UTalon - 3. kapitola

Překlad: Lucianna

Kapitola 3 – Mia

 

Podám smlouvu, kterou mám v ruce, spolu s perem, Annie, která se usmívá, jako by vyhrála Lotto. Pak pohlédnu na jejího manžela a stisknu rty k sobě, abych zadržela smích, což vím, že by bylo naprosto neprofesionální. Když sleduji Annie, podepisovat smlouvu na její zbrusu nové auto, její manžel ji sleduje se sklíčeným výrazem.

Nemůžu říct, že bych byla překvapená, když jsem je viděla přijít do autosalonu dneska na velké znovuotevření, ale byla jsem šokovaná, když nakráčela ke mně, se svým chlapečkem na boku, a prohlásila, že kupují dneska její van, a že nechtějí další testovací jízdu. Jsem na ni hrdá, že převzala kontrolu a líbí se mi, že ačkoliv jejímu manželovi se to nelíbí, je stále tady.

Možná zná staré přísloví „Šťastná žena, šťastný život.“

„Jsem tak nadšená.“ usmívá se Annie a podává mi zpátky papíry, jakmile je dokončí.

„Jsem nadšená za vás.“ Usměji se a položím ruku na svůj telefon na stole. „Pokud jste připravení, zavolám Judy, abych se ujistila, že je pro vás připravená ve své kanceláři.“

„Jsme připravení.“ Přikývne Annie, zatímco Sam povzdechne.

Ignorujíc ho, s úsměvem stále na svém místě, stisknu 7, a když to Judy zvedne, potvrdím s ní, že je volná. Dovedu Annie, Sama a děti zpátky do její kanceláře a opustím Annie s objetím a Sama s poplácáním po rameni, zatímco jejich dcery běhají dokola kolem nás. S vědomím, že jsou v dobrých rukou, mířím zpátky ke svému stolu, abych počkala, až mi Mandy dá vědět, že mám dalšího klienta.

Na rozdíl od toho, co vídám ve filmech, my nepronásledujeme klienty agresivně; pracujeme střídavě. Vím, že se to některým zaměstnancům nelíbí, ale mě jo. Nechci mít pocit, že musím být přehnaně asertivní s lidmi, kteří přijdou, jen abych něco prodala. Jak čekám, vezmu telefon a najdu zprávu od mámy, čekající na odpověď.

Máma: Jak se mají mé holky?

Já: Máme se fajn, jen nám chybíš. Doufám, že brzo přijedete na návštěvu.

Stisknu tlačítko odeslat a přemýšlím, jak čas mění člověku perspektivu. Při dospívání, nechala matka mě a Cece, uprostřed svých a tátových problémů, a používala nás jako partnery do diskuzí, nebo pěšáky, podle toho, co bylo potřeba. Ve věku devíti let, stejném věku, jako je nyní Kate a Lola, jsem věděla, že náš táta podváděl, věděla jsem kolikrát a s kým, a Cece, věděla dokonce víc, než já. Bylo jí čtrnáct, v té době, a moje máma se o ni opírala jako o citovou oporu, a přemýšlela o ní spíš, jako o nejlepší kamarádce, než jako o dítěti, které by měla chránit. Díky tomu, byl můj vztah s mámou napjatý a já ji nesnášela za to, že nebyla dost silná, aby tátu opustila, ačkoliv dál dělal věci, které nás dělaly nešťastnými.

To bylo do té doby, než jsem byla starší, abych pochopila, že by ho opustila, kdyby mohla, ale byla na něm finančně závislá a bála se, jaký by byl život bez něj. Když můj táta požádal o rozvod, aby se mohl oženit s jinou ženou, neměla na výběr, než se postavit životu čelem. Přestěhovala nás do malého, dvoupokojového bytu, sehnala si práci jako sekretářka v právnické firmě a po roce, začala chodit s Chazem, nynějším manželem.

