CC - 13. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Carmen si znovu přejela rukama po stehnech. Byla spíš ten „typ, držící se při zemi.“ Když sedla na motorku, tak s ní málokdo udržel krok. Nebyla jako její starší sestra, která létání milovala a dokonce ji vábil i vesmír. Ne, ona měla ráda pevnou půdu pod nohama a kolem sebe vzduch, který se dal dýchat.

Přinutila se k roztřesenému úsměvu, aby ukázala Kreonovi, že je v pořádku. Musel si všimnout, že to jen hraje. Jemně propletl své prsty s jejími a palcem ji pohladil po dlani, zatímco hovořil s muži na palubě člunu. Carmen zavřela oči a soustředila se na meditační cvičení, která ji naučila Connie. Nadechnout, na čtyři sekundy zadržet dech, čtyři sekundy pomalý výdech a to celé čtyřikrát opakovat. Carmen se rozhodla, že to zopakuje raději čtyřicetkrát. Doufala, že mezitím už bude na palubě Horizon. To byla kurizanská válečná loď, která pomocí nějakého druhu maskování vypadala zvenčí jako meziplanetární nákladní loď.

Kreon jí vysvětlil, že Kurizané byli známí svou technologií a nápaditostí. Ji ale zajímalo jen to, aby se ta zatracená věc nerozpadla uprostřed Ničeho. Ráda přenechávala technické přístroje na Caře a vesmírné lety na Trishe a Ariel. Jejím snem byly široké silnice a rychlý stroj pod zadkem. Pokud měla chuť na nějaké dobrodružství, tak se dokonce vzdala i helmy. To byla její představa nebezpečného života.

„Jak dlouho ještě?“, zachraptěla. Hrdlo měla stažené a pokoušel se o ni parádní záchvat paniky. „Možná bych měla raději zůstat tady. Mohla bych prozkoumávat planetu a trochu se seznámit s tvým světem,“ zašeptala.

Kreon se k ní otočil se zamračeným pohledem, ale ten rychle zmizel, když uviděl, jak se jí na čele leskne pot, má sevřené rty a bledou tvář. Když člun opustil atmosféru planety, lehce sebou zaškubal. Mohl by přísahat, že Carmen zbledla ještě víc. Pokusil se vymanit ruku z jejího sevření, aby se jí mohl dotknout, ale držela ho tak pevně, že mohl cítit, jak v ní pomalu ztrácí cit. Protože ho nechtěla pustit, druhou rukou otočil její bradu k sobě, aby mu musela pohlédnout do očí. Hleděl jí do očí tak dlouho, dokud neucítil, že se trochu uvolnila.

„Dýchej,“ zamumlal tiše.

„To dělám,“ zabručela a popotáhla. „Nefunguje to! Opravdu si myslím, že bude lepší, když tu zůstanu. Nechci do vesmíru,“ vyrazila ze sebe zoufale.

„Budeme na cestě několik měsíců. Nemohu být od tebe odloučený na tak dlouho,“ řekl Kreon a držel ji svým pohledem. „Už jsi někdy měla takový strach? Na palubě Va’geru?“

Carmen zavrtěla hlavou. „Byla jsem skoro mrtvá, když mě přenesli na palubu,“ zašeptala. „Vůbec jsem nad tím nepřemýšlela, protože to tam bylo jako na velké lodi, plující po oceánu, jen bez oken, kterými se dalo dívat ven, nemluvě o všech těch mimozemšťanech.“

Když Kreon uslyšel, jak blízko byla smrti, než ji poznal, přimhouřil oči. Nesmí zapomenout poděkovat svým bratrům, že zasáhli. Už by si život bez ní nedokázal ani představit. Byla jeho životem a zneklidňovalo ho, že musí kvůli němu tolik trpět.

„Měl jsem nás nechat na loď transportovat,“ zaklel potichu.

