CC - 9. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Kreon zakroužil rameny, aby v nich uvolnil napětí. Poslední dva dny strávil se svými bratry, Ha’venem a malou skupinou bojovníků v horách na sever od města. Zjistili, kam ten kurizanský zrádce Ben’qumain Abby odvedl, jen aby dorazili pozdě. Abby se proměnila a utekla mu. Zoran ji teď hledal. Ha’ven Kreonovi potvrdil informaci, že Raffvin, starší bratr jeho otce, ještě žije a navíc je zodpovědný za jeho smrt. Kromě toho mu Ha’ven sdělil, že jeho bratr Adalard málem přišel o život při atentátu, a že byl Vox unesen.

„Nemůžu se dočkat, až toho mizeru, co málem zavraždil mého bratra, zabiju, ale oceňuji, že se mu podařilo unést Voxe,“ zašklebil se Ha’ven škodolibě. „Není jednoduché se k té velké kočce připlížit a chytit ji.“

Kreon potlačil smích. „Víš, že tě zmlátí, jestli mu tak nepřestaneš říkat,“ odvětil na cestě zpátky ke člunům, které byly připraveny odvézt Kreona do paláce a Ha’vena na jeho válečnou loď.

„Jakoby měl ten ustrašenec nějakou šanci,“ naparoval se Ha’ven. „Je ti jasné, že mu budeme muset zachránit prdel. Už se těším na to, jak mu to budeme neustále připomínat. Co jsem slyšel, tak byl prodán do nějakého dolu, co provozují Antroxové. Ty bezcitný hmyzáky nesnáším,“ brblal.

„Vox se teď určitě neskutečně baví,“ odvětil Kreon tiše, ale myšlenkami byl zpátky u otázky, co by měl udělat se svou družkou.

Já ti povím, co bys s ní měl udělat, vrčel jeho drak naštvaně. Neustále ti to opakuji, ale ty mě neposloucháš. Nechej mě ji kousnout. Postarám se o to. Příliš se jí bojíš. Já nemám strach. Ukážu jí, kdo tu má hlavní slovo.

Nebojím se!, odpověděl Kreon frustrovaně. Jen se jí snažím poskytnout čas, aby nás akceptovala!

Ne. Ty strach, odvětil jeho drak suše. Ona není Aria. Já Ariu nemít rád. Harvey Ariu nemít rád. My máme rádi Carmen. Je dobrá družka. Je tvrdohlavá družka. Tvrdohlavější než ty. Perfektní družka.

Já vím, že není jako Aria! Já… Kreon si frustrovaně odfrkl. „U Dračího vejce!“, zavrčel tiše.

Ha’ven ho pozoroval se zdviženým obočím. „Proč jsi tak rozhozený? Vidím, že se se svým drakem kvůli něčemu dohaduješ,“ pronesl a mávl rukou směrem ke Kreonovým pažím, pokrytých černými šupinami. „Nenecháváš se tak lehce rozhodit. Co se děje? To se Zoranem a jeho družkou se vyřeší, a víš, že Vox si od Antroxů nenechá nic líbit.“

„Mám pravou družku,“ přiznal Kreon neochotně. „Patří k rase, se kterou jsme se ještě nikdy nesetkali.“

Ha’ven se zastavil a pohlédl na svého přítele. To byla velká novina. Ha’ven věděl, že Kreon už k sobě po Ariině zradě žádnou ženu nepustil. Také věděl, že pro Valdiery bylo skoro nemožné najít pravou družku. Skutečnost, že ji našel u naprosto neznámé rasy, bylo, no prostě neuvěřitelné. „Tak, kde je problém? Myslel jsem, že každý valdierský bojovník je nadšený, když najde svou pravou družku. Ale ty vypadáš spíš, že bys raději dřel místo Voxe v těch dolech. Je ošklivá?“, zeptal se Ha’ven zvědavě.