Tehdy se pro nás věci změnily. V Chazovi našla někoho, s kým mohla sdílet bolest, zatímco se učila, jak být šťastná a znovu věřit. Na začátku jejich vztahu, nebyly věci pro mě a Cece jednoduché. Trvalo nám dlouho, než jsme zjistily, že můžeme věřit muži, do kterého se naše máma zamilovala, zatímco jsme se vyrovnávaly se ztrátou našeho otce, který začal nový život, který nezahrnoval dvě dívky, které už stvořil.

Ačkoliv si stále živě pamatuji bolest, kterou jsem během tohoto období svého života cítila, nepřeji si, aby se věci vyvinuly jinak. Moje máma dospěla a stala se lepší matkou, a Chaz mi ukázal s pochopením, láskou a podporou to, co bych měla očekávat od každého muže, se kterým si začnu.

Přemýšlejíc o svém nevlastním otci, mu pošlu rychlou zprávu Miluji tě. Nemluvím se svým biologickým otcem – ne proto, že bych nezkoušela s ním mít vztah, ale proto, že to je sebestředný pitomec, který se stará jen o sebe.

Dobře, tak možná cítím stále trochu vzteku, směrem ke svému otci, ale zjišťuji, že je to normální, když vezmete v potaz, čím jsem si prošla jako dítě.

„Mia,“ odpovím do telefonu, když zazvoní a pustím mobil zpátky do kabelky.

„Máš klienta,“ odsekne Mandy, a pak, než stačím vůbec poděkovat, zavěsí. Nejsem překvapená její odměřeností. Je tu dnes blázinec, větší než obvykle. Vypadá to, že všichni čekali na naše znovuotevření, a jsem si jistá, byla celý den na svých podpatcích, místo aby posedávala, jako normálně.

Postavím se, urovnám si krémovou halenku a uhladím rukama předek tmavě modrých, volných kalhot se zvýšeným pasem. Kenovi je jedno, co nosíme na sobě do práce, ale muži, kteří tu pracují, nosí do práce obleky a ostatní ženy jsou taky nastrojené, takže se vždycky snažím vypadat spořádaně jako oni, s nadějí, že mě zákazníci budou brát trochu víc vážně.

Opustím svou kóji, s očima sklopenýma k nohám, odmítajíc pohled na prkny zatlučenou stěnu s okny, nalevo ode mě. Možná jsme schopní otevřít, ale stále je tu dost práce, a tyhle dřevěné panely, blokující světlo, mi jen připomínají strach, který jsem zažila před pár týdny.

„Mio.“

Zvednu hlavu, když Mandy zavolá moje jméno a klopýtnu, když vidím muže, který je v mé mysli, stát blízko recepce, s pohledem upřeným na mě. Srdce se mi rozbuší, když udělá krok ke mně. Dobrý Bože, on je ještě hezčí, než si pamatuji. A se sluncem, svítícím skrz dveře, vypadá jako nějaký moderní řecký bůh, v černých botách, džínsech a bílém, upnutém tričku, zdůrazňujícím jeho svalnaté tělo. Jeho špinavě-blond vlasy, jsou rozcuchané, jako by si jimi projel prsty, a tetování na jeho pažích, vypadá ještě jasněji, na jeho opálené kůži. Jak ho sleduji se blížit, cítím se ohromená – strachem, vděčností, lítostí a touhou. Směs emocí mě nutí chtít utéct, jen nevím, jestli chci utéct pryč, nebo běžet do jeho náruče.

„Mio.“ Mandy vstoupí přede mě, přeruší výhled na něj, a já zamrkám při jejím otráveném výrazu. „Steph je další na řadě s klientem, ale Talon se ptal po tobě.“ Zavrtí hlavou. „No, neptal se na tebe, ale popsal tě a byl odhodlaný, tě vidět, takže je tvůj.“

„Talon,“ zopakuji, a líbí se mi, že konečně znám jeho jméno, po týdnech dávání mu náhodná jména, kdy ani jedno z nich nebylo tak perfektní, jako to, co dostal, když se narodil.

