UH - 10. kapitola

Překlad: Lucie

Kor.: Klára

Sedmnáct let (před devíti lety)

 

Moji bratři se mě chystali zatraceně zabít.

S Laytonem by se dalo domluvit, ale s Lochlanem ne, ten by mě převálcoval jako vražedný býk. Dokonce i Kale by mě mohl roztrhnout, když by pochopil, že jsem lhala rodičům a vyrazila na párty místo toho, abych zůstala v domě své kamarádky, jak jsem jim řekla.

Plán byl nenapadnutelný – tedy až do té doby, dokud mí bratři, Kale a jejich kamarádi nepřišli na zmíněnou párty.

„Jsem mrtvá,“ zašeptala jsem si sama pro sebe, když jsem se posadila na víko u záchodu v koupelně v patře.

Byla jsem v tomhle masivním domě na okraji města, kde se několikrát do roka konala obrovská párty. Slýchávala jsem o nich přes dva roky od starších holek ve škole, které z nich byly hotové. Muž a žena, kteří vlastnili dům, byli neustále pryč kvůli práci, takže jejich syn pořádal párty pokaždé, když se nudil.

Litovala jsem, že jsem kdy souhlasila s tím, že přijdu, i když jsem se bavila, než se objevili moji bratři a Kale. Žádné množství zábavy nestálo za to, že bych se musela s těmi třemi vypořádat, když na mě byli naštvaní.

„Lane?“ Za dveřmi koupelny se ozvalo zašeptání známého hlasu. Pak se ozvalo troje tvrdé zaklepání na dřevo.

Byla to Lavender.

Lavender Greyová – to bylo její skutečné jméno – byla moje kamarádka. Před dvěma lety se přistěhovala k nám do ulice a okamžitě se z nás staly kamarádky. Objevila se v mém životě krátce poté, co šlo všechno do háje s Annou a Ally. Byla jsem tak šťastná, že se k nim nepřidala ani k těm dalším podlým holkám ve škole. Poznala, jaké byly, aniž bych jí musela říkat, že dokážou být hnusné.

Poflakovaly jsme se spolu každý den a rychle se z nás staly nejlepší kamarádky. Nebyla podobná nikomu, koho jsem kdy poznala. Byla neuvěřitelně upřímná a neměla žádné kecy. Ten první den, kdy jsem ji poznala, jsem byla naštvaná na Kalea, protože na poslední chvíli zrušil naše plány, které jsme měly a já do ní doslova vrazila v supermarketu, kde jsme se s Kalem měli setkat. Zamumlala jsem omluvu a ona řekla, že když se někomu omlouvám, měla bych to tak i myslet. Zpočátku jsem si pomyslela, že je to trochu mrcha, ale rychle jsem zjistila, že byla přímá a řekla vše, co si myslela, a to se mi líbilo. Líbilo se mi, jak byla naprosto jiná než já.  Nedusila věci v sobě jako já, byla otevřená kniha.

Nejenže mě rozptylovala z Kaleovy nepřítomnosti v mém životě, ale pomáhala mi stát se nezávislejší se svým ´nepotřebuju chlapa abych byla šťastná´ postojem, který na mě trochu přenášela – ale moc ne, protože jsem stále byla posedlá Kalem, ale bylo to dost na to, aby mě držela od přemýšlení nad ním každou vteřinu každého dne.

V tomto bodě mého života se Kale a bratři vraceli domů na víkendy z univerzity v Londýně a sem tam nějaké víkendy vynechali. Stále jsme si byli blízcí, ale s Kalem to bylo něco jiného. Po našem nakupovacím dni se věci mezi námi změnily. Měla jsem pocit, že ho ztrácím. Momentálně nebyli s Drew spolu a v Londýně dělal Bůh ví co s Bůh ví kým, zatímco já jsem byla v Yorku s rodiči, strýčkem a babi. Kdyby do mého života nevstoupila Lavender, mohla jsem zemřít na osamělost a nudu.

„Lane,“ ozval se Lavendřin hlas. „Pusť mě dovnitř.“

Vyskočila jsem na nohy, odemkla dveře a postavila se stranou, aby mohla vejít. Znovu jsem k nespokojenosti lidí na druhé straně, kteří si potřebovali odskočit, rychle zamkla.

„Pospěšte si, sakra!“ Vykřikl někdo a na dveřích se ozvalo zabouchání.

„Ještě minutku!“ Zavolala jsem.

Podívala jsem se ode dveří na Lavender, a když jsem uviděla, že její ruce jsou prázdné, spadl mi obličej.

„Omlouvám se.“ Landender svraštila obličej, když uviděla můj výraz. „Snažila jsem se najít něco, co by sis mohla vzít na sebe, ale žije tu jen kluk a holčičí oblečení, které jsem našla v jeho pokoji – které jak předpokládám patří jeho přítelkyni – je zatraceně ve velikosti čtyři.“

„Kruci,“ zasténala jsem a položila si obličej do dlaní, než jsem je spustila, abych se podívala dolů na své oblečení.

Měla jsem na sobě sepranou džínovou mini sukni a černé ustřihnuté tričko, které mělo vepředu bílým písmem vytisknuté „KOKETA“. Bylo to tak hloupé rozhodnutí vzít si na sebe takhle odhalující oblečení. Nelíbily se mi ty pohledy a návrhy od náhodných kluků na párty a mohla jsem za to vinit jenom sebe.

Kdybych na sobě měla své obvyklé oblečení a brýle, nezavadili by o mě pohledem. Při myšlence na své brýle jsem zvedla ruce k očím a lehce si je promnula, přičemž jsem sebou škubla nad tím pálením. Měla jsem kontaktní čočky, které mi nedávno dali rodiče, ale nenáviděla jsem je, protože mě z nich bolely oči.

„Neměla jsem si tohle oblékat,“ zamumlala jsem, když jsem se posadila zpátky na víko záchodu.

Lavender měla podobný outfit tomu mému, ale místo mini sukně měla krátké šortky. Sedla si vedle mě na bobek a položila mi ruce na holá stehna.

„Vypadáš neuvěřitelně žhavě a chtěla jsi zkusit něco jiného – na tom není nic špatného. Už si na sebe znovu takové oblečení brát nemusíš ani nikdy nemusíš chodit na párty, ale přinejmenším jsi ostatní ujistila, že jsi udělala něco teenagerského ve svém životě obsypaném knihami.“

Nadzvedla jsem obočí. „‘Teenagerský’ není slovo, Lav.“

„Já vím, že ne,“ vyhrkla. „Uniká ti pointa, Knihomole.“

Knihomole: tak mě nazvala.

Zasmála jsem se. „To teda nejsem. Slyšela jsem tě čistě a jasně a souhlasím s tebou, ale mí bratři a Kale nebudou.“

Zakřenila se. „Tvé bratry dokážu pochopit, ale Kale si za tohle nemůže z tebe utahovat.“

„To neznáš Kalea,“ zamumlala jsem.

Postavila se a nastavila mi ruce, když zrovna někdo zabouchal na dveře a zakřičel. „Pospěšte si tam!“

Položila jsem ruce do těch Lavendřiných a povzdechla si, když mě vytáhla na nohy.

„Nemrač se – možná bychom se mohly dostat ven, aniž by si nás všimli,“ řekla s mrknutím.

Přikývla jsem a snažila se zůstat optimistická.

„Prostě se mě drž a nezvedej hlavu.“

Použila jsem volnou ruku, abych Lavender zasalutovala, a jakmile otevřela dveře, následovala jsem ji ven z koupelny. Zavrčela jsem, když dva kluci spěchali kolem dvou holek čekajících ve frontě na záchod a strčili do mě.

„Kreténi!“ Lavender se na ně vrhla a přitáhla si mě blíž.

Vymotávaly jsme se kolem těl lidí, která se povalovaly na chodbě, než jsme se dostaly na vrchol schodiště. Vypustila jsem ze sebe nervózní výdech a Lavender mi uklidňujícím způsobem stiskla ruku, než se ujala vedení a začala scházet ze schodů.

Když jsme dorazily k patě schodiště, Lavender se náhle zastavila, což způsobilo, že jsem ji narazila přímo do zad. Můj obličej zasáhl její zadní část hlavy a já vykřikla bolestí. Instinktivně jsem pustila Lavendřinu ruku a zvedla jsem si ruce k pulzujícímu nosu.

„Co tady děláš?“ Udeřila na někoho Lavender.

Uslyšela jsem mužské uchechtnutí. „Jsem tady, abych se bavil. Není pochyb o tom, že ty taky, když jsi takhle oblečená, holčičko.“

„Neříkej mi tak!“ Zavrčela Lavender.

Pohlédla jsem kolem své kamarádky, abych se podívala na osobu, kterou byla připravená roztrhat na kusy a povzdechla jsem si. Daven Eanes. Lavendřin přítel, se kterým se neustále dávala dohromady a zase rozcházela, jak tomu bylo zrovna teď.

„Nebuď taková, Lav. Jenom tě škádlím.“

Lavender zavrčela. „Jasně, že jo.“

Obvykle tu přezdívku milovala, ale protože nebyli spolu, bolelo ji, když jí tak říkal. Řekla mi to.

„Podívej,“ řekl Daven a přistoupil k mé kamarádce, „můžeme si promluvit někde v soukromí? Chybíš mi, holčičko. Musíme to vyřešit. Je nám souzeno být spolu. Miluju tě.“

Nespadni do toho, Lavender, přála jsem si.

„Musím odejít s Lane,“ odpověděla Lavender Davenovi místo toho, aby mu řekla, aby se šel vycpat.

Daven zamrkal jasně šedýma očima, pak se jeho pohled stočil kolem Lavender, než o vteřinu později přistál na mě. Zvedl obočí, když Lavender udělala krok stranou, čímž mě kompletně vystavila. Měla jsem pocit, že bych potřebovala sprchu, když Daven líně přejel pohledem po mém těle od hlavy až k patě a znovu nahoru. Cítila jsem se kvůli tomu špinavě, a ne v dobrém slova smyslu.