„To já jsem tě nenechala, zapomněl jsi?“, odvětila Carmen a stiskla mu ruku ještě silněji. „Měla jsem strach, že by to uškodilo dětem, i když jsi tvrdil, že by jim to vůbec nevadilo. Nechtěla jsem riskovat, že je ztratím,“ řekla a soustředila se na pravidelné dýchání. „Jen mám radši pevnou zem pod nohama.“

„Už brzy budeme na palubě Horizonu,“ ujistil ji. „To nejhorší už máme za sebou. Teď, když už jsme proletěli atmosférou, bude let trochu jemnější. Až budeme na palubě, tak se postarám o to, aby ses hned dostala do naší kajuty, aby sis mohla na chvíli zdřímnout. Bylo toho na tebe poslední dobou moc a pořádně ses nevyspala. Kromě toho jsi stále ještě příliš hubená,“ dodal a šťouchl ji do brady.

Se zasténáním si přitiskla ruku na břicho. Od prvního dne, kdy dorazila, se ji neustále snažil přimět víc jíst. V jejich bytě bylo pro ni pořád nachystané nějaké jídlo a Kreon kontroloval, kolik toho během dne snědla. Poslední dva dny byl ještě neoblomnější.

„Kreone,“ řekla a nervózně na sedadle poposedla. „Opravdu si nemyslím, že by bylo dobré, kdybych teď jedla. Jedině, pokud nechceš něco schytat.“

Kreon potlačil zachechtání. Kdyby věděl, že ji cestování vesmírem promění v bezbranné kotě, tak by to udělal už dřív. Pohlédl na zlatá vlákna na svých zápěstích a požádal symbionta, aby vyléčil cestovní nevolnost jeho družky. O sekundu později se zlato z jeho zápěstí přidružilo k těm jejím a začalo se hýbat. Kolem krku jí malé zlaté skvrnky vytvořily dlouhý řetízek, jehož konec zmizel ve výstřihu jejího trička. Když Kreon uviděl, jak řetízek spočinul na jejích ňadrech, tiše zasténal.

„Oh, mi elila,“ povzdechl si chraptivě. „Doufám, že ti bude později lépe.“

***

O pár minut později vrhl Kreon pohled na Carmen, aby se ujistil, že je jí líp. Když se o něj opřela trochu uvolněněji, úlevou si povzdechl. Po opuštění atmosféry třepání člunu ustalo a do tváří se jí vrátila barva. Kromě toho ji zapojil do diskuze, kterou vedl se dvěma bojovníky, aby se trochu rozptýlila. Očividně to fungovalo, protože pozorně naslouchala a občas se na něco zeptala. Oba bratři byli členy elitního týmu, který sestavil během Velké války. Věděl, že se na ně může spolehnout a jeho družku by chránili vlastním životem. Kromě toho chtěl, aby se s nimi seznámila a důvěřovala jim, protože jejich hlavním úkolem bylo, aby se postarali o její bezpečí. Budou Carmen chránit, když nebude moci být po jejím boku. Nechtěl riskovat, že by se jí nebo jejím dětem mohlo něco stát teď, když ji našel.

Bratry vybral speciálně kvůli jejich smrtícím schopnostem a loajalitě. Byli rychlí, silní a spolupracovali jako jedna smrtící jednotka. Bojoval s nimi už mnohokrát a vážil si jejich výjimečného bojového umění. Bylo skoro nemožné je od sebe odlišit. Vzdal to už dávno. Už ho to stálo víc než jen jeden drink, když se vsadil, že je dokáže od sebe rozeznat.

„Vesmírné lety nejsou nic pro vás, že Mylady?“, zeptal se Cree se zdvořilým úsměvem. „Jen málo žen je má rádo.“

Carmen při tom blahosklonném tónu zvedla obočí. „Asi ano. Já mám raději motorky a dlouhou širokou silnici. Ale má sestra a má nejlepší kamarádka létání vesmírem milují. Doma pracovaly u armády a chtěly se dostat do vesmírného programu,“ odvětila, zatímco si muže pozorně prohlížela.

