DB#1 - 15. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

 

Calisto zkontroloval zbraň malé ráže, kterou předtím, než z bytu odešel, sebral z tašky Poppy Johansen. Zkontroloval zásobník a ujistil se, že náboje v něm byly ve slušném stavu. Pak si zasunul pistoli dozadu do kalhot.

Na záloze nikdy nebylo nic špatného.

Calisto ze svého auta zaparkovaného na druhé straně ulice sledoval, že striptýzový klub stále ještě jasně zářil. Na parkovišti nebylo mnoho aut. Ve skutečnosti dovnitř podniku ani ven z něho, neproudilo příliš lidí. Na hodinkách si zkontroloval čas a všiml si, že bylo po jedné ráno. To by mohlo vysvětlovat ubývající množství štamgastů v klubu, ale mnohem pravděpodobnějším důvodem bylo to, že toto místo používali jen někteří lidé – ten druh lidí, v jejichž přítomnosti by se běžní lidé necítili příliš příjemně.

Sledoval, jak hodiny pomalu odtikávaly a odpočítávaly čas, který mu každou jednotlivou vteřinou docházel.

„Nervozita“ tohle slovo dost dobře nevystihovalo to, co Calisto cítil. Během dne dvakrát mluvil se svým strýcem v rámci pravidelných hovorů a dvakrát se mu podařilo vylhat se z detailů ohledně toho, kde Emma byla, co dělala a čehokoli dalšího, co chtěl Affonso vědět.

Calisto to nemohl tajit navždy.

Za nějakých třicet hodin dívka musela být v letadle do New Yorku.

Znovu si všechno probírat byl ten nejlepší způsob, jak celou situaci, ve které byl, ještě víc podělat. Calisto dokonce odmítal byť jen zvážit, zda s tím, co se chystal udělat, byl nebo nebyl naprosto mimo svou ligu. Nemohl si dovolit pochybnosti. Calista až tak moc nepřekvapovalo, že Rusové provozovali přímo pod nosem Sorento Cosa Nostra obchod s kůží. U mnoha organizací, zejména těch menších, nebylo zas až tak neobvyklé, že jich kolem sebe pracovalo více. Do doby, dokud jim nezpůsobovaly problémy, rodiny a syndikáty pravděpodobně nezasahovaly do obchodů jiných rodin. Maximo pravděpodobně věděl, že tu Rusové měli něco rozběhnutého, ale pokud to neovlivňovalo podniky, které držel v rukou on, neobtěžoval by se s tím, aby to zastavil.

Kromě toho Rusové a Italové v obchodech nikdy nepracovali moc dobře společně. Organizace byly svými bossy řízeny naprosto odlišným způsobem, kdy co se týče života a mafie, vyznávali naprosto opačnou morálku. Oba syndikáty by nespolupracovaly, ne v případě, pokud by to nebylo absolutně nutné.

To, že Maximo umožňoval Rusům dělat své vlastní obchody, z něho nedělalo špatného bosse. Stejně tak jako se do jejich věcí nepletli Rusové a nechávali Italům ve Vegas většinovou kontrolu nad obchodem s drogami a zbraněmi.

Tak to prostě fungovalo.

Zuřivé války byly dobré jen na jednu věc: prolití krve.

To nikdo nechtěl.

Calisto ze sedadla spolujezdce popadl černou tašku, vystoupil z Porsche a ujistil se, aby ho zamkl. Pevně svíral tašku, za zády cítil chladný kov zbraně.

Vyhazovač u předních dveří vypadal, jako by během svého života snědl až příliš mnoho dávek steroidů. Naběhlé žíly pod těsnou černou košilí měl chlápek stejně silné jako lana. Calisto zkusil kolem chlápka projít, nicméně zjistil, že mu ruka silná jako kmen cestu zablokovala.

„Počkej,“ řekl vyhazovač. „Co je v té tašce?“

„Peníze,“ odpověděl Calisto upřímně.

Vyhazovač zvedl obočí. „Kolik?“

„Hodně.“

„Proč?“

„Protože je hodlám utratit,“ ušklíbl se Calisto.

Vyhazovač si ho zkoumavě prohlédl, ale vypadalo to, že si rychle všiml Calistova drahého obleku, italských kožených bot a zlatého prstenu, který měl na malíčku. Calisto málokdy, pokud vůbec, prsten sundával. Rubín na vrcholu zlatého kroužku vždy upoutal pozornost.