Kreon vrhl na svého přítele zničující pohled. „Ne, není ošklivá. Je dokonce překrásná. Jen je to…“, než větu dokončil, zašklebil se. „Jen mě nechce ani vidět.“

Okolím se rozléhal Ha’venův ohlušující řehot. „Nechce…“, Ha’ven se nemohl přestat smát. „Nechce mít s tebou nic společného?“, vyprskl a lapal po dechu. „Najdeš svou pravou družku a ona je jedinou ženou v deseti hvězdných soustavách, která tě nechce! Tu rasu musím poznat.“

Kreon Ha’vena praštil tak, že velký kurizanský princ skončil na zadku. „To není vtipné!“, zavrčel.

Ha’ven se posadil a třel si bradu. „Možná ne pro tebe, ale pro nás ostatní ano!“, chichotal se a podařilo se mu vyškrábat se na nohy a uhnout Kreonově kopanci. „Ale no tak! Kolik žen už jsi nám vyfoukl před nosem, když jsme se zastavili někde ve vesmírném přístavu? Ženy jen zavětří valdierského prince a zbytek mužské populace je zapomenuta.“

„Přeháníš. To bylo jen jednou a ženy neměly tušení, že ty a Vox jste také princové, protože jste se chovali, jako byste byli mí sluhové. To bylo jen tím. Předtím byl princem Vox a všechny ženy šly po něm,“ namítal Kreon. „A neopovažuj se něco z toho vykládat mé družce. I bez těch historek je to s ní těžké.“

„Ale možná by tě chtěla, kdyby si myslela, že o tebe usilují jiné ženy,“ přemýšlel Ha’ven, zatímco si z kalhot oprašoval listí a prach. „To by nemohlo uškodit, ne?“

„Myslím to vážně, Ha’vene. Pozorně jsem si pročetl informace, které Kelan s Trelon přivezl ze Země spolu s těmi ženami. Nemají rády, když jejich druhové koukají po jiných ženách. Četl jsem zprávu o jedné ženě, která za to svému muži uřízla jeho nejlepší kousek. Moje družka je schopná všeho. Je velmi dobrá bojovnice. Neváhala by mi cokoliv uříznout,“ varoval ho Kreon.

Ha’ven sebou škubl a ochranitelsky si ovinul ruce kolem těla. „Možná se s tou rasou seznámit přece jen nechci,“ zamumlal.

„No tak pojď,“ pronesl Kreon unaveně. „Už jsem ji nechal samotnou příliš dlouho. Minulý týden se mi pokusila utéci aspoň tucetkrát. Musel jsem ztrojnásobit počet strážných. Neustále na ně útočí a já si dělám starosti, že bude zraněná.“

„Hodně štěstí, příteli. Podniknu kroky, abych našel Voxe a zítra se setkáme znovu, pokud ho tam ovšem nechceš nějakou dobu ponechat svému osudu. Řekni Mandrovi, že se má sejít s Adalardem. Jakmile kočičku zachráníme, sejdeme se s nimi. Do té doby bychom měli vědět, kde se schovává tvůj strýc,“ pronesl Ha’ven a soucitně poklepal Kreonovi po rameni.

Kreon přikývl. Pomalu došli na mýtinu. „Dávej na sebe pozor, příteli. Brzy na shledanou.“

Kreon vyrazil ke člunu, který ho měl dopravit zpátky do paláce, zatímco Ha’ven nastoupil do člunu, který ho odveze k vesmírné lodi. Možná bylo na čase vzít Carmen někam, odkud nebude moci utéci. Až bude na válečné lodi, tak nebude moci nikam, kde by ji nemohl najít.

***

O hodinu později se Kreon třásl vzteky. Carmen už zase utekla. Tentokrát i se svou sestrou. Mlčky naslouchal vyprávění strážných, že obě ženy zmizely už dopoledne. Strážní si nevšimli ničeho zvláštního, dokud sluha, který jim večer nesl nápoje, nedostal na zaklepání žádnou odpověď. Dosud se jim ženy nepodařilo najít.

„Nic! Kde, k čertu, jsou?“, štěkal na ně Mandra nepříčetně.

