LL - 11. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Carter

O dvacet minut později jsme u mě doma. Není to moc – malý dům v rančerském stylu asi míli od klubovny s hezkým pozemkem. Mojí nejoblíbenější částí domu je venkovní terasa. Je úžasné tu sledovat západ slunce. Strávil jsem tu mnoho večerů s vychlazeným pivem v ruce a dával se dohromady po náročném dni.

Udělám Liv rychlou prohlídku domu a vedu ji zpátky ven s několika dekami. Stočí se s dekou do venkovní pohovky, přitáhne si kolena k hrudi a omotá kolem sebe ruce. Vypadá tak hluboce zamyšlená, že si nejsem jistý, jestli ví, že tu vůbec jsem.

Nakonec se zhluboka nadechne.

„S mámou jsme nějakou dobu žily v autě.“

Promlouvá sotva slyšitelným šepotem. Chci si ji přitáhnout do klína a houpat se s ní, ale dávám jí prostor.

I když mě to zabíjí.

„Byla feťačka. Chvíli jsme měnily byty nebo jsme bydlely u toho, s kým zrovna chodila, ale nakonec nám zbyla jen stará Corolla. Ona spala vepředu a já vzadu. Přesouvaly jsme se každých pár dní a někdy jsme se musely schovávat před policajty.“

„Někdy mě strčila do kufru, když si šla pro drogy. Obvykle mě po hodině nebo tak pustila, ale jednu noc mě tam nechala až do rána. Byla jsem vystrašená, hladová a strašně se mi chtělo čůrat. Pamatuji si, že více než co jiného jsem potřebovala na záchod. Dobré bylo, že auto bylo jen kousek zrezivělého šrotu. Trvalo mi jen pár kopnutí, než se rozbila západka a já vylezla ven. Obešla jsem auto k přední části, ale mámu jsem neviděla.“

„Obešla jsem blok, zastavila se na benzínce, abych se vyčůrala. Vrátila jsem se k autu, ale pořád jsem ji neviděla, takže jsem vylezla na sedadlo spolujezdce a čekala jsem. V dálce jsem uslyšela sirénu, tak jsem se schovala, jak mě to učila máma. Podívala jsem se na zadní sedadlo, abych si vzala něco, co bych přes sebe přehodila. Byly tam deky, spousta odpadků a rozložené noviny. Popadla jsem noviny a… a uviděla…“

Dusí se vzlykem a já prohraju svoji bitvu, abych si udržel odstup. Přitáhnu si ji do klína a ona se mnou nebojuje. Kurva, není divu, že nesnáší auta. Nemůžu vystát myšlenku, že takhle moje Liv vyrůstala. Stojí mě to veškerou sebekontrolu a disciplínu, které jsem se naučil v armádě, abych se nezměnil v Hulka a nerozmlátil všechno v naší blízkosti. Přeju si, abych ji tehdy znal, zachránil bych ji, a všechno bych vzal od ní pryč a miloval ji od samého začátku.

Jo. Láska. Zasraně ji miluju. Tak, až to bolí.

„Co jsi viděla, miláčku?“

Liv se znovu zhluboka nadechne. „Mámu.“

„Ježíši. Byla…“

„Mrtvá. Předávkovaná.“

„Kruci, zlato, to je mi líto. Kolik ti bylo?“

„Deset.“

Do prdele. Zatnu zuby a dostanu hněv pod kontrolu, než ji vystraším. Kurva, je to mnohem horší, než jsem si myslel.

„Nevěděla jsem, co mám dělat, víš? Chci říct, co jsem sakra měla dělat?“ Je čím dál víc bez sebe, skoro jako by mluvila sama pro sebe. „Vyděsila jsem se. Co jsem měla udělat s mrtvým tělem? Jasně, očividně nebyla nejlepší matkou, ale byla vše, co jsem měla. Vždycky mi říkala, jak je policie špatná, že jsou to nepřátelé. Jak bych jim neměla věřit, jak jsou pokřivení. Takže…“

Znovu se zhluboka nadechne. Pohladím ji, vklouznu prsty do měkkých černých vlasů a nechám je mezi nimi protékat.