Prsten jeho otce.

Calisto pravděpodobně nevypadal jako obvyklí štamgasti, kteří do striptýzového klubu chodili.

Ale měl peníze.

Peníze nikdo neodmítl.

„Otevři ji,“ řekl vyhazovač.

Calisto s povzdechem tašku rozepnul. Otevřel ji jen natolik, aby poskytl náhled na peníze, mobilní telefon a dalších pár maličkostí, které tam hodil, aby to vypadalo, jako by nesl klasickou tašku.

„Pokračuj. Ničeho se nedotýkej.“

„To nemám v plánu,“ zamumlal Calisto sám pro sebe, když vyhazovače míjel.

Tmavou chodbou prošel ke vchodu do striptýzového klubu. Každým krokem, který udělal, stále mlčky počítal čas, který ztratil.

Měl jen jednu šanci.

Jen jednu na to, aby vše napravil.

*******

Calisto se opřel do opotřebeného koženého křesla, rukama se opíral o područky a předstíral, že ho zajímala žena, která o pár stop dál natřásala svůj zadek. Nahoře na pódiu se tanečnice sklonila, dlaněmi se opírala o kovovou striptýzovou tyč, aby přitom udržela rovnováhu.

Její G-stringa nic neskrývala. Nahoře byla bez.

Nedokázala získat ani špetku Calistova zájmu, nicméně za její úsilí ji hodil na pódium dalších padesát dolarů.

A kvůli mužům, kteří ho v klubu sledovali.

V sekci oddělené provazy seděl muž, který sledoval, jak Calisto rozhazoval hotovost za striptérky. Na stole před mužem stála láhev Patróna, napůl prázdná. Vedle láhve spočíval balíček úhledně srovnaných karet. Jeho bodyguardi se jen zřídka pohnuli ze svých míst. Pohybovali se pouze v případě, že je muž o něco požádal. Obvykle lusknutím prsty.

Calisto by vsadil každý svůj dolar, že ten muž byl Mika Orlov. Zaslechl jen pár lidí, kteří muže označili jako svého bosse, ale nic dalšího. Co bylo mnohem důležitější, bylo to, že Calisto díky svému rozhazování peněz a nezájmu o striptérky získal Mikovu pozornost.

Chtěl, aby se ten muž ptal.

Chtěl, aby Mika přemýšlel.

Tohle bylo dobré.

Calisto dvěma prsty mávl na dívku na pódiu a přitáhl na sebe její pozornost. Omámené ženě se navzdory svým téměř deseticentimetrovým podpatkům podařilo zůstat ve vzpřímené poloze a nepohupovat se více, než doposud. Ten divný pohled v jejích očích, make-up použitý na pažích, který odváděl mizernou práci v tom, aby skryl známky násilí – vše bylo vážně znepokojivé.

Není divu, že klub nedělal slušné obchody.

Bylo to ostudné.

„Další,“ řekl Calisto tiše.

Žena svraštila obočí. „Ale -“

„Vezmi si své peníze, zlatíčko, a najdi mi sem k tanci jinou dívku.“

Tanečnice zamračeně udělala, co jí bylo řečeno. Ani ne dvě minuty poté, co opustila pódium, se objevila další vysoká mladá žena, aby si vydělala hotovost stejně tak, jako tři ženy před ní. Calisto svým pohledem stále sledoval všechno ostatní, než striptérku. Její kymácení se a tření s jeho mrtvou touhou nedokázalo provést téměř nic a on ani nechtěl vypadat, jako by o to měl vůbec zájem.

Calisto si dával pozor, aby jeho pohled nepřistihl Mika.

Jeho hlavní plán hry byl blýsknout další hotovostí, ženám na pódiu házet padesátky a stovky a přitom si uchovávat chladné chování. Mika, jako rychle myslící člověk, by si jistě ve svém klubu všiml štamgasta, který utrácel spoustu peněz, ale i tak v nabídkách striptérek nenašel přesně to, co chtěl.

Bohatý muž.

Utrácející peníze.

Naprosto znuděný.

Mika jako vycházející hvězda, kterou byl, by si neměl nechat ujít možnost, když měl prostředky i motivaci k tomu, aby Calistovi dal něco mnohem lepšího.

*******

Calista ve vyndání dalších padesáti dolarů z tašky zastavilo poklepání na rameno.

