CC - 3. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Morian stála skrytá ve stínu a tiskla si pěst pevně ke rtům. Lámalo ji srdce, vidět tu jemnou lidskou ženu v takovém stavu. Když ta mladá dívka vstoupila do jejího útočiště, okamžitě to věděla. Rostliny reagovaly na změny ve svém okolí různým způsobem. Toto bylo její útočiště, když ji přemohla samota a bolest. Práce s rostlinami a půdou jí poskytoval mír v duši, který potřebovala. Stýskalo se jí po jejím druhovi. Sice nebyl jejím pravým druhem, ale milovala ho a ještě stále oplakávala jeho smrt. Nejdřív si myslela, že ho bude následovat, jak to bylo v jejím světě obvyklé pro pravé druhy, ale něco jí říkalo, že její čas ještě nepřišel. Když byl unesen její nejstarší syn Zoran, obávala se, že budeme muset zažít i ztrátu svého vlastního dítěte. Místo toho se z jeho únosu vyklubalo požehnání Bohů a Bohyň. Našel svou pravou družku v ženě z jiného světa, kde se ukryl. Kromě toho to vypadalo, že Zoranův výlet přivedl pravé družky všem jejím synům, pokud mohla věřit Kreonovu symbiontovi. Z malé kanceláře v horním poschodí atria pozorovala Kreonova symbionta, jak si se ženou s dlouhými bílými vlasy hraje. Právě přemýšlela, že ji půjde pozdravit, když se symbiont objevil. Už z dálky instinktivně vytušila, že žena chce být sama. Morian jí poskytla prostor, i když byla na ty krásné, jemné bytosti, které dobyly srdce jejích synů, zvědavá. Vydala se dolů jednou z úzkých cestiček a následovala ji. Tichá slova té ženy se Morian dotkla. Tolik se snažila vypadat navenek silně, ale ve svém nitru byla hluboce zraněná.

Morian vyčkávala, aby viděla, co udělá Kreonův symbiont. Pokud byla pravou družkou jejího syna, udělá všechno pro to, aby jí pomohl. Když ze sebe zlatý symbiont vyrazil tichý naříkavý zvuk, protože ucítil ženinu bolest, Morian se kousla do rtu. Jeho jiskřivé barvy se prudce změnily, což vypovídalo o jeho utrpení. Když zvuk sílil, až vyplnil celé atrium, žena sebou škubla. Zlaté stvoření, kroužící kolem ní, se znovu proměnilo. Tentokrát do velkého stvoření s dlouhýma visícíma ušima. Pro symbionta to byla nezvyklá podoba. Morian ji ještě nikdy neviděla, ale žena ji musela poznat. Morian sledovala, jak štíhlá žena padla na kolena a objala symbionta pažemi. Tiše mu něco šeptala a svírala ho v náruči.

„Je mi to líto,“ ozval se Carmenin tichý hlas. „Je mi to tak líto. Už je to v pořádku. Neměla jsem to po tobě chtít. To jen, někdy…“ Hlas se jí zlomil, ale pokračovala. „Někdy je bolest příliš velká. Ale brzy už to bude dobré. Jakmile budu doma, tak bude všechno dobré,“ dodala s odhodlaným úsměvem.

Morian udělala krok dozadu, protože ucítila v atriu další změnu. Zatímco sledovala, jak mladá žena uklidňuje symbionta jejího syna, najednou o ni dostala strach. Něco jí říkalo, že by to pro tu ženu nebylo dobré, kdyby se vrátila na svou planetu. Morian se otočila a svého nového návštěvníka zadržela. Musela ho varovat, že nic nebylo takové, jaké se zdálo.

***

Kreon znovu tiše zaklel. Posledních pár hodin strávil tím, že neúspěšně hledal tu bělovlasou divošku. Místo toho našel svého bratra Mandra – v bezvědomí! Ta druhá démonka ho sejmula květináčem a utekla oknem, vedoucím do zahrady. Když se ujistil, že je bratr v pořádku, znovu vyrazil, aby se mohl postarat o tu druhou ženu.

Nemohu uvěřit, že jsme si mysleli, že budou potřebovat léčitele!, pomyslel si Kreon naštvaně. Spíš potřebují klec. Hodím ji na pár dní do jedné ze starých cel pod palácem a uvidíme, jak se jí to bude líbit! Nebo ji jednoduše svážu a předám Trelonovi, aby ji vrátil na jejich planetu.

Kreon se zamračil. Ani jeden z těch nápadů ho neuspokojil. Ve skutečnosti představa, že by někdo tu ženu někam odvedl, v něm vyvolávala zuřivost. „Možná ji prostě jen přivážu ke své posteli,“ zamumlal tiše.

Ano, ano, ano, ano, zareagoval jeho drak nadšeně. Ty svázat. Já kousat. Oba dostaneme družku.

Do prdele!, pomyslel si Kreon, když cítil, jak mu při představě bělovlasé divošky přivázané k jeho posteli tvrdne penis. Představa v jeho hlavě byla čím dál živější, až ji musel silou vůle potlačit a urovnat si vpředu kalhoty, aby se mohl pohybovat pohodlněji. Musel uznat, že i jeho tělo říkalo k této myšlence ano, ano, ano. To ho naštvalo ještě víc. Na něco takového neměl čas. Musel zjistit, co se to tu, k čertu, dělo, a kdo byl za únosem jeho bratra dřív, než se rozpoutá další válka.

