CC - 14. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Carmen položila Kreonovi ruce na tváře a přitáhla si jeho hlavu k sobě. Přitiskla mu rty na jeho a vášnivě ho líbala, dokud se od něj zadýchaně neodtáhla. Hleděl na ni očima plnýma touhy.

„Slyšela jsem tě už poprvé, podruhé, potřetí, počtvrté…“ Dále nemohla pokračovat, protože ji znovu políbil.

Valdier opustili už před dvěma týdny a v hledání Voxe zatím nikam nepokročili. Důlní oblast, kterou prohledali jako první, už Antroxové dávno opustili, ale když odletěli, nevzali s sebou všechno. Antroxové tam nechali jednoho starého muže a chlapce. Carmen k nim okamžitě pocítila soucit. Byli to lidé. Před více než čtyřmi roky je unesli ze Země.

Podle Kreona už ten muž nebyl Antroxům k ničemu, protože nemohl pracovat dost, aby si vydělal na denní příděl jídla. Nechali ho tam společně s paktorem, který byl na práci příliš slabý. Měli jen minimum zásob. Starý muž jim řekl, že ten chlapec je jeho vnuk. Kluk utekl a schoval se v tunelech, aby ho nemohli od jeho dědečka odtrhnout. Starý muž vyprávěl Ha´venovi a Kreonovi, že chlapcovou prací bylo starat se o paktory.

Kreon neochotně polibek ukončil a opřel si čelo o její.

„Možná by sis mohla dnes s tím starým mužem a chlapcem promluvit. To by nám všem mohlo trochu ulehčit život. Chlapec nechtěl paktora v dole opustit. Nechtěl opustit tunel, dokud jsme mu neslíbili, že ho vezmeme s sebou. Nikdy nepochopím, proč je pro něj ta ošklivá potvora tak důležitá. A očividně umí s tou bestií zacházet. Všude ho následuje. Kromě toho nechce ani ten starý muž ani chlapec s nikým mluvit. Stařec má pěknou vyřídilku. Nechce k chlapci nikoho pustit a tvrdí, že není schopný nám rozumět. Také tvrdí, že je kluk němý. Tedy aspoň to uvedl jako důvod, proč chlapce drží ode všech dál. Lékařskou péči také odmítl. Tandor na něj nechtěl dál naléhat, protože to vypadá, že se oběma daří dobře a zběžná prohlídka, která se uskutečnila při jejich příchodu na loď, neukázala žádné známky nemoci. Přesto jsou velmi nekooperativní“, zavrčel Kreon. „Možná by k nám byli trochu otevřenější, kdyby sis s nimi promluvila ty.“

„Mohu se o to pokusit“, odvětila Carmen a odtáhla se, aby se mohla obléknout. „Ale nemůžeme jim nic vyčítat. Jen si pomysli, co všechno museli za poslední roky vytrpět. Vytrhli je z jejich prostředí a zotročili. Je to proti všemu, čemu věříme.“

„Už je to týden, co jsme je přivedli na palubu. Snažili jsme se je ujistit, že teď bude všechno lepší. Ha´ven pro ně dokonce nechal přestavět jeden opravárenský dok. Teď v něm bydlí ten stařec s chlapcem a paktorem“, pronesl rozptýleně, zatímco sledoval, jak sbírá oblečení, poházené po zemi, kde je před chvílí odhodila. „Nejvíc se mi líbíš tak, jak právě jsi“, dodal chraptivě a upíral svůj pohled na její kulatý zadeček.

Carmen na něj vrhla přes rameno pobavený pohled a předklonila se, aby zvedla kalhoty, které si svlékla. Když zaslechla jeho hlasité zasténání, potlačila smích. Nejvíc ho potěšilo, když se mu podařilo udržet ji nahou. Zjistila, že musí opustit jejich kajutu na palubě lodi dřív, než vyleze z koupelny. Pokud se jí to nepodařilo, obvykle se dostala ven až o mnoho později.

„Ve kterém poschodí to je?“, zeptala se Carmen, zatímco si natahovala kalhoty.

„Nejdřív pojď sem“, zašeptal Kreon hlasem podbarveným vzrušením.

Když Carmen zvedla z podlahy jeho košili a hodila mu ji do tváře, zasmála se. „Ne. Když to udělám, tak se ani jeden z nás nedostane ven. Myslela jsem, že máš schůzku s Ha´venem a chtěl sis promluvit s bratry.“

Na její námitku zareagoval povzdechem. „Zatraceně! Na to jsem úplně zapomněl. Jsi prostě příliš velké pokušení, mi elila“, odvětil přesně v té chvíli, kdy se ozval komunikátor.

