DB#1 - 11. kapitola

Překlad: Sinnel

Kor.: Jitka

Calisto

 

„To ani není možné,“ řekla Emma se smíchem. „Alespoň by to měli udělat uvěřitelné.“

Malé sportovní auto se ve filmu se přibližovalo a pak zase odjíždělo od osmnáctikolového náklaďáku, který pronásledovalo, a hlavní hrdina se pokaždé, když se ve vysoké rychlosti k náklaďáku přiblížil, snažil získat svou unesenou přítelkyni. Calisto se nad absurditou toho všeho uchechtl. Emma měla pravdu. Vzhledem k tomu, že hrdina při svých nebezpečných manévrech ještě při jízdě střílel z okna, ta scéna byla naprosto nerealistická. V předchozím filmu ten muž ani nevěděl, jak se zbraní zacházet.

„Je to jen akce a drama,“ vysvětloval.

„Ale i tak je to pořád trochu přes čáru.“

Calisto připustil, že měla pravdu. „Fajn, ale ničíš mi sledování toho filmu, takže ztichni.“

Emma zamrkala, nabrala si hrst popcornu a předstírala, že Calisto nic neřekl. Uvelebila se na druhém konci gauče, co nejdále se od něj mohla dostat. Z opěradla gauče si vzala přikrývku, stočila si nohy pod sebe a dekou se přikryla. Od okamžiku, kdy do jeho apartmá vešla, se chovala divně, moc nemluvila a neustále se od něj držela o pár stop dál. Když mluvila, nepodívala se na něj. To se nepodobalo Emmě, kterou znal.

Calisto si nemohl pomoci, ale přemýšlel, zda se s Emmou něco nedělo. Když mu předtím volala, napětí v jejím hlase přimělo Calista zeptat se jí na to, zda k němu přijde podívat se na film, a nic jiného. Ne, absolutně nic jiného.

Rozhodně mu nešlo o sen, kdy zíral na Emu na kolenou, ten, který ho probudil a v dlani svíral svůj bolavý, horký a tvrdý penis. Probral se a zjistil, že se ve spánku sám přes bavlněné kalhoty, které měl na sobě, dráždil.

Zase.

Protože to zkurveně nebylo poprvé.

Představa Emmy pod ním, s otevřenými růžovými rty a očima na něm, připravenou žadonit, byla naprosto hříšná. Calisto se rychle přesunul do studené sprchy. Potřeboval si ulevit napětí a zkruveně vychladnout.

Když mu bezpečnost volala poprvé, že byl v Emmině bytě zaznamenán pohyb, právě vycházel ze sprchy. Ti zkurvení hlupáci z bezpečnosti věděli, že do apartmá kromě Emmy nikdo nevešel, takže neměli žádný důvod, proč jí volat jen proto, aby ji „zkontrolovali“, jak tomu říkali. Calisto si byl na devadesát procent jistý tím, že on byl příčinou její temné, podivné nálady. Nikdo nechtěl připomínat, že byl neustále pod dohledem.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Calisto.

Emma nezvedla oči od televize. „Jo. Proč?“

„Jsi tichá.“

„Možná tě to může překvapit, protože mě ve skutečnosti vůbec neznáš, ale nejsem příliš hlasitý člověk, Calisto. Víc než společnost si užívám svou vlastní samotu a před hlasitostí dne upřednostňuji ticho noci. Jen proto, že jsi našel na síti pár mých fotek z nočního života, to neznamená, že nejsem spokojená se svou vlastní společností. Umím si užít obě věci, záleží vždy na důvodech. Zdání může klamat. Nesuď knihu jen podle obálky a tak.“

„Hm.“ Calisto se ušklíbl. „Představuji si to.“

Emma se na něj podívala, zelené oči jí zářily veselím. „Co je tak legračního?“

„Mám rád být sám a i já dávám přednost temnotě.“

„Aha.“

„Jo.“

Měli toho společného mnohem víc, než si Calisto myslel. Jistě, šlo o jednoduché věci, ale představovaly ty nejlepší zájmy, o které se můžete podělit s někým dalším. S někým, kdo dokáže být v místnosti sám a nepotřebuje vyplňovat ticho slovy. S někým, kdo dokáže pochopit, že člověk občas potřebuje prostě jen prostor k přemýšlení.

