DB#1 - 14. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

 

Čas se krátil.

Calisto se mračil na digitální hodiny na palubní desce a přál si, aby je mohl zkurveně zastavit. Na to, aby našel Emmu, vrátil ji zpět do jejího apartmá a pak ji posadil na letadlo do New Yorku, měl třicet šest hodin.

Třicet šest hodin nebylo dost času.

Čekal na červené. Jak dlouho ta zatracená věc zůstane svítit červeně? Calistovi všechno připadalo až příliš dlouho, protože potřeboval zatraceně zrychlit. Odemknout Emmin iPhone, aniž by se ze zařízení ztratila důležitá data, trvalo zastavárně předchozí den skoro osm hodin. Když ten chlap prohlásil, že bylo hotovo, Calisto mu strčil přes pult peníze a vyběhl z obchodu ven. Cestou už procházel seznam posledních hovorů, které byly z přístroje učiněny.

Poppy Johansen.

Calisto to jméno poznal hned v okamžiku, kdy se v Emminých kontaktech ukázalo.

Poppy pocházela z jedné z vysoce postavených rodin. Její otec měl díky svým kasinům stovky milionů dolarů. Calisto netušil, co by dívka jako ona, mohla pro Emmu v takovéto situaci udělat.

Měl v úmyslu zjistit to.

Poté, co se pokusil využít nejdřív Emmin a pak i svůj vlastní telefon, aby se k Poppy dostal, rozhodl se na tuto cestu vykašlat. Dívka očividně neodpovídala. Emma jí pravděpodobně řekla, aby nereagovala, což byl rozhodně chytrý tah.

Pro teď…

Ale čas vypršel.

Pro něj.

Pro Poppy.

A pro Emmu.

Calisto měl o Poppy Johansen jen pár informací a měl v úmyslu použít je. Mimo jiné se Calistovi podařilo zjistit i adresu Poppyina pěkného malého apartmá. Pokud žena nereagovala na jeho telefonní hovory ani textové zprávy, pak by za ní zašel osobně.

Přímo.

Calista z frustrovaných myšlenek vytrhlo vyzvánění jeho mobilního telefonu. Zařízení popadl, hovor přijal a dal si ho na hlasitý odposlech

„Jo, u telefonu Donati,“ řekl.

„Cale, podíval jsem se na tu dívku, na kterou ses ptal. Poppy Johansen, že?“

Calisto podráždění se jen pomalu vytrácelo. „Skvělý. Dej mi něco, s čím můžu ohledně ní pracovat. Potřebuji, aby promluvila.“

„Než jsem s tím začal, možná mi mohlo pomoci, kdybych věděl, co hledám,“ řekl Norris.

Norris měl náhodou úžasnou sadu dovedností, co se týče počítačů, hackování a sledování. Ten chlápek většinou pracoval naprosto mimo dohled a Calisto v životě potřeboval mužovu pomoc jen párkrát, když musel lokalizovat něčí polohu.

Norris naštěstí nepracoval pro Affonsa.

Nebo kohokoli z Cosa Nostra.

„To není důležité. Prostě mi dej to, co máš. Hned. Její rodina má zkurveně nos hodně nahoře, co? V jejich šatně musí být nějací kostlivci, které bych mohl, až ji uvidím, použít. Nerad chodím na ženy silou. Mentální sračky u nich fungují mnohem lépe.“

„Jo, jo. Na okamžik sklapni. To je opravdu ošklivá sračka, Cale. Myslím tím Poppy. Věci, které jsem zjistil, možná nemusí být druh věcí, kterými se chceš vůbec brodit. Dokonce i přes tvoje obchody je tohle dost na zvednutí žaludku.“

„Nic z toho, co říkáš, nedává smysl.“

„Kde jsi?“ zeptal se Norris.

„Momentálně řídím.“

„Někam zaparkuj. Tohle je důležité, Cale.“

Calisto udělal to, o co jeho starý přítel požádal. Nestávalo se příliš často, že by Norris během hovoru od Calista něco vážně požadoval.