„Kreone?“, zavrčel Ha´ven naštvaně. „Kde jsi, u všech draků? Na Valdieru jsou problémy. Tilkmos, ten zatracený chlapec zase dělá potíže. Zaútočil lopatou na pár mých bojovníků, kteří vstoupili do jejich prostoru, aby tam vyzvedli nějaké náhradní díly. Měli jsme všechny tři nechat v tom dole, zatraceně! A stařec není o nic lepší.“

„Jdi a podívej se, co se stalo“, řekla Carmen a letmo svého druha políbila na rty. „Postarám se o toho starce a toho kluka.“

Kreon se natáhl po její ruce a krátce ji stiskl. „Cree a Calo půjdou s tebou. Nechci riskovat, že tě napadnou.“

Na chvíli se zarazila, že začne protestovat, ale pak si všimla, že si dělá opravdové starosti. „Oukej, řekni jim, ať na mě počkají před opravárenským dokem.“

„Děkuji“, pronesl a prsty ji pohladil po tváři. „Miluji tě, mi elila. Tak moc.“

Carmen potemněly oči. Chytila ho za ruku a krátce si ji přitiskla ke tváři. Když uviděla výraz v jeho očích, vyhrkly jí slzy. Chápala ho. Cítila to samé. Nikdy by si nepomyslela, že dostane druhou šanci a měla strach, že by jí tu šanci mohlo něco zničit.

„Také tě miluji“, zašeptala a pohlédla do jeho překrásných zlatých očí. „Někdy mám strach, že je to všechno jen sen, a že se probudím.“

Přitáhl si ji k sobě a objal ji pažemi. „Pak mám ten samý sen. A už nikdy se z něj nechci probudit“, odvětil prudce.

***

Kreonovi žhnuly oči vztekem, když naslouchal Zoranovu vyprávění. Jejich družky byly napadeny. Abby se dokázala zachránit, ale Cara a Trisha tolik štěstí neměly. Navíc ta děsivá zpráva, že jejich strýc má teď zbraň, která byla tak mocná, že dokázala zničit dokonce i symbionty. Zoran je chladně informoval o smrti strážců a jejich symbiontů.

Sděloval jim, co zjistili, ale zatím neměli ponětí, co dokáže být tak silné, že zničí i čistou energii. Trelon s Kelanem vedli útok na kurizanskou válečnou loď, kterou pronásledoval Kelanův symbiont. Jakmile najdou Caru a Trishu, budou je informovat. Zoran si nedokázal představit, že by se obě ženy nevrátily ve zdraví zpátky.

„Kdo je unesl?“, zeptal se Kreon, zatímco hleděl z okna konferenční místnosti.

„Byla za tím N´tascha“, odvětil Zoran ledově chladným hlasem. „Pokud ji nezabije Kelan nebo Trelon, udělám to já. Dopustila se na svém lidu příšerného zločinu. Chci vědět jména všech zrádců, kteří se s Raffvinem spojili.“

„Jsme na cestě k přístavu Kardosu“, sdělil mu Kreon. „Vox v tom prvním dole nebyl. Byl opuštěný. S Ha´venem máme na Kardosu informátora, který bude možná vědět, kam ho odvedli. Dělám si starosti, že by Raffvin mohl vydat příkaz, aby ho zabili.“

„Dávejte na sebe pozor“, varoval je Zoran. „Je zoufalý a teď má zbraň, se kterou dokáže zabít naše symbionty. Je ještě nebezpečnější, než jsme se domnívali.“

„Slyšel jsi něco o Mandrovi a Adalardovi?“, zeptal se Ha´ven, sedící u dlouhého konferenčního stolu. „Už by měli být spolu.“

„Ano“, odpověděl Zoran. „Sešli se dnes ráno. Jeden z Adalardovým kontaktů ví, kde se nachází Raffvinova základna. Jsou na cestě k němu. Pokud se jim nějak podaří Raffvina vysledovat, tak přejdou k útoku. Pokud by Raffvin pojal podezření, tak bych okamžitě vydal rozkaz k zabití Voxe, aby naštval jeho bratry a sarafinské bojovníky. Je možné, že stojíme na prahu nové války.“

„Varoval jsi Mandru před Raffvinovou zbraní?“, zeptal se Kreon s obavou v hlase. „Je to příliš nebezpečné, pokud na něj budou chtít zaútočit s Adalardem samotní.“

„Mandra ví, co se stalo a bude jednat podle toho. Mohla by to být proti Raffvinovi naše jediná šance. Bude pokračovat, jen pokud si bude jistý, že ho dokáže porazit. Nikdy by neriskoval život svůj a své družky“, ujistil Zoran svého nejmladšího bratra.