„Lane?“ řekl Daven, v jeho tónu byl zřejmý šok. „Zatraceně, vypadáš žhavě.“

Vážně? Myslím tím, Lavender to říkala, ale já jí doopravdy nevěřila.

„Děláš si ze mě srandu?“ Vybuchla Lavender a znovu se přesunula přede mě.

Díky Bohu.

„Tak jsem to nemyslel,“ Daven se rychle obhajoval před Lavender. „Myslel jsem tím, že vypadá jinak než obvykle, to je všechno… Jsi dnes nádherná, holčičko.“

Ale prosím tě.

„Nemůžeš mu zase naletět na tyhle řečičky, Lav,“ zašeptala jsem Lavender, která ztuhla.

Daven mě slyšel a zúžil na mě své oči, když se natáhl a vzal Lavendřiny ruce do svých. Znovu se na ni soustředil a usmál se tím svým dechberoucím úsměvem, který vždy uchvátil mou nešťastně zamilovanou kamarádku. Nemůžu tvrdit, že to nebylo rozptylující, protože bylo. Měl úsměv, který vás zastavil a mohli jste jen zůstat zírat a on to věděl.

Daven Eanes byl bastard, který používal svůj neuvěřitelně dobrý vzhled, aby mohl vyjebávat s mojí kamarádkou pořád a pořád dokola. Neustále se hádali ohledně nedostatku úcty k ní a Lavender už z toho šílela.

„Dej mi jen pět minut, holčičko,“ prosil. „Potřebuju s tebou mluvit.“

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem uslyšela Lavendřin povzdech, který naznačoval, že se rozhodla ještě před tím, než to řekla nahlas. Otočila se na mě a její oči mě prosily, abych nedělala scénu. Ignorovala jsem Davenův pohled na jejím zadku a soustředila jsem se na svou kamarádku.

Protočila jsem oči. „Zítra nad ním zase budeš brečet, ale jestli si s ním chceš promluvit, tak do toho. Počkám na tebe.“

Lavender zaplavila úleva a její tvář prosvítil jasný úsměv. „Dlužím ti to, Knihomolko.“

„Jestli mě mí bratři chytí, dlužíš mi víc než to,“ zabručela jsem, když Daven vzal Lavender za ruku a odváděl ji ode mě.

V jedné chvíli byla Lavender přímo přede mnou a v další byla nahrazena nějakým vysokým opilým klukem, který mi bezostyšně zíral na prsa, zatímco se kymácel na svých nestabilních nohách.

„Můžu ti pomoct?“ Zeptala jsem se naštvaně.

Jeho přivřené krví podlité oči se setkaly s mýma a přikývl, i když vypadal, že bude zvracet.

Odtáhla jsem se od něj a řekla. „Ne v tomhle životě, kámo.“

Měla jsem v plánu mu ukázat prostředníček, ale zády jsem narazila do něčeho tvrdého a kolem pasu mě chytily ruce, které mě přerušily.

„Opatrně, drahoušku,“ řekl jeho chraplavý hlas.

Život ke mně nemohl být tak krutý.

„Promiň,“ řekla jsem hlasem, který nebyl můj, a doufala jsem, že si Kale nevšimne, že jsem to byla já, kdo do něj vrazil.

„Nedělej si s tím starosti – hej, jsi v pohodě?“

K čertu, proč se musel o každého starat? Proč nemohl být jako normální kluk a prostě si jen hledět svého? Znala jsem odpověď na své otázky ještě před tím, než jsem na ně pomyslela. Protože Kale byl starostlivá a dokonalá lidská bytost, která byla vždy kolem – to byl důvod proč.

V posledním mizivém pokusu skrýt svou identitu, jsem si rukama zakryla obličej, když se Kale kolem mě naklonil. „Jsi si jistá, že jsi – počkej chvíli. Skloň ruce.“

Věděl to. Slyšela jsem, jak se jeho hlas změnil, když se v jeho mysli objevilo něco, co mě prozradilo. „Proč?“ Zabručela jsem do svých rukou.

„Raději se na věci dívám,“ zavrčel. „Doufám, že nejsi ta, kdo si myslím, že jsi.“

Zasténala jsem a spustila ruce ze svého obličeje.

„Lane?“

Ach, do hajzlu.

Radši jsem si měla nechat obličej zakrytý. To by mě totiž uchránilo od mučení dívat se na něj, když vypadal jako zatracený řecký bůh. Měl na sobě tmavé džíny a modrou zapínací košili s límečkem a rukávy vyhrnutými k loktům. Nikdy jsem si nemyslela, že vyhrnuté rukávy můžou být na chlapech tak atraktivní, ale zatraceně, fakt byly. Měl na sobě ještě čepici, která se barevně shodovala s jeho kalhoty. Přísahám Bohu, že ten pohled na něj dělal hříšné věci s mými ženskými partiemi.

Vypadal. Zatraceně. Žhavě.

Zírala jsem na něj s rozšířenýma očima a zjistila jsem, že mu nemůžu odpovědět, protože jsem měla stažené hrdlo neslušnými návrhy. Rychle jsem si odkašlala od toho hříchu a zvedla jsem ruku ke krku, abych se na něm nešikovně poškrábala.

„Ahoj, Kale.“

Provrtával mě svýma krví podlitýma očima.

„Ahoj, Lane,“ zavrčel.

Nevinně jsem se usmála. „Je fajn tě tu potkat.“

„Jo,“ odpověděl, jeho hlas zněl nebezpečně. „Jo, fajn.“

Spustila jsem ruku vedle boku a zamračila se. „Neřekneš mým bratrům, že jsem tady, viď?“

Neodpověděl, což mě znervózňovalo, tak jsem se rozhlédla, abych se ujistila, že nejsou nikde v bezprostřední blízkosti. „Kale, jsi můj nejlepší kamarád. Nemůžeš mě strčit pod autobus,“ prosila jsem. „Víš, že Lochlanovi přeskočí a ztrapní mě.“

Layton bude jen zklamaný a dá mi přednášku o nebezpečí na večírcích, alkoholu a klucích. Lochlan by na druhou stranu zešílel, a kdybych neměla Laytona na své straně, aby situaci uklidnil, usmažil by mě.

Kale se sám pro sebe zašklebil, a pak řekl, „Neměla bys tady být.“ Sklonil pohled na mé tělo a polkl. „A rozhodně ne takhle oblečená.“

Cítila jsem se trochu v euforii, když jeho oči putovaly po mém obnaženém břiše a nohou o trochu déle, než bylo nutné. „Prosím tě, je to jen sukně a tílko,“ řekla jsem a mávla nad tím rukou.

Olízl si rty. „Byly tvoje nohy vždycky takhle dlouhé?“

Podívala jsem se dolů na svoje nohy, pak zpátky na Kalea se zvednutým obočím. „Už od svých dvanácti měřím sto padesát dva centimetrů. Pořád jsou krátké a tlusté.“

Jeho oči se nezvedly od zmíněných nohou. „Nevypadají tlustě. Vypadají dlouze.“

Odfrkla jsem se a potřásla hlavou. „Přicházíš o rozum.“

„Myslím, že máš pravdu, protože tvoje nohy teď vážně vypadají dobře – a stejně tak i zbytek. Odkdy se takhle oblékáš?“ Zeptal se a trochu se zhoupl.

„Jsi opilý?“ Rychle jsem ho popadla za ruce. „Kolik jsi toho vypil?“

„Jsem v pohodě, jen trochu přiopilý.“ Pokrčil rameny. „Měl jsem jen pár plechovek piva, ale když jsme sem přišli, měl jsem pár panáků Jack Danielse. Myslím, že byly tři. Nebo možná čtyři?“

Whisky? Pomyslela jsem a uniklo mi zasténání. Brilantní.

Strýček Harry miloval Jacka Danielse, ale vždycky říkal, že to bylo pití pro dospělé chlapy z určitého důvodu, a když jsem viděla Kalea bojovat, aby udržel rovnováhu, jen to dokazovalo, že jeho teorie byla správná. Sice opilecky nemumlal a stále byl sám sebou, ale pomalu začínal odpadat.

Otevřela jsem pusu, abych se ho zeptala, jestli nechce donést sklenici vody, ale z ničeho nic se po jeho boku objevily dvě holky, které se na něj nestydatě věšely a chichotaly se. „Ahoj, Kale,“ zavrněla zrzka vlevo. „Pamatuješ si mě?“

„A mě?“ Zamumlala její blonďatá kamarádka.

Pohlédla jsem na ně, zatímco ve mně vířil hněv a žárlivost. „Jestli se musíte ptát, možná jste ani jedna nebyla dost působivá.“

Sevřela jsem rty, když jsem si uvědomila, že jsem to řekla nahlas, zatímco Kale se usmál. Obě holky ho ignorovaly a zúžily oči na mě, ale Kale jim zabránil, aby se ke mně přiblížily – díky Bohu. Udělal krok dopředu a zablokoval mé tělo svým.

„To si nemyslím, dámy.“

Uslyšela jsem otrávené stěžování a hrozby, ale místo toho, aby se Kale na své ex-matrace naštval, zdvořile je odmítl a poslal je pryč s přáním skvělé a bezpečné noci.

I přiopilý byl téměř perfektní, a to mě neskutečně iritovalo. Otočil se čelem ke mně a usmál se. „Jsou tvé drápky zatažené, koťátko?“ Zeptal se.

Předstírala jsem, že nevím, o čem to mluví. „Můžu ti přinést trochu vody?“ Zeptala jsem se.

