UTalon - 5. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 5 – Mia

 

Probudím se do vůně slaniny, s tepající hlavou a tváří olizovanou, zatímco těžké packy mi leží na hrudi a pažích. Sténajíc, chytím holky, abych zastavila jejich útok na můj obličej ranními polibky a otevřu oči, abych je hned zase sevřela, abych se vyhnula světlu. S větší silou, než to vypadá, že mám, se posadím a opřu si hlavu o ruce, lituji svého impulsivního rozhodnutí, pít včera večer.

Když jsem se dostala domů, našla jsem Cece v kuchyni, s lahví vodky a rozhodla se k ní připojit na panáky, což bylo pravděpodobně hloupé, když jen sporadicky si dám víc než skleničku vína, sem tam. Jediné pozitivum na tom je, že se Cece konečně otevřela nad tou vodkou, a Talonovými lívanci s čokoládou, o tom, jak se cítila během svého manželství, které se zjevně rozpadalo dlouho před tím, než se Mike rozhodl ji podvést.

Vysvětlila mi, že se hádali už pár let, vypadalo to, že každá hádka se soustředila na to, jak toho nedělá dost kolem domu, nebo jak by toho měla víc dělat s holkami. Pak mi řekla, že než přišel s tou aférkou, nebyli spolu intimně už pár měsíců, a předtím, uběhlo klidně několik týdnů, bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. Snažila jsem se ji přesvědčit, že s dětmi a ostatním, je to někdy normální, ale ona mi řekla, že i když on inicioval sex, ona ho odmítla, protože prostě neměla zájem.

Nechtěla jsem jí říct, že s ním nejspíš nechtěla mít intimnosti proto, jakým způsobem se choval – jako debil – ale nechala jsem pusu zavřenou, protože jsem věděla, že by to nepomohlo. Řekla jsem jí, že i když nebyl šťastný, měl přijít a říct jí, že chce odejít, než se vyspal s někým jiným. Nesnášela jsem ji slyšet brečet, a ačkoliv bylo na houby, že otevírala staré rány, myslím, že jí to pomohlo uvědomit si a postavit se tváří tvrdé pravdě o svém manželství, a přiznat si, že možná nebylo skvělé předtím, než to skončilo.

Odkryji si tvář a rozhlédnu se po obýváku. Pamatuji si, že Cece zamířila včera večer nahoru, zatímco já uklízela kuchyň. Nepamatuji si, že jsem si vybrala spát na gauči, místo toho, jít nahoru do své ložnice. Nejspíš je to dobrá věc, že jsem se neodhodlala jít nahoru po schodech, vzhledem k tomu, že si ani nepamatuji, že jsem usnula na gauči. Pomalu se zvednu a šourám se do kuchyně, kde je vůně slaniny silnější a způsobí, že se mi chce zvracet.

„Ránko.“ Cece září a já na ni přimhouřím oči. Nevím, jak může být tak veselá, když náhodou vím, že toho vypila včera večer stejně jako já.

„Ránko.“ Vedu holky kolem ní k zadním dveřím a pustím je ven.

„Kafe?“ zeptá se, když přijdu k ostrůvku a já přikývnu, když usadím svůj zadek na stoličku, a nechci nic jiného, než se stočit do klubíčka a spát dalších aspoň dvacet čtyři hodin.

„Díky za včerejší večer. Potřebovala jsem to,“ řekne mi a postaví hrnek kafe mezi mé ruce.

Napiji se, sleduji ji přes kraj hrnku a přemýšlím, jak je možné, že vypadá, jako by měla nejlepší spánek v životě, když já se cítím, jako by mě srazil náklaďák a pak mě přejela řada aut za ním. „Jsem šťastná, že se cítíš líp,“ zamumlám a položím hrnek na linku, příliš unavená, abych ho dál držela.

„To jo.“ Usměje se a pak jí výraz poklesne, když nakloní hlavu na stranu. „Cítíš se dobře? Vypadáš trochu zeleně.“

Cítím se zeleně. Ten lok kafe, který jsem si dala, mi víří v žaludku a snaží se dostat zpátky do krku. Zavřu oči a přemýšlím, jestli jsem stále opilá, nebo je to kocovina.

„Možná by sis měla jít lehnout. Já vezmu holky do školy. Stejně jsem to plánovala.“

„Mám práci,“ řeknu jí, opřu si hlavu o ruce a odhrnu si vlasy z tváře, a nepřiznám, že jsem zcela jistě ještě stále opilá, a stejně bych nemohla holky odvézt. Jediný důvod, proč je práce stále možná, že tam nemusím ještě pár hodin.