Kreon si ještě stále něco brumlal pod vousy, když najednou ucítil na své paži malou ruku. Instinktivně s ní ucukl a chtěl sáhnout po zbrani, kterou měl stále u sebe. Když uviděl svou matku, jak stojí v tmavém koutě atria a hledí na něj se obavou v očích, zamračil se. Otevřel ústa, aby se zeptal, co se děje, když rychle zavrtěla hlavou a přitiskla mu prst na rty, aby byl zticha.

Kreon následoval její pohled, který upírala na řadu hustých keřů, ale nemohl objevit nic nezvyklého. Když ho zatahala za rukáv a dala mu na srozuměnou, že má jít s ní, znovu sebou cukl. Snažil se zjistit, co jeho matku tak rozrušilo. Pokud byla v nebezpečí, tak by toho dotyčného bez milosti zabil. Šel za ní po cestě, která ústila ve skryté schodiště, vedoucí do její kanceláře. Ani jeden z nich nepromluvil.

Kreon se ještě stále ohlížel po nějaké hrozbě. Zastavil se v polovině schodiště, aby se podíval, jestli neuvidí v hustém podrostu něco neobvyklého. Když vedle jezírka uprostřed atria zahlédl bílé vlasy, vytřeštil oči. Trochu se proměnil a nechal svého draka, aby mu vylepšil zrak. Během sekundy zaostřil na obrys ženy, která ho napadla v transportní místnosti. Klečela na zemi vedle…

„Vedle mého symbionta,“ zavrčel Kreon tiše.

„Pojď, musím si s tebou promluvit,“ pronesla Morian a zatáhla Kreona za paži. „Prosím. Jde o tu dívku.“

Kreon se otočil ke své matce, která na něj netrpělivě čekala. Kousala se do spodního rtu a vypadala velmi rozrušeně. Kreon znovu obrátil svůj pohled ke štíhlé postavě. Nebylo s ní něco v pořádku? Byla zraněná? Ublížil jí, když se bránil jejím úderům, aniž by si toho všiml? Pohledem zkontroloval její tělo a podíval se pozorněji.

Je příliš hubená, pomyslel si s rostoucí obavou. Vypadá, jakoby se už dlouho pořádně nenajedla. Ale ještě něco dalšího bylo na ní jiného. Udivovalo ho, že tak urputně objímá jeho symbionta. Frustrovaně si prsty projel vlasy. Něco mu unikalo; nedařilo se mu myslet jasně. Byla to řeč jejího těla, způsob, jakým objímala jeho symbionta, její křehkost. Kreon zatřepal hlavou. Nedávalo to vůbec smysl. Vždyť cítil, jak je silná, když s ní bojoval. Nevzdávala se a byla rychlá, opravdu rychlá. Používala bojové techniky, jaké ještě nikdy neviděl, smíchané s pohyby, které naučil některé bojovníky on sám. Kromě toho byla dobrá v tom, jak efektivně zmizet. Trvalo mu hodiny, než zjistil, kam odešla, a ani poté nevěděl, že byla tady v atriu. Když si uvědomil další fakt, tiše zasténal. Objímala jeho symbionta a on se k ní tiskl stejně. Když uviděl na jejích zápěstích zlaté stužky, přimhouřil oči. Pohledem doputoval k jejímu krku, kde se lesklo další zlato. Jeho symbiont na ni vznesl nárok. Jeho drak ji chtěl a on…

Kreon zavřel oči a zhluboka se nadechl, aby potlačil prudký nával touhy jít za ní a sevřít ji do náruče. Chtěl ji ochraňovat, vlastnit ji a nárokovat si ji, aby všichni věděli, že patří jemu. Když oči znovu otevřel, otočil se na svou matku, která ho pozorně sledovala.

„Je to má pravá družka,“ pronesl Kreon s tichým přesvědčením.

„Ano,“ odvětila Morian jemně. „Ale ještě víc, než je na první pohled patrné. Pojď se mnou. Je tu něco, co bys měl vědět.“

Kreonův pohled zalétl zpátky k postavičce pod nimi. Nyní seděla na zemi a jeho symbiont jí položil hlavu do klína. Vzal na sebe podobu nezvyklého stvoření, u kterého zřejmě žena nacházela útěchu. Jeho drak zaslechl něco v Morianině hlasu, protože chtěl jít za ženou a ovinout se kolem ní.

Má družka? Je něco s mou družkou?, ptal se jeho drak vyděšeně, zatímco se znovu snažil prodrat na povrch, abych se osvobodil. Pusť mě za ní. Já chránit.

Ochráníme ji, snažil se Kreon draka upokojit. Ale nejdřív musíme zjistit, co se děje. Matka by neměla takovou obavu, kdyby bylo naší družce dobře. Pokud je v nebezpečí, uděláme, co bude zapotřebí, abychom ji ochránili. Dokonce, i kdyby to znamenalo, že ji budeme muset někde zavřít, aby byla v bezpečí.

Věděl, že jeho drakovi se představa, že by měli jejich družku uvěznit, nelíbí, ale dokud nezjistí, jaké nebezpečí jí hrozí, neměl možná na výběr. Vystoupal po schodišti za matkou. Vždy byl dobrý ve zjišťování cizího tajemství. A ještě lepší byl v jejich zachovávání.