„Nevíme to, Mylorde. Prohledali jsme celý palác a poté jsme hledání rozšířili i mimo něj. Nevypadá to, že by byly uneseny, spíš odešly dobrovolně,“ dodal strážný váhavě.

„Jak prošly kolem vás?“, zavrčel Kreon tak mrazivě, že strážný nervózně polkl.

Když strážný uviděl, jak Kreonovi tmavnou oči, úplně zkameněl. Slyšel o mladém lordovi historky, při kterých by zmrzla krev v žilách každému bojovníkovi. Pohled mu padl na dlouhý, zakřivený nůž, který nejmladší člen královské rodiny svíral v ruce.

„Sešplhaly dolů z balkonu pomocí svázaných závěsů.“

Kreon znovu zavrčel a naštvaně hodil nožem. Na jeho pažích a na krku se mu objevily černé šupiny. Protáhla se mu tvář. Pomalu se začínal proměňovat. Jestli se jeho družce něco stane, všechny strážné zabije. Dal jim jasný příkaz, že mají na jeho družku dávat pozor a nesmí ji nechat uprchnout. Když se nůž zabodl do stěny a silou úderu rezonoval, všichni strážní strnuli. Kreon svého draka dostal zpátky pod svou kontrolu, a když ucítil na rameni Mandrovu ruku, ignoroval jeho nelibost.

„Najdeme je,“ řekl Mandra. „Nemohly opustit planetu.“

Když se ode dveří ozvalo zaklepání, všichni muži se otočili. Ve dveřích stál strážný v typické uniformě skládající se z kožených kalhot, černé vestě a černých vysokých bot. Čekal, až si ho všimnou a až poté promluvil.

„Mylorde, máme je,“ prohlásil muž nervózně.

„Kde?“, zavrčel Mandra výhružně.

„Na startovací základně, Mylorde,“ odvětil muž spěšně. „Ukradly člun, ale podařilo se nám deaktivovat řízení.“

Kreon se otočil, a jakmile se dozvěděl, kde se nachází jeho družka, vyrazil ke dveřím. Už jí žádný čas, aby akceptovala jejich pouto, nedá. Jakmile budou sami, nárokuje si ji a odvede ji odsud pryč, dokud konečně nepochopí, že ji nikdy nenechá odejít. Vyběhl ze dveří a proměnil se v draka. Během vteřiny letěl směrem k základně.

A, slíbil si tiše, naplácám jí na zadek, jak jsem jí vyhrožoval.

Konečně!, zamumlal jeho drak souhlasně. Konečně ti narostlo pár dračích koulí.

Naser si, zavrčel Kreon a přistál vedle hangáru, ve kterém se nacházela jeho družka.

Ošukat družku, naše družka, vrčel jeho drak triumfálně. Konečně vzneseme nárok na naši družku.

***

Carmen si opatrně tiskla ruku k hrudi. Byla oteklá a bolela, až se jí dělalo nevolno. Věděla, že má zlomené zápěstí. Cítila, jak kost křupla, když ji ten strážný chňapl. A pálila ji tvář. Věděla, že ji měla pohmožděnou, protože ji měla horkou. Chtěla se jí dotknout, ale měla strach pustit ruku. Místo toho si přitiskla bradu na prsa. Použila všechny techniky, které se naučila od Scotta nebo od bojovníků na palubě V’agera, ale strážní byli příliš silní. Vlastně ani neměla v úmyslu s nimi bojovat. Mezitím už akceptovala, že pokud ji tam Kreon neodveze, tak se na Zem nikdy nevrátí. Pohled jí padl na toho největšího strážného. Byl skoro čtyřikrát tak velký jako Ariel. Když Ariel zakopla, hrubě ji sevřel. Musel si myslet, že se pokouší o únik, protože když ji chytil, tak ji málem porazil.