„Myslím, že bys tam měla zavolat, že nepřijdeš a jít zpátky do postele,“ řekne chápavě. „Taky by bylo moudré něco sníst a vzít si Tylenol.“ Při zmínce o jídle, se mi ústa naplní slinami, ale ne proto, že bych měla hlad, ale proto, že myšlenka na jídlo, mi zvedá žaludek.

„Ok, tak jídlo ne.“ Přečte můj výraz. „Aspoň zatím ne, ale potřebuješ se zavodnit a spát.“ Vyndá největší hrnek ze skříňky a naplní ho vodou z lednice. Pak mi pomůže nahoru po schodech a do sprchy, se slibem, že to pomůže. Když se dostanu ven, je pryč, ale slyším ji přes chodbu, jak se snaží udržet holky potichu, než je pobídne jít dolů. Ani se neobtěžuji s oblékáním; obléknu si župan a padnu do postele, a během vteřiny, co se hlavou dotknu polštáře, odpadnu.

„Mimi.“ Otevřu jedno oko, když mi něco drsně třese ramenem, a najdu Ruby, s obličejem centimetr od mého. „Mimi, vzbuď se.“

„Jsem vzhůru. Je všechno v pořádku?“ zeptám se jí, posadím se, s úlevou, že bolest hlavy je pryč, spolu s neustálým zvedáním žaludku, které jsem cítila předtím.

Ustoupí, podívá se na mě s vykulenýma očima a divným úsměvem, který jí kroutí její roztomilá, malá ústa. „Je tady pro tebe kluk.“

„Cože?“ podívám se na mobil, abych zkontrolovala čas, ale není na nočním stolku, kde ho normálně nechávám. „Kolik je hodin?“

„Nevím.“ Pokrčí rameny. „Skoro čas večeře.“

Vykulím oči a v žaludku se mi usadí panika. „Večeře?“ Přikývne a já zasténám. Spala jsem celý den, a ani nezavolala do práce, abych jim dala vědět, že nepřijdu. Do prdele, určitě mě vyhodí.

„Pojď.“ Zatahá mě za ruku. „Máma říkala, abych tě přivedla.“

Se zavrtěním hlavou, ji následuji z pokoje a dolů po schodech, uvažujíc, jestli mě Ken přišel zkontrolovat, když jsem se neukázala v práci. Dojdeme dolů a Mercury a Retro, mi krouží kolem nohou. Normálně, bych se zastavila a věnovala jim pozornost, ale muž sedící v kuchyni u ostrůvku, v džínách a tmavě-modrém triku s dlouhými rukávy, které je napnuté přes jeho širokou hruď, mě zastaví uprostřed kroku. Chci se otočit a utéct hned zpátky nahoru, ale on se otočí a podívá se na mě přes rameno, pak otočí stoličku, aby byl ke mně tváří, a přišpendlí mě na místě, svýma krásnýma, modrýma očima.

„Ahoj, zlato.“ Palce se mi zkroutí a žaludek zatřepotá, při jeho jemném tónu a vřelém výrazu.

„Ahoj.“ Olíznu si rty a pak se zeptám na otázku, kterou mám na jazyku. „Co tady děláš?“

„Zastavil jsem se za tebou v autosalonu. Řekli mi, že tvoje sestra volala, že jsi nemocná. Zkoušel jsem ti párkrát volat, ale nezvedala jsi to. Dělal jsem si starost, tak jsem tě sem přišel zkontrolovat.“

„Och.“ Zavrtím hlavou a pak vyhrknu, „Jak jsi zjistil, kde bydlím?“

„Zeptal jsem se tý holky na recepci.“ Pokrčí rameny.

„Ona ti prostě dala moji adresu, když jsi o ni požádal?“ Chci říct, věřím mu, protože Mandy nevypadá příliš bystrá, ale jsem si jistá, že to je proti zákonu, a pokud ne, tak by mělo být.

„Pokud se budeš cítit líp, potom co mi ji dala, jsem jí řekl, že by mohla být vyhozena za poskytování informací o zaměstnancích klientům,“ usměje se.

Slyším mou sestru se smát, a podívám se přes jeho široké rameno, přimhouřím na ni oči, a sleduji, jak pokrčí rameny. Protočím na ni oči, když na něj ukáže, zatímco je k ní otočený zády a ovívá si tvář, při tichém on je žhavý. Já vím, že je žhavý. Celá ženská populace světa a nejspíš i okolních galaxií, ví, že je žhavý.

„Takže, Talone, máš rád špagety?“ zeptá se ho a mě poklesne žaludek, protože vím, co přijde dál.

„Mám,“ odpoví a otočí se k ní.

„No, vždycky toho dělám dost pro celou armádu, takže se k nám klidně můžeš připojit na večeři,“ pozve ho.

