BY - 15. kapitola

 Překlad: Lenny

WARREN

 

Kráčíme k budově, ve které Harper bydlela. Pomyšlení na to, že spala v té skládce mě pořád vytáčí. Jsem tak rád, že tu nebyla přes týden. Místo toho zůstala u mě, v posteli se mnou ... kam patří. Tam, kam vždy patřila.

V kapse mi zvoní telefon, a aniž bych se podíval, vím, kdo to je. Můj otec mi volá a posílá SMS nonstop, chce, abych přišel domů a promluvil si o Harper. Nechce, abych se s ní vídal, myslí si, že dělám chybu. Říká, že je to proto, že se bojí, že se znovu zraním, ale část mě zatraceně dobře ví, že si myslí, že je pod naši úroveň. Myslí si, že bych měl chodit s někým na úrovni. Neuvědomuje si však, že Harper má v malíčku více úrovně než většina dívek.

"Jsi v pořádku?" Zeptá se Harper a natáhne ke mně svou nyní uzdravenou ruku.

Vezmu ji, než odpovím: „Jo, jsem v pohodě. Jsem jen rád, že už tady nežiješ. Pojďme vzít všechny tvé věci, ať se sem už nemusíme nikdy vracet.“

"To beru. U tebe se mi líbí víc ... někdo mi tam vaří.“

"A mně se líbí mít tě u mě, protože to znamená, že mi někdo udržuje postel v teple," škádlím ji a ona se zachichotá. Kráčíme po schodech a zvuk jejího smíchu se stále ozývá skrz smutně vypadající schodiště.

Když se dostaneme k jejímu bytu, vytáhne klíč a otevře ho. V okamžiku, kdy vstoupí, cítím, jak se vedle mě napne. Nelíbí se jí, že tu je, a mě znovu zasáhne vina. Tu noc, poté, co jsem ji ošukal, jsem ji sem poslal zpátky. Poté, co jsem už věděl, co za sračku je tohle místo. Dokonce i když jsem věděl, že se sem někdo vloupal, nechal jsem ji tu znovu spát.

"Jsi si jistý, že jsi v pořádku?" zeptá se, v jejím hlasu zachytím starost o mě a uvědomím si tu ironii.

"Jo, pojďme ať to máme za sebou, a jen abys věděla, už nikdy znova nezůstaneš na takovém místě."

"Když to říkáš," věnuje mi malý úsměv, než se ode mě odvrátí, aby si začala balit věci. Vytáhne kufr ze skříně a položí ho na postel. Nemá moc oblečení. Celý obsah komody se ve skutečnosti vejde do jednoho kufru. Zipem ho zavřu a prozatím ho položím ke dveřím.

Snažím se jí pomoct, jak můžu, aniž bych se ji pletl do cesty, ale ve skutečnosti tady pro mě není moc co dělat. Když vejde do koupelny, začnu se rozhlížet po tom, co zabalit.

V kuchyni, pokud se to tak dá nazvat, nenaleznu nic, co bychom jí nemohli koupit nové. Navíc v mém domě má vše, co potřebuje. Žádné zrezivělé hrnce a pánve a neodpovídající šálky a talíře. Znova pročešu místnost až zahlédnu růžovou krabičku vykukující zpod postele. Zvědavě přijdu k posteli a sednu si na její okraj. Postel pod mou váhou zaskřípí, natáhnu se a vytáhnu krabici. Pomalu sundám víko. Cítím se jako dítě, které se plíží dolů, aby otevřelo vánoční dárek o tři dny dříve.

Myslím tím, co by opravdu mohlo být v této krabici ...

Jakmile víko sundám, abych mohl odhalit jeho obsah, zamrznu. Sakra, málem krabici upustím, když v ní uvidím malý sortiment vibrátorů. Není tam nic bláznivého, ale přesto jsem trochu šokován, že jsem našel krabici vibrátorů pod postelí mé sladké Harper.

"Slídíš?" Harper se objeví zpátky v pokoji.

Jako dítě, které bylo chyceno při činu, zabouchnu krabici a položím ji na zem před sebe, jako bych se jí vůbec nedotkl. Harper se začne smát a já nebudu lhát; s tím úsměvem vypadá tak sexy.

"Co, nikdy předtím jsi neviděl vibrátor?"

"Jsem jen překvapen," pokrčím rameny a dělám, co je v mých silách, abych z toho nedělal velkou vědu.

"Proč? Po tobě jsem nikoho neměla, ale stále mám ... víš ... potřeby.“

"Och, dobře znám tvé potřeby," ušklíbnu se. Znám její potřeby velmi dobře. Byla stvořena pro mě a já pro ni.

Přistoupí k posteli, kde sedím. Její prsty se táhnou přes moje ramena a posadí se mi na klín. "Možná mi můžeš ukázat, jak dobře je znáš?"

Nemusí se mě dvakrát ptát. Vyskočím jako divoké zvíře a ve vteřině ji mám na zádech s rukou ovinutou kolem jejího jemného krku. Nemačkám silně, protože nejde o to, abych jí ukázal, že jí můžu ublížit. Chci kontrolu.

Moje druhá ruka zmizí v jejích džínách a s lehkostí si najde cestu do jejích kalhotek a mezi stehny, její sladké vzrušení se tam už tvoří.

Zavře oči a tiše zasténá. Cítím, jak vibruje pod mým dotykem. Budu to brát jako souhlas. S úsměvem na rtech uvolním její hrdlo a přitisknu na něj polibky, miluji ten pocit, když ji mám pod sebou.

Představuji si, že takhle nějak to s námi vždycky mohlo být, kdybychom se dostali až do tohohle bodu. Prsty dráždím její vchod, ponořím do ní prst a potom ho vytáhnu zpátky. Udělám to několikrát, všimnu si, o kolik je vlhčí pokaždé, když se zasunu zpět.