Když její sestra bolestí vykřikla, Carmen na něj zaútočila. Nikdo nesměl její starší sestře ubližovat. Potom šlo všechno do kytek. Když jeden z týpků Carmen udeřil a srazil ji na zem, skočila mu Ariel na záda. Teprve když Carmen vykřikla bolestí, protože měla zlomené zápěstí, všichni strnuli. Zatímco se kroutila bolestí, Ariel se postavila před ni a bránila strážným, aby se jí dotkli.

Teď hleděl vysoký strážný ke dveřím se vzrůstajícím znepokojením. Poté, co odvedl Ariel a Carmen do malé kanceláře, vyhýbal se jejich pohledům. Ariel Carmen pomohla se posadit. Okamžitě ji dva muži připoutali k židli. Carmen přivázali k židli za kotníky. Carmen se kousla do rtu, aby nesténala bolestí, ale po tvářích se jí řinuly mlčenlivé slzy. O chvíli později se hangárem rozlehl dračí řev. Tři strážní při tom zvuku zbledli jako smrt. O sekundu později vtrhl do místnosti Kreon. Ještě se ani nestačil úplně přeměnit zpátky do své dvounohé podoby. Jeho tvář byla ještě stále trochu protáhlá, místo oči měl dva zlaté zuřivé plameny a paže, krk a tváře mu pokrývaly černé šupiny.

Jeho pohled padl na Carmen. Když se mu z hrdla vydralo tiché nebezpečné vrčení, muži chvatně ustoupili a přitiskli se ke stěně. Pohledem těkal z jednoho na druhého a poté ho upřel na Carmenino zubožené tělo.

„Kdo jí ublížil?“, zeptal se tichým, smrtícím hlasem. Když mu hned nikdo neodpověděl, znovu upřel zrak na strážce a zařval. „Kdo jí ublížil?“, zopakoval, zatímco udělal směrem k nim výhružný krok.

„Kreone,“ zavolala Carmen tiše.

Kreon se na ni otočil. „Já…“, začala Carmen. Poté se odmlčela, aby si navlhčila rty, které měla najednou úplně suché. „Já… potřebuji tvou pomoc,“ zašeptala. „Prosím… můžeš mi pomoct? Já už nechci mít žádné bolesti,“ dodala a oči se jí opět zalily slzami. „Prosím,“ zašeptala slabě.

Kreon pohlédl do jejích velkých, hnědých očí. Slyšel její nevyslovená slova. Konečně byla připravená dát jim šanci. Nevěděl přesně, co se změnilo, ale její tichou prosbu pochopil. Měla strach, ale byla připravená udělat první krok směrem ke svému vyléčení; první krok k akceptování jeho a jejího nového života. Konečně byla připravena povstat z popela.

Carmen mu pohlédla do očí a mlčky ho prosila, aby pochopil, co nemohla vyřknout nahlas. Viděla, že její nevyslovenou prosbu pochopil. Kreon se zhluboka nadechl a vyrazil k ní. Slyšel, jak dovnitř vešel Mandra a blížil se k Ariel, sedící mlčky vedle své sestry.

„Má zlomené zápěstí,“ zašeptala Ariel Kreonovi. „Kromě toho inkasovala tvrdou ránu do obličeje. Prosím tě, postarej se o ni. Snažila se mě ochránit.“

Kreon pohlédl do poraněné tváře družky svého bratra. Pohled mu padl na muže, stojící u stěny. Vezme si do parády každého z nich, aby jim ukázal, co se stane, jestli se ještě někdy dotknou jeho družky nebo družek jeho bratrů. Tři muži provinile sklopili hlavu, protože jim došlo, že byli k oběma malým ženám zbytečně moc hrubí.

„Kreone,“ zašeptala Carmen, a když jí začal rozvazovat kotníky, shlédla k němu. „Neviň z toho Ariel nebo ty muže. Byla to moje vina.“

Prudce zvedl hlavu a naštvaně zatnul zuby. „O tom si promluvíme, až budeš vyléčená. Už nikdy, Carmen. Od teď už navždy budeš po mém boku, dokud si nebudu jistý, že už se mě nepokusíš opustit. Nárokuji si tě. Jakmile budeš vyléčená, svůj nárok potvrdím a pokud nám dají Bohové a Bohyně své požehnání, budeš mi patřit navždy,“ pronesl důrazně, zatímco se zvedal.