„Omlouvám se. Dneska večer nemůžu.“

Se zavřenýma očima, tiše řeknu díky Bohu.

„Mimi.“ Ruby mi zatahá za ruku, aby získala mou pozornost. Otevřu oči a nakloním hlavu k ní dolů. „Máš venku prso.“ Šťouchne zmíněné prso a já se podívám dolů, a vidím jedno prso, jak vykukuje škvírou v mém županu.

Zalapám po dechu a sevřu si župan přes hruď. „Uhm… P-půjdu se o-obléknout. Budu hned zpátky,“ vykoktám těsně předtím, než se otočím na patě a vyběhnu nahoru, následovaná svými holkami.

Když se dostanu do koupelny, podívám se na svůj odraz v zrcadle. Vypadám tak, jak se cítím – vyčerpaná a stále trochu s kocovinou. I když je bolest hlavy a nevolnost pryč, cítím se mimo, jako bych spala příliš dlouho a stále potřebovala spát ještě déle. Rychle otočím kohoutkem a opláchnu si studenou vodou obličej, vyčistím si zuby, pak projedu kartáčem vlasy, než je stáhnu nahoře do volného uzlu. Ani se neobtěžuji najít něco decentního na oblečení. Vytáhnu cyklistické kraťasy a volnou, batikovanou košili s dlouhým rukávem, s logem Def Leppard, natištěným na hrudi, a pak se podívám na Mercury, která zakňučí.

„Promiňte, holky, že vás ignoruji.“ Sehnu se a trochu ji pomazlím, a pak udělám to samé s Retrou, když odstrčí svou sestru stranou. Necítím se skvěle, ale s vědomím, že nemůžu nechat svou sestru s Talonem příliš dlouho o samotě, zašeptám, „Jdeme.“

Zamířím zpátky dolů ze schodů, a když dojdu dolů, najdu Ruby klečet vedle Talona, a ukazovat mu něco na své iPadu. „Promiň,“ řeknu mu, když se ke mně otočí a rychle něco řekne Ruby, než se postaví. „Chceš jít ven?“ zeptám se, pohrávajíc si s lemem košile.

„Jistě,“ odpoví a otočí se k Cece.

„Hned se vrátíme.“

„Vlastně, vy dva můžete zůstat tady. Naložím Ruby a dojedu do školy, vyzvednout Lolu a Kate. Rozhodly se připojit ke školnímu představení, takže dneska mají první zkoušku,“ odpoví.

„Och… dobře, potřebuješ, abych udělala něco s večeří?“

„Ne, je více méně hotová. Dodělám ji, až se vrátím domů.“ Položí pokličku na kastrol na sporáku a pak vypne sporák. Jakmile je hotová, podívá se na Ruby. „Pojď, zlato, pojedeme vyzvednout tvé sestry.“

„Já zůstanu s Mimi,“ řekne mámě a Cece jí věnuje takový pohled, že si povzdechne a seskočí ze stoličky.

„Budu zpátky asi za dvacet minut,“ informuje mě Cece a zahýbá na mě obočím, za Talonovými zády, a pak, s úsměvem na tváři, jde z kuchyně. „Ráda jsem tě konečně poznala, Talone.“ Jelikož včera večer, to bylo poprvé, co jsem se jí s ním svěřila, protočím při jejím komentáři oči.

„Já tebe taky,“ řekne a pak se podívá na Ruby. „Díky, že jsi tu se mnou byla, holčičko.“ Zvedne pěst a ona si s ním ťukne, a pak jí rozcuchá vlasy, takže ji rozesměje.

„Nemáš za co. Ahoj, Talone.“

„Ahoj,“ řekne a o minutu později, slyším, jak se otevřou a zavřou vchodové dveře. Nervosní chvění, naplní můj žaludek a neklidně sebou zavrtím, nejistá, co mám se sebou dělat.

„Cítíš se líp?“ zeptá se tiše a posadí se na jednu ze stoliček u ostrůvku, což je dobrá věc, protože jeho velikost a přítomnost, je ohromující.

„Jo, chci říct, jen jsem unavená.“

„Nejspíš jsi dehydrovaná. Tvá sestra zmínila, že jste vy dvě včera pily, a že zapomněla, že vlastně nepiješ.“ Sakra, ukecaná ségra. „Jedla jsi něco?“

„Ne, spala jsem celý den,“ přiznám se, s vědomím, že má pravdu, že se musím zavodnit. Vezmu hrnek z linky a naplním ho vodou. Spolknu to a naplním ho znovu a přejdu na druhou stranu linky, naproti němu. „Díky, že jsi mě přišel zkontrolovat. To jsi nemusel.“ Žvýkám si vnitřek tváře.