Jakmile Calisto zaparkoval auto u kraje silnice, ozval se: „Dobrá, řekni mi to, ať už je to cokoli.“

„Podle toho, co jsem se shromáždil, Poppy už nežije z otcova desátku. Už dlouho ne. Ve skutečnosti nebyla tahle dívka viděna se svou rodinou na veřejnosti víc než rok. Vypadá to, že tehdy se objevil problém s mužem, se kterým se Poppy na společenské scéně vídala.“

„Jaký problém?“

„Co myslíš?“ zeptal se Norris.

„Poppyina rodina je hodně známá, že? Pravděpodobně toho chlapa neschvalovali.“

„Trefil jsi hřebík přímo na hlavičku, Cale. Tady je ta věc – tím chlapem je Mika Orlov. Trochu pátrání jeho směrem mi prozradilo, že jeho matka sem přišla jako ilegální migrant z těch nejubožejších ruských slamů. On vyrůstal ve Spojených státech v chudobě a jeho matka má víc než tři metry dlouhý trestní rejstřík.“

„Obvinění z čeho?“

„Drogy. Vydírání. Výpalné. Zas a znovu, člověče.“

„Jak se kluk ulice jako je Mika, zapletl s dívkou ze společenské smetánky jako je Poppy?“ zeptal se Calisto.

„Podle mě se setkali na jejím hřišti, pravděpodobně poté, co se on dostal z ulic díky tomu, že žil stejným stylem života, který ho naučila jeho matka. To vše mě přivádí zpátky k tomu, proč má Poppy problémy se svým otcem – on Miku neschvaluje. Nijak se s tím netají. Nějakou dobu běhaly v bulváru spekulace, předpoklady a všechno to ostatní smetí.“

„Nech mě hádat. Její otec ji pravděpodobně odřízl od všech věcí a rodinných peněz?“

„Vypadá to tak,“ potvrdil Norris.

„Tak co mi tady uniká?“

„Poppy ze své strany vypadala jako slepá ulička, až na to, že tu stále vyskakovaly věci ohledně ní a postavy Miky.“

„Jak hluboko?“ zeptal se Calisto.

„Podzemí, chlape. To je ta část, kam se nechceš zaplést.“

Calisto neměl na výběr.

„Zkus mě.“

„Vypadá to, že Mika přešel ze své scény z prodeje omamných látek na prodej kůže.“

Zkurvený bože.

Calistovi se úzkostí sevřela hruď. Odmítal dovolit, aby se to projevilo v tónu jeho hlasu a zeptal se: „Jak se k tomu dostal?“

„Vypadá to, že má nějaké vazby na organizaci Bratvy v Rusku, která vozí dívky tam a zpět přes celou zemi. Upřímně, to by mohlo být tak, jak jeho podíl funguje. Najít informace o organizacích Bratvy je zatraceně těžké, protože jsou tak zasraně tajemné a vše drží nízko pod pokličkou, zvlášť když míří do jiné země.“

„Jeho matka přišla z Ruska,“ poznamenal Calisto.

„On se narodil ve Státech, jen pár měsíců poté, co přijela. Když sem dorazila, byla čerstvě těhotná, ale počatý byl tam.“

„Jeho otec mohl být v té organizaci.“

„Pravděpodobně. Je známo, že muži ze staré školy Bratvy se svým dětem, obvykle chlapcům, vyhýbají až do doby, než dosáhnou určitého věku. Pak vylezou ze svého úkrytu ven a sliby je nalákají do svých sítí.“

„Pro dítě jako Mika, které celý svůj život muselo bojovat, to možná mohlo vypadat jako sen,“ řekl Calisto tiše.

