UTalon - 7. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 7 – Mia

 

S unaveným povzdechem, zavřu dveře pokoje Loly a Kate. Dostat je dneska do postelí, bylo trochu těžší, než to bývá, a telefonát, který měly s tátou, nevypadal, že by věci pomohl. Neposlouchala jsem jejich rozhovoru, protože jsem dávala spát Ruby, ale v době, kdy jsem se dostala do jejich pokoje, abych je uložila, obě holky měly otázky ohledně manželství svých rodičů, které mi byly nepříjemné. Nejsem si jistá, co jim jejich táta řekl, ale podle jejich otázek, to mělo co dělat s rozvodem jejich rodičů a domem, ve kterém vyrostly.

Vzala jsem telefon ze svého pokoje, kde se nabíjel a vzala si ho sebou dolů, kde jsem plánovala počkat na Cece, až se vrátí domů. Je zjevné, že se něco dělo a ona mě opět nechala v nevědomí. Nechci na ni být naštvaná, ale už má dost toho, že je ke mně upřímná, až když je pozdě. Když dojdu do kuchyně, jdu k lednici a vezmu si z ní dietní Colu, a pak se posadím u ostrůvku. Otevřu plechovku a napiji se, pak poklepu na displej svého mobilu a najdu zprávu od Talona, která na mě čeká. Nečtu ji; místo toho vytočím jeho číslo a dám si telefon k uchu.

„Ahoj,“ zvedne to po prvním zazvonění.

„Ahoj.“

„Už jsi holky uložila?“ zeptá se tiše a já nasávám způsob, jakým se díky zvuku jeho hlasu cítím.

„Uložila.“

„Moc zlé, co?“ prohlásí a já přemítám, jak to ví. „V kolik tvá sestra končí?“

„Myslím, že v jedenáct.“ Pohlédnu na hodiny a vidím, že je půl deváté, což znamená, že mám stále pár hodin, než se dostane domů, a to už jsem unavená.

„Budeš na ni čekat?“

„Jo, musí mi něco vysvětlit. Nejsem si jistá, o čem to dneska večer bylo, ale když jsem ukládala holky ke spaní, ptaly se na rozvod rodičů a kde budou žít, až se to stane.“ Promnu si místo mezi očima, kde mi začíná tepat. „Nevěděla jsem, co jim říct, protože Cece se mnou nemluvila. Takže jsem si dost jistá, že jsem jim nepomohla se cítit o nic lépe, protože se teď snaží usnou s tímhle vším v hlavách.“

„Myslíš, že ho mohla požádat o rozvod?“

Pokrčím rameny a pak si uvědomím, že mě nemůže vidět. „Nevím. Naposledy, když jsme o tom mluvily, neměla peníze na vyřízení a on to odmítal zaplatit.“

„Možná ji chce zpátky.“

„Možná, ale proč potom mít ženu u sebe doma, když tam máš své děti? To je pro mě jasné prohlášení, že ses posunul dál.“

„V tom se nepleteš,“ řekne a zní otráveně, a já se usměji. „Stále jsi v pohodě s tím, přijít ke mně zítra na večeři?“

Pulz se mi zachvěje při připomenutí, že s ním budu zítra večer sama u něj doma. „Stále jsem s tím v pohodě, ale myslím, že bych měla přijet k tobě sama. Díky tomu, kdyby se něco přihodilo, budu schopná odejít, aniž bych tě obtěžovala.“

„Když se něco přihodí? Už pracuješ na způsobu, jak se mě zbavit?“ slyším v jeho hlase úsměv.

Nemůžu si pomoct, ale zasměji se. „Nezbavím se tě.“

„Mě taky nebude obtěžovat, když tě budu muset odvézt domů, ale chápu. Takže jestli se budeš cítit líp, pošlu ti svou adresu.“

„Díky.“ Usměji se. „A dej mi vědět, co mám přinést.“

„Sebe, ale můžeš mi říct, co chceš pít, abych to mohl zítra odpoledne vyzvednout, až budu v obchodě. Mám nějaké pivo a whisky, ale žádné víno, nebo něco takového.“

„Po pití s Cece tuhle, si dám přestávku od jakéhokoliv alkoholu, na chvíli,“ řeknu se smíchem. „Bude mi stačit minerálka, nebo čaj.“

„Jasně.“ Ztichne a pak slyším šustění látky a něco, co zní, jako by si lehal.

