívej se na mě.“

„Ne. Dovol mi to udělat. Nech mě, ať ti udělám dobře.“

„Do prdele, Liv.“ Zasténám.

„Prosím, Cartere. Nemohu ti dát nic jiného, ale tohle můžu udělat. Nech mě to pro tebe udělat.“

Kruci.

Teď vím, že se tohle nemůže stát. Ne dnes večer.

Posadím se a držím si ji na klíně. Opřu čelo o její, hladím ji po zádech a držím ji za zátylek, aby se nemohla odtáhnout.

„Liv… zlatíčko, tady nejde o uzavření obchodu. Když jsme takto spolu, chci, abys to chtěla, potřebovala, abys po tom toužila stejně jako já. Nikdy nechci, abys měla pocit, jako že mi to dlužíš. Rozumíš?“

„Ale já… tohle je všechno, co mám. A vážně tě chci. Pořád. Víc, než tušíš.“

Srdce se mi nad jejími slovy svírá. Chce mě. Pořád.

„Zlato, už teď mi toho tolik dáváš. Dokud jsem tě nepotkal, ani jsem nevěděl, co mi chybí. Hodíme se k sobě, ne? Vím, že to taky cítíš.“

Přikývne, neschopná se mi podívat do očí.

„Cartere, já… Kruci. Já… nejsem dobrá se slovy. Nemůžu to všechno říct.“

„Já vím, lásko. Nečekám to. Jen potřebuju, abys věděla, jak se cítím. Jsem v tom až po uši a vím, že tě to děsí, ale jsem tady a ty mě nemůžeš odstrčit. Nikam nepůjdu.“

„Prosím, dovol mi ukázat ti, jak se cítím. Já jen… prosím. Potřebuju, abys to věděl.“

Chytne mě oběma rukama za obličej, vklouzne prsty do vlasů, potom se skloní a něžně mě políbí na čelo. Nakloní mi hlavu nahoru, políbí mě na nos a nakonec otře rty o mé v náznaku polibku, než se přesune na krk, kde mi klade polibky až k ramenu.

Vstane a podívá se mi do očí, zatímco se pro mě pomalu svléká. Začne s tričkem, které posunuje centimetr po centimetru nahoru a odhaluje tak svoji jemnou, krémovou pokožku. Vyhrnuje ho stále výš, dokud nedostanu perfektní výhled na prsa. Odhodí tričko na stranu a stiskne si prsa. Je tak kurevsky žhavá. Přejede si rukama po žebrech, bříšku a zahákne prsty za pas kalhot. Zakroutí boky a sehne se dolů, přitom se jí houpou dokonalá prsa.

Nakonec přede mnou stojí nahá. Kráčí ke mně. Stále sedím na podlaze, zcela uchvácený její krásou. Tahá mě za lem trička, které posléze sundá. Stojí nade mnou, jemně mě zatlačí do hrudi, navádí mě, abych si lehl na podlahu. Pak se přesune k džínům, stále rozepnutým od předchozího pokusu o svádění. Tentokrát je to jiné, jako by se mi snažila říct, že mě miluje, ale tohle je jediný způsob, jakým to umí. Přenechám jí úplnou kontrolu, i když mám nutkání ji popadnout a zabořit prsty do její kůže.

Pomáhám jí sundat mi kalhoty a boxerky, dokud nejsme oba nazí, já ležím na podlaze, a ona mě znovu obkročí. Znovu se ke mně skloní a lehce, pomalu mě líbá. V tu samou chvíli sáhne dolů a hladí mi ptáka.

Při tom kontaktu zasténám.

Posadí se a usměje se na mě. Stále klečí a já vidím, jak jednou rukou přejede po pase a zamíří rovnou k promáčené kundičce.

Kurva.

To je tak žhavé.

Prsty ponoří do mokrého kanálku, pak klouže nahoru a krouží kolem klitorisu. Houpe boky nade mnou. Vrátí se zpět ke kundičce, vklouzne jedním prstem dovnitř, zase ho vyndá a pak ruku přesune k mému penisu a pokryje ho svojí šťávičkou.

„Ježíši, do prdele, Liv…“

Pokračuje v pomalém roztírání svého vzrušení po celé délce penisu od kořene po hlavičku.