Mírně otočil hlavou na danou stranu a našel jednoho z Mikových bodyguardů, který tam s rukama za zády stál.

„Dobrý večer,“ řekl Calisto. „Dělám něco špatně?“

„Ne. Můj šéf si všiml, že utrácíte spoustu peněz za ženy, které nevypadají, že by vás dneska večer zaujaly. Byl zvědavý, zda byste byl ochotný popovídat si s ním o možnosti napravení toho problému a třeba vymyšlení něčeho jiného.“

Calisto sklopil bradu, aby skryl úsměv. „A co by to bylo?“

„Pokud nestačí tance, je víc než ochotný nabídnout vám vzadu v soukromí něco víc. Za správnou cenu.“

„Samozřejmě,“ zamumlal Calisto. „Peníze vládnou světem, že? Kolik je ochotný přimět mě utratit za desetiminutovou rychlovku s jednou z těch feťaček? Ne, díky, o to nemám zájem.“

„Ano, dobře…“

„Měl jsem drsný den. Utrácet peníze za sledování žen, které se svlékají, to obvykle napraví, ale dneska večer se to bohužel nedaří. Zastavil jsem se v tomhle klubu, protože jsem si myslel, že by mi mohl dát trochu soukromí. Tyhle dívky však bohužel nejsou nic z toho, co jsem očekával.“

Bodyguard si odkašlal. „Omlouvám se.“

„Promluvím si s tvým šéfem, zda nemá něco lepšího, co by ukázal, než jsou tyhle... ženy,“ dokončil Calisto s lhostejným mávnutím směrem k dívce, která se vlnila na pódiu.

„Báječně. Pojďte s -“

„Ne, líbí se mi tam, kde sedím. Požádejte ho, aby přišel sem.“

Muž rychle přikývl a nechal Calista samotného. Calisto koutkem oka sledoval, jak bodyguard zamířil za Mikou do sekce oddělené provazy a sklonil se, aby předal zprávu. Pak čekal na odpověď svého bosse.

Mika se Calistovým směrem zamračil.

Calisto s úšklebkem stále sledoval dívku na pódiu a hodil jí další balíček peněz. O pět dlouhých minut později se do koženého křesla přímo vedle Calistova místa usadilo tělo.

„Slyšel jsem, že mé dívky neodpovídají tvým standardům,“ řekl muž.

Na Rusa měl naprosto dokonalý americký přízvuk.

Calisto se suše zasmál a kývl k dívce na pódiu. „Podívej se na ni. Odpovídá tvým standardům?“

„Dívám se na ni každou noc, kdy pracuje.“

„Možná ano, ale kdybys měl tu možnost, šukal bys s ní?“

Mika zvedl obočí. „Ano.“

„Tuším, že před tím, než začala brát.“

„Chtěl bys nápravu, pane ...?“

„Můžeš mi říkat Cal,“ řekl Mikovi.

Mika se usmál okouzlujícím způsobem. Komukoli jinému by to mohlo připadat jako přátelské a otevřené gesto. Calisto poznal faleš – s muži jako Mika pracoval denně. Úsměvy byly prostě dalším způsobem, jak maskovat něčí úmysly.

„Tedy Cale,“ řekl Mika po chvíli mlčení. „Všiml jsem si, že jsi nepil.“

„Jedno potěšení za čas.“

„Aha.“

„Tvůj muž říkal, že můžeš mít něco, co by odpovídalo mému vkusu více,“ pobídl ho Calisto.

„Za správnou cenu, Cale, můžu mít během pár hodin cokoli, co chceš.“

Calisto potlačil nutkání zašklebit se. To bylo přesně to, co chtěl.

„Buď ohledně svého vkusu specifičtější a uvidím, co můžu udělat,“ dodal Mika.

„Mladá, ale zletilá,“ odpověděl Calisto. „Střízlivá. Čistá. A pokud možno někdo trochu prvotřídnější, než jsou tyto dámy. Tanečnice mi nevadí, ale upřímně řečeno, nemohl bys mi zaplatit dost peněz, abych si smočil péro s někým, kdo mi po sobě možná nechá uvnitř něco nechutného. Chápeš, co říkám?“

„Dokonale.“

Calisto si zkontroloval hodinky. „Nemáš ani trochu strach z toho, že bych mohl být policajt?“

Mika se temně zasmál. „Ne. Kdybys jím byl, vzal bys nabídku mého muže na to, že bys měl jednu z dívek vzadu. Jakýkoli policista by řekl, že každý zločin je dobrý zločin.“

„Pravda.“

„Odkud jsi, Cale?“

„New York,“ odpověděl. „Ve Vegas jsem měl nějaké obchody. Za den a půl odjíždím.“

„Hmm.“

„Co?“

„Jen přemýšlím,“ zamumlal Mika.