„Jdeš do postele?“

„Jo, musím vstávat zítra brzo, abych se setkal se strýci a bratry na stavbě domu, abychom mohli přijít s nějakým plánem, jak to stihnout v termínu.“

„Dej mi vědět, až budeš připravený, abych popadla koště.“

„Tak zatraceně sladká,“ řekl chraplavě, a ten hluboký zvuk způsobí, že se moje svaly kolem žaludku stáhnou.

„Chci abys věděla, zlato, že kdybys byla přede mnou, bylo by hodně těžké, tě nepolíbit.“

Se zkroucenými palci a hřejivým pocitem v hrudi, si odkašlu. „Běž spát, uvidíme se zítra.“

„Taky si zkus odpočinout a pokud mě budeš potřebovat, stačí zavolat.“

„Dobrou, Talone.“

„Dobrou, zlato.“

Zavěsím a zavřu oči, ve snaze si připomenout, že ho vlastně neznám, takže bych neměla věřit tomu, co cítím. Ale to nemění nic na skutečnosti, že ho mám ráda. Činy vždy promlouvají hlasitěji než slova, a za ten krátký čas, co ho znám, mi ukázal, jakým druhem muže je. Muž, který jde zachránit někoho cizího, muž, který hluboce miluje svého otce a matku, muž, který si dělá takové obavy o mě, aby přišel, když zjistí, že jsem nešla do práce. A chlap, který se snažil rozesmát tři malé holky, když viděl, jaké mají obavy.

Takže jo, nevím, jestli bych měla věřit tomu, jak se cítím, ale pro jednou, o tom nebudu tolik přemýšlet. Prostě uvidím, co se stane a pokud skončím zraněná, nebude to poprvé. Zvonění mého mobilu, mě vytáhne z myšlenek a já otevřu oči a povzdechnu si, když vidím, že volá máma. Chci to zvednout, protože mi chybí, ale vím, že se bude ptát na otázky, na které nemám odpovědi, a podle toho, co se stalo dnes večer, je to ještě jasnější. Nechám ji spadnout do hlasové schránky a pak si o okamžik později začnu dělat obavy, když začne zvonit znovu. Chaz, můj nevlastní táta, měl problémy se srdcem, a nenáviděla bych se, kdyby mi máma zkoušela volat, aby mi řekla, že je v nemocnici, a já to nezvedla.

Přejedu prstem po obrazovce a dám si ho k uchu. „Mami.“

„Co se tam sakra děje?“ křikne dramaticky, a mě padne hlava zpátky na ramena. „Právě jsem mluvila s tvou sestrou, když měla pauzu, a řekla mi, že Mike nechal nějakou ženu, aby přišla na večeři s holkami. A pak, když mu poslala rozvodové papíry, přišel za ní do práce a udělal velkou scénu.“

No, hádám, že to zodpovídá otázku, proč se dneska večer ukázal v baru. „Mami…“

„Myslela jsem si, že jste v pohodě. Pak zjistím, že je pozadu s placením účtů a nejspíš by přišla o dům, kdybys tam nebyla.“

Fajn, tohle je pro mě novinka. „Mami…“

„Já prostě nechápu, proč vy holky odmítáte požádat o pomoc, dokud není příliš pozdě. Já zkrátka nevím, proč jste vy dvě tak tajnůstkářské.“

„Mami!“ křiknu.

„Co?“ křikne zpátky.

„Můžeš se prosím uklidnit?“

„Uklidnit se? Jak se mám uklidnit, když ty a tvoje sestra, mě pořád stresujete?“

„My tě nestresujeme.“

„Že ne? Že ne? Kdybych si právě teď šla změřit tlak, byl by až u stropu.“

„Mami…“

„Chaz byl tak naštvaný, že ani nemohl zůstat v domě. Šel do dílny, kde jsem si jistá, že bude zbytek noci, a nejspíš udělá další ptačí budku. Kolik ptačích budek potřebujeme? V tuhle chvíli, máme víc budek než ptáků.“

Stisknu rty, abych se nezasmála. Když jsem vyrůstala, tak kdykoliv se Chaz naštval, zmizel na celé hodiny ve své dílně, a o pár dní později, jste viděli novou budku na dvorku.