Poté zvedne obě ruce a položí mi je na hrudník, zvedne se a usadí se na špičce mého ptáka. Její kundička klesá po mém ocelově tvrdém ptákovi centimetr po centimetru. Liv zvrátí hlavu a zasténá, zatímco já se každou buňkou v těle snažím nevybuchnout.

Nakonec mě celého pohltí. Mučí mě a já proti ní přirazím neschopný se ovládat. Začne se zvedat a klesat. Jezdí na mně jako zasraná bohyně, kterou je.

Rukama přejede až ke svým prsům, které přitiskne k sobě, hněte měkké maso a pak se štípne do bradavek.

„Kriste, Liv, jsi neuvěřitelná. Kruci, zlato, tak kurevsky nádherná.“

„Dotkni se mě, Cartere.“

S potěšením.

Kloužu rukama po jejích stehnech, svírám jí boky, zatímco nabírá na rychlosti a znovu a znovu se na mě napichuje.

Hladím ji po trupu, pak jí stisknu prsa a štípnu do bradavek. Škubne boky a já ucítím nával horka a mokra, kterým pokryje mého ptáka.

„To je tak kurevsky dobré, Liv. Sakra, tak skvělé.“

Liv se skloní dolů a položí ruce na každou stranu mé hlavy a lehce změní pozici. Políbí mě, sklouzne dolů a pak znovu a znovu pohybuje boky.

„Kruci, Cartere, kruci!“

„To je ono, zlato. Udělej se na mě.“

Nyní se pohybuje rychleji, opře si čelo o mé, ztěžka dýchá a vydává tiché zasténání pokaždé, když klesne dolů. Je tak žhavé dívat se, jak si užívá a dělá šou jen pro mě.

„Já… já jsem… och do prdele!“ Vykřikne a její kundička se stáhne a pokryje mě svým vyvrcholením. Její pulzující kundička uvolňuje stále více medu a znovu a znovu pulzuje.

Využiju příležitosti, abych nás převrátil, takže jsem navrchu a přebírám kontrolu. Zapřu se lokty po stranách její hlavy a začnu pumpovat dovnitř a ven, zpočátku pomalu, jako to dělala ona. Cítím každý zkurvený centimetr její perfektní kočičky. Kroutí se pode mnou, stále se vzpamatovává ze svého orgasmu.

Udržuji stálé, pomalé tempo, dovnitř a ven, vychutnávám si její promočenou, horkou kundičku, která je obalená kolem mého ptáka.

Liv otevře oči. Díváme se na sebe a sdělujeme si tak všechno, co nedokážeme říct. Je to tak intenzivní, tak… prostě všechno. Je pro mě vším a myslím, že to cítí taky tak.

Zvyšuji rychlost a navyšuji tak naše potěšení.

„Ach Cartere… je toho moc, kruci, já nemůžu…“

„Já vím, zlato. Já vím. Cítíš to jako já, Liv.“

Skloním hlavu a okusuju jí krk, zanechávám malé kousance od ucha až k rameni, pak se vracím a slíbávám náznak bolesti, který jsem tam zanechal.

Dotkne se mých zad, škrábe je, zatímco prožívá tento intenzivní pocit. Bolí to, ale dobrým způsobem.

„Liv, Bože, to je tak dobré. Cítím se v tobě neuvěřitelně skvěle. Udělej se pro mě, lásko, pusť to.“

Zaryje mi nehty do zad a přitiskne se ke mně. Stáhne kundičku kolem mého ptáka, klouže nahoru a dolu, zatímco do ní vrážím.

Trhne hlavou dozadu, vyklene záda a přitlačí perfektní prsa k mé hrudi, zatímco její ústa se otevřou v tichém výkřiku. Její potěšení zažehne mé, pociťuju brnění kolem páteře, když se snažím oddálit své vyvrcholení, dokud necítím, jak se udělá. Stáhne se kolem mě ve stejnou chvíli, kdy uvnitř ní vybuchnu. Uděláme se společně. Je to všechno.

Společně pulzujeme, ždímáme ze sebe každou kapičku potěšení. Podívám se dolů na moji krásnou Liv. V jejích očích vidím slzy, taky to cítím. Sakra, cítím, že možná budu taky brečet. Ona je celý můj svět.

