UH - 17. kapitola

Překlad: Lucie

Kor.: Klára

První den věčnosti

 

Naplnil mě strach, ale bylo mi to jedno, potřebovala jsem odpověď.

Postavila jsem se zpříma, když jsem řekla, „Kale, chtěl jsi mě, nebo mě chceš? Už od tebe nebudu utíkat. Už nikdy před ničím neuteču, ať už se budu bát sebevíc.“

Začal kráčet směrem ke mně.

„Co z toho to je?“ Zeptala jsem se se vztyčenou hlavou. „Protože když přijde na tebe, já tě vždycky budu chtít.“

„Já tě nechci, Lane,“ zavrčel Kale, když se ke mně přiblížil. „Já tě zasraně potřebuju.“

Vrhl se na mě a narazil do mě svým mohutným vytvarovaným tělem. Málem jsem zakňourala, když dotek, po kterém jsem tak zoufale toužila, zasáhl mé smysly. Kale se zmocnil mých rtů a políbil mě tak silně, až to skoro bolelo. Ruce mi položil na tváře, držely mě na místě a jeho čelo se opíralo o mé, jak mě líbal s hladem, kterému jsem dychtivě šla naproti.

Cítila jsem hluboko v kostech vášeň, kterou mi projevoval.

Zalapala jsem po dechu, když jeho ruce sklouzly po mém těle, kolem pasu a dolů k zadku, kde mě stiskl. Trochu se pokrčil v kolenou, a pak mě bez varování zvedl do vzduchu.

„Omotej kolem mě nohy,“ naléhal, než si vzal mé rty zpět a já se stala jeho ochotným zajatcem.

Udělala jsem to, oč mě požádal, a omotala nohy kolem Kaleových boků a paže kolem jeho krku. Mumlala jsem mu do úst, jak jsme se líbali. Prohnula jsem se k němu v pánvi a on mi zavrčel do úst, což způsobilo, že mnou projel nával vzrušení. Vpletla jsem mu prsty do vlasů a zatahala za ně, až zasyčel, zatímco jsme se stále líbali.

Ušklíbla jsem se mu do úst a on mi stiskl ruce na zadku, až jsem trochu zakňučela, když mě zasáhla bodavá bolest. Teď byl na řadě Kale, aby se ušklíbl, a já rychle zjistila, že ať mu udělám cokoliv, on mi to vrátí desetinásobně.

To by nemuselo být tak špatné, zavrnělo mi v hlavě.

„Ložnice,“ zalapala jsem po dechu. „Hned. Potřebuju tě hned teď.“

Potřebovala jsem ho víc než další nadechnutí.

Se mnou stále v náručí vyšel z obývacího pokoje a zamířil do chodby. Na konci chodby otevřel dveře do svého pokoje a vstoupil dovnitř.

Vykřikla jsem, když má ústa byla odtržená od Kaleových, jak jsem padala pozadu vzduchem, jen abych přistála na měkké matraci. Sevřelo se mi na hrudi a ucítila jsem, jak mi v ní buší srdce. Při Kaleově smíchu jsem zavrtěla hlavou.

„Ty parchante,“ řekla jsem se smíchem. „Vyděsil jsi mě k smrti.“

Opřela jsem se o lokty, zatímco Kale sevřel tričko zezadu na krku, stáhnul si ho z těla a odhodil ho za sebe. Hleděla jsem na jeho tělo v úžasu.

„Do prdele,“ vydechla jsem. „Kale, máš břišáky, a to véčko, které mě donutí zapomenout vlastní jméno.“

„Šikmé svalstvo, říká se jim šikmé svaly.“ Odfrkl si, vylezl na postel a razil si cestu mezi mými stehny. „Zatímco jsi byla pryč, hodně jsem posiloval,“ řekl, a pak mi sklonil ústa ke krku.

Položila jsem ruce na jeho vytesaná záda a svaly pod mýma rukama se pohnuly. Pulzování mezi stehny mě začínalo nesnesitelně bolet, z čehož jsem vinila Kaleovo ohromující tělo.

„Jsi tak sexy,“ vydechla jsem.

