BY - 14. kapitola

 Překlad: Lenny

HARPER

Stále nemůžu uvěřit, že jsem ho požádala, aby mě tu nechal zůstat. Měl pravdu, minulou noc jsem byla jen vystrašená a zranitelná. Řekla bych cokoli, abych se cítila bezpečně. Ale pravdou je, že tu opravdu chci zůstat, a to nejen proto, že se bojím. Chci ho, chci ho, jako jsem ho vždycky chtěla. Když si představím, jak se o mě Warren včera staral a jak se ke mně dnes ráno choval ... Myslím, že mě taky pořád chce. Jediná věc, která nám nyní stojí v cestě, je něco, co si myslí, že jsem udělala před lety. Když si navzájem hledíme do očí, nemyslím si, že by ten okamžik mohl být hezčí. Chci mu říct, že ať už si myslí, že jsem udělala cokoli, neudělala jsem to, ale ozve se zaklepání na dveře, následován hlubokým hlasem.

"Otevři dveře, synu." Chvíli mi trvá, než vstřebám, co se děje a kdo je na druhé straně těch dveří, ale když to udělám, vyskočím z Warrenova klína a zabalím se do deky. Jeho otec je tady. Myslím, že budu zvracet. Z toho může jsem vždycky měla husí kůži. Nemyslím si, že jsem ho někdy viděla usmívat se.

Warren se pomalu zvedne z postele a natáhne na sebe šortky. Dává si načas, než se dostane ke dveřím a při otevírání se na mě soucitně podívá. Jsem plně připravená vyskočit, obléknout se a vyběhnout z místnosti, ale to by znamenalo projít přímo kolem jeho otce, a ani náhodou to právě teď neudělám.

Warren naštěstí vstoupí do dveří a zaštítí mě pře pohledem svého otce. Ve skutečnosti se přesune na chodbu a zavře za sebou dveře.

"Kdo je ta dívka?" je první věc, na kterou se jeho otec zeptá.

"Nikdo, teď, co sakra chceš?" Warren přejde do obrany a můj žaludek se zkroutí.

"Myslíš si, že jsi teď velký chlap? Musím ti připomenout, kdo ti koupil tenhle dům, tvé auto a platí tvé školné? Mluv se mnou jako s otcem, a ne jako bych byl jedním z tvých zatracených přátel.“

Nastane krátká pauza a pak Warren znovu promluví: „Co chceš, tati?“ Tentokrát, když odpoví, zní spíše znuděně než naštvaně.

"Kdo je ta dívka?" Otcův hlas je temný a cítím ho na svém těle. Plazí se mi po kůži, pažích a hrudi, omotávajíc se mi kolem krku jako had.

"Už jsem ti to řekl, nikdo."

Má jeho otec ve zvyku tohle dělat se všemi dívkami, se kterými Warren spí?

"Tak se podíváme," řekne povýšeně. Dveře se bleskově otevřou a oči Warrenova otce se střetnou s mými." Takže ona je nikdo, co. Myslel jsem, že už budeš vědět že se nemáš znovu zahazovat s tou děvkou.“

Děvka? V žilách mi pulzuje hněv, kousnu se do tváře, dokud neochutnám měděnou příchuť krve.

Warren se na mě podívá se smutkem v očích, než popadne dveře a zavře je. Okamžitě zůstávám sama se svými myšlenkami. Podlahou se ozývají vzdalující se kroky. Jedna moje část chce vstát a poslouchat, ale druhá část ne. Nechci slyšet, co o mně říká jeho otec. Vím, že nejsem děvka. Byla jsem jen s Warrenem, ale to nic nemění na tom, že chci vědět, co o mně říká.

Když tam sedím zabalená do deky, začnu se třást. I když jsem zaplavená teplem, pořád mi je zima, taková zima. Proč si Warrenův otec o mně myslí takové hnusné věci? Je to proto, že pocházíme z různých tříd? Protože on je bohatý a já chudá? Je to proto, že moji rodiče pro něj dříve pracovali, než je hrubě vyhodil?

Všechny tyhle otázky mě spalují a rozněcují oheň v mé hrudi. Zatímco čekám, až se Warren vrátí, jdu k jeho prádelníku, abych si našla něco, co si můžu obléknout. Opatrně, abych si neroztrhla obvazy, které mi Warren dal, vklouznu do košile s dlouhým rukávem a tepláků, které si musím srolovat, aby nespadly. Nakonec když jsem oblečená, cítím se mnohem lépe a trochu méně zranitelně. Když se Warren konečně vrátí do místnosti, vypadá naštvaně a nejsem si jistá, jestli jeho hněv je namířen proti jeho otci nebo mně.

"Omlouvám se za něj," zamumlá a frustrovaně si strčí ruku do vlasů. "Neměl tě tak nazvat."

"Nezajímá mě, co o mně říká nebo co si o mně myslí," dávám mu upřímnou pravdu. Je tu něco jiného, co mě zasáhlo mnohem víc než na to, že jsem byla nazvána děvkou. Zaujmout obranné postavení mi nepomůže, vím to, ale pořád šíleně zuřím. "Řekl jsi mu, že pro tebe nic neznamenám."