„Všechno to jsou jen spekulace, chlape. Nezapomínej na to.“

„Ale obchod s kůží, spekulace není.“

„Ne, v tom má rozhodně prsty. Zkontaktoval jsem se se svým kontaktem na oficiální straně -“

Calisto vydal znechucený zvuk. „Kurva, víš, že nemám rád, když to děláš.“

„Chtěl jsem, abys tuhle informaci dostal celou.“

„Dobře. Co ti tvůj chlap řekl?“

„Mají pracovní skupinu, která se snaží celou síť, která ve Vegas řídí obchod s kůží, shodit. To jediné, co můžou říct, je to, že existují jakési aukce. Podle toho, co pochopili, se konají každých pár měsíců. Není to to jediné, v čem má Mika prsty.“

„Co dalšího?“

„Také loví ženy, které by mohly být snadnou obětí. Takové, kdy by si jejich zmizení nikdo nevšiml. Znáš příběhy žen, které se občas objevují na internetu, že šlo o prostitutky a podobně?“

„Jo,“ řekl Calisto. „Co s tím?“

„No, je to tak. Uloví dívky, nadroguje je, udrží si je na uzdě a pak mu odvádějí práci v hotelech. Podle mého chlapa ty dívky nikdy nezůstávají na jednom místě moc dlouho. Vědí, že je každý týden přemisťují ze státu do státu, aby zůstaly v pohybu a mimo oči úřadů. To je jeden z důvodů, proč je tak těžké, je chytit a proč organizace jako Sorrentos kvůli tomu nedělají žádný povyk, protože se jejich obchodu prakticky vůbec nedotýkají.“

Calistovi hořel žaludek.

Tohle bylo špatné.

Jeho nejlepší nadějí bylo to, že se Emma s touhle bandou nijak nezapletla, ale vzhledem k tomu, že její poslední hovory směřovaly k Poppy, bylo to víc než nepravděpodobné. Emma potřebovala pomoc a šla za někým, o kom si myslela, že mu může věřit.

„Je tu ještě něco,“ řekl Norris.

„Co?“

„Ty aukce - nejsou pro dívky pro hotel. Jsou pro druh žen, které může muž chtít zas a znovu použít. Čisté, střízlivé, hezké, zdravé dívky. Můj chlap mi řekl, že na tyhle aukce jsou muži ochotni lítat přes celý svět, a pak odletí zpátky s otrokem, který už nemá žádné jméno, žádnou minulost a žádnou definovatelnou budoucnost.“

Panebože.

Calisto pomalu vydechl. „A?“

Jako by slyšel nevyslovená slova. Norris víc neřekl.

„Můj chlap věří, že k této aukci brzy dojde. Je přesvědčený, že se bude konat v časně ranních hodinách, na neznámém místě. Vegas je pro to tím pravým místem, protože sem celou zkurvenou dobu lidé létají sem a zase zpátky. Calisto, nevím, co se s tebou právě děje, ale tohle jsou nebezpečné sračky a musíš být zatraceně opatrný, chlape.“

„Říkal tvůj chlap něco o tom, že má Mika prsty i v aukcích, nebo jen v dívkách pro hotely?“ zeptal se Calisto a ignoroval Norrisovo poslední varování.

Norris si povzdechl. „Nevěří mu natolik, aby se přímo účastnil aukcí. Ale podle toho, co vědí, říkal, že kdyby Mika dokázal dostat do rukou dost dobrou dívku na to, aby ji mohl prodat někomu, kdo je v jeho organizaci výš a má prsty v těch aukcích, možná by to pro něj otevřelo cestu ještě výš. Mika je očividně vycházejí hvězda – líbilo by jim, kdyby pokračoval ve své cestě nahoru.“

„A co někdo jako principessa della mafia?“ zeptala se Calisto tiše.

Norris dlouho mlčel.

„Bože.“

„Takže to je ano?“

„Ano, to je ano, Cale. Byla by k nezaplacení, už jen na základě samotného svého příjmení.“

Calisto spolkl knedlík, který cítil v krku. Znovu zkontroloval čas a spočítal minuty, které ztratil tím, že mluvil s Norrisem. „Máš pro mě adresu toho Miky?“

„Ne. Vypadá, že je všude, ale pár podnikům dává extra přednost.“

„A co Poppy? Je její adresa stejná jako v mých dokumentech?“

„Ne, nesouhlasí. Její původní apartmán její otec před šesti měsíci prodal. Odstěhovala se do menšího bytu.“

„Chci tu adresu. Hned,“ řekl Calisto.