Kale promluvil tichým hrdelním hlasem, „To jsi spíš ty.“

Cítila jsem, jak se mi rozpalovaly tváře. „Nemám takovou velikost, jako když jsem odsud odcházela. Pravděpodobně jsem přibrala tak šest až devět kilo a vypadám, jako bych zestárla o čtyřicet let, zatímco tys na sobě zapracoval a stal ses ještě víc nádherným. To je pro mě pěkně posraný obchod.“

Kale se odtáhl od líbání mého krku a zamračil se na mě. „Ty. Jsi. Krásná.“

Srdce mi bušilo na hrudi.

„Děkuji,“ zašeptala jsem.

Jeho pohled byl stále tvrdý, když na mě shlížel. „Vzpomínáš si, když ti bylo patnáct a já stál za tebou, zatímco jsme se na tebe dívali do zrcadla, a já vyjmenovával všechno, co mi na tobě připadalo krásné?“

Nikdy bych na to nezapomněla.

Přikývla jsem a zrychleně dýchala.

„Všechny ty věci, které jsem tehdy vyjmenoval, se teď tisíckrát znásobily,“ řekl a usmál se na mě. „Jsi perfektní, Laney Baby. Prostě perfektní.“

Hlas jsem měla sevřený emocemi, ale odmítala jsem brečet.

„Vezmi si mě,“ prosila jsem. „Hned teď.“

V Kaleových očích vzplál oheň, když se natáhl dolů a vytáhl mě do sedu. Během pár vteřin mě zbavil svetru, trička a podprsenky a házel je bůhví kam. Lehla jsem si na záda a sevřela prostěradlo do pěstí, zatímco si prolíbával cestu po mém břiše a zuby mi rozepnul knoflík na džínách.

„Ach, Bože,“ vydechla jsem, když mi rozepnul i zip a já ucítila jeho horký dech na kůži.

Další na řadě byly moje boty, džíny a ponožky. Kale sevřel lem kalhotek a pomalu ho sunul dolů, až jsem na něj málem zaječela, aby mi je serval z těla.

„Prosím,“ těžce jsem oddechovala.

Odhodil kalhotky přes rameno, sklonil ústa k mému středu a nadechl se. Rukama mi sevřel stehna a zasténal.

„Kurva,“ řekl přiškrceným hlasem. „Voníš líp, než si pamatuju.“

Rudá. To byla barva, která mi jistojistě pokrývala obličej a krk.

„Kale,“ prosila jsem. „Dovnitř. Hned.“

„Co když si s tebou budu chtít dát na čas?“ Zeptal se tichým a chraplavým hlasem.

Zakňučela jsem. „Tak zasraně zemřu. To se stane.“

Vykřikla jsem, když mi Kale náhle zabořil obličej mezi stehna, přitiskl proti mně jazyk a olízl mě, jako bych byla jeho oblíbená pochoutka. Házela jsem sebou a on, jako tenkrát poprvé, mi zahákl paže kolem nohou a sepjal ruce na mém pahorku. Držel mě na místě, zatímco olizoval a sál můj hladký uzlíček nervů.

„Tak blízko,“ vykřikla jsem, když jsem ucítila lahodný žár blaženosti, který mi olizoval jádro a zažehl ve mně oheň, o němž jsem si myslela, že už dávno vyhořel.

Přímo tam, křičela moje mysl. Přímo. Tam.

„Kale!“ Zaječela jsem.

Zhluboka jsem se nadechla a zadržela dech, když do mě udeřilo první zapulzování nebes, následované dalším a dalším. Každý příval rozkoše se rozšířil do každého nervového zakončení, až mě pohltil. Lačně jsem nasála vzduch do plic, když začaly hořet jako připomínka toho, že jsem nedýchala.

„Nemůžu čekat,“ zavrčel Kaleův hlas, který prorazil do mých výšin.

Zamrkala jsem a zaostřila oči právě včas, abych ho přistihla, jak zbavuje své tělo oblečení a přelézá přese mě, jeho ztvrdlá délka byla silná a fialová, jak poskakovala očekáváním.