Potlačil smích a vzal mě za ruku, čímž vyslal elektrický náboj odshora dolů po mé páteři. „Pojď se mnou. Chci si s tebou promluvit někde, kde tě uslyším.“

Následovala jsem ho a překvapilo mě, že mě vede zpátky ke schodům, ze kterých jsme s Lavender právě sestoupily. Při pomyšlení na svou kamarádku jsem ztuhla. „Sakra, Lavender,“ zabručela jsem a podívala se přes rameno, ale nikde jsem ji neviděla.

Pravděpodobně byla stále s tím kreténem Davenem.

„Kam mě to vedeš?“ Vykřikla jsem nad hlasitou hudbou na Kalea.

„Někam, kde bude ticho,“ odpověděl a vedl mě dlouhou chodbou, pak zabočil doprava a otevřel první dveře nalevo. Vstoupili jsme do bílé ložnice, která byla osvětlena tlumených světlem v rohu místnosti.

„Čí je takhle ložnice, štěně?“ zeptala jsem se Kalea.

Uslyšela jsem dveře, jak se zavřely.

„Je to pokoj pro hosty.“

Zamrkala jsem a obrátila se k němu, jenom abych ho našla opřeného o nyní zavřené dveře ložnice. „Jak víš, že je to pokoj pro hosty?“ Vyptávala jsem se.

Usmál se. „Už jsem tady na párty párkrát byl.“

Protočila jsem oči, nechtěla jsem vědět, kolik holek píchal v tomhle domě, nebo v téhle místnosti. „Nechci tady být, jestli si sem vodíš holky na sex.“

Zvedl obočí. „Nikdy jsem tu s nikým sex neměl. Jenom vím, že je to pokoj pro hosty.“

Podívala jsem se na něj, a když jsem uviděla pravdu v jeho přimhouřených očích, přikývla jsem.

„Pojď sem,“ řekl.

Zamrkala jsem. „Proč?“

Pokrčil rameny. „Protože chci.“

„Dobře,“ řekla jsem s tázavým pohledem a přešla k němu. Zastavila jsem se od něj jen několik centimetrů.

„Dole jsi neodpověděla na mou otázku,“ zamumlal a natáhl se, aby mi na nahé boky položil ruce, čímž se mi rozšířily oči.

Zamrkala jsem nad zvukem mého tlukoucího srdce.

„Jaká byla tvoje otázka?“ Zeptala jsem se, aniž bych si vzpomněla na něco, co řekl, protože na mně byly jeho ruce.

Ušklíbl se. „Řekl jsem, odkdy se takhle oblékáš?“

Nervózně jsem polkla. „Od dnešní noci. Je to Lavendřino oblečení. Já si ho jen půjčila.“

Vsál spodní ret do pusy a znovu po mně přejel pohledem. Díval se na mě, jako kdyby oceňoval to, co viděl. Díval se na mě, jako kdybych nebyla dítě, nebo jeho nejlepší kamarádka. Díval se na mě, jako kdyby… po mně toužil.

„Odkdy se na mě díváš takhle?“ Zeptala jsem se. Dýchání se mi rapidně zrychlovalo.

Kaleovy oči žhnuly žárem, když se na mě usmál. „Od té doby, co nosíš ty přiléhavé džíny a co jsem tě viděl v podprsence dva měsíce před tím, než ti bylo šestnáct. Začala jsi vypadat víc jako žena než jako malá holka.“

Málem jsem spadla. Opravdu si mě tehdy všiml?

Protočila jsem oči jako kdyby to, co řekl, mě nijak neovlivňovalo. „Je to mýma prsama, že jo?“ Zeptala jsem se ho škádlivě.

Snažila jsem se, abych to zahrála co nejlíp.

Kalův pohled se přesunul na můj hrudník. „Vždycky je to prsama, Lane.“

Nemohla jsem si pomoct a zasmála se. „Perverzáku.“

„Hej,“ usmál se a pohlédl zpět na mě svýma očima v barvě whisky. „Zeptala ses.“

Hravě jsem do něj strčila. „Jestli jsi skončil s tím škádlením, můžeme se vrátit zpátky dolů.“

Ani se nepohnul.

„Kdo říká, že tě škádlím?“ Zamumlal.

Odkašlala jsem si. „Já to říkám.“

„Proč?“ Zeptal se.

Chtěl seznam?

„Protože jsem tvoje nejlepší kamarádka, jsem jako tvoje sestra, a ještě mi nebylo osmnáct,“ zadrmolil jsem. „To jsou tři věci, které mi vždy připomínáš, když mluvíme o něčem, co se týká sexu.“

Kaleův jazyk přejel přes spodní ret, čímž si získal mou plnou pozornost. „Říkám ty věci pro tvůj prospěch, ne můj.“

„Co to sakra znamená?“ Zeptala jsem se a zvedla obočí.

Zamrkal a odvrátil pohled. „Do prdele. Nic. Zapomeň, že jsem řekl-“

„Ach, tak to ne,“ prohlásila jsem a chytila ho za košili, když se ode mě snažil odvrátit.

Kale zavrčel, ale nebránil se mému držení.

„Vysvětli to,“ dožadovala jsem se. „Hned.“

Vzhlédl ke stropu, pak zase dolů na mě a řekl. „Co chceš, abych řekl, Lane?“

„Chci, abys mi řekl, co jsi tím myslel.“

Jeho čelist se zatnula. „Jsi si jistá, že to chceš slyšet?“ Zeptal se.

„Zeptala jsem se, nebo ne?“

Olízl si rty a řekl, „Já vím… vím, že… mě máš ráda.“

Ucítila jsem, jak mi tlukoucí srdce spadlo až do břicha.

Buď v pohodě.

„C-C-Cože?“ Zakoktala jsem.

Buď zatraceně víc v pohodě!

Odkašlala jsem si. „Řekni to ještě jednou?“

Podíval se na mě. „Vím to už několik let, že mě máš ráda tímhle způsobem.“

Nechápala jsem, co se to dělo.

„Proč si to myslíš?“ Zeptala jsem se. Snažila jsem se nevypadal tak užasle, jak jsem se cítila.

„Ale no tak, Lane,“ řekl a jeho rty se lehce zkroutily. „Viděl jsem způsob, jak se na mě díváš, jak se chováš, když mluvím o Drew nebo jiných holkách – a viděl jsem tvé čmáranice na zadních stránkách školních sešitů.“

To. Nemůže. Být. Pravda.

Zděšeně jsem vydechla. „Cože?“

„Lane miluje Kalea“ – zakřenil se – „a můj osobní favorit, Paní Lane Huntová.“

Tohle se nestalo.

„Ach můj Bože,“ vydechla jsem a snažila se od něj odstrčit.

Smál se a zakymácel se, když mě chytil. „Nebuď v rozpacích.“

V rozpacích? Vykřikla moje mysl. Jsem zasraně ponížená.

„Nech mě jít,“ prosila jsem. „Ach můj bože, už se ti ani nemůžu znovu podívat do očí.“

Kale se i nadále smál, zatímco jsem bojovala proti jeho držení, což se mi dostávalo pod kůži.

„Přestaň se mi smát!“ Vykřikla jsem.

Přitiskl si tvář na mé vlasy, čímž zastavil mé pohyby. „Nesměju se tobě, jen tvojí reakci, že vím, že tě přitahuju.“

Povrch mé tváře byl jako supernova.

„Sklapni, Kale!“

„Ach, přestaň,“ řekl a znovu se zasmál. „Jestli se díky tomu budeš cítit líp, taky mě přitahuješ.“

Všechno se zastavilo.

Moje srdce.

Moje dýchání.

Čas.

„Hraješ si se mnou,“ zašeptala jsem do ticha.

Šťouchl mě do hlavy obličejem. „Podívej se na mě.“

Udělala jsem to.

Zvedla jsem hlavu, dokud jsem se nedívala do jeho překrásné tváře. „Nehraju. Přitahuješ mě.“ Řekl, zatímco se mi díval do očí a jeho oči ke mně také mluvily.

Říkal pravdu. Cítila jsem, jak se mi otevřela pusa.

„Odkdy?“ Zeptala jsem se překvapeně.

Nesměle se usmál. „Řekl jsem ti to. Všiml jsem si tě dva měsíce před tvými šestnáctými narozeninami. Byla jsi naštvaná na Annu O´Learyovou a Ally Dayovou, dostalo se ti to do hlavy a chtěla jsi změnu. Den předtím jsem si všiml, že ses, um, zakulatila, ale když sis nechala udělat vlasy a koupila si nové oblečení, zdůraznilo to vše, co mě na tobě přitahovalo. Bylo to jako záchvěv čistého chtíče, který byl přímo namířen na mýho ptáka. Většinu toho dne a mnoho dalších jsem se snažil skrýt, jak jsem z tebe tvrdej.“

Nemohla jsem dělat nic jiného než na něj zírat s doširoka otevřenýma očima a pomyslela jsem si. Říká to všechno jen proto, že se trochu napil?

„Já vím,“ vydechl a přerušil mě tak. „Tohle přiznání je jak zásah z čistého nebe, ale kurva, dnes večer vypadáš tak neuvěřitelně sexy, a když ses na mě dole podívala s tou touhou v očích a byla jsi tak neurvalá na ty holky, stálo mě všechnu sílu, abych tě nepolíbil a nedotknul se tě.“

Zvedla jsem levou ruku na pravou paži a štípla se do kůže. Trhla jsem sebou nad tou bolestí a Kale se zamračil. „Proč jsi to udělala?“

„Jen jsem se ujišťovala, že se mi to nezdá,“ odpověděla jsem.

Chvíli na mě upřeně zíral, a pak jeho úchvatný úsměv zkřivil ty lahodné rty. Taky jsem se na něj usmála a znovu jsem ho chytila, jak se mu podlamovaly nohy.