„Našla jsem jejího dealera.“

„Och kruci.“

„Jo, byla jsem pitomá.“

„Ne Liv, byla jsi vystrašená. Je to pochopitelné.“

Přikývne. „Jo, no… řekla jsem mu, co se stalo. Řekl, že to napraví, abych mu dala jen pár hodin. Nevěděla jsem, co dělat, kam jít. Byla jsem ztracená a hádám, že jsem si jen chtěla těch pár hodin udržet jedinou známou věc, co jsem měla.“

Pár minut je zticha, jako by vzpomínala na ten den, na ty pocity.

„Vrátila jsem se zpět k autu a sedla si k ní.“

„Och Liv…“ Nemůžu ani… kruci. Chci tu malou holčičku od všeho uchránit. Sakra. Zasraně to bolí jen poslouchat.

„Musela jsem usnout. Další věc, co vím, že jsem se vzbudila díky vůni benzínu. Byla jsem obklopena teplem, strašným teplem a světlem. Ten zasraný dealer zapálil auto.“

„Co to kurva?“

„Jo. Takhle to 'napravil'. Podařilo se mi vylézt oknem, ale ne dřív, než mě olízlo pár plamenů.“

Pohladím jí jizvu přes tričko a představuju si malou Liv tak vystrašenou, bojující o přežití. Tak samotnou. Už nikdy víc.

„Samozřejmě ten oheň jenom přilákal policisty, ale on už byl dlouho pryč, než se vůbec objevili. Byla jsem umístěna do pěstounské péče, poté, co jsem byla propuštěna z nemocnice a… no. Já nevím. To je vše, co ti můžu právě teď říct.“

Přitáhnu si ji blíž k sobě. Její hlavu mám pod bradou, bojím se, že bych ji mohl zranit, jak silně ji mačkám, ale nemůžu si pomoct.

„Děkuju, lásko, že jsi mi to řekla, že mi věříš.“ Políbím ji na hlavu, na nos, na tváře.

„Tak strašně mě mrzí, že sis tím musela projít. Jsi úžasná. Tak silná. Zkurvená bojovnice.“

Držím si ji na klíně a hladím ji tak dlouho po vlasech, až usne. Nemyslím, že bych ji dokázal nechat jít, i kdyby chtěla.

Vstanu, odnesu Liv do domu, položím ji do své postele a ona se trochu pohne, ale nevzbudí se. Sundám si tričko a džíny, vlezu si vedle ní jen v boxerkách a přetáhnu přes nás deku. Liv se ve spánku po mně natáhne, dotkne se mé hrudi a položí ruku na srdce. Ovinu kolem ní ruku a přitisknu si ji k boku. Položí si hlavu na moji hruď hned vedle ruky. Je to skvělé. Ona je perfektní.

***

Navzdory Liviinýmu dřívějšímu prohlášení, že nezůstane přes noc, se oba vzbudíme další den okolo deváté hodiny.

No, já ji probudil lízáním jejích záhybů a sáním klitorisu, dokud se neudělala. Dvakrát. Pak ji vezmu zpátky domů, aby se mohla připravit na směnu v baru a já zamířím ke Slashovi, abych získal informace o jeho bratrovi.

„Cartere! Slyšel jsem, že jsi 'pomáhal Liv s nějakým nábytkem'.“ Řekne a při posledních slovech má na tváři obrovský, zkurvený úsměv.

Zavrtím hlavou a poplácám ho po tváři, ale nedokážu skrýt úsměv.

„Takže věci mezi vámi šli dobře?“

„Jo chlape. No… znáš Liv. Pořád je nejistá a nepředvídatelná. A Bože taky náladová,“ což kurva miluju. „Ale cítím, jako bychom udělali pokrok. Věří mi.“

Slash přikývne a podá mi šálek kávy, než se posadíme na pohovku.