„Později,“ přísahal. „Později si s tebou dám na čas, později prozkoumám každý kousek tebe, ale právě teď tě potřebuju tvrdě a rychle.“

To jsem taky potřebovala.

„Ano,“ prosila jsem. „Ano, prosím.“

Kale sevřel spodek své délky a třel hlavičkou o lesklou štěrbinu, až sebou mé tělo při tom pocitu trhlo. Sklonil hlavičku k mému vchodu a pomalu, bolestivě pomalu se do mě protlačil. Vykřikla jsem, když jsem ucítila, jak se mé vnitřní stěny roztahovaly, aby se přizpůsobily Kaleově tloušťce.

„Kriste,“ otřásl se a tvářil se skoro bolestně. „Je to jako... to je nemožné. Nejsi panna. Jak to, že jsi tak těsná?“

„S nikým jsem nebyla šest let,“ těžce jsem vydechla. „Chtěla jsem tebe, potřebovala jsem tebe. Nikdy nikoho jiného.“

Kale se opřel o lokty a zabořil se do mě až po kořen. Otevřela jsem pusu, když přitiskl své rty na mé, a zasténala, když mě zuby kousl do spodního rtu.

„Co mi děláš, Laney Baby,“ zavrčel a začal do mě bušit, jako by mu v patách byl sám ďábel. „Už jsou to roky… tak dlouho, už to nevydržím.“

Vykřikla jsem Kaleovi do úst, pojmul můj výkřik a spolkl ho. Pohyboval rukama, dokud se mi nezabořily do vlasů a škubal za ně, jak se se mnou miloval. Cítila jsem, jak se mé vnitřnosti stahují, když Kale zrychlil a přirážel do mě, přičemž s každým výpadem ovládal mé tělo i srdce.

„Už budu,“ zasténal. „S tebou je to tak příjemné.“

„Nech mě pocítit, když ztratíš kontrolu,“ prosila jsem.

Zaryla jsem mu nehty do zad, což způsobilo, že zasyčel, než zvrátil hlavu dozadu a zařval mé jméno, a jeho boky sebou trhly dopředu, jak jeho tělo hledalo tolik potřebné uvolnění. Když skončil, spadl na mě a přitiskl mi obličej na krk. Těžce se mi dýchalo, jak mi Kale ležel natažený na prsou. Dýchal rychle stejně jako já. Sebrala jsem všechnu energii, která mi zbyla v těle, a poklepala mu na záda.

V odpověď zabroukal.

„Jestli na mně zase usneš,” škádlivě jsem ho varovala, „ukousnu ti péro.”

Kale sebou trhl, a pak se rozesmál. „Usnu vedle tebe a budu se mazlit s tím tvým sexy tělíčkem. Jak to zní?“

Zachvěla jsem se, když ze mě vyklouzl a převalil se na bok. Přitulila jsem se k němu blíž a použila jeho biceps jako polštář. „To bylo úžasné,“ zašeptala jsem s úsměvem.

Kale se líně usmál. „To teda bylo, miláčku.“

Opětovala jsem mu úsměv, ale pak jsem rychle ucukla. „Nepoužili jsme kondom. Zase.“

Kale vykulil oči, pak je zavřel a zaklel. „Omlouvám se, Lane. Ani jsem na to nepomyslel. Nezdá se, že bych to kolem tebe dělal často.“

Nemohla jsem si pomoct, ale uchechtla jsem se. „To je v pořádku. Jsem jen naštvaná, že mě taky nenapadlo ho použít, ale neboj se. Beru prášky a jsem čistá. Jsme v pohodě.“

Kale přikývl. „Já jsem taky čistý a je úleva, že bereš prášky. Chci tě mít dlouho jen pro sebe, než otěhotníš.“

Cítila jsem, jak mi srdce pokleslo až do žaludku.

„Kale,“ zašeptala jsem, „nehraj si se mnou.“

Zíral na mě šťastnýma štěněčíma očima a řekl. „Vypadám snad, že si hraju?“

To teda rozhodně ne.