Tito lidé byli vzácní.

„Děkuji,“ řekla Emma tiše.

Calisto se díval na televizi, ale po očku sledoval i Emmu. „Za co, dolcezza?“

Emminy rty se zvedly do drobného, ale stále smutného úsměvu. „Za to, že jsi mě pozval. Už předtím jsem tě chtěla pozvat na kávu, ale nepřipadalo mi to vhodné.“

„Pokud by ses zeptala, přišel bych.“

Emma si povzdechla. „Přesně.“

Calisto neměl ani ponětí, co tím myslela. Rozhodl se netlačit na vysvětlení. Emma se bez dalšího slova otočila zpátky k filmu. Zanořila se pod deku ještě víc, jako by ji potřebovala pro jakýsi druh ochrany nebo tak nějak.

Měl pro ni novinku.

Calisto by musel být blázen, aby neviděl, jak krásná a zářivá Emma Sorrento byla, ale on hlupákem nebyl. Emma už byla zadána – i když zatím ještě ne plně nárokována -  ale znamenalo to stále to samé. Hlavně byla mimo limity. Calisto nebyl tak hloupý, aby se v téhle hře nechal chytit.

I když jeho pták si myslel něco jiného.

Mozek mu však stále zůstával na svém místě.

Emma byla naprosto nedotknutelná.

Muži, kteří přemýšleli svými ptáky, dostali přesně to, co si zasloužili. Calisto se nehodlal stát jedním z nich.

„Možná bychom mohli být stejně tak na sebe milí,“ řekl Calisto po chvíli.

Prakticky cítil, jak se na něj Emma podívala. Byl si dost jistý, že když by otočil hlavu, zjistil by, že ho skrz husté řasy pozorovala. Ďábel, který mu seděl na ramenou, ho ponoukal, aby přikrývku popadl a stáhl ji z ní, aby tak mohl vidět tílko a bavlněné šortky, které měla na sobě. Calisto toho bastarda umlčel.

„A proč?“ zeptala se Emma.

„Za týden budeme rodina. Je lepší vycházet s rodinou dobře, než se jim muset vyhýbat. Pokud jsou ti ukradení, pak jsou všechny večeře a svátky hodně trapné.“

Emma si skousla spodní ret. Calisto sledoval to baculaté, mokré maso. Cítil nutkání natáhnout špičku ukazováčku a Emmin ret osvobodit. Nějak se mu podařilo rozhodnout se, neudělat to.

Až příliš intimní.

Nevhodné.

Neměl by se o ni vůbec zajímat, notabene přemýšlet o takových věcech.

Emma naštěstí svůj ret přestala kousat. „Myslela jsem, že Affonsa nemáš rád.“

Calisto pokrčil rameny. „To nemám. Ne přátelským nebo rodinným způsobem. Samozřejmě, obdivuji ho jako bosse, ale trochu jinak. Jediným důvodem, proč má vůbec v tomhle ohledu můj respekt, je kvůli mé výchově. Bez ohledu na to, co se děje, jsem se naučil Cosa Nostru ctít a chránit. Tenhle život jsem si vybral a tak žiji podle toho, co znamená.“

„Ale nechceš to.“

„Prosím?“

Emma zvedla obočí, jako by si ho na okamžik prohlížela „Tvoje slova naznačují, že na osobní úrovni ke svému strýci cítíš jen velice málo, nebo dokonce možná i žádný respekt či obdiv. Z profesionálního hlediska mu dáváš to, co si zaslouží, ale jen kvůli jeho titulu a nic víc. To mi říká, že ve skutečnosti nic z toho nechceš, ale děláš to proto, že musíš.“

Chytrá holka.