„Já vím, že jsem to nejspíš přehnal, ale opravdu jsem si dělal starosti.“ Povzdechne si a promne si rukou obličej.

„Proč?“

„Proč jsem si dělal starosti?“ ujasňuje si a já přikývnu. „Neslyšel jsem o tobě od včerejšího večera, a řekněme prostě, že kdybys znala mou rodinu a nějaké sračky, co se staly, pochopila bys, proč jsem se obával.“ Ok, to nejasné a divné, a upřímně mi to nedává hřejivý a srozumitelný pocit. A teď se cítím špatně, že jsem mu nenapsala včera večer, když jsem se dostala domů v pořádku. Nevím, proč jsem to neudělala. Uvažovala jsem o tom, ale neudělala to. „Jednoho dne, ti to vysvětlím.“

„Dobře,“ souhlasím.

„Tvoje sestra vypadá, že je v pořádku.“

„Myslím, že včera večer, s pomocí vodky, došla k určitým závěrům, v několika věcech, které si nebyla ochotná předtím přiznat.“

„To je dobře.“

„To je,“ souhlasím. „Jak se vede tvému tátovi?“

Jeho výraz se změní na vřelý. „Dneska líp. Máma ho přivádí k šílenství. Odmítá opustit nemocnici a jemu se nelíbí, že tráví celý den a noc tam s ním. Moje máma je tvrdohlavá, takže dokud se nedostane domů, bude to bitva, ale jsem si jistý, že máma vyhraje.“

Na to se usměji, protože za ten krátký čas, co jsem ho znala, jsem zjistila, jak paličatý je, a nyní vím, že zdědil tuhle vlastnost od své mámy. „Jsem šťastná, že je mu líp. Řekli lékaři, kdy ho propustí?“

„Ještě ne. Chtějí počkat o pár dní déle, jen aby se ujistili, že všechny jeho výsledky jsou stále dobré a bolest je pod kontrolou.“

Přikývnu a ošiji se. Je divné ho mít tady. Tak dlouho, byl jen jako výplod mé fantazie, a pak se stal člověkem, na kterého jsem se těšila každý den, i když bych mu to nikdy nepřiznala. A teď… no, teď mám pocit, že se věci mezi námi posunuly, a nejsem si jistá, co dělat, nebo jak se kolem něj chovat.

Studený nos mě šťouchne do lýtka, a já se podívám dolů na Retru, a pak na hodiny. Je skoro pět. Sakra, opravdu jsem spala celý den. Jsem si jistá, že Cece je nakrmila, ale nerada je bere na procházku, protože ony ve skutečnosti pořádně nechodí. Courají se vlastním tempem a zastavují, aby všechno očichaly a pak domů jdou ještě déle, protože v tu chvíli už jsou vyčerpané.

„Nechtěl bys jít na procházku s mými holkami?“ zeptám s Talona, a při zmínce o procházce, Mercury běží ke mně a chce na mě vyskočit, ale spadne zpátky na všechny čtyři a zkouší to znova.

„Pokud si uděláš toust a sníš ho cestou,“ řekne a já se mu podívám do očí. Můj první instinkt je odmítnout jeho požadavek, ale pohled, který vidím v jeho očích mi říká, že mi neříká, co mám dělat proto, že by mě chtěl ovládat, ale proto, že si dělá obavy. A vzhledem k tomu, že jsem nejedla od včerejšího večera, vím, že by bylo nejspíš moudré, dostat něco do žaludku.

„Opravdu nemám ráda toust.“

„Nemáš ráda toust?“

Usměji se zavrtím hlavou. „Mám ráda chléb, protože chléb je úžasný, ale nemám ráda opečený chléb. No, měla bych říct, pokud není namazaný Nutellou, tak ho nemám ráda.“

„Dobré vědět,“ odpoví a já mu věnuji další úsměv, než jdu ke skříňce a vezmu balení chleba. Vyndám dva plátky, spolu s burákovým máslem pak vezmu džem z lednice. Jakmile mám sendvič udělaný, kousnu si a otočím se k němu. „Můžeme teď jít ven a projít se?“

„Jo.“ Ušklíbne se, zvedne své velké tělo ze stoličky, zatímco já vezmu papírový ubrousek. „Takže ti psi jsou tví?“ zeptá se, když se skrčí dolů, aby je pomazlil, když k němu přijdou.

