BY - 16. kapitola 2/2

 Překlad: Lenny

"Co tím myslíš, že chtějí zpátky peníze? Koho zajímá, kde bydlíš?“ Zeptá se Valerie.

"Protože kdybych žila v kampusu, myslím, že peníze by nakonec skončily v jejich kapsách," pokrčím rameny. "Ať tak či onak, na tom nezáleží. Porušila jsem pravidla a teď se s tím musím vypořádat. Jsi si jistá, že tu mohu chvíli zůstat?“

"Ano jsem. Jak dlouho budeš chtít,“ ujistí mě. Nedokázala jsem se přinutit jít k rodičům. Nechci jim ještě čelit. Nechci čelit jejich zklamání, které vím, že nastane, až uslyší, že jsem to podělala, a rozhodně se k Warrenovi nevrátím. Což mě přivedlo k Valerii, k jedinému dalšímu místu, kam jsem mohla jít. Z dlouhodobého hlediska to nemusí být nejlepší volba, ale teď je to pro mě nejlepší.

"Díky, Val. Myslím to vážně."

"To je v pořádku. Každopádně ti dlužím. Po celou dobu jsem se k tobě chovala jako mrcha.“

"To nebudu popírat."

"Vím a je mi to líto. Možná to může být náš nový začátek? Ty a já, spolubydlící. Nezní to tak špatně.“

"Jo, to není tak špatné. Takže pořád pracuješ v bistru?“

"Jistěže ano, také jsem dostala přidáno a dýška jsou skvělé."

"Možná bych tam mohla taky pracovat? Abych ti mohla pomoc s nájmem a tak?“ Budu si muset zvyknout na práci s minimální mzdou, tak proč nezačít v bistru? Jsem si jistá, že na začátku výplata nebude tak skvělá, ale mohu získat dýška, které by to mohli pokrýt.

"Aha, no ... j-já nemyslím si, že by teď někoho potřebovali," řekne mi, náhle zní nervózně a její oči přeskakují po místnosti. "Jsme plně obsazeni. Na chvíli by to tak mělo být. Určitě by sis ale mohla najít práci jinde.“

"Ach, dobře ..." Myslím, že nechce, abych s ní pracovala. Nebo si možná myslí, že tu práci nezvládnu dobře? Ať už je to cokoli, pokud mi Val nepomůže najít práci, zvládnu to sama.

"Musím jít do práce. Mám noční směnu, ale ty můžeš zůstat, jak dlouho chceš.“ Věnují jí sevřený úsměv a posadím se na gauč. Myslím, že dnes v noci tu budu spát a brát den po dni.

"Ještě jednou díky, Val. Možná tu ráno nebudu. Pokusím se začít hledat práci brzy.“ Valerie přikývne, když dojede ke dveřím. Vypadá trochu víc vyfiknutá, než bych od servírky čekala, ale pokud jí to dá slušné peníze, pak to chápu. Musíš dělat to, co musíš. Jakmile odejde a já zůstávám sama se svými myšlenkami, rozhlédnu se po malém bytě a uvědomím si, jak moc vypadá jako ten můj.

Teď nemám nic. Žádné stipendium, žádný domov, nic, a to vše proto, že jsem uvěřila, že věci mezi Warrenem a mnou jsou teď jiné. Vylovím telefon z kapsy, vypnu ho předtím, než mi může Warren zavolat. Nemám v sobě sílu s ním teď bojovat.

Nic, co řekne, to nemůže napravit. Vyhrožoval mi, varoval mě a já jsem mu v podstatě dala munici, kterou dnes ráno potřeboval.

Jsem tak hloupá. Mé hloupé srdce. Měla jsem použít mozek. Pak se dostaví slzy a není možné je zastavit.

Znovu jsem dala své srdce Warrenovi, ale tentokrát ho ne jenom zlomil, ale také mi zničil život. Vzal mi všechno.