„Sakra,“ zabručel a lehce zavrtěl hlavou. „Whisky udeřila v tom nejhorším možném čase.“

Zachichotala jsem se. „Mám pocit, jako kdybych o tobě měla udělat vtip, jak nezvládáš alkohol.“

Kaleovy rty se zkroutily. „Dej si pár piv a několik panáků Jacka Danielse a uvidíme, jak dlouho dokážeš stát na nohou.“

Zakřenila jsem se. „Deset liber, že bych vydržela déle než ty.“

Kale si olízl rty a upřel svůj pohled na mou pusu. „Takovou sázku přijímám.“

Ušklíbla jsem se. „Přestaň se na mě dívat, jako kdybys mě chtěl sníst.“

„Ale já tě chci sníst.“

Moje hravost zmizela. „A jak bys to chtěl přesně udělat?“

Kale zavrčel. „Nejsme dnes nějací odvážní?“

Škádlivě jsem se usmála. „Snila jsem o takových konverzacích s tebou. Řekněme, že jsem připravená je hrát i v reálném životě.“

Trochu si skousl spodní ret, podíval se dolů na moje tělo a udělal malý krok zpátky. „Nech mě se podívat.“

Zvedla jsem obočí. „Můžeš se podívat.“

Ušklíbl se, když zvedl ruku a ukazováčkem naznačil kruhový pohyb. Chtěl, abych se otočila. Hravě jsem potřásla hlavou a usmívala se, když jsem se pomalu točila v kruhu, přičemž jsem pohybovala boky ze strany na stranu.

„Zatraceně, Laney Baby,“ zašeptal Kale nízkým chraplavým hlasem.

Překvapeně jsem zamrkala, když jsem sledovala, jak jeho oči cestují dolů po mém obličeji k hrudi, která se za poslední rok a půl rozhodla vyvíjet. Olízl si rty, když si přečetl slovo vpředu na mém tílku a odfrkl si sám pro sebe, než snížil pohled dál.

„Máš piercing v pupíku,“ zamumlal, spíš pro sebe než ke mně, pak svůj pohled pozvedl a zeptal se. „Co dalšího máš ještě propíchnutého?“

Olízla jsem si rty a teplo mi zaplavilo nitro. „Žádné další piercingy, ale…“

„Ale?“ vyzvídal Kale.

„Mám tetování na vnitřní straně stehna,“ řekla jsem zrychleným dechem. „Nechala jsem si ho udělat před pár měsíci s Lavender jako takový přednarozeninový dárek k mým osmnáctinám, co budu mít za měsíc.“

Jenom Lavender a teď Kale věděli o mém tetování. Kdyby se to dostalo k mým rodičům nebo bratrům, tak by mě nakopali do zadku, a to nemluvě o tom, co by udělali, kdyby věděli, co za druh tetování jsem měla.

Kaleovy rysy ztvrdly. „Co sis nechala udělat?“

Vypadal jako v bolestech.

„Jen dvě slova,“ zašeptala jsem.

Přesunul se blíž. „Jaká slova?“

„Ochutnej mě.“

Kaleův prudký výdech způsobil, že se mi začaly třást nohy. „Ty. Jsi. Perfektní.“

Srdce mi bušilo proti hrudi tak tvrdě, až to téměř bolelo. „Tak sladký mluvka,“ zašeptala jsem.

Kale zvedl ruku k mému obličeji a přitiskl ji na tvář a třel mi palcem pod levým okem. „Kde je ta moje holka?“ zamumlal.

Zamračila jsem se. „Jsem přímo tady.“

Lehce potřásl hlavou. „Ne, moje holka nosí brýle a je vyděšená z toho, že ji lidé uvidí sotva oblečenou.“

Byla vyděšená.

Lavender mi pomohla vybudovat si sebevědomí, když si uvědomila, že téměř žádné nemám. Během prvních pár týdnů mě pozorovala a dost se držela, když mi říkala, že se „schovávám za knížky“. Zpočátku si myslela, že jsem jen tichá, ale když jsem jí řekla, jak jsem se díky Anně a Ally cítila, rozzuřila se. Vybuchla a slíbila, že ke mně bude vždy upřímná, a řekla mi, že jsem nádherná a že bych se neměla schovávat za knížky, které tak miluju, protože skutečný svět byl mnohem lepší než fikce.

Začala tím, že mi každý den řekla kompliment. Opakovaně mi říkala, že krásně píšu a že si přeje, aby její uši a rty byly jako moje. Hloupé věci, které by většina lidí přehlédla. Její komplimenty byly jen začátek. Přivedla mě i k mnohým novým dobrodružstvím. Byla odvážná a věřila, že většina věcí by se měla aspoň jednou zkusit a vzala mě s sebou na divokou jízdu. Rozšiřovala mé vnímání světa a mě samotné, a nakonec jsem začala být spokojená s tím, kým jsem byla. Nebyla jsem podivín ani šprtka, protože jsem milovala čtení, a nebyla jsem tlustá nebo ošklivá, protože jsem nebyla prototyp společenské verze krásy. Lavender mě naučila ocenit svou vlastní krásu.

Nechápala jsem, co ve mně Lavender viděla, protože jsem cítila, že jsem nepřinášela nic skvělého našemu přátelství, ale řekla mi, že to, jak se o ni starám, stačí. Řekla, že si všimla, že když mi na někom záleží, chovám se k němu jako k jedné z mých oblíbených knih. Opatrovala a milovala jsem je. Řekla, že to je přesně ta věc, ve které jsem jedinečná.

Zúžila jsem oči. „Dospívám.“

„Tohle je tvoje dospívání?“ Zeptal se Kale a pokračoval v laskání palcem pod mým okem, jeho oči byly každou minutou více podlité krví.

Přikývla jsem. „Takhle se bavím, Kale. Chtěla jsem jít na párty a vidět kvůli čemu je všechen ten poprask. Jsem prostě unavená jenom o tom číst ve svých knížkách. Jednou jsem chtěla zažít, jaké to opravdu je.“

Zavrčel a ten zvuk mě přiměl poskočit a olíznout si rty, když ve mně vzplál ten záblesk vzrušení.

„Takhle oblečená jsi chtěla zažít párty?“ Zeptal se rozzuřeně.

Stála jsem na místě. „Příští měsíc mi bude osmnáct, můžu se takhle oblékat – a být s kluky, když budu chtít.“

Kaleův dech se zadrhl, přičemž mu spadla ruka z mého obličeje. „S nikým jsi nebyla… že ne?“

Cítila jsem, jak se mi po tvářích rozlévá teplo. „Proč se staráš?“

Zalapala jsem po dechu, když má záda byla náhle natlačena na stěnu za mnou. Kale se postavil proti mně a vytvaroval své tvrdé tělo proti mému.

Můj střed začal tepat.

„Měla. Jsi. Už. Sex?“ Zeptal se mě Kale, oči se mu zúžily a ani nemrkl.

Byla jsem tak zvrácená, že se mi zdál tak neuvěřitelně sexy, když byl naštvaný.

„Co bys udělal, kdybych měla?“ Zeptala jsem se.

Umístil ruce po obou stranách mé hlavy a řekl, „Urval bych tomu bastardovi ptáka.“

Víčka se mi zatřepotala a nedokázala jsem si pomoct, ale začala jsem se smát. „A kdybych neměla, co bys udělal?“

Obrovské rudé oči mu spadly na mé rty a moje srdce se málem úplně zastavilo.

„Odpověz na mou otázku a já ti to ukážu.“

Ukážu. Ne, řeknu.

„Ne,“ vyštěkla jsem. „S nikým jsem neměla sex.“

Kale ke mně sklonil tvář, dokud naše rty nebyly jen několik centimetrů od sebe.

„Asi jsem toho moc vypil,“ škytl. „Takže mě kopni do koulí, jestli líbání tě, není v pohodě.“

Kousla jsem se do spodního rtu, což způsobilo, že zasténal a já ucítila, jak proti mně tvrdnul. Kurva. Do prdele. Ono se to děje.

Konečně.

„Nakopu tě do koulí, jestli mě nepolíbíš.“

Kale přitiskl čelo proti mému a řekl. „Nechci udělat nic, co by mohlo věci zničit.“

„Na to je už trochu pozdě,“ odpověděla jsem, vyděšená, že by mohl změnit názor. „Chceš mě políbit a já opravdu chci políbit tebe.“

„Po tomhle nemůžeme být přátelé,“ zašeptal a zakymácel se na mě. „Už nikdy z nás nebudou přátelé.“

Zvedla jsem ruce a chytla ho za tričko. „Nechci být jen tvoje kamarádka.“

Zamrkal. „Opravdu mě chceš?“

„Sakra. Ano.“

Oči mu osvětlil žár a vyvinul trochu víc tlaku proti mému tělu.

„Rozmysli si to pečlivě,“ řekl pevně. Pak zasténal, když jsem se pohnula, což způsobilo, že mé boky se otřely o jeho ztvrdlou délku.

Jo, je tvrdý, pomyslela jsem si. Kvůli mně.

Polkla jsem. „O tomhle jsem přemýšlela bez přestání několik posledních let.“

Kale zavrčel. „Děláš to dost obtížné.“

Nemohla jsem si pomoct a zakřenila jsem se. „Myslím, že to je smysl.“

Podíval se na mě očima naplněnýma chtíčem. „Poslední šance, abys ode mě utekla.“

Tak to určitě.

„Nikdy bych od tebe neutekla.“

Kale sklonil svou tvář nebezpečně blízko k té mé. „Slibuješ?“

„Slibuju,“ vydechla jsem, sevřela mu košili v pěsti a natáhla se k němu.

Neprotestoval. Popravdě se mnou málem proplul přes celou místnost, ale zastavil se a řekl. „Dveře.“

Nechala jsem ho, aby přešel ke dveřím a otočil zámkem. Když se otočil zpátky ke mně, ztrácela jsem svůj klid a začínala jsem být nervózní. Extrémně nervózní. Pokračovala jsem v ústupu, dokud se mi zadní strany nohou nedotkly postele.

„Jsi si tím jistá?“ Zeptal se Kale, když do mě narazil.