"Přestaň mě škádlit," zasténá Harper nespokojeně a vezme svou ruku a položí ji na mou. "Jestli mě neuspokojíš, udělám to sama."

Její slova se mi zaboří do těla, skoro jako by mě kousla, a přísahám, že můj pták je desetkrát tvrdší. V hrudí mi bobtná potěšení a jedním tahem jí stáhnu kalhoty i kalhotky.

"Ukaž mi to," nařídím, odtáhnu se jenom natolik, abych získal plný výhled, chci vidět jak se sama prstí.

Harpeřiny tváře se zbarví do růžova a svůdně si kousne spodní ret, díky čemuž si ho chci vzít a kousnout se do něj až by krvácel.

"Nikdy jsem to před nikým nedělala," řekne ostýchavě, a to mě ještě více vzruší. Alespoň dostanu jedno poprvé.

"Dobře. Chci, abys byla celá moje. Prsti si kočičku, tři si klitoris, přinuť se udělat…“ Řeknu a polknu svou potřebu jít k ní, když se její prst začne otírat o její záhyby. Její oči zůstávají na mých, zatímco se dívám mezi její kundičku a obličej a jsem jí úplně zhypnotizován.

Roztáhne nohy a její prsty se začnou pohybovat rychleji. Jedním prstem vklouzne do svého těsného kanálku a dlaní si tře klitoris. Kurva, přeji si, aby právě teď její prst byl mým ptákem.

Udělám rychlý proces se svými kalhotami a boxerkami, abych mohl v ruce sevřít svoji délku. Pomocí palce si rozetřu preejakulát, který mi uniká ze špičky.

Hlava jí padá dozadu na matraci a z hrdla jí vyklouzne hrdelní sténání.

"Dost," zavrčím a napochoduji k ní. "Pokud se uděláš, bude to na mém ptákovi, a pouze na něm." Sotva zkrotím svou potřebu po ní, popadnu ji a převrátím. Nevydá žádný zvuk a místo toho vystrčí zadek do vzduchu a zavrtí jím na mě. Copak neví, že jestli provokuješ býka, nabere tě na rohy?

Vylezu na postel, umístím se za ni a navedu hlavičku svého ptáka k jejímu vchodu. I když je to těžké a fakt kurevsky těžké, doslova, vklouznu do ní co nejpomaleji a sleduji, jak polyká každý tlustý centimetr mého ptáka.

Koulema se přitisknu na její zadek a přísahám, že oba vypustíme povzdech plný spokojenosti i touhy. Po pauze položím obě ruce na její dokonalé boky a začnu ji šukat, jako by zítřek nikdy neměl přijít.

Pak se z Harper stane sexy lvice, která se tlačí na mně, šuká mě, zatímco šukám já ji, a nikdy jsem necítil tolik předávání mezi dvěma lidmi.

"Cítíš jako nebe, jako bych byl doma ..." Ty slova vycházejí chraplavě a neměl bych je říkat, ale nedokážu je zadržet. Ne teď a možná už nikdy. Moje city k ní s každým novým dnem jen rostou a kvetou.

"Warrene, bože ..." zařve a je to hudba pro mé uši. Nikdy jsem neslyšel tak zasraně sladký řev.

"Co potřebuješ?" zavrčím a rukou jí přejíždím páteří, zatímco do ní buším jako sbíječka.

"Tebe. Tvrději. Rychleji. Prostě tě potřebuji, “ zasténá do matrace a já přemístím svou ruku k jejímu zátylku. Odhrnu jí hedvábné vlasy, udržuji pevné sevření a přebírám úplnou kontrolu, držím ji dolů, zatímco si přivlastňují její kundičku tak jak to vždycky mělo být.

Rychleji a tvrději do ní vrážím, otočím boky, aby se hlava mého ptáka dotkla toho sladkého místa, o kterém vím, že mě ním zaplaví.

"Ach, ano ... ano ..." kňučí Harper a její slova jsou zastřená, ale stále je dokážu rozeznat.

"Nebojuj s tím. Udělej se na mém ptákovi,“ rychleji do ní narážím boky, poslouchám, jak zvuk naší kůže plácá o sebe a sleduji, jak naše šťávy stékají po mé délce a shromažďují se u mých koulí.

Pak Harper začne dosahovat orgasmu; její kanálek ze mě vymačkává život. Jakmile se začne rozpadat, moje vlastní propuštění dosáhne vrcholu. Udělám se, jak jsem se nikdy předtím neudělal, můj pták uvnitř ní vybuchne a zaplňuje její dělohu svým lepkavým uvolněním.

Skloním se k ní a přitisknu ji polibek na vlhké čelo. Propadávám ji, hlouběji a hlouběji a brzy mě už nic nezachrání. Moje srdce znovu pookřívá, bije silněji a pokud se všechno znovu zhroutí ... teď na to ani nechci myslet. Pomalu se od Harper odtáhnu, popadnu kapesníky z jejího nočního stolku a očistím ji vnitřky stehen. Po celou dobu na sobě cítím její oči, sledujíc každý můj pohyb.

"Jsi v pořádku?" ptá se po desáté a zajímalo by mě, jestli vidí skrz moji masku, jestli vidí, jak moc ji pořád chci a jak moc mě zabíjí vypořádat se se všemi těmi myšlenkami a pocity.

Nechci zničit to, co máme a proto přikývnu: „Ano, jsem v pohodě, kotě, přestaň se mě na to každých pět sekund ptát. Kdybych nebyl, řekl bych ti to,“ lžu, protože se jí nechystám říct, co se děje. Nechci o tom mluvit. Jediné, co chci udělat, je zapomenout a jít dál. Nechci nadále znovu prožívat minulost.