„Mercury a Retra jsou moje.“ Podívám se dolů na své holky, které nasávají jeho pozornost. „Ale měl bys být připravený, než půjdeme ven.“ Vykulím oči, když ke mně vzhlédne. „Myslím na procházku.“ Odkašlu si. „Ony neumí pořádně chodit. Loudají se a normálně jsou příliš líné jít domů, takže… uhm… pokud máš někde být, možná si rozmysli jít se mnou.“

„Jsem přesně tam, kde chci být.“ Postaví se a tyčí se nade mnou, takže musím zaklonit hlavu, abych se setkala s jeho pohledem. „Kde jsou jejich vodítka?“

„Vedle vchodových dveří.“ Tvrdě polknu, ve snaze nevěnovat jeho ústům příliš moc pozornosti, když se zkroutí do úsměvu. Je to těžší, než by mělo být, protože jeho rty vypadají tak měkce a já opravdu chci vědět, jak by byly cítit na mých.

S vědomím, že nechci udělat něco hloupého, jako si stoupnout na špičky a přitisknout svá ústa k jeho, se otočím a zamířím ke dveřím, a poslouchám jeho těžké kroky a klapání drápků mých holek, na dřevěné podlaze, jak mě následují. Vezmu jejich vodítka a protože vědí, co to znamená, vybouchnou energií a začnou skákat kolem mých nohou.

„Sednout,“ nařídí Talon a jak moje holky dělají vždy při takovém příkazu, padnou na své zadky, s vrtěním ocasy. Vezme ode mě vodítka a pak, jako profík, je zahákne do jejich obojků a postaví se. „Veď mě.“ Vezmu klíče od domu a pak otevřu dveře, vyjdu ven a pak za námi zamknu, než ho následuji dolů na chodník. „Moje sestřenice Ashlyn bydlí pár bloků odtud,“ řekne mi, zatímco já žvýkám sendvič. „Ona a její manžel, mají zubní ordinaci ve městě.“

„Máš tady hodně rodiny, poblíž?“ zeptám se, když polknu a on se zasměje, takže se na něj podívám. „Co je na tom zábavného?“

„Kdybys byla odtud, věděla bys, kolik Maysonů žije v téhle oblasti. Moje rodina tady je už po generace, dlouho předtím, než se tohle město vůbec stalo městem. Žili tady, když tohle místo bylo jen místem, kde se tankoval benzín, než jsi jela do Nashvillu.“

„Tak to bylo, když jsem vyrůstala v Montaně. Moje rodina tam žila odnepaměti. Moji pra-pra-pra-prarodiče a před nimi.“

„Tvoje sestra byla první, kdo odešel?“ zeptá se, když dojídám sendvič.

Otřu si ústa ubrouskem v ruce a přikývnu. „Jo. No, ona Mike se potkali, když končil vysokou a ona maturovala na střední. Jeho rodina je odtud, a ona nechtěla být bez něj, takže se vzali na úřadě v našem městě. Ona odmítla přijetí na MTSU, aby ho následovala sem.“ Mávla jsem rukou kolem sebe. „Ani ne měsíc potom, co se vzali, zjistili, že čekají dvojčata. Jsem si jistá, že po městě ještě pořád jdou řeči, že to byla svatba z nutnosti – což nebyla, ale víš, jak lidé mluví.“

„Vím,“ souhlasí, natáhne se pro mou ruku a proplete naše prsty dohromady.

Kůže mě zamravenčí tam, kde jsou naše ruce spojené, a žaludek se mi svírá a chvěje, když palcem přejíždí po mém zápěstí. Nikdy předtím jsem necítila k někomu takovou přitažlivost, a je to zneklidňující a povzbuzující, což je zmatená kombinace. „Takže co děláš dneska večer?“ zeptám se, protože potřebuji vyplnit to ticho a zvědavost, od té doby, co řekl, že nemůže zůstat na večeři. Pokud to neřekl proto, abych se necítila nepohodlně.

„Můj bratr a já, stavíme roubený dům, hned za městem. Bylo těžké najít stavitele, kteří by se ukázali, tak děláme hodně věcí sami.“ Sevře mi ruku. „Takže dneska večer, budeme spolu pokládat dlažbu v hlavní koupelně.“

„To zní jako zábava.“

„Nevím, jestli zábava, ale musíme ten dům dodělat. Je to naše první stavba, a je důležité, abychom ho dokončili v termínu, což začíná vypadat nemožné.“

„Nemůžete termín posunout?“ zeptám se.

„Naše sestřenice, April, která je realitní makléřka, nám zařídila dvojstranu v nějakém realitním časopisu luxusních domů, a domluvila nějaké novináře a fotografy. Určitě bychom mohli termín posunout, ale není tam garance, že bychom znovu získali takovou možnost prezentace.“ V jeho hlase je slyšet stres.

„No, nevím toho moc o pokládání dlažby, ale můžu se ohánět štětcem, nebo koštětem, kdybyste potřebovali nějakou pomoc.“

„Díky, možná v nějaké chvíli tuhle nabídku využijeme.“ Zpomalí, když zpomalí holky, čímž jim umožní očichat trávu na jednom dvorku. „Pracuješ zítra?“

„Jo… no, pokud nepřijdu do autosalonu a nebudu vyhozená,“ řeknu, když se znova rozejdeme, zatímco holky nás vedou.