Olíznu jí slzy a políbím na tváře, než si opřu čelo o její.

„Děkuju Liv. Kruci, jsi prostě… sakra. Jsi pro mě vším. Rozumíš tomu? Jsi moje.“

Přikývne. „A ty jsi můj?“ Zašeptá.

„Jsem jen tvůj. Vlastníš mě, zlato. Moje tělo i duši.“

Ruce mi začnou povolovat a já se na ni zhroutím. Přetočím se na stranu a ji vezmu sebou. Podepře se a začne mě líbat na hruď. Je to to nejsladší malé gesto. Kruci, jestli mě to nedonutilo se do ní ještě víc zamilovat pokaždé, když to udělá.

Položí si hlavu na moji hruď a uchechtne se.

Kruci, miluju ten zvuk. Nikdy předtím jsem ho od ní neslyšel, ale teď nechci nic víc než ji přimět chichotat se pořád. Každý den. Přísahám, že se to stane. Bůh ví, že ve svém životě potřebuje více radosti.

„Co je tady tak vtipného, miláčku?“

„Dnes jsem zažila… snad milion orgasmů.“

Zasměju se a pohladím ji po vlasech.

„Ztěžuješ si?“ Škádlím ji.

„Vůbec ne. Ve skutečnosti si myslím, že bych si na to dokázala zvyknout.“ Na hrudi cítím, že se usmívá. „Pro případ, že jsem ti to předtím neřekla… jsi úžasný. Myslím, jako… páni. Jako nejlepší sex vůbec.“

Zvednu její bradu ke mně. „Ty taky, Liv. Nikdy jsem nic takového ani vzdáleně necítil jako s tebou.“

Chvíli zůstaneme propleteni do sebe, ani se nestaráme, že ležíme na jejím starém, ošuntělém koberci. Povzdechne si. „Omlouvám se, že jsem taková. V jednu chvíli z tebe nemůžu spustit ruce, v další na tebe křičím. Cítím se rozervaná vedví. Myslím, že mám strach.“

„Z čeho?“ Už to vím, ale chci, aby to řekla.

„Bojím se, že na tobě budu závislá. Bojím se, že tě možná budu potřebovat. Jsem vystrašená… sakra. Nejsem dobrá se slovy. Bojím se, že tě možná… kruci. Myslím, že tě možná miluju.“

Cítím, jako by mi srdce mohlo vyskočit z hrudi. Vůbec jsem nečekal, že to vyjde z jejích úst, i když jsem věděl, že to tak cítí.

„Podívej se na mě, Liv.“

Zavrtí hlavou a zaboří ji ještě víc do mé hrudi.

Znovu nás přetočím, dokud nejsem nad ní.

„Podívej se na mě, drahoušku. Chci tě vidět, když to budu říkat.“

Otočí hlavu a podívá se mi do očí.

Zatraceně, ty její oči. Ty modrozelené oči s hnědýma skvrnkama jsou jako z jiného světa.

„Vím, že tě miluju. Celou. Dokonce i ty části, které jsi mi zatím neukázala. Jsi mi tak drahá, jsi celý můj svět, můj život.“ V očích se jí začínají hromadit slzy. Odvrátí se. „Ne lásko, neschovávej se přede mnou.“

Zvednu ruku k její tváři a jemně ji otočím zpět ke mně.

„Teď máš mě a já jsem tu pro tebe. Slibuju, že budu chránit tvé temné části, bolestivé části. Přísahám, že tě budu milovat, opatrovat, poskytovat rozkoš. Slibuju ti minimálně dva orgasmy denně.“ Zakřením se na ni a uvidím úsměv tahat za její rty. Moje slova jsou spíš jako sliby a do prdele s tím, jestli každý jeden nemyslím vážně.

Skloním se a znovu ji políbím, ztratím se v jejím doteku. Vstanu, zvednu ji do náruče a odnesu zpět ke gauči, vezmu přikrývku, položím nás. Jsme stále nazí. Oba během pár minut usneme. Fyzické a psychické vypětí z posledních hodin si vybralo svoji daň a vyčerpalo veškerou energii.