„Pracovala s ním už v minulosti, takže bude naštvaná.“

„Dobře,“ vezmu na vědomí, aniž bych se ve skutečnosti starala, že bude naštvaná, když ona vypadá naštvaná často. S tím, že všichni pracují většinou za provizi, je tu velká konkurence. Osobně, netoužím po tom, být nejúspěšnější prodavač v autosalonu. Prostě chci vydělat dost peněz na zaplacení mých účtů a pokud mám něco málo navíc, je to taky v pohodě.

Přimhouří oči a pak zamumlá, „No, nemůžeš říct, že jsem tě nevarovala.“ Otočí se na podpatku a vykračuje si zpátky k recepci.

Pohlédnu na Talona, abych viděla, jestli si ji prohlédne, když kolem něj jde, a jsem překvapená, že to neudělá. Mandy je hezká, velmi hezká, a většina lidí ji zná, když je v každé místní reklamě na autosalon. Pche, muži někdy přijdou jen proto, aby zkusili získat její číslo.

Když je pryč, polknu a otočím se směrem k muži, který mě zachránil, když cítím, že se dostal blíž. Pomalu zvednu pohled k němu a připomenu si, abych dýchala, když se naše oči setkají. Nemyslím si, že bych někdy viděla někoho s tak modrýma očima, jako jsou jeho, tak modrýma, že mám pocit, že bych se do nich mohla ponořit jako do oceánu, do kterého jsem skočila jednou na výletu na Jamajku.

Ošiji se na podpatcích, když pozorně prohlíží můj obličej, jako by se snažil si zapamatovat každý můj rys, pak si olíznu spodní ret a řeknu jedinou věc, na kterou dokážu myslet. „Zachránil jsi mě.“ Neodpoví, ale jeho pohled spadne k mým ústům, a v odpovědi, se mi nehty zaryjí do dlaní.

„Děkuji ti. Nevím, co by se stalo, kdybys neudělal to, co jsi udělal.“

„Ta holka říkala, že se jmenuješ Mia.“ Zvedne oči z mých úst a já přikývnu. „Zkoušel jsem zjistit, kdo jsi byla, když jsi odjela se sanitkou, ale bylo to, jako bych si tě jen představoval. Nikdo nevěděl, o kom jsem mluvil.“ Strčí si ruce do předních kapes svých džínsů. „Řekl jsem ti, aby ses držela poblíž, a ty jsi odjela.“

Při jeho tónu stáhnu obočí. „Odjela jsem s Grace. Nechtěla být sama.“

„Já vím. Jel jsem do nemocnice a potom co jsem ji vystopoval, mluvil jsem s ní.“

„Jel jsi do nemocnice a stopoval Grace?“ Žaludek se mi stáhne a srdce zachvěje.

„Řekla mi, že jsi zmizela, když se tam dostal její syn a že ses nerozloučila, ani nenechala své číslo.“

„Nechtěla jsem zaclánět,“ zamumlám a cítím se provinile. Měla jsem se s ní rozloučit, ale byla tam její rodina a já věděla, že je v dobrých rukou.

„Dala mi své číslo, abych ti ho dal, až tě najdu.“ Vytáhne kousek utrženého papíru z kapsy a já přemýšlím, jestli ho sebou nosil celou tu dobu.

„Děkuji ti.“ Naše oči se setkají, když si ho od něj beru, a já bojuji s potřebou, opřít se o něj. Jeho vůně mi připomíná domov, je hluboká a bohatá, jako les v Montaně, po letní bouřce, nebo jako sezení na verandě domu mých rodičů po setmění a poslouchání cvrčků.