Warrenův výraz poklesne: „Nechci, aby můj otec věděl, na kom mi záleží. Jenom to použije proti mně.“ Jeho tón je už klidnější, když se posadí vedle mě na postel. Sáhne po mé ruce a zakryje mou studenou svou mnohem větší a teplejší.

"Proč mě tvůj otec nazval děvkou?" zeptám se. I když tím nejsem raněná, jsem pořád zvědavá. Jako by ho můj dotek najednou pálil, odtáhne se.

"Dnes o tom nebudeme mluvit," odsekne. Frustrovaně si povzdechnu, ale nechám to být, protože teď opravdu nemám energii s ním bojovat.

"Můžeme jenom zalézt zpátky do postele a spát celý den?"

„Nevím, jestli bychom se hodně vyspali, kdybych s tebou vlezl zpět do postele," ušklíbne se a jsem ráda, že jsem na tu otázku netlačila. "Co kdybych nám něco uvařil a mohli bychom jenom tak lenošit a celý den ležet na gauči?"

Moje oči se rozsvítí: „Ano, udělejme to.“

Warren nám připravuje nějaké jídlo. Strčí dvě pizzy do trouby, zatímco já se snažím najít něco, na co bych se podívala v televizi. Už je to nějaký čas, co jsem se na něco koukala, mezi školou a skutečností, že když jsem vyrůstala, nemohli jsem si to dovolit, vlastně nevím, na co dobrého koukat. Odhodím dálkový ovladač a téměř vyskočím z kůže, když se otevřou přední dveře, a Warrenovi spolubydlící vkročí do domu.

"Je to kočička nebo pizza, kterou tu cítím?" Cameron se zasměje.

"Bude to zlomený nos a roztrhnutý ret, který ucítíš, pokud nesklapneš," zavrčí Warren, když se objeví v obývacím pokoji.

Easton se zasměje a vejde do obývacího pokoje s Cameronem za sebou.

"Kamaráde, musíš se naučit chápat vtip," posmívá se Cameron.

Warren zavrtí hlavou a posadí se vedle mě, zatímco Cameron si sedne nalevo a Easton napravo, takže nás nechávají uprostřed.

Už cítím, jak je Warren napjatý, jeho paže se kolem mě majetnicky obtočí. Myslí si, že mě tihle dva ukradnou nebo co?

"Jak je Harper?" škádlí Easton a mrkne na mě. Nejsem si jistá, zda mám odpovědět, abych Warrena nerozčílila, takže místo toho neříkám nic.

Nechtěně si přejedu prstem přes okraj ovázané dlaně, když Eastonovy oči zachytí ten pohyb. Podívá se dolů a zastaví se na mých obvazech. "Co se ti stalo s rukama?"

"Nic," zašeptám, nechci si připomínat minulou noc, ale když sklopím zrak, zahlédnu jeho ruce. Jeho klouby jsou oteklé a kůže je na některých místech rozbitá. Vypadá to, že bojoval, i když jeho tvář vypadá dobře, takže ten boj byl možná jednostranný. "Co se ti stalo s rukama?"

"Nic," zopakuje mou odpověď, a tak se rozhodnu s tím spokojit, stejně jako on.

"Nemáte vy dva sráči na práci něco jiného? Pronásledování holek nebo něco?“

Easton si klepe prstem na bradu, je hezký, ale ne tak jako Warren. Je drsnější a rozcuchaný.

"Ach, nech mě přemýšlet, ne. Líbí se nám štvát tě.“

"Proč nás máš jako spolubydlící, když nás tolik nenávidíš?" Cameron se ušklíbne a jediným místem, kam tato konverzace povede, je do vězení, protože Warren z těch chlapů vymlátí sračky, když neodejdou. Nevím, co s ním je, ale Warren je víc než teritoriální.

"Teď ti říkám ..." Warren zatíná a povoluje pěst.

"Warrene ..." zašeptám mu do ucha a položím mu ruku na stehno. "Možná s námi chtějí koukat na film? Jsou to tví spolubydlící.“

Easton a Cameron nic neříkají a Warren na mě chvíli hledí, než se natáhne po dálkovém ovladači. Povzdechnu si, vím, že jsem tento boj vyhrála. Když najde něco, na co se dá koukat, přitulím se k němu.

Warren pustí něco, čemu se říká Hra o trůny, a kluci se do toho ponoří. Po chvíli začnu usínat, ale když začnou mluvit, probudím se. Pohybuji jsem mezi spánkem a bděním, ale jsem si jistá, že je slyším říkat něco o dívce, která je viděla něco udělat.

Warren jim řekne, aby zmlkli, a přejíždí mi prsty po vlasech.

Easton a Cameron nadále mluví, ale nakonec se jejich hlasy utišují, říkajíc mi, že opustili místnost. Teď, když jsme sami, začínám se potápět hlouběji jako kámen, který se potápí do temných vod.

Těsně předtím, než spadnu do hlubin, přísahám, že slyším Warrena říct ... Miluji tě a jaksi mi to říká, že všechno bude v pořádku. I když mě jeho táta nenávidí a nejsme zrovna zadobře, vím, že mě Warren chce. Vždycky mě chtěl, a možná je to šance na naše navždy.