Calisto už k tomu muži nepokračoval se svou shovívavostí. „Můžeš mi najít něco vhodnějšího, nebo ne?“

„Můžu. Kolik peněz jsi ochotný utratit, Cale?“

„Tolik, kolik je potřeba. Pokud je to dost dobré, rád bych se byl schopný k něčemu vrátit. Víš, co tím myslím?“

Mika se usmál. „Dokonale. Možná budu schopen pomoci.“

„Povídej.“

Když Mika začal mluvit o soukromé události, na kterou byl pozván na večer – na tu, která by nabídla možnosti nákupu různých druhů kůže – která se odehraje za pár hodin, Calisto myslel jen na čas.

Čas, který on ani Emma neměli.

******

„Beru, že je to tvoje auto,“ řekl Mika a kývl směrem k černému Porsche na druhé straně silnice.

„Ano, mé pronajaté.“

„Pokud bys chtěl, mohl bys jet za mnou.“

„Jízda s tebou bude v pohodě,“ ujistil ho Calisto lží procezenou skrz zuby.

Mika nasedl do černého SUV, které mělo všechna okénka tmavě zbarvená. Díky tomu bylo nemožné vidět lidi uvnitř vozidla. Poté, co řidič - Nathan, jak řekl Mika dříve – obešel vozidlo, Calisto nastoupil dozadu.

„Dneska večer mám zamířit na akci s dalším přítelem. Je zvědavý na setkání s tebou,“ řekl Mika, když se SUV zařadilo na silnici.

Calisto neplánoval setkání s nikým dalším. Koneckonců, jeho tvář už tak vidělo víc než dost lidí. S těmi lidmi jako byl Mika a jeho řidič se bylo potřeba vypořádat.

„Takže?“ zeptal se.

„Setkáme se s ním na místě. Já bych tam obvykle nešel, ale vzhledem k tomu, že jsem jim poskytl něco neocenitelného, mám na dnešní večer pozvání. Měl bych tě však varovat, že můj přítel je vůči lidem, které nezná, nedůvěřivý.“

„Tohle místo - neříkal jsi, že je tam každý tak či onak anonymní?“

„Ano,“ řekl Mika a sklonil hlavu ke svému telefonu. „Ale všichni jsou očividně pozvaní někým dalším. Nováčci jsou tam zřídkakdy.“

Mika věděl o aukcích ještě méně než Norris, když s ním předtím Calisto mluvil. Bylo velice pravděpodobné, že to, že Mika chytil Emmu, mu vyneslo pozvání na představení žen.

„Řekneme, že jsi můj starý přítel,“ řekl Mika po chvíli.

„Myslíš, že tomu uvěří?“

„Ne, ale chce vydělat peníze.“

Calisto se zasmál. „Ty mám.“

„To ano. Takže se drž poblíž a vše by mělo být v pořádku.“

Calisto si držel svou tašku po svém boku a spolu s ní i zbraně, které v ní měl ukryté. Přemýšlel, jak hodně peněz bude potřebovat. Mika a jeho muži byli neuvěřitelně nekompetentní bandou ruských gangsterů. Calistovi jako dobře oblečenému muži, který dobře mluvil, důvěřovali, aniž by ho vyzpovídali a neobtěžovali se ani s kontrolou jeho věci. Na druhou stranu jim mohl připsat k dobru, že jim nedal nějaký důvod, proč ho zkontrolovat.

Calistovi se podařilo vytáhnout z banky dobrých tři sta tisíc. Poté, co Calisto vešel ani ne dvacet minut před zavíračkou do banku s požadavkem, že si kompletně vybere hotovost ze svého účtu, manažer se skoro pozvracel.

Obvykle nemáme v trezoru tolik peněz, říkal ten muž.

Kecy.

Calisto to věděl lépe.

Tohle byla zkurvené Vegas.

Měli hotovost.