Zírala jsem na něj. „Chceš, abychom měli dítě?“

„Chci, abychom měli všechno,“ odpověděl okamžitě.

Je tohle skutečné?

Nevěřila jsem si, kdybych promluvila, takže jediná věc, kterou jsem mohla udělat, bylo přitisknout se co nejblíže ke Kaleovi, abych mu ukázala, že jednoho dne jsem s ním taky chtěla všechno. Zavřela jsem oči a slíbila si, že si na chvíli odpočinu a popadnu dech. Pár minut nato jsem zaslechla, jak Kale volal mé jméno, ale znělo to, jako by byl někde v dálce. Když jsem nereagovala, ucítila jsem, jak se na mě dívá, a slyšela jsem, jak se směje.

„Kdo na kom teď usíná, mrně?“ Slyšela jsem, jak se chechtá, když nás přikrýval dekou a ovinul své tělo kolem mého.

Vrněla jsem spokojeností a těsně před tím, než jsem upadla do nejklidnějšího spánku za poslední roky, mi v hlavě zazněla poslední myšlenka.

Prosím, modlila jsem se, ať se z toho nestane další noční můra.

* * *

Vzbudila jsem se o něco později a zjistila, že Kaleova ložnice je stále plná světla z venku, což naznačovalo, že neuplynulo moc času, což mi připadalo divné, protože jsem měla pocit, jako bych prospala celý den, jak jsem byla odpočatá. Dala jsem si pozor, abych nevzbudila Kalea, když jsem si upravovala tělo proti jeho.

Ležela jsem a dívala se, jak spí, a zapamatovávala si každý jeho centimetr. Mohla bych takhle zůstat a sledovat ho navěky, ale když mi zakručelo v břiše, mlčky jsem vyklouzla z Kaleovy postele, natáhla si jeho jednoduché bílé tričko a usmála se, když mi spadlo do půli stehen.

Vyšla jsem po špičkách z jeho pokoje na chodbu a zastavila se v místnosti, kterou jsem objevila jako koupelnu. Upravila jsem se, přešla do kuchyně, postavila konvici na čaj a seznámila se s obsahem jeho ledničky. Rozhodla jsem se nám udělat sendviče. Věděla jsem, že bude mít hlad, až se probudí, a chtěla jsem pro něj udělat něco hezkého, takže nakrmit ho bylo mým zvoleným skutkem.

„Lane!“

Nad Kaleovým zaburácením jsem nadskočila a upustila nůž, kterým jsem rozřízla naše sendviče na půlky. Pak jsem se automaticky rozeběhla do jeho pokoje, když jsem uslyšela hlasitou ránu. Vyrazila jsem do chodby, rozběhla se ke dveřím jeho ložnice a sáhla po klice, ale dveře se otevřely dřív, než jsem je stačila otevřít a vběhla jsem přímo do Kaleovy nahé hrudi.

„Co?“ Zeptala jsem se zděšeně. „Co se děje?“

Kale se nadechl, položil mi ruce po obou stranách obličeje a přitiskl své čelo k mému. „Byla jsi pryč,“ řekl zděšeně. „Probudil jsem se a tys byla pryč. Myslel jsem… Myslel jsem-“

„Pššt, miláčku,“ konejšila jsem ho a objala ho.

Věděla jsem přesně, co si myslel. Myslel si, že od něj zase utíkám.

„Jsem tady, Kale,“ vydechla jsem a políbila ho na hruď. „Nikdy tě neopustím, slibuju.“

Objal mě tak pevně, až jsem myslela, že bych mohla omdlít. Po minutě mě pustil, pak se odtáhl a očima přejel po mém těle, než mě vtáhl zpátky k sobě a přitiskl mé tělo ke svému.