„Ženy u armády? Děláte si legraci, že ano?“, zeptal se Calo tím samým tónem. „Všichni bojovníci vědí, že boj není pro ženy. Ženy tu jsou pro zábavu.“

Když Kreon viděl, jak se rty jeho družky stáhly v úzkou přímku a přimhouřila oči, potlačil zasténání. Během posledních týdnů zjistil, co tento výraz znamená, a to, že bude brzy někdo zraněn. Přemýšlel, jestli má bratry opravit, ale rozhodl se, že by měli vědět, čeho je Carmen schopná, pokud mu mají pomáhat s její ochranou. Málem svůj názor změnil, když si Carmen nevědomky uhladila tričko a nakonec prsty přejela po bledém krku, kde byla jasně vidět dračí značka.

Když naklonila hlavu na stranu, uniklo jí tiché sexy zachichotání. „Chtěli byste si to vyzkoušet?“, zeptala se nevinně.

„Carmen,“ zavrčel Kreon, kterého přepadly náhlé pochybnosti. „Ne, to zakazuji.“

Pokrčila rameny a opřela se dozadu o opěradlo. „Oukej, stejně bych jim nechtěla ublížit,“ prohlásila a usmála se přátelsky na oba muže, sedící naproti. „Však vím, jak jsou valdierští bojovníci křehčí.“

Calo se pobaveně usmál, zatímco Cree se zamračil. „Ty nám ublížit?“, zabručel Cree tiše. „To bych rád viděl!“

Calo se znovu zachechtal. „Jeho družka má smysl pro humor. Kdo ví, možná bude muset na této cestě ochraňovat ona nás, bratře.“

Člunem se rozlehlo Kreonovo zaklení. „Na vašem místě bych ji moc nepopichoval!“, varoval je, zatímco se natahoval po její ruce.

Zbytek cesty Carmen jen poslouchala a mlčky bratry pozorovala. Když se Scottem pracovali jako osobní strážci, byli trénovaní, aby si všimli každé maličkosti, kterou by mohli proti svému protivníkovi použít. Rozdíl mezi oběma bratry zjistila okamžitě. Oba měli stejné tmavé vlasy, typické pro Valdiery a zlaté oči. Měli výrazné lícní kosti a hrdé rysy bojovníků, stejně jako svalnatou postavu. Rozdíl vězel v mateřském znamínku vedle jejich pravého oka. Creeho mateřské znaménko mělo tvar půlkruhu a končilo v koutku oka. Calova mateřské znaménko končilo dřív. Byl to jen malý rozdíl a většina lidí by si ho nevšimla, ale byl tam. Kromě toho používal Cree svou levou ruku častěji než pravdou, byl z nich ten klidnější a měl zvyk sáhnout každých pár minut na nůž, co nosil na boku.

Oproti tomu Calo používal svou pravou ruku častěji, byl otevřenější a jeho oči neustále těkaly sem a tam, jakoby se ujišťoval, že se nic nezměnilo. Přesně věděla, co udělá, jakmile přistanou a zcela určitě si nepůjde zdřímnout.

Když člun zakotvil v hangáru válečné lodi, Kreon si s úlevou oddechl. Odvede Carmen do jeho kajuty co nejrychleji, dřív než se něco stane. Zahlédl v jejích očích, jak bratry odhaduje a věděl, že co ti dva bojovníci řekli, nezapomněla ani neodpustila. Z komunikátoru se ozval pilotův hlas a sdělil jim, že přistání bylo ukončeno a mohou se odpoutat ze sedadel. Naklonil se a uvolnil Carmen jako první.

„Nech to být,“ zašeptal jí do ucha. „Oni na to přijdou.“

„To máš zatraceně pravdu, že na to přijdou,“ zašeptala odhodlaně a věnovala oběma mužům nevinný úsměv.