„Proč bys měla být vyhozená?“ Zamračí se.

„Měla jsem zavolat do práce a dát jim vědět, že nepřijdu, než jsem se ráno vrátila do postele. Pochybuji, že můj šéf bude ohromený, když místo mě volá moje sestra.“ Když o tom teď přemýšlím, nejspíš jsem mu měla zavolat, když jsem vstala, ale nález Talona v kuchyni mé sestry, mě tak trochu vykolejil. Pošlu mu zprávu, až se vrátíme domů.

Zasměje se a já se zamračím. „Promiň, zlato, ale nebudeš vyhozená. Sledoval jsem tě, když jsi ke mně vykračovala, a viděl muže v místnosti, jak tě sledovali, s nadějí, že budeš jejich prodejce. Tvůj šéf tě nebude chtít ztratit.“

Nakrčím nos. „To bylo dost sexistické, a Ken se o tohle nestará. Dostáváme klienty postupně jak jsme na řadě, takže je jedno, jestli někdo chce spolupracovat s tebou – pokud jsi s ním nepracoval v minulosti, nebo nemá problém s člověkem, který mu byl přiřazen.“

„Dobře, tak kolik aut jsi prodala, od té doby, co se znovu otevřelo po tornádu?“

Přemýšlím o tom okamžik a pokrčím rameny. „Myslím, že dvanáct.“

„Znovu, nebudeš vyhozená.“

„Jasně,“ zamumlám. Nejspíš má pravdu, ale ne proto, že bych získala tunu prodejů, nebo něco takového, ale proto, že mě má Ken rád. „Myslím, že bychom se měli nejspíš obrátit zpátky k domovu,“ řeknu, když Retra padne na zadek na chodníku a Mercury se rozplácne na něčím trávníku. „Pokud nechceš nést dva čtyřiceti-librové psy, několik bloků.“

„Jsou vždycky takové?“

„Ptáš se, jestli jsou vždycky tak líné?“

„Chtěl jsem říct zpomalené, ale jo.“ Usměje se, když zamíříme zpátky k domu.

„Když byly štěňata, radši spaly, než by dělaly něco jiného. Měla jsem s nimi štěstí. Snadno se cvičily a vždycky byly v pohodě jen s mazlením a poflakováním se, než aby se vrhaly do všeho a všude.“

„To jsi měla štěstí. Moji rodiče mají dva psy, kteří neustále běhají a štěkají, a těžko se kontrolují, když přijde někdo cizí.“

„Co za rasu mají?“

„Yorkshira a Čivavu.“

Zasměji se, s vědomím, že nepřehání. „Moje máma má taky Yorkshira, a on se chová přesně takhle. Jeho osobnost je obrovská, a myslí si, že je větší, než je. Jediná dobrá věc na něm je, že když se vymkne z rukou, je dost malý na to, že ho můžeš prostě zvednout a držet ho.“

„Tak to máš pravdu.“ Jeho palec přejede po mém zápěstí a já se zachvěji. Když se dostaneme zpátky k domu, Cece minivan je na příjezdové cestě, takže zastavím poblíž Talonovy dodávky. „Takže stále platí ta sobota?“

„Jo. Pracuji do dvou, pak hlídám holky, když Cece večer pracuje. Ale jejich táta si je má vyzvednout kolem čtvrté.“

„Dobře, budu tady v pět, jestli ti to vyhovuje?“

„Mělo by. Můžu se zeptat, kam půjdeme, abych věděla, co si obléknout?“

„Ke mně.“ Zvednu obočí a on se ušklíbne. „Budu se chovat slušně, slibuji. Prostě vím, že s tebou chci strávit čas, bez vyrušování a napadlo mě grilování. A jelikož je hezky, můžeme být na terase a pak se projít u vody, za mým domem. Můžeš sebou vzít Retru a Mercury, jestli chceš.“

„To zní opravdu pěkně,“ přiznám. Chci říct, ráda jdu do dobré restaurace, stejně jako jiné holky, ale dávám přednost džínsům a teniskám před šaty a lodičkami, a pochybuji, že po celodenní práci a pak starání se o holky, budu mít chuť věnovat úsilí tomu, jít někam na pěkné místo.

„Dobře.“ Nakloní se dolů a já se připravím, když se jeho tvář dostane blíž k mé. „Uvidíme se v sobotu, Mio.“ Zavřu oči a chytnu se jeho paže, když jeho dřevitá vůně, se obalí kolem mě, když přejede svými teplými rty po mé tváři.