Carmen krátce přikývla, aby mu ukázala, že to pochopila a už žádné pokusy o útěk nebudou. „Musela jsem se o to ještě naposledy pokusit,“ pronesla tak tiše, že ji skoro neslyšel.

Kreon se sklonil a jemně ji zvedl do náruče, přičemž dával pozor, aby se nedotkl její poraněné ruky. Otočil se a zavrčel na Harveye, aby se vrátil do paláce a počkal tam na ně v jeho bytě. Velké zlaté stvoření se třáslo vzteky a upíralo své žluté oči na tři muže, stojící mlčky u dveří. Harvey tiše zavrčel, ale poté se proměnil ve velkého ptáka a odletěl směrem k paláci.

U dveří se Kreon otočil a upřel zrak na muže. „Jestli se ještě jeden z vás dotkne mé družky, vykuchám vás jednoho po druhém. Dám si na čas a budu si užívat každou sekundu,“ pronesl ledovým hlasem. „Tady to bude mít ještě následky.“

Největší strážce udělal krok dopředu a uklonil se. „Prosím, odpusťte mi, že jsem vaši družku zranil, Mylorde. Je to dobrá bojovnice a silná družka pro vás. Jsem připraven na trest za zranění, které jsem jí způsobil.“

Carmen bylo toho velkého chlapa strašně líto. Jen plnil svou povinnost. Nebyla to jeho vina, že byla trochu křehčejší než protivníci, na které byl zvyklý. Opatrně otočila hlavu ke Kreonovu krku a jemně ho kousla, aby získala jeho pozornost.

Když se ozvalo tiché zavrnění, vylekalo to oba. „Nezlob se na něj. Jen dělal svou práci,“ zašeptala a udělala na Kreona psí oči.

Kreon pohlédl na obrovskou podlitinu na tváři své družky a přimhouřil oči. Přikývl. Musel dostat svou družku do paláce. Vyrazil tak spěšně, že ani nepomyslel na to, jak se dostane nazpátek, až svou družku najde. Uviděl, jak Mandra pomáhá Ariel do svého symbionta, který vzal na sebe podobu malého letounu. On toho svého poslal zpátky do paláce. Zavolal svého draka.

„Pojď, příteli. Musíme dostat naši družku domů, zašeptal.

Když se ruce, které ji držely, najednou proměnily, Carmen zalapala po dechu. Sílily a protahovaly se. Na kůži se objevily černé šupiny. Koutkem oka zahlédla dlouhá, kožnatá křídla a najednou byl svět o mnoho menší, protože byla mnohem výš než před chvílí. Během pár sekund poulila oči na hladkou hlavu draka. Ležela v jeho předních tlapách. Nedokázala odolat a natáhla nezraněnou ruku, aby s ní opatrně přejela po černých šupinách na hrudi draka. Šupiny byly na dotek tvrdé a hladké. Když ho prsty pohladila, cítila, jak se to velké tělo rozechvělo. Protáhlá černá hlava se otočila k ní a vydechla horký vzduch. Carmen se ho jemně dotkla na čenichu a prsty mu přejela po kulatých nozdrách.

„Jsi tak krásný,“ vydechla a na moment úžasem zapomněla na svou bolest a strach. „Jsi magický.“

Kreon chtěl zařvat, když se ho dotkla, ale měl strach, aby ji nevyděsil. Místo toho se postavil na zadní, mávl křídly a vznesl se. Když jeho družka polekaně vykvikla, několikrát zakašlal a přitáhl si ji k teplému tělu.

Cítil, jak se k němu uvolněně přitulila. Když si uvědomil, že mu v jeho dračí podobě důvěřuje, zaplavil ho pocit vítězství. Dnes v noci se narodí nový drak. Neměl pochyb o tom, že jeho družka proměnu přežije. Přežila víc, než většina bojovníků. Byla jeho fénix.