„Mami…“

„Přijedeme do Tennessee.“

Och, páni. „Mami, já si nemy…“

„Odjedeme pozítří,“ utne mě znovu. „Pojedeme, takže si nebudeme muset dělat starosti o auto, zatímco tam budeme, a můžeme zůstat tak dlouho, jak bude potřeba, když Chaz může pracovat odkudkoliv a já pracuji pro něj.“

„Uhm… mluvila jsi o tom s Cece?“

„Myslíš, že pro nás je místo v domě, nebo se bychom se měli poohlédnout po pronájmu?“ zeptá se, ignorujíc mou otázku.

„Mami, ví Cece, že přijedete?“ zopakuji, neochotná se vzdát, protože už teď jsou věci, na které se musím Cece zeptat a netěším se na to, takže jí ani náhodou nechci říkat, že naše máma a Chaz, přijedou, jen Bůh ví, na jak dlouho.

„Zmínila jsem se, že přijedeme na návštěvu, když jsme mluvily.“ Takže to znamenalo ne.

„Myslím, že bys měla počkat, a promluvit si s Cece, než přijedete, mami.“

„Mio, zlatíčko, miluji tě. Miluji, že si vždycky myslíš, že se můžeš postarat o všechno sama, a že nikdy nepotřebuješ pomoc. Je mi líto, ale nemůžeš, a nemůže ani tvoje sestra.“ Mám pocit, jako by mi plíce zmrzly, a bolestivě vypadá i každý nádech, jak se pravda jejích slov, vstřebává. Její hlas se zjemní. „Chaz a já, tam budeme za pár dní.“

„Dobře, mami. Gauč v herně je rozkládací. Jsem si jistá, že ty a Chaz, tam můžete spát.“

„Dobře,“ řekne, a zní, jako by byla na pokraji pláče. „Miluji tě, zlato.“

„Taky tě miluji.“ Položím si hlavu na desku ostrůvku. „Vím, že to tak možná nevypadá, ale jsem šťastná, že přijedete. Chybíš mi ty i Chaz.“

Popotáhne a pak si odkašle. „Nám se taky stýská, a nemůžeme se dočkat, až poznáme tvého muže. Cece říká, že je moc hodný.“

Dobré vědět, že moje sestra nemá problém, říkat lidem o mých záležitostech, když mě, ty svoje ani říct nedokáže. „Ani jsem s ním ještě nebyla na rande, mami, není to ve skutečnosti můj muž.“

„Hmm,“ zahučí a povzdechne si. „Miluji tě, zlato. Brzy si promluvíme, a polib za mě moje vnučky, ale neříkej jim, že babička a děda jsou na cestě, chceme je překvapit.“

„Neřeknu jim to,“ souhlasím a pak poslouchám, jak znovu říká, že mě miluje, než zavěsí. Zvednu hlavu z linky a vezmu svou Colu, abych si ji vzala s sebou do obýváku. Zvednu ovladač, pak se chvíli na něco dívám, a čekám, až se moje sestra vrátí domů.

„Mio.“ Zamrkám očima a otevřu je, abych našla Cece, stát nade mnou. „Jen jsem tě chtěla vzbudit, protože si nemyslím, že chceš strávit celou noc tady,“ řekne tiše.

„Čekala jsem na tebe.“ Posadím se a všimnu si, že televize se vypnula. „Kolik je hodin?“

„Lehce po půlnoci.“

„Och.“ Nakrčím nos. „Myslela jsem, že končíš v jedenáct.“

„Končila jsem, ale skončila jsem v rozhovoru s Winstonem, a tak nějak ztratila pojem o čase.“

„Je dobře, že mluvíš aspoň s někým.“ Ani se nesnažím skrýt frustraci.

„Co to má znamenat?“ Zamračí se.

„Co se stalo dneska večer?“ zeptám se a ona zkroutí ruce do sebe. „Cece, já tě miluju. Ty víš, že miluju. Ale na mou duši, jestli nezačneš mluvit, sdílet, a být upřímná o všech sračkách, přijdu o rozum.“

„Já…“

„Uvědomuješ si, že když jsem se sem přestěhovala, opustila jsem celý svůj život? Měla jsem byt, přátele, přítele a život v Montaně. Všeho jsem se vzdala, protože jsi mě potřebovala. Myslím, že si zasloužím vědět, co se děje.“

„Říkala jsi, že Shep byl kretén, a že jsi byla šťastná, že se ukázal, jaký je, a ty jsi s ním už nebyla,“ odbíhá od tématu.