Když se odtáhne, otevřu oči a najdu ho, jak se na mě dívá s výrazem, který nedokážu rozluštit. Všechno, co vím je, že mi to dává pocit tepla, bezpečí a důležitosti. „Uvidíme se v sobotu,“ zopakuji.

Odstoupí pustí mi ruku, jen aby mi do ní vtisknul vodítka, která držel. „Taky mi zavolej. Rád slyším tvůj hlas, a pokud nebudeš moct, napiš mi zprávu.“ Otevře dveře své dodávky a vklouzne za volant.

„Jsi velmi panovačný.“

Jeho pohled se změní na hříšný, když po mě přejíždí očima, až mě mravenčí na páteři. „Och, nemáš ani ponětí, zlatíčko.“ Zabouchne dveře, nastartuje motor a sroluje okénko. „Zavolej mi.“

„Budu o tom přemýšlet,“ utahuji si z něj.

„Ahoj, zlato.“

„Ahoj.“ Zvednu ruku a mávnu, a on mrkne, než se rozjede. Sleduji jeho auto, dokud není z dohledu a pak si poplácám na stehno. „Pojďte, holky,“ zavolám a ony pomalu vstanou, kde jsou rozplácnuté na trávě a pak je na verandě odepnu z vodítek. Když se dostaneme dovnitř, jdou na své pelíšky, zjevně příliš utahané na to, aby se šly podívat, proč je tam slyšet hrát hudba, spolu se smíchem a zpěvem, přicházející chodbou.

Když dojdu do kuchyně, najdu tam taneční párty, na písničku Taylor Swift „Me.“ Sleduji svou sestru, točit se dokola s holkami, s úsměvem na tváři a holky vypadají, že je netrápí nic na světě.

„Zatanči si s námi, Mimi.“ Kate mě chytne za ruku a já se směji, když ji zatočím dokola. Tancujeme a zpíváme z plných plic ještě na pár dalších písniček, a pak jíme špagety a zmrzlinu jako dezert, zatímco sedíme na gauči a sledujeme opakování seriálu Goldbergovi.

Když skončí poslední epizoda, vezmeme holky nahoru a pobídneme je do sprchy a na jejich večerní volání tátovi. Jakmile je uložíme, nechci nic jiného než jít zpátky do postele, ale Cece mi naznačí, abych ji následovala dolů, tak jdu. Dojdeme do kuchyně a já se posadím k ostrůvku, zatímco ona dojde ke skříňce, vezme dvě skleničky a naplní je vodou z lednice.

„Takže… Talon.“ Ušklíbne se, nakloní se a dá skleničky mezi nás. Zabořím si tvář do dlaní. Měla jsem vědět, že tahle konverzace se uskuteční, ale mentálně jsem se na ni nepřipravila. Upřímně, neměla jsem šanci se mentálně připravit dneska na cokoliv. „Já vím, že jsi mi řekla, jak moc žhavý je, ale moc jsem ti nevěřila.“ Zvednu hlavu a setkám se s jejím pohledem. „Myslím tím, dokonce by dal zabrat i mému šéfovi Winstonovi, ale jen proto, že se jmenuje Winston a žádný chlap, který vypadá jako on, by se neměl jmenovat Winston.“

„Ty si myslíš, že Winston je žhavý?“ Stáhnu obočí. Chci říct, já vím, že je. Byla jsem v jeho přítomnosti víc než jednou, ale nemyslela jsem si, že si toho ona všimla.

„Všichni si myslí, že je Winston žhavý. A je jedno, jestli máš vaginu, nebo penis.“

„To je pravda,“ souhlasím. „Ale nemyslela jsem si, že sis toho všimla.“

„Uhm, jak bych si mohla nevšimnout? Je to Winston. Tak nějak přitahuje reflektory, i když se nesnaží. Ale je taky ženatý.“

„On je ženatý?“ zalapám po dechu. To je pro mě novinka. Nikdy jsem na jeho prstu neviděla prsten, nebo ho neslyšela zmínit svou manželku.

Její výraz se změní na ostražitý. „Je. Jeho žena přišla tuhle do restaurace a udělala scénu, a řekněme, že prostě není moc hodná.“ Mávne rukou, jako by se snažila zahnat vzpomínku. „Ale my nemluvíme o Winstonovi. Mluvíme o Talonovi, který je stejně žhavý, jako jeho jméno a naprostý blázen do tebe.“

„Myslíš?“ Dal to jasně najevo, že ano, ale ve stejnou chvíli, si nejsem jistá, jestli mu věřím. Je těžké uvěřit, že je skutečný. Vím, jak většina mužů funguje. Mají sklony dělat, říkat a slibovat cokoliv na světě, ale je vzácné, aby to vydrželo moc dlouho. A z mé zkušenosti, shledávám velmi těžké věřit, že jeho zájem o mě, bude trvat o moc déle, než mu poprvé dovolím, dostat se mi do kalhotek.