„No sakra. To je skvělé, Cartere. Jsi šťastný? Vypadáš tak. Je to divný.“

„Hej, náhodou jsem byl v pohodě, ne?“

„Jo, jasně, ale všechno to bylo jen povrchní. Vím, že jsi si prošel těžkými časy, když ses vrátil ze zámoří a hodně jsi na sobě zapracoval, aby sis to srovnal v hlavě, ale od chvíle, kdy se objevila Liv, je to jako… já nevím. Jako bys zasraně zářil, nebo tak něco.“

Zasměje se a nevěřícně vrtí hlavou. „Je to na tobě vidět, člověče. Vypadáš šťastně. Opravdu šťastný.“

„To jsem, Slashi. Liv je vším.“ Usmívám se do hrnečku. Už se nemůžu dočkat, až se k ní vrátím.

„Dobře. Neposer to.“

„Neplánuju to.“

Několik minut mlčky usrkáváme kávu. Slash si odkašle a přejede rukou po tváři.

„Hádám, že bych ti měl říct o Bradovi. Zjistili jsme trochu víc o tom, kde byl. Nebo, no, ne přesně kde, ale proč zmizel.“

„Jo?“

„Myslím, že měl přítelkyni, nebo tak něco. Taky dostal nové jméno – Spider. Není kurva hloupé? Každopádně, ta holka byla vážně mladá, jako sotva plnoletá, když se poprvé dali dohromady. Byla s ním roky. Z toho, co říkají ostatní, vážně dost to s ní posral. Jako, věděl jsem, že je krutý kretén, ale přešel na další úroveň.“

„Co tím myslíš?“

„Nechával ji vařit pro gang, uklízet jejich sračky, čekat na ně na rukách a kolenou. Říká se, že ji měl na vodítku. Doslova. Když se vzepřela, zamkl ji na několik dní v suterénu, kde ji mlátil.“

„Kurva Slashi, to je zlé. Kde je teď? Můžeme jí nějak pomoct?“

„To je právě ono. Před pár měsíci odešla.“

„Dobře pro ni. Musela mít koule, aby se dostala z takové situace.“

„Copak to nevím?“ Zabručí. „Ale to ještě není konec příběhu. Myslím, že se zapojil do nelegálního obchodu s lidmi a sexem a plánoval ji prodat.“

„Och kurva, ne.“

„A to pro ni musel být bod zlomu. Nezískal jsem všechny informace, v zásadě dala velké množství opiátů do jídla, bezpochyby z jeho vlastní skrýše. Jakmile všichni odpadli, ukradla mu hromadu peněz a dostala se ven.“

„Sakra!“ Musím se tomu zasmát. Pro Brada muselo být ponižující se probudit a uvědomit si, že ho jeho drahocenná hračka doběhla. Ta žena musí být neuvěřitelná. Vsadím se, že by si rozuměla s Liv.

„No, asi si dokážeš představit, že to Brad nevzal moc dobře, že vypadal jako hlupák.“

„Jo, hádám, že nevzal. Takže ji hledá?“

Slash přikývne. „Mířil naším směrem, když ho někdo naposledy zahlédl. Nemyslím si, že jde jen po té holce, i když, … myslím, že se tady chce utábořit, udobřit se s Devil’s Knights a zapojit se do sexuálního obchodu se ženami. Snažím se ho sledovat a najít ho, potřeboval bych, aby mi dal někdo jeho aktuální fotografii. Už je to nějaký čas, kdy jsem ho viděl osobně.“

„Sakra, co potřebuješ ode mě? Můžeme to vzít Riverovi do klubu. Vím, že tohle v okolí nechtějí a udělají cokoli, aby se ujistili, že Brad a jeho plány selhají a vypadne z města.“

Slash přikývne. „Jo, jo. Vím, že máš pravdu. Já jen… sakra. Tak moc se za něj stydím. Je člověk z masa a kostí. Jsem jako on?“

„Kámo, ne. To vůbec ne. Je monstrum, ano, ale ty pracuješ pro klub a udělal jsi pro tuto komunitu hodně dobrého. Minulý rok jsme se kurva zbavili sekty! A měl jsi na tom velkou zásluhu ty. Navíc, můžeš být mužská děvka, ale se ženami zacházíš dobře.“ Tomu se usměje.