„U dračího vejce!“, zasyčel, protože mu bylo jasné, že bude chtít jeho dva nejlepší bojovníky vykázat do patřičných mezí.

***

Když vystoupili z člunu, Carmen si úlevou povzdechla. Nyní dokázala pochopit, že někteří námořníci po přistání padali na kolena a líbali zem. No dobře, byl to jen člun a teď byla na mnohem větší lodi ve vesmíru, ale pokud to chtěl její rozum popírat, neměla s tím problém. Jen už se nechtěla vrátit do dopravního prostředku, který nebyl větší než krabička od sardinek a cestovat skrz velké Neznámo, kde se nedalo dýchat!

V přistávacím hangáru bylo rušno. Viděla vykládání zboží, posunování člunů a přípravy na cestu k důlnímu asteroidu. Věřili, že na jednom z těch asteroidů byl vězněn Vox. Podle informací, které obdrželi na cestě z planety, přicházela v úvahu jen tři možná místa, kam by mohl být odveden a budou muset prohlédnout každé z nich. Pokud byly historky, co se vyprávěly, pravdivé, tak byl ten týpek schopný postarat se o sebe sám. Vypadalo to, že si o něj moc velké starosti nedělají. Jedna oblast s doly se nacházela na vnějším okraji hvězdného systému Cardovus, což bylo k nim nejblíže. Tam se podívají jako první. Pokud tam nebude, zastaví se v různých vesmírných přístavech a pak budou pokračovat k dalšímu. Jejich největší starostí bylo, že by mohl být vyslán atentátník, aby ho zabil. Pokud by byl Vox zabit, mohla by se rozšířit zvěst, že se Kurizani a Valdierové spojili, aby vypukla nová válka. A to by mělo pro oba hvězdné systémy nedozírné následky. Především pro Valdiery.

Když k nim zamířil velmi vysoký muž, Carmen se přitiskla blíž ke Kreonovi. Vypadal, že by mohl být pořádný mizera, pokud by chtěl. Byl stejně tak velký jako Kreon a měl tu samou temnou auru – jakoby viděl a zažil věci, kterých nelitoval. Neuhnula pohledem a hleděla mu do jeho tmavě fialových očí. Při jejím vyzývavém pohledu mu uniklo tiché zavrčení. Carmen se jen zašklebila.

„Myslel jsem, že máš družku, Kreone,“ pronesl vysoký muž, zatímco si prohlížel Carmen od hlavy k patě. „Nevypadá větší než dítě.“

„Nech toho, Ha’vene,“ zavrčel Kreon tiše. „Vím, že se ji jen snažíš vyprovokovat, abys zjistil, jak bude reagovat, ale nedopustím, abys ji urážel.“

Ha’ven vrhl na Kreona lítostivý pohled. „Jen jsem chtěl vidět, jestli je tvá družka opravdu tak ohnivá, jak jsi říkal. Vypadá spíš jako kotě, se kterým si bude hrát Vox.“

Cree s Calem se zachechtali. Carmen se také ještě stále usmívala. Klidně ji mohou považovat za koťátko. Však ona jim ukáže, že toto koťátko má velmi ostré drápky a ostnatý ocas. Prudce se otočila, chňapla po Creeově noži a současně kopla Cala do brady. Přitom provedla elegantní obrat a podkopla Creeovi nohy. Široce se na Ha’vena usmála a strčila ho proti oběma bratrům, kteří se právě snažili vyškrábat na nohy a zírali na ni s otevřenými ústy, když je velký bojovník porazil. Ještě než se mohli postavit, posadila se na ně ve své bílo-rudo-růžovo-fialové dračí podobě. Žádný z mužů se nedokázal zvednout, dokud by z nich neslezla. V přední tlapě držela ostrý nůž. Poté se s úšklebkem sklonila dolů a všem třem mužům odřízla tenký pramínek vlasů. Poté na něj vyfoukla obláček dýmu.