Calisto se rozhodl zařadit výhybku. „Nenaučil tě tvůj otec, aby ses držela mimo záležitosti mužů?“

„Jistě, ale to neznamená, že vždy poslouchám. Navíc pocházím z George Sorrenta. Musel vědět, že budu trochu jako on. Odkud myslíš, že moje zvědavost pochází?“

„Zvědavost zabíjí.“

„Tohle už se moc často opakuje, Calisto. Vymysli si něco nového.“

Calisto se hlasitě zasmál, protože se už nedokázal udržet. „Milé.“

Emma se sladce usmála, ale podařilo se jí, že to v ten samý okamžik vypadalo i ďábelsky. „Snažím se.“

„Fajn, dám ti to. Z většiny máš pravdu. Z obchodní stránky a famiglia svého strýce respektuji jen proto, že musím, ne proto, že chci nebo si myslím, že si to skutečně zaslouží.“

„Řekl bys mi něco jiného?“

„To záleží na tom, na co se zeptáš, Emmo.“

Emma si přitáhla přikrývku k tělu ještě pevněji.

„Víš, že ti deku nevytrhnu a nezničím tě, že?“ zeptal se Calisto. „Navzdory všem fámám v sobě mám ještě pár zbytků sebekontroly.“

„Jaké jsou ty fámy?“

„Je jich pár.“

„Pověz mi o nich,“ řekla Emma.

Svěřit se jí byl v podstatě celý ten problém, hezky zabalený se sexy mašlí nahoře. Čím víc Calisto tuhle konverzaci, kdy před Emmou otvíral svůj osobní život, bude přiživovat, tím víc toho o něm bude vědět a tím bližší se možná budou cítit.

Tohle byly nebezpečné vody.

Calisto od všech lidé ve svém životě udržoval zdravou vzdálenost - od své rodiny až po ty, které považoval za své přátele, a to včetně svého lékaře. Udržovat od sebe lidi na délku paže mu umožňovalo být k jejich životům objektivní. K nikomu se nepoutal. Vkládal ze sebe do toho jen velice málo, pokud vůbec nějaké emoce. V případě, že by se něco stalo, nemusel následně řešit morální dilema nebo osobní zaujatost. A udržování lidí daleko od sebe umožňovalo Calistovi zachovávat si mír v mysli, protože mu nikdo nemohl ublížit.

Affonso to udělal – to on Calista takovým stvořil.

Bylo to tak snazší.

Odveď ji pryč, vyžadovala jeho mysl.

„Myslel jsem, že ses měla na něco zeptat,“ řekl Calisto.

Emma přikývla. „To dělám. Za chvíli se k tomu dostanu. Dopřej mi o sobě nejdřív nějaké fámy, Cale. Vsadím se, že jsou mnohem zajímavější.“

Calisto si prohrábl vlasy prsty a snažil se zmírnit část napětí, které se mu začalo plížit do ramenou. „Když toho lidé o člověku moc nevědí, rádi mluví.“

„Jako by se snažili vyplnit mezery.“

„Přesně,“ potvrdil.

„A co o tobě lidé říkají?“

„Nic neobvyklého. Dobře vypadající, takže musím mít po boku plno žen. Běžné nesmysly.“

Emma si prohlížela svůj nehet na prstu. „Hodně randíš?“

„Ne.“

„Dovol, abych svou otázku přeformulovala. Máš hodně žen, se kterými se potuluješ venku?“

„S žádnou kočičkou nešukám,“ řekl Calisto. Moc dobře věděl, jak hrubě to znělo. „Nejsem svatý, a když najdu ženu, která za tu námahu bude stát, rozhodně mám rád dobrý sex, ale nedělám z toho hru. Nemám seznam jmen, ke kterému bych přidával další.“

„Ale lidé o tobě mluví tak, jako by to pro tebe byla hra.“

Calisto nepřítomně zamumlal. „Mohla bys to tak říct. Vidí mě vyrazit ven se ženou, zatancovat si s nějakou v klubu, nebo – bůh odpusť – si nějakou přivedu na večeři a všechny fámy se znovu najednou proberou k životu. Nemám čas ani zatracenou chuť lidi opravovat. Pokud o mně chtějí mluvit, tak ať si mluví. Mám na práci lepší věci.“