Chytila jsem ho zrovna ve chvíli, kdy si zakopl o vlastní nohy.

„Já si jistá jsem, ale co ty?“ zeptala jsem se. „Tak trochu jsi pil a já nechci využít-“

„Tady tě zastavím,“ zasmál se. „Nevyužíváš mě, Laney Baby – věř mi.“

Nevěřila jsem, ale nebyl zrovna ve správném rozpoložení a já nechtěla, aby se tahle velmi dobrá noc změnila v něco velmi špatného zítra ráno.

„Dobře,“ zašeptala jsem.

Kale na mě shlédnul a olízl si rty.

„Lehni si na záda, zlatíčko.“

Do prdele.

Dobře, ono se to opravdu dělo.

Posadila jsem se na postel a lehla si na záda, jak mě požádal. Podívala jsem se na něj, když se jeho kolena dotkla mých. Sundal si čepici a hodil ji na zem. Vlasy mu trčely do všech stran, což jen přidávalo na jeho vzhledu řeckého boha. Jeho ohnivý pohled zachytil můj, když si skopl boty a začal si rozepínat košili.

Achhhh můj Bože.

Olízla jsem si rty, když ta košile opustila jeho tělo a přistála na podlaze. Dívala jsem se, jak padala, dokud mi nezmizela z dohledu. Pak se mé oči automaticky vrátily k té show, kterou Kale předváděl. Ruce měl na pásku a zrovna ho rozepínal. Ruce mě svědily, jak to chtěly udělat samy, tak jsem se odvážně posadila a zakryla jeho ruce svými v tiché otázce, když jsem k němu vzhlédla.

Pustil sponu a položil ruce na mé tváře, přičemž se na mě usmíval. S návalem statečnosti jsem povolila Kaleův pásek a rozepnula knoflík na kalhotách. Zatáhla jsem za zip a trhla za kalhoty, dokud nespadly na zem. Povzdechla jsem si, když jsem uviděla jeho opravdu působivou část těla, o které jsem přemýšlela celé roky.

Splňovalo to mé očekávání.

Věřte mi.

„Kurva,“ zašeptala jsem.

Kale se chraplavě zachechtal, když přesunul ruku do mých vlasů a poškrábal mě nehty na pokožce hlavy. Ten pocit mě přiměl, abych k němu nasměrovala ústa, ale rychle mě zastavil tím, že stáhl boky zpátky.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se a zamračila se na něj.

Kale ke mně o krok přistoupil. „Chci tvoji pusu na sobě víc než cokoliv jiného, ale ne teď. Nejsem dostatečně pod kontrolou.“

Uvědomila jsem si, co tím myslel, a mé tváře zaplavilo teplo.

„Tak krásná,“ zamumlal a třel mi palcem po tváři.

Naplnila mě sebedůvěra, ale nervozita se opět vrátila, když mě Kale položil na postel a řekl. „Chci to udělat správně.“

Zaváhala jsem. Byla jsem zmatená. „Nerozumím.“

Zvedl mi nohy a zbavil mě lodiček.

„Kale,“ naléhala jsem. „Co tím myslíš, že to chceš udělat správně?“

Přesunul se od mých nohou k sukni a já ho sledovala, jak s doširoka otevřenýma očima mi ji rozepínal a prsty si zahákl za dírky od pásku. Zatáhl a já bez přemýšlení nadzvedla záda, aby mi látka mohla volně sklouznout po nohou.

Najednou Kale klečel na kolenou s rukama na mých odhalených stehnech. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co chtěl udělat, což mě šokovalo.

Zalapala jsem po dechu. „To nemůžeš!“

Ďábelsky se ušklíbl. „Mám to v plánu.“

Pulz mezi mými stehny, který byl pomalý a klidný, ožil při pomyšlení, co měl Kale se mnou v plánu… tam dole.

„Kale,“ zašeptala jsem.

„Hmmm?“

„Nemůžeš mě nejdřív políbit?“ Polkla jsem. „Předtím, než, však víš, uděláš tohle.“

Váhavě jsem se na něj podívala, abych zachytila jeho reakci, a když jsem v jeho oříškových očích uviděla chtíč a touhu, zalapala jsem po dechu. Jeho dotek byl jako oheň, když se pohyboval po mém těle, aby se na mě díval tváří v tvář.

„Chtěl jsem, abys mě o tohle požádala už celé měsíce,“ zamumlal.

Zamrkala jsem. „Vážně?“

Přikývl. „Řekni to ještě jednou, ale tentokrát mi to řekni do očí.“

Srdce mi bušilo proti hrudi.

„Polib mě, Kale,“ vydechla jsem. „Hned.“

„Ano, madam.“

Jeho rty se dotkly mých a stal se zázrak.

Po všech těch letech, které jsem strávila obdivováním Kalea, jsem si myslela, že vím všechno o jeho rtech, ale nic z toho, co jsem si představovala, že ho líbám, se ani nepřiblížilo skutečnosti. Po celém těle mi naskočila husí kůže, jak mi po páteři přeběhl mráz, který rychle nahradilo teplo, které se mi rozšířilo po celém těle.

Chutnal jako whisky a já věděla, že ho už nikdy nebudu schopná oddělit od té chuti a vůně. Byl to jenom on.

Rozevřela jsem rty, když se k nim přitiskl Kaleův jazyk žádající o vstup. Zlomyslný puls mezi stehny zatepal pokaždé, když jeho jazyk vyrazil proti tomu mému. Napodobovala jsem jeho počínání a brzy jsme se ponořili do rytmu líbání toho druhého s hladem, který znamenal víc než další nadechnutí.

Jeho ústa byla teplá a pohlazení jeho rtů bylo měkčí, než jsem si dokázala představit. S tichým zasténáním jsem otevřela pusu, když se Kale otiskl do mých rtů.

Polibky zamlžovaly všechny myšlenky.

Nenasytně jsem nasávala vzduch do plic, když jeho rty opustily ty mé. Opřel si své čelo o mé a jeho hrudník se rychle zvedal a klesal, jak se nadechoval, když mi zamumlal do krku.

„Věděl jsem, že to bude takové,“ vydechl. „Věděl jsem, že to bude jako ohnivá smršť.“

Ta potřeba, kterou jsem vůči němu cítila, mě stravovala.

„Kale, prosím,“ žadonila jsem. „dotkni se mě.“

Udělal zvuk podobný zavrčení, když sklonil tvář a přitulil se mi ke krku. Polkla jsem, když si prolíbával cestičku dolů po mém těle a zastavil se až u břicha. Zalapala jsem po dechu.

Líně se na mě ušklíbl. „Budeš to milovat, miláčku, slibuju.“

O tom jsem nepochybovala, ale co když on to nebude milovat.

„Co když se ti to nebude líbit… protože budeš ochutnávat… ach, Bože.“

Skryla jsem si tvář pod rukama, když se Kale začal smát.

„Laney Baby, tvoje nevinnost mě zabíjí.“

Jo, no, ponížení zase zabíjí mě.

„Prostě mě tu nech umřít a – Kale!“

Spustila jsem ruce pryč z obličeje podél těla a popadla do pěstí povlečení, když čistě příjemný pocit zasáhl mé jádro v podobě hříšného jazyka. Nebyl to nový pocit, který jsem zažívala – uspokojovala jsem se při mnoha příležitostech – ale moje prsty se nemohly srovnávat s Kaleovým jazykem.

„Ach, Bože!“ Zasténala jsem a skousla si spodní ret.

Zvedla jsem hlavu, abych se podívala dolů na Kalea, který mě líbal a lízal přes tenký materiál krajkových kalhotek. Ten pohled byl stejně tak dobrý jako ten pocit, ne-li lepší.

Nemohla jsem z něj spustit oči, ale když odstrčil kalhotky na stranu a položil na mě svá ústa, byla jsem donucena protočit oči, když mi hlava spadla zpátky do matrace. Slyšela jsem vzlyky, výkřiky, prosby a sténání, ale byla jsem tak vedle z toho, co mi dělala Kaleova pusa, že mi trvalo pár minut, než jsem si uvědomila, že ty zvuky vycházejí ze mě.

„Lane,“ zavrčel proti mně Kale, „chutnáš jako nebe.“

Vsál do úst můj klitoris, přejížděl přes něj sem a tam, přes ten uzlíček nervů, dokud jsem se nerozpustila v jeho velmi schopných rukách.

„Ach, Bože,“ vykřikla jsem. „Kale, prosím.“

Přesunul ruce pod má stehna a sklouzl s nimi až okolo mých boků, kde se setkávaly s mým bříškem. Uzamkl ruce, aby mě držel na místě, aby mě opět mohl pohltit svým jazykem. Vykřikla jsem, když ten pocit byl najednou až příliš intenzivní. Zjistila jsem, že mé boky nekontrolovatelně narážely do Kaleova obličeje, zatímco se zbytek mého těla snažil od něj odtrhnout.

„To je až – až příliš!“ Prosila jsem.

Kale toho nenechal a pokud je to vůbec možné, sál ještě tvrději, což způsobilo, že jsem se zády dostala pryč z postele a před očima se mi míhaly bílé skvrnky. Na chvilku jsem přestala dýchat, jak do mého těla narazila čistá extáze v podobě nádherných pulzů, které mi tepaly mezi stehny.

Trvalo to jen asi deset sekund, ale i za tak krátkou dobu jsem se dostala do naprosté blaženosti.

S mrknutím jsem otevřela oči, když jsem ucítila, jak matrace prudce poklesla, protože jsem sledovala Kale, jak lezl na postel a vznášel se nade mnou. Usmál se na mě a sklonil ke mně hlavu.

„Chci tě ke snídani každé ráno.“

Ucítila jsem, jak můj obličej zaplavilo horko, což se zdálo trochu dětinské, abych byla v rozpacích vzhledem k tomu orgasmu, který mi právě dopřál, ale nemohla jsem tu barvu, která mi zbarvila tváře, ovlivnit.