Calisto pravděpodobně potřeboval víc, než měl. Na offshoreových účtech, tam, kde byl zvyklý skrývat a následně vyprat nelegální prostředky na své legální účty, měl něco přes deset milionů, které shromáždil díky podílům ze svých obchodů a dědictví po smrti jeho otce a matky.

V případě potřeby by je mohl použít.

Calisto z boku sledoval Miku. Tomu muži nevěřil, ale musel ho udržet naživu tak dlouho, aby ho alespoň dostal na místo konání. Podle toho, jak Rus událost popsal, tak pokud jste se ukázali, byli jste vpuštěni dovnitř. Nikdo nedostával pozvánku se jménem a adresou, kde se aukce konala.

Calista nijak nepřekvapovalo, že ho Mika tak rychle a poměrně snadno bez mnoha otázek nebo obav přijal. Tajemný, bohatý cizinec, ochotný rozhazovat peníze za ženu, která by ho dokázala uspokojit, byl přesně tím typem klienta, který Mika potřeboval, aby se v obchodování s lidmi dostal výš.

Vycházející hvězda chce občas zoufale stoupat nahoru.

Calistova ochota Miku následovat, najít večer nějakou kůži ke koupení a tak dál, jistým způsobem ukonejšila Rusa do falešného pocitu bezpečí. Jistě, policajti by tak daleko nezašli. Policajt by se opil v klubu, aby tam zapadl a pak by následoval Mikova muže k tomu, aby si sedl k jinému stolu. Do Mikova auta by se pravděpodobně nedostal.

Jistě, Calistovi to nebylo příjemné. Nebyl na svém území. Ale i tak neměl čas na to, aby sám o sobě pochyboval. Tohle bylo až příliš důležité.

„Už ses někdy dřív aukce účastnil?“ zeptala se Mika bez jakéhokoli varování.

Calisto pokrčil rameny, nicméně odpověděl upřímně. „Ano.“

„Kdy?“

Když můj strýc shodil operaci, protože mu nezaplatili za to, že byli na jeho území, pomyslel si Calisto.

„Když mi bylo kolem dvaceti. Nic moc jsem z toho neměl.“

Mika se zasmál. „Myslím, že dneska večer budeš mít lepší zážitek.“

„V to rozhodně doufám.“

Víc, než Mika tušil.

Mika zvedl svůj telefon a ukázal zprávu, která vypadala jako hromada čísel a blábolů. „Tohle je naše pozvání na akci. Prokážeme se s ní u dveří a tím máme povolený vstup. Nic víc.“

Dobré vědět.

„Takže tě opravdu nepotřebuji, co?“ zeptal se Calisto. „Tvůj řidič musí vědět, kde to místo je.“

Mikova hlava vyskočila vzhůru. „Co jsi právě -“

Calisto zezadu z opasku vytáhl pistoli, tu, kterou vzal z bytu Poppy. Zbraň se s nárazem setkala s Mikovým čelem, a Calisto zároveň vytáhl druhou zbraň, kterou skrýval v tašce s penězi. Druhou zbraní namířil na řidiče.

„Opravdu tě nepotřebuji,“ zopakoval Calisto.

Mikovy ruce se sevřely, jako by se chystal po něčem natáhnout.

„Jeď,“ vyštěkl Calisto na řidiče. „Pohni rukama z volantu byť o jedinou zkurvenou píď a zezadu ti vpálím do hlavy kulku.“

„Udělej, co říká,“ řekl Mika tiše.

„Tvoje touha vyšplhat se ve svém byznysu o trochu výš z tebe dělá snadný cíl, Miko. Řekni své dívce Poppy, že jsem ji pozdravoval.“

Mika otevřel ústa, aby promluvil. Calisto stiskl spoušť. Mužovo tělo sebou trhlo do strany a na okénku spolujezdce se objevila sprška krve.

Calisto nespouštěl oči z řidiče.

„Nathan, že?“ zeptal se Calisto.

„A-ano.“

„Dneska večer přišla do klubu dívka jménem Emma a hledala tady tvého mrtvého šéfa?“

Nathan přikývl.

Calisto zbraní stále mířil na Nathana, ale zároveň se naklonil, aby z Mikových mrtvých rukou sebral telefon. Potřeboval jen zprávu na telefonu. Tak to ten hlupák řekl.

„Pokračuj v jízdě.“

„Dobře,“ zamumlal Nathan.

Zkurveně špatně.