Emma se zamračila. „Je ti dvacet sedm.“

„Co to s tím má co společného?“

„Říkáš, že jsi nikdy s žádnou z žen neměl žádný vážný vztah?“

Calisto se zhluboka nadechl. „Na tichou dívku do toho neuvěřitelně strkáš nos, Emmy.“

„Slovo, které jsi chtěl použít, bylo ve skutečnosti „zvědavá“.“

„Není v tom žádný rozdíl.“ Calisto sáhl po svém pivu na stolku a napil se. Pak ho položil zpátky a řekl: „Za posledních deset let jsem měl pět vztahů. Žádný z nich nebyl nijak důležitý, ani nevedl někam dál. Většina z těchto vztahů vznikla v době, kdy mi bylo krátce po dvacítce. Pak jsem se rozhodl, že není správný čas hledat někoho jako manželku.“

„Proč ne?“

„Protože jsem byl pod tlakem očekávání někoho jiného, ne svého.“

Emma se předklonila, přikrývka jí spadla dolů k pasu. „Takže... nikdy jsi nebyl zamilovaný?“

Calisto vyštěkl smíchy. „Ani si nejsem jistý, zda to existuje. Ale ne. Jednou jsem byl blízko tomu, abych se s jednou ženou oženil, ale rychle to šlo do kopru.“

„Povídej.“

„Začíná mi to připadat jako terapeutické sezení.“

„Navzájem se poznáváme, Calisto. Nic víc.“

„Správně,“ zamumlal ztěžka. „Minulý rok, pár měsíců před smrtí své matky, jsem byl představený neteři bosse ze spřátelené rodiny v New Yorku. Byla docela milá - hezká, věděla, jak se chovat, a byla přesně tím, o čem se Affonso domníval, že by, co se týče manželky, pro mě bylo dobré. Proto mě na ni pravděpodobně upozornil. Opravdu jsem ji nemiloval a pravděpodobně bych se do ní asi nikdy nezamiloval, ale věřil jsem jí natolik, že jsem si myslel, že by byla vhodnou partnerkou pro to, co jsem potřeboval. Ve skutečnosti mě to k ní dokonce ani nepřitahovalo, ale abych měl ženu, nic z toho jsem nepotřeboval. Potřeboval jsem prostě jen Italku s dobrým postavením v la famiglia, a která navštěvovala kostel.“

Emma, než se zeptala, se kousla zevnitř do tváře: „Co se stalo?“

„Moje matka zemřela. Naučil jsem se pár věcí. Rozhodl jsem se jít jinou cestou. Tou, která nezahrnovala ženu, kterou pro mě vybral strýc, nemluvě o tom, že nedokázala rozžhavit krev v mém těle do takové míry, abych s ní chtěl šukat. Myslím, že ona s tím vším byla v pohodě, ale já jí nikdy nedal prsten, slib ani nic jiného. Prostě jsme jen byli.“

„A pak jsi nebyl.“

Calisto odpověděl pokrčením ramene, protože upřímně, bylo mu to ukradené.

„Mimochodem, ona byla tou jedinou ženou, o které jsem zvažoval, že se s ní ožením. Dokonce jsme spolu ani nikdy neměli sex. Opravdu bych to nemohl nazvat skutečným vztahem. Má náklonnost k ní byla omezena jen tím, co by mi mohla v budoucnu poskytnout.“

„Nerozumím.“

„Boss potřebuje ženu. Dala by mi správné postavení pro moji rodinu a Cosa Nostra, až bude Affonso připraven odstoupit. Ale jak jsem řekl, stalo se něco jiného a já se podle toho rozhodl změnit směr. Manželství nebylo to, co jsem chtěl já, ale spíš tím, co pro mě chtěl někdo jiný.“

„Někdo jako Affonso,“ řekla Emma tiše.

Nebyla to ani otázka.