„Jsi si tím jistý?“ Zeptala jsem se, zatímco se mi celé tělo chvělo. „Jíst to stejné každý den může být nuda.“

„Ne tohle vybrané jídlo,“ zavrčel Kale a zakryl má ústa svými.

Byla jsem si dobře vědoma, kde se právě jeho pusa nacházela, ale když jsem se ucítila na jeho rtech a jazyku, bylo to tak erotické, že bolestivý pulz mezi mými stehny, který Kale uspokojil, se znovu vrátil.

„Kale,“ zasténala jsem do jeho pusy.

V odpovědi jemně zavrčel, než odtrhl své rty od mých a vytáhl mě do vzpřímené polohy. Na okamžik jsem byla zmatená ohledně toho, co to dělal, než mi zvedl ruce a přetáhl mi tílko přes hlavu, přičemž jsem překvapeně zalapala po dechu.

Kale se zasmál, když se natahoval, aby mi rozepnul podprsenku. Ramínka mi spadla na paže a má prsa zůstala odhalená, když ji sundal úplně. Byla jsem nahá, jak na těle, tak i v srdci.

Dýchej, prostě dýchej, uklidňovala mě moje mysl. Chceš to. Ne, potřebuješ to.

Stále dokola jsem si opakovala tuhle myšlenku, když mě Kale položil zpátky na postel a přesunul své tělo na moje.

„Lane,“ zamumlal.

Polkla jsem a podívala se na něj.

„Nedokážu právě teď říct, co je skutečné a co není,“ vydechl. „Takže mi teď řekni jasně a nahlas, jestli tohle nechceš.“

Srdce mi téměř puklo tou láskou k němu, jeho uvažování pro mě znamenalo všechno.

„Chci to,“ ujistila jsem ho. „Věř mi.“

„Moje Lane,“ zašeptal, když svým nosem přejel přes ten můj.

Mohla jsem v jeho dechu cítit whisky a ta touha ochutnat znovu jeho rty mě pohltila. Natáhla jsem se a chytila ho za biceps. „Prosím, nepřestávej.“

Kale se na mě podíval a oči se mu zalily chtíčem. „Je to skutečné?“ Zašeptal a zvedl ruku. Dotkl se mé tváře pomocí ukazováčku, aby se ujistil, že jsem tu opravdu byla s ním. Přikývla jsem, když se mi oči naplnily slzami. „Jo, stěně. Je to skutečné.“

Začal se třást. „Jsi… jsi s tím v pohodě?“ Zeptal se a nejistě zatlačil mezi má stehna.

Taky jsem se začala třást, ale očekáváním.

„Ano,“ zašeptala jsem, a ještě víc jsem rozevřela nohy. „Tohle… tohle je to, co chci. Ty jsi to, co chci, to, co jsem vždycky chtěla.“

Nemohla jsem uvěřit, že jsem to přiznala nahlas.

„Lane,“ zašeptal znovu a opřel se svou tváří o mou. „Můžu tě mít?“

Srdce mi roztálo a břicho explodovalo do roje třepotajících se motýlků. „Celou,“ zamumlala jsem. „Máš mě celou.“

Vždycky jsi měl, zašeptal mi hlas v hlavě.

Se zasténáním přešel Kale svými prsty k mé štěrbince, dokud neucítil, jak připravená pro něj jsem, a pak se ocitl u mého vchodu a těsně před tím, než se vrhl dopředu, zašeptal. „Promiň.“

Nevěděla jsem, za co se omlouval, dokud jsem neucítila ostrou bolest, jak se přes mě převalila, když se do mě ponořil. Zalapala jsem po dechu, pevně jsem stiskla víčka a zaťala ruce do pěstí. Snažila jsem se dýchat nad tou náhlou bolestí, protože jsem nečekala, že to bude tak moc bolet.

„Ježiši Kriste,“ vydechl Kale, když se sklonil k mé tváři. Nechal své rty několik okamžiků jen položené na mých, než je lehce přitiskl. Otevřela jsem pusu a nervózně jsem vsunula jazyk do Kaleových úst a propletla ho s tím jeho. To bylo poprvé, co jsem s ním iniciovala polibek, a tak moc jsem se bála, že to zkazím, ale naštěstí nad tím převzal kontrolu a já s radostí následovala jeho vedení.

Byla jsem za ten polibek vděčná, protože mě to rozptýlilo od bolesti mezi mýma nohama, která pálila s každým Kaleovým přírazem. Chystala jsem se to ukončit, když jsem mu náhle zasténala do úst, a to pálení začalo ustupovat, a to bolestivé pulzování, které jsem zažila předtím, začalo přebírat kontrolu nad mými smysly.

Ano, pomyslela jsem si, jak bolest, kterou jsem cítila, začala ustupovat, a nahrazovalo ji potěšení.

Synchronizovala jsem svá ústa s Kaleovými, stejně tak jsem pohybovala pánví proti Kaleovým přírazům, což způsobovalo rostoucí tepání mezi mýma nohama.

Uzamkla jsem kotníky zezadu jeho kolen a držela se ho za ramena, když na mě nalehl určitou váhou. Odtáhl svá ústa a přenesl své rty na mou čelist, kde si razil cestu z polibků až ke krku.

„Jsi jako… Kruci.“

Zněl, jako kdyby dosáhl blaženosti.

Chtěla jsem odpovědět, ale byla jsem lechtivá a on mi dýchal na krk a líbal ho, takže jsem se přehnaně snažila odtrhnout od jeho rtů, jak tlačily na mou kůži. Chtěla jsem mu říct, aby přestal, ale z mé pusy vycházelo jen hlasité sténání. Sál mi krk ještě víc, což způsobilo, že jsem se prohnula v zádech a na celém těle mi vyrazila husí kůže.

„Ach, Bože,“ zahekala jsem a zvrátila oči, když mě pohltil orgasmus a narazil do mého těla jako vlak. Cítila jsem, jak se mi oči vrací zpět, když se přese mě převalila vlna extáze, dokud jsem necítila nic jiného.

Kale mi zavrčel proti krku, když jsem se z těch výšin vracela zpátky, a pak se odtáhl. „Lane… už nemůžu čekat.“

Otevřela jsem oči a uviděla ho. Celého. A milovala jsem to, co jsem viděla.

„Tak nečekej,“ pobízela jsem ho.

Jeho pohled se na mě uzamkl a bylo na něm něco jiného. V tom okamžiku jsem se cítila neuvěřitelně krásná a věděla jsem, že si ten pohled plný potřeby v Kaleových očích budu pamatovat do konce života.

Ne chtíč. Potřebu.

„Nemám kondom, ale vytáhnu ho. Slibuju.“

Kondom. Ani jsem na kondom nepomyslela. Matčiny „rozhovory“ z loňského roku mi vyvstaly na mysli. Donutila mě slíbit, že nikdy nebudu mít styk bez ochrany, ale Kaleův slib byl pro mě dostatečnou ochranou. Důvěřovala jsem mu všemi možnými způsoby.

„Věřím ti.“

Kale se zachvěl. „Já – Bože, tohle jsem s tebou chtěl tak dlouho.“

Opravdu? Oči mi málem vypadly z důlků, ale podařilo se mi udržet se v pohodě.

„Já taky,“ odpověděla jsem, přičemž mi srdce divoce bušilo v hrudi. „Vždycky jsem tě chtěla.“

Kale zavřel oči a v odpovědi zavrčel. Zalapala jsem po dechu, když se vytáhl, aby použil hlavičku své délky na tření mého pulzujícího svazečku nervů. Chtěla jsem mu říct, aby to udělal znovu, ale zdálo se, že věděl, co jsem chtěla, protože to udělal bez jakýchkoliv instrukcí.

Zasténala jsem.

Kale mě chvíli pozoroval a pak se do mě zase zasunul. Sklonil hlavu dolů a zakryl má ústa těmi svými. Líbal mě dlouho a hluboce, a když jsem se soustředila na jeho polibky, rychle se ze mě vytáhl a zase se do mě zpátky ponořil.

„Ach!“ Zasténala jsem.

Kale zavrčel a bušil do mě tvrději, zvyšoval mé potěšení a hlasitost mého sténání. Uklidňující potěšení se změnilo ve vášnivé kouzlo. Celé mé tělo bylo naživu a vibrovalo tou rozkoší.

„Lane,“ téměř zařval Kale. „Promiň. Nemůžu se držet zpátky – chutnáš tak dobře.“

Obalila jsem kolem něj ruce. „To je v pořádku.“

O několik krátkých přírazů později se ze mě Kale vytáhl a s hlasitým výkřikem se vedle mě na prostěradle rozlila horká tekutina. Když dokončil svou úlevu, na okamžik na sebe zíral, než se na mě zhroutil. Jeho váha nebyla drtivá, stále jsem mohla dýchat, ale nebylo to zrovna pohodlné. Stejně mi to bylo jedno. Tohle byla moje verze nebe a nechtěla jsem, aby se někdy něco změnilo.

Zůstala jsem pod Kalem několik minut, dokud mě jeho váha nezačala bolet.

„Kale,“ zamumlala jsem.

Ticho.

Zamračila jsem se. „Kale?“

Opět ticho.

Vykřikla jsem. „Kale?“

Povzdechla jsem si, když jsem jako odpověď uslyšela zachrápání.

To snad ne. Neexistoval žádný způsob, že by usnul, když byl stále na mě, proboha! „Kale Hunte,“ zaburácela jsem, ztrácela jsem trpělivost, „raději bys mi měl odpovědět.“

Zaúpěl mi proti hrudi, pak se ze mě svalil. Podívala jsem doleva a našla ho na zádech, byl úplně mimo. Civěla jsem na něj a nedokázala jsem pochopit, jak mohl usnout tak rychle.