„Jo.“ Podívá se přes vršek mé hlavy, což je pro něj snadné, když je vysoký, o víc jak stopu vyšší, než já v balerínách, a pak se jeho oči znovu setkají s mými. „Chceš mi dát testovací jízdu?“

Po páteři mi přeběhne mravenčení, a zahřejí se mi tváře, když mi ztuhnou bradavky. Dobrý bože, potřebuji se od toho muže dostat dřív, než mu padnu k nohám a nabídnu se, že budu nosit jeho děti. „Uhm…“ rychle se rozhlédnu, hledajíc omluvu pro to, dostat se pryč, a spatřím Steph, dívat se na mě přes místnost, se zamračením na její hezké tváři. „Myslím, že Mandy říkala, že jsi spolupracoval se Steph.“

Stáhne obočí. „Kdo?“

„Steph,“ zopakuji a mávnu rukou jejím směrem. „To je ta blondýna támhle.“ Ani se nepodívá. „Seženu ji a vzpomeneš si.“

Otočím se, abych odešla, ale zastaví mě tím, že mě chytne za ruku. „Nechci ji. Chci tebe.“

Vykulím oči. „Och. No, dobře.“ Vytáhnu od něj ruku, což není snadné. „Které auto chceš na testovací jízdu?“

„Ten černý Jeep vpředu na parkovišti.“

„Ten napůl zaparkovaný na kameni?“ zeptám se a on souhlasně zvedne bradu.

„Co to je za pohled?“ zeptá se tiše.

Uvědomím si, že se mračím a usměji se. „Je to skvělý Jeep.“ Taky je to jediné auto na parkovišti, které chci, od té doby, co jsem tu začala… ačkoliv si ho asi nikdy nebudu moct dovolit, pokud nezačnu soutěžit s ostatními zaměstnanci a nestanu se hlavním prodejcem. „Jen potřebuji vidět tvůj průkaz a udělat kopii, a pak jen vezmu klíče a setkáme se venku.“

„Půjdu s tebou,“ prohlásí.

Zasměji se a zavrtím hlavou. „Můžu je vyzvednout a sejít se s tebou venku.“

„Radši půjdu s tebou, takže mě nebudeš moct zkusit přehodit na někoho jiného.“

Uraženě, si dám ruce v bok. „Nepřehodím tě na někoho jiného.“

„Právě před minutou, jsi to zkusila.“

„Nepřehazovala jsem tě,“ lžu, a cítím, jak mi hoří tváře, jak jsem byla nachytaná. „Jen jsem chtěla nechat osobu, která s tebou už dřív spolupracovala, pokračovat s tebou. Lidi tady kolem, berou své klienty velmi vážně.“

„Má klient co říct k tomu, s kým chce jednat?“

Mávnu rukou mezi sebou a jím. „Zjevně, jednám s tebou, nebo ne?“

Pokrčí rameny. „I tak, nebudu riskovat. Půjdu s tebou.“

„Fajn.“ Zatnu zuby a pak nasupeně vyrazím ke své kóji. Jakmile tam jsem, jdu za svůj stůl a když se přihlásím, zvednu ruku a zahýbu prsty. „Potřebuji tvůj průkaz.“

„Dobře.“ Usměje se, vytahujíc peněženku ze své zadní kapsy. Sleduji jeho dlouhé prsty, vytáhnout svou kartu, pak na něj přimhouřím oči, když se ušklíbne a podá mi ji.

„Co je tady zábavného?“

„Jsi roztomilá, když jsi naštvaná.“ Jeho úchvatný úsměv zůstává pevně na svém místě, a on má opravdu úchvatný úsměv, a opravdu hezké zuby, což je divné, si na někom všimnout.

„Nejsem naštvaná.“

„Hmm.“

„Nejsem. Jsem otrávená. Otravuješ mě,“ odseknu, vezmu kartičku a dám ji do malé kopírky na svém stole. Jakmile se na přístroji objeví červené světýlko, vím, že to bylo posláno všude tam, kde se shromažďují informace. Podám mu kartu zpátky a vezmu si kabelku. „Jdeme pro klíče.“

„Veď mě.“ Ukáže mi, abych šla před ním a já ho slyším se zasmát, když projdu kolem něj. Vezmu ho zpátky do hlavní kanceláře a rychle vyplním informace na testovací jízdu do počítače, než popadnu klíče z krabičky na zdi. Jakmile je mám v ruce, otočím se a ocitnu se tváří-v-hruď, a pak vzhlédnu. „Nemusíš být tak blízko.“

„Líbí se mi být blízko tebe.“

Víc frustrovaná sebou, než jím, kvůli tomu jak moje tělo vypadá, že reaguje na jeho blízkost, zavrčím si pod vousy a odstrčím ho dozadu aspoň o kousek, než se pohnu kolem něj. Ani se nepodívám, abych se ujistila, že mě následuje – ne, že by to bylo potřeba. Můžu cítit jeho oči, zabodnuté do mých zad, když míříme ven z budovy a na parkoviště.