Calisto slyšitelně polkl. Mohl lhát, ale z důvodu, který neuměl vysvětlit, se rozhodl, že lhát nebude. „Jo, někdo jako Affonso.“

„Takže to je to, co jsem si myslela.“

„Hmm?“

„Affonso,“ řekla Emma. „Řekl mi, že kdybys prostě udělal to, co chtěl, pak by mě vůbec nepotřeboval. Boss, že? To měl na mysli, že? Pokud bys mu prostě dal záruku, že bys to místo přijal, nemusel by se starat o dědice, který by nesl odkaz mafie, protože by měl někoho z rodiny, kdo by to převzal.“

„Odpověděla sis na svou vlastní otázku sama, Emmy.“

„Mnohem víc, než tušíš,“ zamumlala.

„Co tím myslíš?“

Než Emma znovu promluvila, našpulila rty: „Má další otázka, na kterou jsem se nezeptala, byla, co Affonso chtěl, abys udělal, a ty jsi to pro něj neudělal. Můžu s jistotou říct, že odpověď teď už znám.“

Calisto se ušklíbl. „Jo, to je to, co pro něj neudělám.“

„Proč ne? Je to rodinná věc, ne? Před Maximem byl bossem jeho otec. Affonsův otec byl bossem a po něm tvůj otec. Nechceš ten odkaz nést ty?“

„Ne,“ řekl Calisto upřímně.

„Proč -“

„Jsi moc hlučná, Emmo, a rušíš mě u sledování filmu.“

Slyšitelně sklapla ústa. Calisto prakticky cítil, jak ho zamračeně propalovala pohledem, ale předstíral, že si ničeho nevšiml. Tak rychle, jak jejich hovor začal, i skončil. Calisto potřeboval, aby to tak bylo.

Musel ji zastavit dřív, než by se dostala až příliš blízko a moc hluboko. Tyhle jizvy musely zůstat skryté.

„Můžu se zeptat ještě na jednu věc?“ zeptala se Emma šeptem.

Calisto si povzdechl. „Do toho.“

„Proč nedáš Affonsovi to, co chce?“

„Není to zřejmé?“

„Ne.“

Calisto otočil hlavu, aby se setkal s Emminým nezastřeným pohledem. „Protože to je to, co ten bastard chce, Emmy. Už jsem mu dal mnohem víc, než si zaslouží. Nedám mu ještě tohle.“

Emma se beze slova znovu uvelebila na gauči. Calisto byl vděčný, že od tématu upustila a vypadala spokojeně s tím, že dokoukají film. Uplynulo pár tichých minut. Calisto střídal své pivo a popcorn, který bral z pytlíku mezi sebou a Emmou.

Pak Emma ještě tišeji, než byl její dřívější šepot, řekla: „Nevím, co na tobě je, ale vyvoláváš ve mně zvědavost, Calisto. Ve skutečnosti taková vůbec nebývám.“

Zábavné.

I ona v něm vyvolávala zvědavost.

**********

Calisto se probudil do jasného světla. Bolela ho záda a v pozadí ho rušilo vyzvánění telefonu. Se zaúpěním si rukou zastínil oči před slunečním jasem, který proudil dovnitř skrz okna. Na konci stolu napočítal šest lahví od piva, které během dvou filmů, na které se s Emmou díval, vypil, než si konečně uvědomil, že na druhém konci gauče usnula.

Její roztomilé chrápání mu stačilo, aby ji neprobudil. Vzhledem k tomu, že na obrazovce televize byla vidět jen modrá barva, která dávala najevo, že film skončil, musel usnout i on.

Calisto se podíval na druhou stranu gauče a zjistil, že byl prázdný. Přikrývka, do které se Emma v noci zabalila, byla přehozená přes jeho opěradlo.

„Kurva,“ zamumlal.

Calisto se zvedl z pohovky a šel hledat ten zatracený telefon, který stále vyzváněl. Zatímco mířil do kuchyně, pohledem zkontroloval hodinky. Šest ráno.

Bože.

Za poslední tři týdny, kdy Calisto Emmu sledoval, se nikdy nevzbudila dřív než v osm. Možná ji měl minulou noc probudit a dostat ji zpět do jejího apartmá a do její postele.