„Liv to taky vidí. Cítí se špatně, že je v tvé přítomnosti tak nervózní. Říká, že jí někoho připomínáš, ale i tak mi řekla, že jsi ji vždy respektoval a udržoval si od ní odstup. Jsi dobrý muž, Slashi.“

Nadechne se a vyfoukne. „Díky Cartere. Je mi líto to s Liv. Vážně ji mám rád, je pro tebe dobrá.“

„Není to tvoje chyba, člověče, ale díky. Pojďme ven, zavoláme Riverovi, až se dostaneme do klubu, jo?“

Slash přikývne a zamíříme ven.

***

Později toho odpoledne nás River svolá do svatyně, abychom prodiskutovali Brada a potencionální hrozbu, kterou představuje pro klub a město.

„Jak dlouho jsi věděl o jeho aktivitách?“ Zeptá se River Slashe s náznakem mrzutosti hraničící s hněvem.

Slash si povzdychne a přejede rukou po tváři.

„Rivere, vždycky jsme věděli, že jeho hlava je v prdeli, ale jednalo se o sračky dealera na nižší úrovni. Nevěděl jsem o jeho postupu nahoru v žebříčku gangu.“

River mu věnuje pohled, který naznačuje, že mu jeho příběh nežere.

„Se Stacy na něj dáváme pozor, za poslední rok se zdá se přesunul z dealování na vymahače pro Broken Skulls.“

„Počkat, ty myslíš ty Broken Skulls? Ty samý, co se spojili s Devil´s Knights, aby rozšířili své podnikání o prostituci v této oblasti?“ Skočí mu do řeči Dom.

Ostatní překvapeně vydechnou a vydávají zvuky znechucení. Slash jen přikývne. Vím, že si tohle na něm vybírá svoji daň. Nemyslím, že by ho za to někdo vinil a rozhodně ho nikdo nepřirovnává k bratrovi, ale vím, že on to tak cítí. Nosí tu hanbu na sobě jako desetikilové závaží.

„Dobře,“ promluví River a zjedná si ticho. „Takže, co budeme dělat? Existuje nějaký způsob, jak ho najít? Vysledovat? Využít ho, abychom se jednou pro vždy zbavili toho zatraceného obchodování s lidmi?“

„Dělám na tom prezi. Zavolal jsem svým kontaktům a doufám, že získají nějakou fotku s jeho současnou podobou a jeho pozici. Pronásleduje svoji bývalou. Zřejmě se k ní choval jako násilnické monstrum a nedávno zjistila, že ji plánuje prodat jako prostitutku. Ta kočka ho zdrogovala, okradla a zdrhla.“

Několik chlapů hned začalo prohlašovat, že ta ženská ukázala Bradovi alias Spiderovi jeho místo.

„Sakra, chlapče. No dobře pro ni. Myslíš, že když najdeme ji, můžeme najít jeho?“

„Jo, teda, já nevím. Nesnáším, že se změnil v něco takového. Hádám, že jsem jen chtěl, abyste věděli, na co bychom měli být připraveni. A no, jen jsem se chtěl omluvit.“

„O čem to sakra mluvíš, chlapče?“ Zajímá se River.

Když Slash nic neřekne, River se postaví a poklepe ho po rameni. „Tohle není o tobě, Slashi. Každý v tomto pokoji ví, že tvojí skutečnou rodinou je ten, koho si vybereš a ty sis vybral nás. A kruci, my všichni máme alespoň jednoho člena rodiny, na kterého nejsme hrdí. Ty nejsi on, Slashi.“

Slash jen přikývne a River zabručí. Dalo by se říct, že je tohle jedno z nejemocionálnějších setkání, jaké jsme kdy měli.