„Myslím, že jsi dala své stanovisko jasně najevo, Carmen,“ prohlásil Kreon, stojící za nimi se založenýma rukama na prsou a chechtal se. „Nejsem si jistý, jestli může Calo dýchat. Vypadá, jakoby začínal modrat.“

Carmen se krátce otočila na svého druha. Odfrkla si, ale pomalu se zvedla, přičemž jakoby náhodou narazila do některých velmi citlivých partií. O sekundu později její dvounohou podobu objaly dvě silné paže. V jedné ruce držela Creeův nůž a v druhé tři pramínky vlasů. To byly její trofeje a ona se jich nevzdá.

„Mňau,“ pronesla Carmen a v očích se jí pobaveně a vyzývavě zablýsklo, když si měřila všechny tři muže stojící před ní.

Ha’ven si třel bolavý rozkrok. Zasáhla ho kolenem, když vstávala. Znovu si ženu prohlédl, tentokrát s určitým uznáním. Byla rychlá, nadaná a měla šílený smysl pro humor. V tom okamžiku se rozhodl, že chce taky takovou.

„K jaké rase to, k čertu, patří?“, zeptal se zvědavě, zatímco si užíval pohled na její jasné hnědé oči, bledou jemnou pokožku, skoro bílé vlasy a plné rty, nemluvě o zbytku jejího těla.

Bleskově byla Carmen odsunuta za Kreonovo velké tělo a ozvalo se jeho vrčení. Na těle se mu objevily černé šupiny a částečně se proměnil. Vyrazil ke svému příteli a zastavil se jen pár centimetrů od jeho obličeje.

„Patří mně!“, zavrčel. „Nezapomeň na to, nebo ti to připomenu.“

Když Ha’ven pohlédl na naštvaného muže, stojícího před ním, přimhouřil oči. „Tvou družku bych chránil svým životem, můj příteli. Netoužím po tom ti ji vzít. Rozhodně sis to požehnání zasloužil,“ pronesl klidně. „Ale neměl bych nic proti tomu, kdybych si také našel družku,“ dodal s šelmovským úsměvem.

Kreon pohlédl svému příteli pozorně do očí. Mohl vidět, že mluvil pravdu. Zašeptal něco svému drakovi, udělal krok zpátky a několikrát se zhluboka nadechl, aby je oba uklidnil. Pomalu se uvolnil a chápavě přikývl.

„Stále na ni dáváme pozor,“ zamumlal svému příteli.

Cree a Calo se postavili vedle něj. Ostatní bojovníci se zastavili, aby pozorovali Carmeninu malou show, stejně jako Kreonovu reakci na to, ale nyní se začali pomalu vracet ke své práci. Calo položil svému bratru paži kolem ramen a rozesmál se.

„Jak to vypadá, bude muset dávat pozor ona na nás!“, uculoval se. „Mohla bys mi vrátit můj nůž, kotě?“

Carmen zvedla obočí, ale když udělala krok dopředu a postavila se vedle svého druha, smála se. „Ten není tvůj, Calo. Patřil Creeovi. A teď patří mě,“ prohlásila a obrátila se na Cree. „Použiji ho, když vám budu chtít nakopat zadek.“

Hangárem se rozléhal Ha’venův smích. Cree s Calem zírali s otevřenými ústy a překvapeně koukali, zatímco Kreon objal Carmen kolem boků a postrčil ji směrem k jednomu z východů. Oba bratři stáli jako zařezaní, dokud jim nedošlo, že je tam nechali samotné.

„Takovou si chci taky najít,“ zamumlal Cree tiše svému dvojčeti, zatímco zírali na sexy se pohupující zadeček ženy, kterou měli ochraňovat.

„Myslíš, že by její rasa zvládla nás dva najednou?“, dumal Calo.

Creeovy oči se najednou rozzářily. „Myslím, že otázka zní, jestli my dva zvládneme jednu takovou ženu!“