„Jistě, hned ji znovu vytáhnu.“

Měl by začít tam.

S Popppy.

Bůh chraň její zkurvenou duši, až Calisto zaklepe na její dveře.

„Ještě jedna věc,“ řekl Norris.

„Do toho.“

„Pokud se ti nějak podaří dostat se na tu aukci, nezapomeň si přinést prachy, Cale. Hodně.“

Calisto byl najednou vděčný za to, že se Vegas neřídilo časem všech ostatních lidí.

**********

Calisto pevnou rukou zvedl svou cigaretu a popotáhl z ní. Vdechl její kouř, nechal ho, aby se mu rozhořel v plicích a pak do uličky vydechl oblak kouře. V temnotě se ozval zvuk zvonků, a dveře malé pekárny se otevřely. Calisto se odlepil ode zdi, svou cigaretu měl stále v ústech.

Šel do bytu Poppy, nicméně zjistil, že tam nebyla. Stačil okouzlující úsměv a pár uhlazených vět s její sousedkou, a starší žena mu prozradila, že než Poppy z budovy odešla, s někým mluvila po telefonu.

Vypadalo to, že sousedka Poppy byla velice zvědavá.

To Calistovi hrálo do karet.

Starší sousedka Calistovi řekla, že Poppy měla ráda kávu a bagetu z pekárny dole na ulici a že volajícímu řekla, že zamíří tam. Žena Calistovi dokonce řekla i jméno toho malého pekařství.

Norris poslal Calistovi e-mailem fotku Poppy, kterou stáhl z jednoho společenského časopisu o smetánce z Vegas. Věděl, jak žena, kterou hledal, vypadala.

I tak ho hra na čekanou zabíjela.

Když se Calisto dostal k ústí uličky, ze své cigarety znovu popotáhl, ramenem se přitom opřel o cihlovou zeď. Zářivá světla Vegas byla naprosto všude. Člověk tu ani nemohl vidět zkurvené hvězdy nad sebou, protože všechny byly zastíněny jasnými světly neonů všude kolem něj.

Byla to ostuda.

Calistovi chyběl New York.

Svého strýce stále nenáviděl. Ale i tak mu chyběl domov.

Pro Calista bylo jednodušší myslet na maličkosti, které ho trápily, než aby se musel uvnitř sebe nechat pohltit všemi obavami, které ohledně Emmy měl. Možná, že si za poslední tři týdny dovolil dostat se k té dívce až příliš blízko, dokonce i když si při tom všem snažil udržovat odstup.

Bál se toho, co by se stalo poté, až se za Affonsa provdá. Nelíbilo by se mu, že by nebyla šťastná. Při pomyšlení na to, že Emma bude noc co noc spát ve strýcově posteli, mu bylo špatně.

Calista by tyhle věci vůbec neměly zajímat.

Takže jo, zíral do zkurvené oblohy a nechal se otravovat nedostatkem hvězd.

Bylo to tak snazší.

V uličce ho míjela zrzka a přitáhla na sebe Calistovu pozornost. Byl za to rozptýlení vděčný. Poppy Johansen si mohla obléknout cokoli, co chtěla; mohla se pohybovat v těch nejhorších čtvrtích nebo o víkendech být viděna na večírkách smetánky. To jediné, co však ona dívka nemohla skrýt, byly její zářivě planoucí červené vlasy.

Calisto uličku bezhlučně opustil a ženu sledoval.

Držel se s hlavou skloněnou, kouřil svou cigaretu a jedním okem sledoval ženu před sebou, která o něm neměla ani tušení. Netrvalo dlouho a prošli blok, až se dostali do blízkosti budovy, ve které Poppy žila.