Byl stále nahý jako v den, kdy se narodil! Já taky a vystavovala jsem na obdiv Kaleovo uvolnění na mém těle. Podívala jsem se na něj a všimla si, že na něm je taky. Když se na mě svalil, jeho noha ze mě spadla na prostěradlo, čímž přenesl následky našeho milování na svou kůži a následně i na mě.

I když toho na nás bylo jen trochu, zašklebila jsem se.

Nebyla jsem prudérní. Představa mužského spermatu mi nevadila, a Kaleova už vůbec ne, ale i když byl láskou mého života, nikdy jsem si nemyslela, že to nechám na své kůži nebo jeho, déle než je to nutné. Vstala jsem z postele a přešla k otevřeným dveřím, které vedly k pěkně zdobené koupelně. Vzala jsem pár ubrousků, namočila je ve vodě a umyla si s nimi stehna, a pak jsem se i opatrně očistila i mezi nohama.

Byla jsem trochu překvapená, když jsem na ubrousku uviděla krev, ale pak jsem si připomněla, že krvácení je po prvním sexu normální. Stejně toho nebylo moc, takže mě to ani moc nezajímalo. Když jsem se očistila, vzala jsem nějaké suché a mokré ubrousky, vrátila se zpět do ložnice a udělala to samé pro Kalea, který se ani nehnul.

Chrápal a já nevěděla proč, ale byla jsem na něj trochu naštvaná. Nevěděla jsem, co od Kalea čekat, když jsem na něj předtím narazila, ale že s ním skončím v ložnici, přiznáme si, že se máme rádi a budeme mít spolu sex, jsem opravdu nečekala. I tak jsem čekala, že zůstaneme vzhůru, budeme si povídat a mazlit se. To, že hned odpadne a usne, jsem opravdu nečekala.

Když jsem se ho očistila, rychle jsem si zalezla pod deku a přikryla jsem i jeho, aby mu nebyla zima. Když jsem se uvelebila vedle něj, ležela jsem tam nehybně a potichu, co se zdálo snad jako hodina nebo dvě, a prostě jsem na něj jen v úžasu zírala.

Nemohla jsem uvěřit, že jsem konečně měla to, co jsem chtěla celý svůj život.

Mého Kalea.

Byl můj a za nic na světě jsem ho nechtěla nechat odejít. Přitiskla jsem se k němu blíž, opatrně, abych ho nevzbudila. Na chvíli jsem zaváhala, ale rozhodla jsem se svou nervozitu odložit stranou a lehla jsem si mu na hruď.

S obrovským úsměvem na tváři jsem zavřela oči, zablokovala zvuky večírku zezdola a soustředila se na Kaleovo dýchání. Bylo zvláštní, že mi jeho chrápání pomáhalo se uklidnit a zanedlouho jsem upadla do temnoty s plným a šťastným srdcem.

Nechtěla jsem, aby tento okamžik někdy skončil.

* * *

Se zamrkáním jsem otevřela oči, když jsem uslyšela bouchnout dveře, a pak jsem sebou trhla, když jsem uslyšela křičící hlasy, po kterých následoval hlasitý smích. Byla tma a na krátkou chvíli jsem netušila, kde jsem, než jsem shlédla a podívala se doleva.

Kale.

Vidina toho, jak ho líbám, dotýkám se ho a miluju se s ním se mi vrátila zpátky a okamžitě se mi po tváři rozlil úsměv. Uvolnila jsem se vedle něj, ležel na boku čelem ke mně. Jen jsem zírala na tu dokonalost před sebou. Nebyl to sen. Opravdu jsem měla sex a spala jsem v posteli s Kalem.

Ach můj Bože.

Mé srdce bylo tak šťastné, že se mohlo protrhnout do písničky. Žaludek se mi třepotal a tělo se mi třáslo. Adrenalin mi proudil žilami, a to všechno jen proto, že jsem se probudila vedle Kalea. Dal mi to, co nikdo jiný, a já to milovala. Milovala jsem jeho.

Podívala jsem se za Kaleovo tělo na hodiny na nočním stolku a uviděla jsem, že je po páté ráno. Zaposlouchala jsem se, jestli neuslyším hudbu, ale žádnou jsem neslyšela. Slyšela jsem však vzdálený smích a hlasy, které mi napověděly, že večírek ještě neskončil.

Nelíbilo se mi, jak byl pokoj stále temný, tak jsem rozsvítila lampičku, která byla na stolku vedle mě a zavrtala se zpět do polštáře, na kterém jsem ležela. S povzdechem jsem zavřela oči, ale znovu jsem je otevřela, když jsem vedle sebe uslyšela zasténání.

„Ta bolest hlavy mě zabije,“ zabručel Kale a zvedl si ruce k obličeji, čímž si ho celý zakryl.

Odfrkla jsem si. „To se stane, když se snažíš vypít celou lahev Jacka.“

Když jsem promluvila, celé Kaleovo tělo se napjalo, pomalu zvedl ruce z obličeje a otočil se, aby se na mě podíval.

„Dobré ráno,“ řekla jsem rozzářeně.

„Lane?“ Zašeptal Kale, pak si protřel oči a opakovaně s nimi zamrkal.

Začal se dusit vzduchem, když se podíval dolů na moje nahá prsa, a pak vykulil oči. Zvedl deku, která ho zakrývala, aby se podíval dolů na své nahé tělo.

„Ach, Ježíši,“ zpanikařil. „Ach, Kriste.“

Zamračila jsem se na něj. „Co se děje?“

Kale na mě pohlédl. „Co se děje? To myslíš zasraně vážně?“

Byla jsem překvapená jeho náhlým hněvem. „Nechápu, proč jsi najednou tak naštvaný,“ odpověděla jsem, moje vznětlivost rostla úměrně s tou jeho. „Před pár hodinami jsi byl v pohodě!“

Zoufale potřásl hlavou. „Před pár hodinami jsem byl opilej, Lane.“

Nevolnost napadla můj žaludek a bolest mi sevřela srdce.

„C-Co to říkáš?“ Zašeptala jsem, ale nechtěla jsem slyšet odpověď na mou otázku.

Kale se na mě znovu podíval a tvrdě se zamračil. „Moc se omlouvám. Prosím, odpusť mi.“

Odpustit mu?

„Za co?“ Zeptala jsem, oči se mi naplnily slzami.

Zavrčel. „Ty víš za co… Měli jsme sex, Lane.“

Okamžitě jsem byla deprimovaná, když jsem viděla lítost v jeho obličeji. „Ty… Omlouváš se, že jsme měli sex?“ Zeptala jsem se a snažila se ze všech sil, aby se mi nezlomil hlas.

Položil si hlavu do dlaní. „Samozřejmě, že ano. Jsi moje nejlepší kamarádka, je ti jen sedmnáct a já si ani nepamatuju, že bych s tebou spal. Ach, kurva, co jsem to udělal? Ublížil jsem ti? Použil jsem kondom?“

Nemohla jsem mluvit.

Nemohla jsem se pohnout.

Nemohla jsem myslet.

„Lane,“ vydechl Kale a otočil se ke mně. Deka stále zakrývala jeho dolní část těla. „Prosím, odpusť mi. Je mi to líto. Omlouvám se, jestli jsem ti ublížil.“

„Neměl jsi kondom, ale slíbil jsi mi, že ho vytáhneš, a to jsi taky udělal.“ Podívala jsem se na něj a zamrkala jsem. „A ne, neublížil jsi mi.“

Prostě mě jen zasraně zničil.

Kale zavřel oči. „Jsem zasranej čůrák.“

Ano. Ano, to byl.

„Pamatuješ si něco?“ Zeptala jsem se po dlouhém tichu.

Díval se na mě, ale když jsem položila svou otázku, odvrátil se a řekl. „Ne.“

Jak tohle jenom bylo možné?

„Kale, zase tak opilý jsi nebyl,“ konstatovala jsem. „Nanejvýš jsi byl přiopilý.“

Ucukl, když jsem se k němu natáhla, a to ranilo mé city. „Nevím, co ti mám říct, Lane. Byl jsem opilej. Asi jsem sice nebyl zpitej pod obraz, ale to neznamená, že si ta hovna pamatuju.“

Musel tomu takhle říkat?

Polkla jsem. „Ani jsi opile nemumlal-“

„Nepamatuju si to, dobře?“ Vykřikl.

Nečekala jsem, že na mě bude křičet a málem jsem z toho vyskočila z kůže.

„Omlouvám se,“ řekl, když si všiml, že mě vyděsil. „Je mi to všechno tak líto. Všechno je to moje chyba.“

Byla jsem tak zmatená.

„Řekl jsi mi, že mě máš rád,“ zašeptala jsem.

„Jestli jsem to řekl, tak to nebyla lež. Mám tě rád – přísahám, opravdu mám. Jsi zasraně krásná, ale mám v sobě zakořeněné, že na tebe mám dávat pozor, protože jsi pro mě jako sestra, a po dlouhou dobu tomu tak bylo, Lane.“

Opravdu mě viděl jako svoji sestru?

Ach můj Bože.

Bylo mi špatně.

„To je v pohodě,“ vydechla jsem a polkla zpátky žluč, která mi stoupala hrdlem. „Prostě na to zapomeneme. Nic se nestalo.“

Ale ono se něco stalo. Stalo se něco zasraně velkého.

„Lane.“

Odmítala jsem se na něj podívat. Slzy, které jsem měla v očích, by tak jako tak spadly.

„Ne, Kale, přísahám, je to v pohodě,“ řekla jsem a hrála jsem si přitom s dekou, která zakrývala mé tělo. „Máš pravdu – tohle byla chyba.“

Skoro mě zabilo, abych řekla tu největší lež ve svém životě.

„Je mi to líto, jestli jsem ti ublížil,“ řekl viditelně znepokojeně. „Nenávidím se za to, že jsem tě rozrušil.“

Přestaň. Mluvit.