„Nezapomeň, že není sám. Adalard umí být také nebezpečný“, prohlásil Ha´ven plný hrdosti na svého mladšího bratra. „Sám má důvod, proč si pověsit na stěnu Raffvinovu hlavu. Bude stát vašemu bratrovi po boku.“

„V tom případě pokračujeme v cestě na Kardosu“, odvětil Kreon. „Dej mi vědět, jakmile ženy zachráníte. Kontaktuji Mandra a proberu s ním, jak bychom ho mohli podpořit, pokud by se mu podařilo Raffvina vypátrat.“

„Buď silný a bojuj, bratře“, citoval Zoran jejich pozdrav z dob války.

„Ty také, bratře“, odpověděl Kreon a přerušil spojení. Obrátil se k Ha´venovi. „Musíme co nejrychleji najít Voxe a pospíchat na pomoc Mandrovi. Mám zlé tušení, že Raffvin ho nechá zabít hned, jakmile zjistí, že místo toho, abychom si vyhlašovali válku, tak spolupracujeme.“

Ha´venova zamračená tvář říkala jasně, že souhlasí. „Na Kardosu se rozdělíme a uvidíme, co zjistíme. Dělám si starosti o družky tvých bratrů. Pokud se mu podaří jednu nebo dokonce obě zabít…“ Když si uvědomil, že by Kreon a Valdier ztratil dva své nejlepší bojovníky, odmlčel se.

Kreon zatnul zuby. „To se nestane. Zopakujeme si, že jsme zatím zjistili. Tak bychom mohli vymezit naše hledání.“

***

Carmen pohlédla na Cree a protočila oči. I nadále trval na tom, že je Calo, ale když lhostejně zavrtěla hlavou, vzdal to. Vlastně bylo docela zábavné ho sledovat, jak se snažil zjistit, jak to, že je dokázala od sebe rozlišit. Odmítala mu to prozradit, což ho štvalo ještě víc. Za těchto okolností ji nechtěl ani pustit do opravárenského doku.

„Jsi pod mou ochranou“, konstatoval, když se snažil ovládnout, protože na něj jen koukala a zvedla obočí. „Kreonův příkaz“, dodal defenzivně, protože už nevěděl, co dalšího říct.

„No jo, jako vždycky“, odvětila Carmen a stiskla ovládací pult. „Jestli se pak budete cítit lépe, tak jen do toho. Koneckonců vždycky vám můžu nakopat zadky, pokud by se vám něco stalo.“

„Velice rád bych ti…“, začal, ale poté potlačil zaklení. „Myslím tím…“

Carmen mu ho bylo skoro líto… skoro. „Klidně pokračuj. Vím přesně, co jsi chtěl říct“, zachichotala se a užívala si, jak zrudl. Sledovala ho, jak opatrně vstupuje do opravárenského doku. Zavolal na starce, že přivedl návštěvu. Teprve, když uviděl, jak mu stařec kyne z vedlejšího pokoje, který měl zařízený pro sebe, ustoupil na bok a nechal vejít i Carmen. Když prošla kolem něj, zamumlal: „Nevidím toho kluka. Dávej pozor. Ostatní říkají, že to nemá v hlavě v pořádku.“

„Budu se soustředit, abych vykvikla jako malá holka, až ho uvidím. Určitě se potom bude cítit mnohem líp“, odpověděla.

„Chytračko. Je němý. Ani by tě neslyšel, kdybys vykvikla“, odfrkl si arogantně Cree.

Carmen zakroutila hlavou. Opravovat ho nebude. Být němý znamenalo, že ten chlapec nemohl mluvit, ne, že nemohl slyšet. Pohlédla na starce, který je pozorně sledoval. Poté se natáhl po lopatě.

Cree chtěl Carmen chytit za ruku a schovat ji za sebe, ale ona se skrčila a uhnula mu. Muži, který se k ní blížil, věnovala teplý úsměv. Vypadal, že je mu něco kolem šedesáti, i když podle vrásek v obličeji se to dalo těžko odhadnout. Jeho oči byly ostražité a nekoukal na Carmen, ale na Cree.