Když se dostala k přední části budovy a odemkla vstupní dveře, aby se dostala dovnitř, Calista si stále ještě nevšimla. Když tu byl Calisto poprvé musel čekat, až někdo vyjde ven, aby se dostal dovnitř, ale vzhledem k tomu, že teď byl za Poppy tak blízko, stačilo mu jen popadnout za kliku dveří dřív, než se zcela zavřely.

Teprve teď si ho všimla.

Poppy přejela Calista podivným pohledem, mírně se usmála a zamířila k výtahům.

Calisto ji beze slova následoval.

Stáli před výtahy a Calisto si všimnul tašky, kterou měla Poppy přehozenou přes rameno. Když vzal v úvahu její výběr mužů, v jejichž společnosti se pohybovala, pravděpodobně tam měla zbraň, nebo možná i nůž. Chtěl si být jistý, že se nestane obětí ať už jakékoli zbraně, kterou mohla mít.

Poppy natáhla ruku a stiskla tlačítko výtahu. Ten vpravo se skoro okamžitě otevřel. Nastoupila dovnitř a přes rameno střelila pohledem po Calistovi. Vešel dovnitř hned za ní.

„Jsi v téhle budově nový?“ zeptala se Poppy, když stiskla tlačítko třetího patra.

„Ne,“ řeka Calisto. „Jdu na návštěvu.“

„Které patro?“

„Čtvrté.“

Poppy stiskla tlačítko s číslovkou čtyři a dveře výtahu se zavřely. Calisto zaznamenal, že když výtah začal stoupat, svou tašku sevřela o něco pevněji.

Ve třetím patře se výtah hladce zastavil a začaly se otvírat dveře, aby mohla Poppy vystoupit. Když z výtahu vystoupila a vydala se do chodby, Calisto se usmál. Ale v okamžiku, kdy se dveře výtahu začaly zavírat, natáhl ruku a zastavil je, aby mohl vystoupit i on.

Byt Poppy byl jen pár dveří od výtahu. Calisto to zjistil už při své předchozí návštěvě. Když vyšel do chodby, Poppy právě odemkla své dveře. S hlavou skloněnou jeho příchod neviděla.

Calisto jí stáhl tašku z ramene a ústí své zbraně zezadu přitiskl přímo k jejímu krku. Dívka ztuhla jako socha, klíče jí spadly na podlahu.

„Když ti někdo volá, měla bys hovory přijímat,“ řekl Calisto. „Vzhledem k tomu, že na mé jsi neodpovídala, rozhodl jsem se přijít na malou návštěvu. Poppy, že?“

Poppy přikývla. „Ano.“

„Máš ve své tašce zbraň, Poppy?“

„Ano.“

„Něco dalšího?“

„Ne,“ řekla.

Calisto jí nevěřil, ale vzhledem k tomu, že tašku měl ve své ruce on, usoudil, že to bylo bezpředmětné.

„Otevři dveře a vejdi dovnitř. Rozsviť. A vše hezky v klidu a potichu, jinak stisknu spoušť a přijdeš o svou krční páteř. Rozuměla jsi?“

„Jo.“

Poppy udělala to, co jí bylo řečeno. Jakmile se ocitli uvnitř bytu, Calisto odhodil tašku od své současné zajatkyně pár metrů daleko.

„Volala ti Emma. Kde je?“

„Já ne-“

Calisto Poppy rychle otočil, přitiskl ji ke dveřím skříně, volnou rukou ji popadl za krk a pistoli namířil na místo přímo mezi jejíma doširoka vytřeštěnýma očima. „Tím, že budeš lhát, to ani neusnadníš, ani neurychlíš, slečno Johansen. Jednoduše chci vědět, kde je Emma Sorrento.“

Poppy těkala pohledem sem a tam, ústa se jí otevírala a zavírala. Calisto ten pohled znal. Byl to pohled někoho, kdo se snažil vymyslet lež.

Cvakl pojistkou zbraně a odjistil ji.

Poppy zakňučela.

„Jmenuje se Mika, že?“ Calistův úsměv byl smrtící.