„Mám pocit, jako by ve mně byla nějaká příšera a šeptala mi do ucha, že to není skutečné.“

Přejížděla jsem mu rukama po zádech. „Všichni v sobě máme příšery, které nám lžou, že nemůžeme mít to, co je přímo před námi. Ta moje mi o tobě řekla to samé, ale prozatím se zdá, že naše příšery spolu vycházejí.“

Políbil mě na temeno hlavy. „Vypadá to tak.“

Objala jsem ho. „Měla jsem hlad a myslela jsem si, že ty ho budeš mít taky, až se probudíš, tak jsem nám dělala sendviče.“

Vydechl. „Promiň, miláčku. Jen jsem reagoval, když jsem tě nenašel vedle sebe.“

V břiše mi poletovaly motýlci.

Odtáhla jsem se a usmála se na něj. „Hned jak se najíme, se vrátím k tobě do postele.“

„To zní dobře,“ řekl s koutky rtů stočenými nahoru.

Políbil mě na nos, otočil mé tělo od toho svého, pak mě plácl přes zadek, aby mě donutil jít. Vyjekla jsem a Kale se zasmál.

„Moje oblečení na tobě vypadá dobře,“ zamumlal, když jsem šla před ním a zahnula do kuchyně.

Zachichotala jsem se. „To říkáš jen proto, že pod tím nic nemám.“

Kolem pasu se mi omotala paže, zatímco jsem pokračovala v přípravě sendvičů a skrz materiál trička mi sevřel prsa v dlaních, až jsem zaúpěla, jak mi ztvrdly bradavky.

„Zatímco jsi tady, nebudeš na sobě nosit nic jiného,“ zamumlal mi do ucha. „To je moje podmínka.“

Odfrkla jsem si. „To mají pro mě všichni nějaké podmínky, kterými se tu musím řídit?“

Kale se zasmál, políbil mě zezadu na hlavu a spustil ruce na moje boky. „Vypadá to tak.“

Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a usmála se. „Naštěstí jsou tyhle podmínky něco, co dokážu snést.“

Kale se tiše zachechtal, až se mu roztřásla hruď. Když jsme jedli sendviče a opírali se o kuchyňskou linku, rozhostilo se mezi námi příjemné ticho. Kale mě jednou rukou držel a v druhé měl sendvič.

„Máš pocit, že jsme si řekli všechno, co bylo třeba?“ Zeptala jsem se, když jsme dojedli.

Kale zavrtěl hlavou, když se posadil ke kuchyňskému stolu. „Vysvětlila jsi mi, proč jsi udělala to, co jsi udělala, a i když z toho nemám radost, rozumím tomu. Vím, že potřebuješ, abych ti vysvětlil svoji část toho všeho, ale nejdřív chci, abys slyšela něco, co tak opravdu myslím z hloubi srdce.“

Olízla jsem si rty. „Dobře.“

„Laney Baby,“ zašeptal, když jsem se mu posadila na klín a objala ho kolem krku. „Nikdy jsem ti to neřekl za střízliva, ale jsem do tebe zamilovaný. Už tomu tak je velmi dlouho a omlouvám se, že jsem ti to neřekl dřív.“

Slova, o kterých jsem snila tak dlouho, mi najednou připadala příliš těžká na to, abych je slyšela.

„Štěně,“ zamumlala jsem a spodní ret se mi roztřásl.

„Buď moje,“ naléhal. „Buď moje přítelkyně, moje snoubenka, moje manželka. Prosím, řekni, že budeš moje všechno, protože už jsi.“

On mě žádá o ruku? Hlava se mi zakymácela, jak mě naplnily emoce a naprostá nevíra.

„Není to příliš brzy?“ Zeptala jsem se s pocitem, že prožívám mimotělní zážitek. „Jsme zpátky v životě toho druhého teprve čtyři dny-“

„Už je dávno po termínu, miláčku,“ přerušil mě Kale. „Měl jsem tě požádat o ruku už před lety.“

Polkla jsem. „Nechci spěchat s ničím, čeho bys mohl litovat.“

Položil mi ruce po obou stranách obličeje a řekl. „Nikdy jsem s tebou ničeho nelitoval a nikdy nebudu. Jsi láska mého života a je mi líto, že jsem si to neuvědomil dřív. Omlouvám se, že jsem tě nechal myslet si, že něčeho s tebou lituju. Byl to jediný způsob, který jsem byl tehdy schopný vymyslet, abych tě od sebe odehnal.“

Málem jsem mu spadla z klína, ještě že mě pevně svíral a udržel mě tak na místě.