Když jsme venku, nadechnu se z plných plic, a přeji si, aby bylo venku chladněji, jelikož ta vlhkost ve vzduchu způsobuje, že se cítím spíš, že se dusím, než aby mě to osvěžilo. To je jedna věc, která mi chybí, co se týká Montany; léta jsou perfektní. Většinu dní je dost teplo na kraťasy, ale dost chladno, vzít si svetr, když se na to cítíte.

„Do háje,“ zamumlám, když dojdu k Jeepu. Způsob, jakým je zaparkovaný na dvou velkých kamenech, vypadá cool, ale spodek dveří řidiče je aspoň tři stopy nad zemí, a jelikož já mám jen pět stop, nevím, jak se dostanu dovnitř. S pár kletbami k tomu idiotovi, který ho tady zaparkoval, přejdu ke straně spolujezdce. Je to lepší, ale stále budu mít problémy se dostat dovnitř. S rukama opřenýma o boky, se podívám na muže vedle mě a sleduji, jak si zkříží ruce na hrudi, když otočí hlavu mým směrem.

„Chceš, abych ti pomohl tam nahoru?“

Nakrčím nos. „Jen proto, že jsem žena, neznamená, že se nedokážu dostat nahoru sama.“

„Dobře.“ Pokrčí jedním ramenem.

Ještě víc odhodlaná, než předtím, mu podám kabelku. „Podrž prosím tohle.“

„Jistě.“ Vezme ji, a já vylezu na menší balvan na straně spolujezdce, vděčná za své dnešní baleríny, místo mých obvyklých lodiček. Jakmile jsem na kameni, otočím se, abych mu věnovala samolibý úsměv a když se usměje zpátky, srdce se mi zatřepotá, ale když se podívám na sedadlo řidiče, stáhne se mi žaludek. Logicky vím, že se Jeep nepřekotí, když do něj nastoupím, ale i tak je ten úhel děsivý a, pokud budu upřímná, jsem zbabělec. Nedokážu ani skočit z prkna do bazénu, protože to vypadá jako příliš velký risk. „Jsi v pořádku, Mio?“

„Jsem v pohodě, naprosto v pohodě,“ zavolám a nutím se neznít vyděšeně. S hlubokým nádechem, se chytnu bezpečnostní tyče nad odkládací přihrádkou a vytáhnu se nahoru, a pak zalapám po dechu, když se Jeep zhoupne. „Och, Bože.“ Sevřu oči, zatímco padám do sedadla a držím se jako o život.

Na stehně mi přistane ruka a já otevřu prudce oči. „Dneska jsem se o tobě naučil spoustu věcí, Mio.“ Talon se povzdechne, stojící na kameni před dveřmi. „Pojď. Vylez ven a já vycouvám Jeep z kamene.“

„Nepotřebuji, abys to dělal. Můžu přelézt a pohnout s ním sama, a Ken má rád, když vezmeme každého klienta ven a klíče mu předáme až potom, co mu ukážeme, jak auto jede.“

„Můžeš to převzít, jakmile to dostanu dolů.“

Snažím se. Opravdu se snažím pustit, ale upřímně, nemůžu. Je to, jako by moje ruce přirostly k tyči.

