BY - 18. kapitola 2/2

 Překlad: Lenny

Probudím se úplně dezorientovaná a mé oči skenuji temnou místnost, zatímco nosní dírky zaplní známá Warrenova vůně. Měkká matrace kolébá mé tělo, a ještě dlouhou dobu tam ležím. Poslední věc, kterou si pamatuji je, že jsem usnula v autě. Musela jsem být opravdu mimo, když jsem se neprobudila, zatímco mě odnesl dovnitř?

Než budu moci dospět k závěru, vyletím se z postele, nohy mi kloužou po podlaze, když sotva dorazím na toaletu a začnu zvracet. Oči mi slzí a krk hoří, ohnu prsty kolem záchodové mísy, zatímco se žaludek vyprazdňuje.

Po několika minutách přestanu zvracet a podaří se mi odtáhnout od záchodu. Podívám se na obsah, který obklopuje jeho zadní část, a pohltí mě strach, když si všimnu neotevřené krabičky tamponů.

Sedí tam a posmívají se mi, zatímco se snažím v hlavě počítat. Nemůžu být, to není možné. Jsem na antikoncepci ...

"Ach bože," zašeptám s hrůzou. Otočím se a vyběhnu z koupelny zpět do ložnice. Warren není nikde vidět, a to ve mně vyvolává pocit větší paniky. Když vejdu do obývacího pokoje, najdu ho sedět na gauči. Srdce se mi sevře, když uvidím jeho na půl ukrytou tvář.

Vypadá zlomený, zdrcený a okamžitě vím, že něco není v pořádku.

Když před něj padnu na zem, jeho oči vystřelí a přistanou na mě.

„A královna se konečně probudila.“ usměje se, ale ten úsměv není naplněn radosti nebo sluneční září. Je hrozivý a naštvaný. Silně polknu a zastavím se přemýšlejíc, jestli bych mu to měla teď opravdu říct. Vypadá, jakože by mohl někoho zabít, včetně mě.

"Je všechno v pořádku?" Zaskřehotám.

"Samozřejmě, pojď sem. Chyběla jsi mi. Cítíš se líp?“ Jeho oči zjihnou a napětí v místnosti se uvolní.

„No, vlastně ne,“ zašeptám. Když se k němu přiblížím, rukama obkrouží můj pas a pohřbí svou tvář do mé hrudi. Zhluboka se nadechne, jako bych byla kyslík, který potřebuje k dýchání.

Srdce mi tak hlasitě buší, až mě zajímá, jestli dokáže rozpoznat, jak moc se teď bojím. Ostrá vůně whisky mi polechtá nosní dírky a žaludek se mi zkroutí. Bože, tohle už ne.

Warren se odtáhne a podívá se na mě. Jeho oči jsou skelné, hádám, že je to z množství whisky, které v láhvi chybí, vypil daleko víc, než potřeboval.

"Vypadáš, jako že budeš znova zvracet," jeho hlas je tichý a obalí mě jako vlněná deka. Jen mu to řekni, vyklop to.

Pořád mě bude milovat a chtít. Už jsme toho prožili příliš mnoho, a navíc je to jen možnost. Možná to ještě není pravda. Moje oči se přesunou z Warrena na zeď za ním, zatímco přemýšlím, co mám udělat.

Musím mu to říct ...

„Warrene ... myslím, že bych mohla být ... těhotná.“ Ta slova ze mě pomalu padají a se strachem sleduji, jak se rozpadá celý můj svět.

„Co jsi to právě řekla?“ Odtáhne se ode mě, jako bych byla oheň, jeho hlas je hluboký, oči tmavé. Ve vteřině se stal krutým bastardem, jakým býval předtím.

"Nebylo to úmyslně. Nechtěla jsem, aby se to stalo.“ Neměla jsem to v úmyslu, ačkoli způsob, jakým se na mě Warren právě teď dívá, mě nutí si myslet, že ano.

"Těhotná?" posmívá se, jeho rysy ještě více ztemní, pokud je to možné. Začnu se třást, temnota v místnosti blokuje jakékoli světlo. Jediné, co cítím, je jeho zlost a vztek, dusí mě, obtáčí můj krk jako imaginární ruka a mačká ho. Odrazí se z gauče, tyčíc se nade mnou a já ze strachu ustoupím. Muž přede mnou není ten, kterého znám.

"To je legrační, můj otec mi řekl, že to uděláš. Řekl mi, že otěhotníš a najdeš způsob, jak zajistit, abych se tě nikdy nemohl zbavit.“ Rozzlobeně zareaguje a já cítím, jak mé oči naplňují slzy.