„Co tím myslíš?“ Zeptala jsem se s bušícím srdcem.

Odhrnul mi vlasy z obličeje a zkoumal mě pohledem.

„Vzpomínám si na všechno z té noci, kdy ses mi odevzdala,“ řekl. Strašně mě to šokovalo. „Měla jsi pravdu: Nebyl jsem tak opilý. Pití mi jen dodalo odvahu být s tebou tak, jak jsem chtěl. Byl jsem na tebe hrubý a neomalený, abys na mě byla naštvaná, tak abys se mnou nechtěla mít nic společného. Chtěl jsem, abys uvěřila tomu, že lituju, že jsem se s tebou miloval.“

Zamrkala jsem, jak mě zahalil závoj zmatku. „Já to nechápu.“

Opravdu nelituje toho, že jsme byli spolu?

„Bál jsem se… Bál jsem se toho, co by si o mně mysleli tvoji rodiče, moji rodiče, tvůj strýček a tví bratři.“ Vztekle zavrtěl hlavou. „Nechtěl jsem ztratit tvou rodinu ze svého života a myslel jsem, že by mě nenáviděli, kdybychom se dali dohromady. Řekla jsi mi, že si myslíš, že jsi špinavá kvůli tomu, že ke mně chováš romantické city, protože jsme si byli tak blízcí a já to cítil úplně stejně. Měl jsem pocit, že využívám tvého pobláznění.“

Moje pobláznění.

„Nebylo to pobláznění, Kale,“ zašeptala jsem. „Milovala jsem tě.“

Polkl. „Je to pořád minulý čas?“

Řekni mu to.

Zavrtěla jsem hlavou. „Nikdy jsem tě nepřestala milovat. Zaryl ses hluboko do mých kostí. Nikdy bych nemohla nikoho milovala tak jako miluji tebe.“

„Jak mě miluješ?“ Zeptal se a nervózně se kousl do spodního rtu.

Rty mi cukaly. „Ne jako bratra.”

Podíval se na naše těla uvolněná z milování a zasmál se. Ten zvuk mě zahřál u srdce.

„Vezmi si mě, Lane,“ téměř žadonil. „Slibuji, že tě budu milovat, opatrovat a starat se o tebe až do posledního dechu. Prosím, buď moje.“

Zíral na mě, jako bych o tom vůbec musela přemýšlet.

„Ano,“ přikývla jsem a celé tělo se mi třáslo. „Ano, vezmu si tě.“

Políbili jsme se a já to přerušila smíchem.

„Co je tu k smíchu?“ Zeptal se Kale pobaveně.

Zavrtěla jsem hlavou. „Jen by mě zajímalo, co si o tom pomyslí mí bratři a všichni ostatní. Hej, hádejte co? Kale a já se budeme brát – překvapení!“

Ne že by mi záleželo na tom, jakých reakcí se nám dostane, ale stejně mě to zaujalo.

„Lane,“ Kale se uchechtl, „tvoji bratři vědí, že jsem tě celé ty roky miloval.“

Spadla mi brada.

„Jo,“ řekl a usmál se mému výrazu, „řekl jsem jim to pár měsíců po Kadenově smrti. Řekl jsem jim, co se mezi námi stalo. Řekl jsem jim, co jsem ti řekl, co jsem udělal, abych ti ublížil, abych tě od sebe odehnal.“

„Co na to řekli?“ Zeptala jsem se, byla jsem zvědavá.

Kale si odfrkl. „Řekli mi, že jsem zasranej idiot, což taky jsem, kvůli tomu, že jsem si myslel, že by se ke mně otočili zády. Řekli, že by obětovali svou levou ruku, aby zajistili, že skončíš s někým, jako jsem já, protože věděli, že se k tobě nikdy nebudu chovat špatně a že tě budu milovat víc než sám život. Řekli, že by byli rádi, kdybychom byli spolu.“

„Opravdu? Páni.“

Kale přikývl. „I když věděli, že tě miluju, byli si jistí, že se nevrátíš domů, a tak se mě pokusili znovu dotlačit k randění, ale neměl jsem zájem.“

Zírala jsem na něj. „Chceš mi říct, že jsi s nikým nebyl od té doby, co jste se s Drew rozešli?“

To by byly roky, kdyby řekl ano.