„Je úplně neškodný“, pronesla, zatímco mu podávala ruku. „Jmenuji ji Carmen Walker. Původně pocházím z Wyomingu.“

Muž se před ní zastavil. Stále svíral lopatu, ale opřel si ji o bok. Levou ruku si otřel o otrhané kalhoty a pevně, ale přitom jemně ji vzal za ruku.

„Cal Turner“, odpověděl. „Spolu s chlapcem jsme z okolí Clayton v Georgii.“

Carmen si s ním potřásla rukou trochu déle než obvykle. Skoro to vypadalo, jakoby měl strach, že zmizí, hned jak ji pustí. Stiskla mu ruku, aby mu dala vědět, že to chápe.

„Neposadíme se?“, zeptala se klidným hlasem. „Cree bude tak hodný a postaví se ke dveřím, když se tak budete cítit pohodlněji.“ Když Carmen uslyšela, jak Cree tiše zavrčel, zachichotala se.

„Rád bych ti ukázal…“ Když zíral na její záda, zaklel a zmlkl.

„Rád brble, že?“, zeptala se divadelním šepotem a mrkla na Cala. „To dělají často, ale ve skutečnosti jsou to jen přerostlá štěňata.“

Cree znovu zavrčel a založil si ruce na široké hrudi. Dveře vedle něj se otevřely a dovnitř vešel Kreonův symbiont v podobě přerostlého jezevčíka. Tentokrát byly jeho uši tak přehnaně dlouhé, že je táhl po zemi a o jedno dokonce zakopl. Opravárenským dokem se ozvalo tiché zachichotání. Carmen, Harvey a Cree se otočili. Harvey se roztřásl, až se mu dlouhatánské uši rozletěly na všechny strany, přičemž vyrazil ke štíhlému chlapci, který se ukrýval za komickým stvořením, velkým asi jako poník. Kluk zase zmizel tak rychle, že si ho Carmen ani nestačila prohlédnout. Vylekaně se otočila, protože uslyšela Creeovi vrčení. Když se obrátila, šokovaně zjistila, že upírá zrak na chlapce. V jeho tmavozlatých očích planul oheň a vypadal, jakoby měl problémy se svým drakem. Carmen se znovu otočila, aby zjistila, na co se to dívá. Vypadalo to, že se soustředí na malého paktora. Možná, že ho jeho drak považoval za svou svačinku. Ale ať už se tu dělo cokoliv, tak to rozhodně nepomáhalo k tomu, aby toho starce přesvědčili, že jim nechtějí nic zlého.

„Cree“, vykřikla Carmen. „Mohl bys na mě, prosím tě, počkat venku? Slibuji, že tě hned zavolám, kdybych tě potřebovala. Je tu se mnou Harvey, takže jsem v bezpečí.“

Creeho pohled se dál upíral na paktora. Začal se potit a třást. Musela na něj zavolat opakovaně, než svůj pohled odvrátil a podíval se na ni. V jeho pohledu bylo utrpení, ale nakonec přikývl a odešel, což ji překvapilo.

„No, obávám se, že jeho drak má rád paktory“, zamumlala. Znovu se otočila a zmateně zavrtěla hlavou. „Muži! Jedno, z které planety jsou, nemyslím si, že je někdy pochopím.“

Cal se zachechtal a odložil lopatu stranou. „Nevím, jak ty, ale já bych si dal horkou kávu. Nemohl jsem tomu uvěřit, když mi ji ukázali. Myslel jsem, že jsem zemřel a přišel do nebe.“

Carmen se rozesmála. „Tak to jsme dva. Ve skutečnosti mají kafe až od té doby, co ho replikovala, má kamaráda Cara. I tak má energie na rozdávání, ale poté, co jim do replikátoru naprogramovala kávu, tak by mohla pohánět tucet takových válečných lodí.“

Cal na ni upřel svou pozornost. „Neubližují tobě nebo tvé kamarádce, že ne? Můžeš zůstat tady u mě a u Mel, pokud bys chtěla. Dáme na tebe pozor.“

Carmen mu položila ruku na zápěstí a stiskla ho. „Ne, nikdy nám neublížili. Ve skutečnosti bych teď byla mrtvá, kdyby nebylo jejich pomoci. Jestli se chceš se mnou podělit o své kafe, budu ti vyprávět příběh mé sestry, našich kamarádek a můj. Je opravdu neuvěřitelný“, slíbila a čekala, jestli jí uvěří nebo ne.