Poppy se prudce nadechla. „Cože?“

„Slyšel jsem, že ráda spíš s příšerami, zlatíčko.“ Calisto přejel hlavní zbraně z Poppyina čela přes její nos až dolů, k jejím chvějícím se rtům. „S tím druhem příšer, které si rádi berou dívky, jako jsi ty, nadrogují je a pak je vystaví do místnosti, aby si je někdo vzal. A víš, co ten netvor, se kterým spíš, s těmi dívkami dělá? Prodává je, Poppy. Nechá ostatní muže, aby tam přišli a zmlátili je, využili a znásilnili je, jak chtějí. Stačí, když za to zaplatí správnou cenu. Neříkej mi, že ten druh příšer, se kterou spíš, neznáš.“

„A pokud ano?“

Calistův úsměv přešel do úšklebku. „Dovol mi, abych ti představil zcela nový druh netvora. A to nejlepší je to, že já nejsem monstrum, co tě šuká, zlatíčko. Poslala jsi ji do jeho rukou, aby ji ulovil? To je to, co se stalo? Snažíš se svého chlapce v jeho hře trochu dostat trochu výš, abyste mohli žít z bohatství jiného muže, než je tvůj tatínek?“

Poppy se ušklíbla. „Táhni do pekla.“

„Tam už žiji.“

Celá omráčená zamrkala.

Calistovi to bylo ukradené. „Usnadni mi to. Řekni mi, kde najdu buď Emmu, nebo Miku.“

„Já ne-“

Popadl ji za tváře, donutil ji otevřít ústa dokořán a strčil do nich svou zbraň tak hluboko, až se jí prakticky dusila. Oči Poppy se naplnily slzami, které se v pramenech rozlily po jejích tvářích.

„Řekni mi to,“ tlačil na ni Calisto tišeji, „a vážně zvážím, zda tě dnes večer nechám naživu. Nejsi nic víc než hloupá, rozmazlená malá bohatá holčička, která je od své zkurvené ligy tak daleko, že si dokonce ani nemůže dovolit lístek na show, kterou se snažíš zahlédnout, zlatíčko. Pokud mi řekneš, kde tvého malého přítelíčka najdu, nechám tě dneska v noci žít. A ty víš, co pak dostaneš?“

Poppy se kolem zbraně snažila polykat, byla neschopna mluvit.

„Zítra, až se probudíš, ve zprávách v televizi uvidíš zprávy o smrti svého přítele a budeš se moci vrátit zpátky ke svému otci, přilézt po čtyřech jako bezcenná děvka, kterou jsi a žadonit o odpuštění a svolení, aby ses mohla vrátit zpátky do vaší rodiny. Nezní ti to skvěle? Vsadím se, že je to mnohem lepší, než aby poté, co stisknu spoušť, sem musel dorazit tvůj otec a identifikovat to, co zbylo z tvého obličeje.“

Další proud slz.

Calisto se stále usmíval.

Poppy kolem zbraně cosi zamumlala. Calisto vytáhl zbraň jen tak, aby jí umožnil promluvit. Okamžitě ze sebe vychrlila jméno něčeho, co znělo jako název striptýzového.

„Kde to je?“ zeptal se Calisto.

„Asi za dvacet minut odtud,“ brečela Poppy a dál se zajíkala vzlyky. Řekla mu jméno ulice a číslo. Calisto si tyhle informace uložil do paměti, aby je mohl později použít.

„Děkuji,“ řekl a ustoupil od Poppy.

Dívka dopadla na podlahu, tvář i krk si svírala rukama. Nevšimla si, že Calisto natáhl ruku za záda a popadl tlumič. Zatímco na ústí zbraně nasazoval tlumič, brečela pod ním.

„Lhal jsem,“ řekl Calisto.

Poppy zvedla oči nahoru a hnědým pohledem zírala na zbraň, která jí směřovala přímo do tváře.

„Omluvy tvému otci,“ dodal.

Calisto stiskl spoušť.