„Nikdy bych to neudělala, Warrene, a pokud tomu věříš, pak mě opravdu neznáš.“

Přikývne a zlověstný úsměv vyplní jeho rty: „Hádám, že jsem tě asi nikdy neznal. Kdysi jsem si o tobě myslel hodně a pak jsi ukázala své pravé barvy. Teď jsme tady znovu, tvoje ruka je ovinutá kolem mého srdce a znovu ze mě vytlačuje život,“ natáhne se pro whisky, prsty sevře kolem hrdla lahve, než si ji přivede ke rtům.

Poslední věc, kterou teď musí udělat, je víc pít.

"Warrene, nebuď hloupý. To bych nám neudělala.“

Jeho oči se změní ve skulinku a okamžitě vím, že jsem udělala chybu. Bleskově odhodí láhev. Přistane někde za mnou, ale to je moje nejmenší starost. Než se stačím otočit a utéct, má mě v sevření s rukou omotanou kolem mého krku. Zvedne mě z nohou a přitáhne si mě k sobě.

Jako brouk chycený v pavoučí síti se snažím od něj vymanit, ale nemá to smysl.

„Ty bys to neudělala, hm?“ posmívá se a jeho tvář je maskovaná žhnoucím vztekem. Zmáčkne mi hrdlo, ne dost silně na to, aby mi ublížil, ale natolik, aby to upoutalo mou pozornost. Jako kočka se mu zarývám do rukou a hrudě, ale moje nehty pro něj nejsou nic; můj boj mu přináší jen větší radost. Se zavrčením na mě vrhne další slova a je to jako nůž do mého srdce. „Proč nejdeš na potrat a nevypadneš z mého života?“

Někde v domě se otevřou dveře, ale nechápu, co se děje. Jediné, co vidím a cítím, jsou jeho slova. Uvolním se z jeho náručí a on mě pustí a sleduje, jak sklouznu po jeho těle na podlahu. Tváře mám uslzené, třesu se a zachvátí mě chlad. Cítím na sobě jeho oči, cítím, jak mi propalují kůži.

„Až se vrátím, měla bys být kurva pryč, protože pokud ne, budeš litovat, že jsi se kdy narodila.“

Něco v mé hrudi se sevře, ten tlak stoupá a já nepochybně vím, že se mé srdce láme a rozpadá na tisíc kusů.

„Co se to kurva děje?“ Mlhu kolem mé hlavy prorazí hlas a já se podívám nahoru z místa, kde sedím, jako hromádka neštěstí.

"Nestarej se o ni … Než se vrátíme, bude pryč."

"Vrátíme? Co se sakra stalo?“

"Nic," zařve Warren a já při tom zvuku cuknu. „Odcházíme, a pokud mě nevezmeš, budu řídit sám.“

„Kam jdeš a co s ní?“ Pak si uvědomím, že je to Cameron, který mluví. Moje vidění je rozmazané slzami, a přestože se snažím zvednout z podlahy, jsem slabá. Tak zatraceně slabá a zlomená.

"Do striptýzového klubu. Mám v plánu vyšukat ze sebe vzpomínky na ni. Chystám se šukat každou holku v dohledu a připomenout si, proč na ní nikdy nezáleželo. Připomenout si, proč jsem se o ni nikdy neměl zajímat.“ Vyplivne na mě ta slova a já cítím, jak každé jedno přilne na mou kůži, jako by na mě opravdu plival.

"Warrene," varuje Cameron a v jeho hlase slyším smutek.

"Mlč. Vezmi mě, nebo budu řídit sám,“ nařídí Warren. Poslední věc, kterou slyším, jsou jeho kroky, když ode mě odchází. Myslela jsem si, že mě miluje. Myslela jsem, že to pochopí. Vzlykám na dřevěné podlaze a nenávidím se, ale jeho nenávidím více kvůli jeho slovům.

Jdi na potrat. Způsob, jak řekl ta slova a s jakým procítěním. Žádné množství sprch nebo mýdla nikdy nesmyje tu skvrnu, kterou na mě zanechal. I když nechci Warrena milovat nebo k němu ještě někdy něco cítit, nikdy nebudu schopná zapomenout. Vzal si mé srdce, rozbil ho na milion kousků a nacpal mi ho zpátky do hrudi. Nejsem si jistá, jestli by někdo vůbec dokázal na něco takového zapomenout.