Calisto si byl víc než jistý, že tihle hlupáci se nikdy dřív nesetkali tváří v tvář nikomu, komu by vůbec stáli za to, aby je vyděsil. Pravděpodobně si mysleli, že byli ve svých světech na absolutní špici, i když ve skutečnosti patřili na potravinovém řetězci na samotné dno.

To byl jejich problém.

On měl zatraceně moc co ztratit.

„Jeď rychleji,“ nařídil Calisto.

Auto zrychlilo.

********

Calisto procházel matně osvětlenými chodbami neoznačené budovy, která z venku nevypadala ničím víc než jen sklad. Před ním šel s jiným mužem další muž, který ho asi před deseti minutami pozdravil venku před budovou.

Calistovi stačilo blýsknout jim před tvářemi zprávou z Mikova telefonu a bylo mu povoleno vstoupit dovnitř. Muži mu samozřejmě položili několik otázek a zkontrolovali ho ohledně toho, zda u sebe neměl jakoukoli zbraň. Calisto to očekával a odpovídal jim s chladným úsměvem a svou obvyklou netečností. Zbraně nechal v SUV, protože věděl, že bude pravděpodobně zkontrolován.

Jeho vstupenkou na akci byl Mika.

Ale přes dveře ho dostaly jeho peníze.

Mužovo jméno bylo Kostya. Byl z něj cítit Rus mnohem víc než z Miky.

Když Calisto střelil kulku do hlavy řidiče, díky tmavě tónovaným oknům SUV si nikdo ničeho nevšiml. Jakmile Nathan zavezl Calista tam, kam potřeboval, o tenhle malý problém se postaral.

Zbývala jen jedna věc.

Emma.

„Máte na dnešní večer účty k použití, že?“ zeptal se muž a otočil se, aby se na Calista podíval.

„Offshore.“

„Ty fungují dobře. Jsme už skoro tam.“

Calisto muže mlčky následoval, nebyl si jistý, do čeho šel. Na konci dlouhé chodby čekala žena, v ruce měla proutěný košík. Mnohem víc než to, že měla v košíku složitě propracované masky, ho šokovalo to, že na takovéto akci viděl ženu. „Prosím, vezměte si jednu,“ řekla.

Calisto jednu popadl a nasadil si ji. Byla celá černá, zakrývala mu dobrou polovinu tváře, takže byla vidět pouze jeho ústa a čelist. Měl pocit, že byla ze saténu.

Jakmile si nasadili své masky i další dva muži, žena otevřela za sebou.

Calisto nevěděl, co očekával. Možná betonové podlahy. Špinavé zdi. Všude klece s chycenými obětmi. Dobře oblečení muži se zakrytými tvářemi skrývají svou identitu, zatímco budou zkoumat ženy před sebou stejně tak, jako by zkoumali dobytek.

Calisto měl pravdu jen v jediné věci - dobře oblečení muži.

Místnost se otvírala do něčeho, co bylo možné označit pouze jako profesionálně zařízenou galerie, kde byly zdi vymalované v zemitých tónech, na stěnách visela umělecká díla a vše bylo doplněno stylovým nábytkem. Mísili se tu muži a ženy, bezvadně oblečení, s tvářemi skrytými v podobných maskách, kterou měl Calisto nasazenou na své vlastní tváři.

Některé stěny byly zakryté červenými závěsy, ale žádná z nich neměla okna, ze kterých by bylo vidět ven. Na druhém konci obrovské místnosti se otevřely dveře a lidé bez otázek korzovali tam a sem. Mezi všemi lidmi procházeli číšníci a doplňovali sklenice, ať už se jednalo o jakýkoli alkohol. Kolem byl slyšet volný smích.

Co to kurva bylo?

Bylo to jako zatracený koktejlový večírek.

Calisto spolkl těžkost, která se shromažďovala v jeho nitru. „Můžeme?“

Muž, který byl většinou zticha, kývl na svého přítele. „Můj šéf vás celým procesem provede, protože já nemám dostatek hotovosti, abych se mohl dneska účastnit celé noci.“

Skvěle…

„Pojďte,“ dožadoval se Kostya. „Zřídíme pro vás účet, kamaráde.“

„Pak co?“ zeptal se Calisto.

„Pak se před aukcí podíváme za oponu na sklad.“

Sklad.

Jako dobytek.

Calisto po celém těle cítil chlad.

Nechal ho skrytý pod svou maskou.

Nějak.