„Proč?“ Zeptala jsem se, když přikývl.

„Rozhodl jsem se počkat, až se vrátíš domů,“ zamumlal.

„Proč?“ Tlačila jsem na něj.

Kale si olízl ty svoje velmi lákavé rty. „Abych to mohl rozehrát na tebe a pokusit se získat tvé srdce zpátky, protože jsem jeho právoplatný majitel.“

Zničil mě. „Nemůžu uvěřit, že to říkáš.“

Vzal mé ruce do svých. „Je to pravda, miláčku. Čekal jsem na tebe posledních pět let. Počkal bych padesát, kdyby bylo třeba.“

„Mám pocit, že je to sen,“ zavrtěla jsem hlavou. „Říkáš mi všechno, co jsem vždycky chtěla slyšet.“

Usmál se. „Teď můžeme mít všechno, co jsme vždycky chtěli.“

Začala jsem se třást.

„Opravdu to uděláme?“ Zeptala jsem se, když mě naplnila čistá radost. „Opravdu budeme spolu?“

„Až do mého posledního dechu,“ přísahal Kale.

Moje srdce nevědělo, co dělat. Cítilo pro jednou něco jiného než zlomenost a bylo blízko k ukončení provozu. Přitiskla jsem se čelem k jeho.

„V den, kdy jsi odešla, mi trvalo celé dvě vteřiny, než jsem si uvědomil, že bych pro tebe zemřel,“ zamumlal.

Ach.

Roztřeseně jsem se nadechla a řekla. „Pomalu jsem umírala, čekala na tebe, a to myslím doslova – nemůžu bez tebe žít.“

„Už nebudeš muset,“ přísahal Kale a přitiskl se čelem k mému. „Budu s tebou až do dne, kdy mé srdce přestane bít. Jsi pro mě vším. Rozumíš tomu? Naprosto. Zasraně. Vším.“

Z očí mi vytryskly slzy a skutálely se mi po tvářích.

„Moc tě miluju.“

Kale se široce usmál. „Taky tě miluju, Laney Baby, a když si pomyslím, že za to můžeme poděkovat tvému strýčkovi, že nás dal zase dohromady,“ řekl a přitulil se nosem k mému.

Vřele jsem se usmála. „Moc mi chybí.“

„Já vím, miláčku, ale znovu ho uvidíme. Uvidíme se taky s tetou Teresou, Lavender a Kadenem.“ Strčil mi nos do ohbí krku. „Máme se na co těšit, až zestárneme, miláčku.“

Chtěla jsem zestárnout s Kalem.

Mým Kalem.

Radostně jsem se usmála. „To máme.“

„Všechno by bylo úplně jiné, kdyby ses nikdy nevrátila domů,“ zamumlal a objal mě pevněji.

„Já vím,“ řekla jsem a kývla proti němu. „Věci by se nikdy nezměnily.“

„Až do Harryho?“ Zeptal se Kale a políbil mě na rameno.

„Jo,“ vřele jsem se usmála a zavřela oči, jak jsem se koupala v lásce, kterou mi můj budoucí manžel dával. „Až do Harryho.“

Mlčeli jsme, zatímco jsme se vyhřívali při doteku toho druhého.

„Jsi moje nastávající paní Huntová,“ zamumlal Kale.

Nevěděla jsem proč, ale propukla jsem v smích, když jsem si vzpomněla na časy, kdy jsem si přesně tahle slova čmárala po školních denících a sešitech a přála si, aby se jednoho dne tahle slova vyplnila. Netušila jsem, že ten den přijde. Dostat se k němu nebylo snadné, ale brzy nadejde a já budu šťastná. Nic jiného, jen zatraceně šťastná.

A víte co? Můj strýček Harry měl pravdu. Zasloužila jsem si to.