Calisto našel bezdrátový telefon ležet na kuchyňském ostrůvku, přikrytý utěrkou. To ho zmátlo ještě víc než cokoli jiného. Na devadesát devět procent si byl jistý, že poté, co v noci mluvil s ostrahou, odnesl telefon do obývacího pokoje, kam donesl i připravený popcorn a zapnul filmu. Neměl by být v kuchyni a rozhodně by neměl být zakrytý utěrkou.

Dřív, než stihl hovor přijmout, vyzvánění přestalo. Calisto sám pro sebe znovu zaklel. Všiml si, že volala ostraha. Calisto rychle vytočil tři číslice, aby se dovolal těm bláznům dole, a čekal, až to někdo zvedne.

„Dobré ráno, pane Donati.“

„Ráno,“ zabručel Calisto.

Pro něj nebylo dobré ráno. Stále byl unavený, pravděpodobně neměl během pár hodin vypít šest piv, a ze spaní vsedě na nepohodlném gauči ho stále bolela záda.

Nasrat dobré ráno.

„Před dvěma vteřinami mi někdo volal,“ řekl Calisto. „Co chtěl?“

„Vlastně jsme vám volali už třikrát. Právě se někdo chystal vyjet nahoru a vzbudit vás.“

Calisto zamrkal a pak si promnul oči. „Měl jsem drsnou noc. Omlouvám se. Ona je nahoře?“

„To proto jsme vám volali. Všimli jsme si, že asi před půl hodinou se aktivovaly senzory ve vašich pokojích. Pak slečna Sorrento nastoupila do výtahu a zamířila do svého vlastního apartmá. Asi o deset minut později jsme zaznamenali, že byly otevřeny nouzové dveře v její spižírně. Vzhledem k tomu, že podle senzorů došlo k aktivitě i ve vašem apartmá, předpokládali jsme, že jste vzhůru i vy, pane.“

Calisto trvalo až příliš dlouho, než si uvědomil, co ten muž právě říkal.

„Zkurveně na okamžik zpomal,“ zamumlal Calisto. „Říkáte mi, že jste mi nezačali volat tak, jak jste měli už v okamžiku, kdy vešla do výtahu a pak do svého apartmá?“

„No, pane... víte, po poslední noci tu pro ranní směnu zůstal vzkaz, že vás nemáme obtěžovat zdánlivě zbytečnými hovory. A znovu, předpokládali jsme, že jste vzhůru i vy a věděl jste, že byla i ona.“

„Je ráno! Vešla do svého apartmá sama! Ano, to je nutné volání.“ V Calistovovi těsně pod povrchem bublal vztek. Byl dvě vteřiny od toho, aby tomu bláznovi řekl, kam si svůj zkurvený vzkaz mohl strčit. „Nouzový východ, říkal jste?“

„Hm, ano, pane. Asi před deseti minutami. Začali jsme vám volat hned, jak byl otevřený.“

Calisto za tenhle problém nemohl vynadat tomuto muži. Byla to zkurveně jeho vlastní chyba, že pil, než šel spát.

„Děkuji,“ řekl Calisto.

Ukončil hovor, telefon hodil na kuchyňský stůl a přímou čarou se vydal do jediné ložnice v apartmá. Teď už najednou telefon zakrytý utěrkou začínal dávat smysl. Vydal se hledat své najednou chybějící klíčky od auta. Sako měl přehozené přes opěradlo židle, přesně tam, kde ho nechal spolu s kalhotami. Klíčky by měly být ve vnitřní kapse, ale nebyly tam.

Bože.

Affonso bude mít záchvat.

Za tohle byl zodpovědný Calisto.

Emma musela telefon odnést jinam. Pravděpodobně se pokusila utlumit případné vyzvánění utěrkou, aby neznělo dost hlasitě na to, aby Calista probudilo. Stejně tak mu pravděpodobně vzala i jeho klíčky.

Záludné.

Sakra, musel uznat, že v tom byla hodně dobrá.

Emmy, ty bláznivko... Co děláš?