„Kolik mužů, které znáš, by se ukázalo u ženy doma, když by zjistili, že je nemocná? Zvlášť…“ Zdůrazní to slovo. „… když spolu nechodí. Ani se vlastně nevídají. Nemluvě o tom, že se na tebe dívá, jako…“ Zavře na moment oči a povzdechne si. „Bože, ani nevím, protože jsem nikdy neměla muže, co by se na mě díval tímhle způsobem. Všechno, co vím je, že je do tebe blázen, a kdybys nebyla moje sestra, právě teď bych dost žárlila.“

„Máme v sobotu rande.“

„Takže půjdeš?“ zeptá se. Zamračím se a ona protočí oči. „Včera večer, jsi stále mluvila o tom, jak nevíš, jestli máš jít. Stalo se to vždycky, když jsi zvedla telefon, a uvažovala, jestli mu máš napsat. Opravdu musíme zapracovat na tvé toleranci alkoholu.“

„Myslím, že budu šťastná, když nebudu pít už nikdy znovu. A já nevěděla, jestli mu mám napsat, nebo jít, protože nevím, jestli věřím, že je skutečný. Ale jak jsi řekla, kolik chlapů by nejspíš ilegálně získali tvou adresu a ukázali se u tvého domu, aby tě zkontrolovali, když jsi jim nezavolala a nedala jim vědět, že jsi v pořádku?“

„Jsem si dost jistá, že stalker by to udělal,“ zažertuje a já si povzdechnu. „Ale vážně, Mio, jak jsem ti řekla včera večer, co můžeš ztratit, pokud s ním strávíš nějaký čas? Plus, když budeš mít štěstí, budeš mít památku na jeho penis. Jen doufám, že není malý, protože to by bylo vážně na houby – nejen pro tebe, ale pro celou světovou populaci žen, které nad ním slintají.“

Neměla bych se smát, ale směji se, a když vystřízlivím, zhluboka si vydechnu. „Půjdu s ním ven. No, ne ven. Bere mě k sobě domů a…“

„Vyšukat ti mozek z hlavy?“ utne mě.

„Pane Bože, co je s tebou špatně? Jen udělá večeři.“

„No, stále doufám, že ti vyšuká mozek z hlavy.“

„Můžeš prosím přestat?“ zasténám.

„Promiň. Máš pravdu. Přestanu.“ Předstírá, že si zapíná pusu na zip.

„Děkuji. Bože… myslím, že se potřebuješ s někým vyspat. Možná je pro tebe čas zapsat se do nějaké seznamky, nebo si objednat nový vibrátor.“

„Hotovo. Ne ta první možnost, ale ta druhá. Nepotřebuji dalšího chlapa.“

„Právě teď.“

„Cože?“ zeptá se.

„Nepotřebuješ muže právě teď.“

„Nikdy.“ Lokne si vody. „Já… jen chci, aby holky byly šťastné a já abych se s tím vypořádala. Nechci dalšího muže.“

Chvíli ji pozoruji, strašně jí chci říct, že ne všichni muži jsou stejní, ale vím, že bych zněla jako pokrytec. Ona i já, máme stejné problémy, když přijde na to, věřit opačnému pohlaví, a vím, že ty její jdou hlouběji než ty moje, když se vezme v úvahu, čím právě prochází. „Mám tě moc ráda,“ řeknu jí místo toho a vidím, jak se jí zavodní oči.

„Já tebe taky.“ Její výraz se zjemní na pohled, který vídám, že věnuje svým holkám. „Vidím dobré věci, mezi tebou a Talonem, takže doufám, že ho pustíš dovnitř a opravdu mu dáš šanci,“ zašeptá a pak si odkašle, než donese svou skleničku do dřezu. Otočí se zpátky ke mně. „Půjdu do postele, a nedělej si starosti ráno se vstáváním. Vezmu holky do školy, když nemám školu až do odpoledne a dneska večer nepracuji.“ Obejde ostrůvek a já otočím stoličku k ní, když mě obejme. „Miluji tě.“

„Vždycky.“ Také ji obejmu a jakmile mě pustí, otočí se na patě a zamíří nahoru. Sleduji ji odcházet, a uvažuji, jestli jsem měla říct něco jiného, jestli bych ji měla zkusit přesvědčit, že jednoho dne najde lásku. Ale tak, je těžké zkoušet přesvědčit někoho jiného, že láska existuje, když vy sami tomu ve skutečnosti moc nevěříte.