„Byl to kretén, ale o to nejde,“ zasténám. „Jde o to, že si zasloužím vědět, o co zatraceně jde.“

„Máš pravdu. Já… dala jsem dohromady peníze a požádala o rozvod s Mikem.“

„To vím.“ Zavrtím hlavou, když vypadá zmateně. „Máma mi to řekla. Taky mi řekla, že jsi byla pozadu s účty a kdybych tady nebyla, nejspíš bys přišla o dům. Takže se ptám znovu, co se děje?“

Spodní ret se jí začne třást. „Ty peníze, co mi Mike dává, nepokryjí všechno, ani zdaleka.“ Opře si lokty o kolena a sklopí hlavu do dlaní. „Byla jsem tak upnutá na to, abych si od něj nic nebrala a zvládla to sama, že jsem úplně vyčerpala své kreditní karty, což bylo hloupé. Já byla hloupá.“ Zvedne hlavu, aby se na mě podívala. „Teď už vím, že to sama nezvládnu a nepostarám se o holky.“

Odkašle si. „Dneska večer, přišel do baru, protože jsem mu poslala rozvodové papíry a právník tam vložil, kolik požaduji, aby mi platil každý měsíc, což je asi čtyřnásobek toho, co mi dává teď.“ Slzy jí naplní oči. „Neměl problém s rozvodem; měl problém s penězi a chtěl mi dát vědět, že bude radši bojovat o svěření do péče, než aby mi platil, a že chce, abychom prodali dům.“

Slzy jí tečou po tvářích, mě pro ni bolí srdce. „Proč jsi mi neřekla, že je budeš vyplňovat?“ vezmu ji za ruku. „Proč jsi mi neřekla, že jsi pozadu s účty? Mohla jsem pomoct.“

„Cítila jsem se jako že jsem selhala, Mio. Jediná věc, kterou jsem měla ukazovat, posledních deset let svého života, jsou ty tři krásné holky. Nemám vysokoškolský titul. Pracuji poprvé od té doby, co jsem vyšla ze střední, a brzy, budu rozvedená. Vím, bys pomohla, kdybych požádala, ale to je… Už jsi udělala tolik.“ Otřela si tváře. „Nikdy jsem si nemyslela, že by to mohlo být takhle. Myslela jsem si, že se vrátí domů,“ domluví a vzlykne.

„Neselhala jsi, Cece, a možná si tohle neuvědomuješ, ale ty a Mike, jste se v určitou chvíli společně rozhodli, že tvoje práce, byla zůstat doma a starat se o děti. On měl svou práci, což bylo postarat se o vás všechny. A je mi fuk, co za blbosti chrlil, ty jsi dělala svou práci a stále ji děláš, a já vím, že je to ta nejtěžší práce na světě. Může si klidně celý den říkat, že bude chtít trvalou péči místo tebe, ale víš, že to takhle nefunguje. Soud rozhodne, co se stane, a všichni, kdo tě znají, dosvědčí, jaká máma jsi. Mike je dobrý táta, ale pracuje šedesát hodin týdně, jestli ne víc, a právě teď, vídá holky jen jeden den v týdnu, a to ze svého rozhodnutí. Řekni mi, jak tohle z ničeho nic změní.“

Sevřu její ruku, abych se ujistila, že mám její plnou pozornost. „Dům není důležitý. Pokud se budeš muset přestěhovat, protože si ho nebudeš moct dovolit, pak s holkami najdeš někde něco jiného, co si dovolit budeš moct. A jestli chceš zůstat tady, jsem si jistá, že se s mámou dohodneme, že ti pomůžeme pokrýt hypotéku, pokud bys to nezvládala.“

„Tohle nechci,“ zašeptá. „Nechci už, aby za mě lidi něco dělali.“

Vydechnu. „Já vím, že to nechceš, ale jak mi máma dneska večer řekla – někdy nemůže zvládnout všechno sami. Někdy potřebujeme pomoc, a není nic špatného na tom, požádat o pomoc, nebo ji přijmout, když ti ji někdo nabídne.“

„Na ničem jiném, kromě mých dětí, mi nezáleží.“

„Ony jsou v pořádku. Zmatené, ale v pořádku,“ řeknu a ona se zamračí. „Kate a Lola mluvily večer s tátou a soudě podle otázek, na které se ptaly, když jsem je ukládala, hádám, že Mike zmínil rozvod a prodej domu.“

„To neudělal,“ zasyčí ona.