„No tak pojď.“ Položí svou ruku přes moji a pomalu odpáčí moje prsty, jeden po druhém, a pak dá mou volnou ruku na své rameno. Jakmile má volnou i mou druhou ruku, obejme mě paží kolem pasu a pomůže mi ven a dolů z kamene. Cítím se jako idiot, když mi podá kabelku. „Můžu dostat klíče?“

Sundám si je ze zápěstí a podám mu je, pak couvnu, abych mohla sledovat, jak lehce vmanévruje sám sebe do Jeepu, jako nějaký ninja. Jakmile je všemi čtyřmi koly na pevné zemi, zaparkuje stranou řidiče vedle mě. Vyleze ven a podrží mi otevřené dveře, abych mohla nastoupit, a já protočím oči, na jeho mužskou hrdost, vepsanou v jeho tváři.

„Díky,“ zamumlám, a snažím se vypadat tak elegantně, jako on, když nastupuji za volant, ale vím že vypadám jako kolouch, který se právě učí chodit, protože Jeep je zvýšený a stále je příliš vysoko nad zemí, abych se do něj dostala snadno. Jakmile jsem za volantem, nepodívám se na něj, když zabouchne mé dveře, nebo když nasedne na sedadlo spolujezdce. Když se rozjedu, řeknu mu, „Vezmu nás ven z města. Tam je pár vedlejších silnic, kudy můžeme jet a kde můžeš otestovat nějaké off-road prvky.“ Zapnu blinkr a přejedu do jiného pruhu. „Pak nás můžeš dovézt zpátky do města, aby sis vyzkoušel, jaké je na hlavní silnici.“

„Budeš v pohodě, pokud otestuji nějaké off-road prvky?“

„Myslíš, že budeš v pohodě, když tě vyhodím ze dveří, až pojedu sedmdesátkou na hlavní silnici?“ zacvrlikám, zatímco vjedu na hlavní a zrychlím.

„Je to jen otázka.“ Zasměje se a ten zvuk vibruje proti mé kůži, a zahřeje mě. „Byla jsi někdy na off-road jízdě?“

„Chodila jsem s mužem, který měl Jeep. Každý týden, on a skupina jeho přátel, se sešli a vzali své Jeepy nebo dodávky do hor, na off-road, a když jsem se s ním začala vídat, párkrát jsem jela s ním. Nemůžu říct, že bych milovala zůstat trčet v bahně a muset se brodit blátem, zatímco jeho Jeep táhli, ale byla to zábava.“

„Už s ním nechodíš?“ zeptá se a jeho tón zní zvláštně, ale jelikož se na něj nemůžu podívat, nemůžu přečíst jeho výraz.

„Ne, když jsem mu řekla, že jedu sem, pomoct své sestře, řekl mi, že by nezvládl vztah na dálku a rozešli jsme se.“

„Odkud jsi?“

„Z Montany. Vyrostla jsem tam.“

„Byl jsem v Montaně párkrát. Je to krásný stát.“

„Tady je taky krásně.“

Koutkem oka vidím, jak se ošije v sedadle. „Takže tvůj plán je zůstat v Tennessee?“

„Jo, nebo aspoň myslím,“ odpovím, a chci říct víc, ale mám divný pocit z toho, mít konverzace o svých plánech pro budoucnost, s naprostým cizincem, zvlášť když jsem nemluvila se sestrou, nebo rodiči o tom, udělat Tennessee oficiálním domovem.

„Říkáš, že pomáháš své sestře. Je v pořádku?“

„Je v pohodě,“ řeknu, zatímco sjedu z dálnice a zastavím na červené, za dlouhou řadou aut.

„Jsi opravdu otevřená kniha,“ zažertuje a já se na něj podívám.

„Tohle není rande. Nepoznáváme jeden druhého. Takhle dělám svou práci.“

„Chápu. Co kdybych tě vzal na rande?“

„Nemám zájem,“ zalžu. Pochybuji, že existuje žena, která by o něj neměla zájem. To znamená, že nepotřebuji být právě teď rozptylována mužem.

Držíc můj pohled, nakloní hlavu na stranu, s odhodlaností v očích. „Je tam zelená.“

Odtrhnu od něj pohled a šlápnu na plyn, uvažujíc, proč mám pocit, jako bych právě zamávala červeným šátkem na býka.