„Nevím to jistě, protože zatímco byly s ním na telefonu, ukládala jsem Ruby do postele.“

„Ten zmetek… Bože, to je kretén. Jak to, že jsem si nikdy neuvědomila, že je to takový kretén?“

„Všimla sis; jen jsi o tom nepřemýšlela, protože byl – nebo je – tvůj manžel.“

„Nejspíš máš pravdu,“ zamumlá.

„Takže budu hádat, že právě teď není nejlepší čas říct ti, že máma a Chaz, přijedou za pár dní.“

„Vážně?“ Zavře oči, než sebou plácne zády na gauč. „Měla jsem nejdřív přemýšlet, než jsem selhala v úsudku a zavolala dneska večer mámě, když jsem měla pauzu. Jen jsem… potřebovala mámu. Potřebovala jsem, aby mi řekla, že všechno bude v pořádku.“

„Já to chápu, a opravdu si myslím, že to bude dobré, mít tady ji a Chaze. Pomůžou odvést holkám mysl od všeho, na pár dní, nebo měsíců.“

„Měsíce?“ Vykulí oči.

Pokrčím rameny. „Máma mi připomněla, že ona pracuje pro Chaze a on pracuje na sebe. Nevím, jak dlouho tady budou, ale hádám, že tu zůstanou tak dlouho, dokud ty a holky nebudete v pohodě.“

„Dobře.“ Poposedne si dopředu a pak se postaví. „A s tímto, jdu políbit své holky, pak si lehnout do postele a vymyslet, co jim řeknu ráno nad lívanci.“

„Vím, že je to snazší říct než udělat, ale neměla by ses tak moc stresovat z rozhovoru, který ráno budete mít. Holky vědí, jak moc je milujete, a ony tobě i Mikeovi věří.“ Nakloním hlavu na stranu. „Možná buď prostě upřímná. Vím, že nenávidíš myšlenku na to, že budou vědět co se děje, ale někdy je nevědomost horší než pravda. Tak jako tak to pro ně nebude jednoduché, ale aspoň budou chápat, co se děje a co se může stát.“

Sleduji, jak jí slzy znovu naplní oči a pak slyším, jak se drsně nadechne. „Máš pravdu.“ Přistoupí ke mně a já se postavím, abych ji objala kolem ramen. „Miluju tě, a jsem za tebe tak moc vděčná.“

„Taky tě miluju.“ Nos mě štípe, ale potlačím slzy zpátky. Právě teď, mě nepotřebuje vidět brečet. Právě nyní potřebuje, abych byla silná a ukázala jí, že je to v pořádku, protože má lidi, o které se může opřít. „Uvidíme se tedy ráno u lívanců, pokud si tedy nebudeš chtít s holkami promluvit o samotě.“ Zakloním se, abych jí viděla do očí.

„Myslím, že by to mohlo pomoct, když tam budeš.“ Pak mě pustí.

„Pak tam budu,“ slíbím, než vypnu televizi a vezmu svůj mobil a prázdnou plechovku.

„Mio,“ zavolá Cece, když cpu plechovku do odpadkového koše.

„Jo?“ setkám se s jejím pohledem.

„Děkuji ti… za všechno.“ Protře si rty o sebe, když se jí oči ještě jednou naplní slzami. „Nechci, aby ses cítila, že tě využívám.“

„Musíš si uvědomit jednu věc Cece, jsem tvoje sestra. Pokud mě potřebuješ, budu tady. Vždycky tady budu.“ Slzy jí přetečou z očí na tváře a přikývne, než rychle zamíří nahoru po schodech. Sleduji ji odcházet a mám podivný pocit v hrudi.

Nevím, co přesně se právě stalo, ale vím, že to bylo něco velkého, a opravdu si přeji, aby to bylo něco dobrého.

A s touto myšlenkou, mířím do postele, protože zítra mě čeká další výzva – nejen holky, ale také mám spustit obranu před Talonem.