„Je to v pohodě, vážně,“ ujišťovala jsem ho.

Nebylo to v pohodě. Vůbec to nebylo v pohodě.

„Nebyl jsem… Nebyl jsem tvůj první, že ne?“

Podívala jsem se na něj a v jeho výrazu jsem uviděla zděšení. Opravdu si nepamatoval nic z toho, co jsme dělali ani ten rozhovor, který jsme vedli předtím.

To mě zasáhlo velmi hluboko.

„Ne,“ zalhala jsem skrz zuby. „Ne, už jsem měla předtím sex.“

Čelist mu ztvrdla, než pomalu přikývl.

„Mohl bys – mohl by ses otočit, abych se mohla obléknout?“ Zeptala jsem se s rozpačitým začervenáním, které pokrývalo můj obličej a krk.

Nebyla jsem stydlivá. Byla jsem prostě jen ponížená, že jsem se musela po naší noci obléknout a projít si uličkou hanby od někoho, od koho bych nikdy neměla odcházet.

Rychle jsem se zvedla z postele, šátrala po místnosti, abych posbírala své spodní prádlo a oblečení, co mi Lavender půjčila, a oblékla jsem se v rekordním čase. Když jsem si obula lodičky a zkontrolovala jsem si, že jsem telefon a klíče od domu měla stále v zadní kapse sukně, vydala jsem se ke dveřím s hlavou zvednutou.

„Lane?“ Zamumlal jeho hlas.

Zamrzla jsem u dveří ložnice.

„Co je, Kale?“ Zeptala jsem, slzy mi stékaly po tvářích.

„Znamenáš pro mě celý svět a víš přece, že bych ti neudělal nic špatného, nebo neřekl nic bolestivého, pokud by to však nebylo pro tvé vlastní dobro, že ano?“

Hlava mi bušila a já neměla nejmenší tušení, o čem to mluvil.

Nedávalo mi to žádný smysl.

„Musím jít, Kale.“

Chvilku mlčel, a pak řekl, „Jenom… nesmíš mě nenávidět. Prosím.“

A to byl zatracený problém. Chtěla jsem ho nenávidět, ale nemohla jsem, milovala jsem ho až příliš a ten pocit jsem nenáviděla.

„Není to tak, že bych tě nenáviděla,“ zašeptala jsem.

Slyšela jsem, jak Kale vydechl úlevou.

„Dostaneš se v pořádku domů?“ Zeptal se znepokojeně.

Přikývla jsem. „Budu v pořádku.“

„Podívej, uvidíme se o vánočních prázdninách, a říkám ti, že tou dobou se nad tímhle budeme smát.“

O tom jsem vážně pochybovala.

„Jo,“ lhala jsem. „Bude to k popukání.“

„Vezmi si můj svetr. Nechal jsem ho tady, když jsem před pár hodinami přišel na párty. Prosím… vezmi si ho. Zmrzneš, když půjdeš v tomhle ven.“

Váhala jsem, zda se mám otočit.

„Lane, prosím,“ prosil mě. „Nechci, abys byla nemocná.“

Polkla jsem svou bolest a pýchu a otočila se k němu. Dávala jsem si pozor, abych se na něj přímo nepodívala, když jsem šla k posteli a sebrala jeho svetr z podlahy. Rychle jsem si ho oblékla a opět přešla zpátky ke dveřím.

Kale chvíli mlčel, než řekl, „Uvidíme se, Laney Baby.“

Pevně jsem sevřela oči, ale znovu je otevřela, když jsem se natáhla po klice od dveří ložnice. Otočila jsem zámkem a otevřela dveře. Vstoupila jsem do chodby, a aniž bych se podívala dovnitř, jsem řekla, „Sbohem, Kale,“ a zavřela za sebou dveře.

Na chvíli jsem tam jen tak stála, než jsem donutila své nohy k pohybu. Začala jsem kráčet chodbou a těsně před tím, než jsem zabočila doleva, abych sešla dolů po schodech, zaslechla jsem Kaleovy výkřiky „Kurva! Kurva! KURVA!“ z ložnice, kde jsem mu dala své tělo a duši.

Pak jsem se zhroutila. Opravdu litoval toho, že se se mnou vyspal. Litoval mě a byl na sebe opravdu naštvaný. Nedokázala jsem zvládnout tu bolest, která se ve mně hromadila. Běžela jsem chodbou, kde tu a tam ležela spící těla, dokud jsem se nedostala ke schodům, které jsme brala po dvou. Když jsem byla pod schody, rozhlédla jsem se po tom krásném domě, do kterého jsem včera večer vstoupila.

Vypadalo to tu, jako kdyby tu vybuchla bomba a opravdu jsem litovala ty chudáky, co to budou celé uklízet. Podívala jsem se na velké hodiny vedle schodů a uviděla jsem, že je téměř půl šesté ráno. Nemohla jsem se vrátit k Lavender domů, protože řekla svým rodičům, že bude spát u mě, ale vzhledem k tomu, že nebyla se mnou, měla jsem dost jasnou představu, s kým byla.

Sáhla jsem do zadní kapsy své sukně, vytáhla telefon a vytočila její číslo.

„Zvedni to, zvedni, zvedni to,“ opakovala jsem stále dokola.

„Halo?“ odpověděl Lavendřin chraplavý hlas.

„To jsem já. Kde jsi?“ Zeptala jsem se a vydechla úlevou nad tím, že je v pořádku.

Něco někomu zamumlala, pak mi odpověděla, „Jsem u Davena. Jeho máma měla noční směnu v nemocnici, tak mě vzal sem, když jsem tě nemohla najít.“

Byla jsem kamarádka na hovno. Pravděpodobně se o mě musela hrozně bát.

Zachvěla jsem se. „Promiň mi to, že jsem odešla bez tvého vědomí.“

„To je v pohodě. Davenův kamarád mi řekl, že tě viděl s Kalem jít nahoru, tak jsem odešla s Davenem, protože jsem věděla, že s ním budeš v bezpečí.“

V bezpečí. Jasně.

„Jo,“ zamumlala jsem. „Byla jsem s Kalem.“

„Počkej,“ řekla najednou s mnohem víc ostražitým hlasem. „Tys byla s Kalem? Jako, žes byla s ním?“

„Jo,“ řekla jsem a vyhrkly mi slzy.

„Ach, zlato, ne,“ zašeptala Lavender.

„Bylo to perfektní,“ brečela jsem, „ale pak se probudil a začal šílet. Řekl, že si nepamatuje, že jsme měli sex a že mě vidí jen jako sestru. Lituje, že se se mnou vyspal, Lav. Lituje mě.“

„Kde jsi? Obléknu se a hned přijdu.“

Utřela jsem si obličej a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila.

„Ne, je příliš brzy,“ popotáhla jsem. „Zůstaň s Davenem, já jdu do-domů. Táta bude v práci a máma bude spát. Proklouznu dovnitř a zalezu si do postele, a až se vzbudí, řeknu jí, že jsem se vrátila domů od tebe dřív.“

„Jsi si jistá?“ Zeptala se Lavender. „Čas mě nezajímá. Jestli mě potřebuješ, přijdu hned teď.“

Slyšela jsem zabručet hlas, „Je v pořádku? Nepotřebuje, abych ji vyzvedl?“

Byla jsem překvapená, že se o mě Daven i v nejmenším strachoval. Nikdy mým směrem neukázal žádnou emoci. Neměli jsme se moc rádi vzhledem k jeho hádkám s Lavender, nebo jsme jeden druhého ignorovali. Nic mezi námi nebylo.

„Je v pohodě, běž zase spát.“

Trhla jsem hlavou, když jsem nahoře nad schody zaslechla pohyb a vyděsilo mě, že by to mohl být Kale, který jde dolů ze schodů, aby se vrátil do domu rodičů. Nechtěla jsem se s ním vidět, tak jsem se zaměřila na svůj telefon.

„Musím jít, Lav.“

„Zastavím se u tebe, až pojedu za pár hodin domů, dobře?“

Přikývla jsem. „Dobře.“

„Mám tě ráda, zlato. Drž se,“ řekla Lavender.

Popotáhla jsem. „Budu. Taky tě mám ráda.“

Zavěsila jsem a uložila jsem si telefon zpátky do kapsy. Nenáviděla jsem, že mám na sobě Kaleův flísový svetr, ale složila jsem si ruce a tiskla se k teplu, které mi nabízel, když jsem otevřela hlavní dveře a vyšla ven do mrazivého ranního vzduchu.

Moje oblečení bylo vážně špatný nápad.

Cítila jsem, jak mi zuby drkotají, když jsem šla po nekonečné příjezdové cestě domu, kde se konala párty a zamířila jsem směrem k předměstí. Můj dům byl jen patnáct minut odtud, ale protože jsem šla opravdu hodně rázným krokem, dostala jsem se domů rychle.

Sundala jsem si Lavendřiny lodičky a vzala si je do ruky, když jsem šla po příjezdové cestě. Vytáhla jsem klíč ze zadní kapsy a zadržela jsem dech, když jsem se blížila k domovním dveřím. Vložila jsem klíč do zámku, jemně s ním otočila a otevřela dveře. Potichu jsem vstoupila do domu a opatrně za sebou zavřela dveře a opět jsem zamkla, pak jsem pověsila klíče na věšák.

Rychle jsem zadala kód alarmu, když začal pípat varovným zvukem. Jakmile bylo hotovo, spěchala jsem po schodech a proklínala samotného Boha, když uvolněné podlahové prkno vedle mé ložnice zavrzalo, když jsem na něj stoupla.

Ztuhla jsem na místě na dobrou minutu. Když jsem neslyšela žádný pohyb z pokoje rodičů, sestoupila jsem z toho hloupého hlasitého podlahového prkna a utíkala do bezpečí své ložnice, kde jsem za sebou jemně zavřela dveře. Přešla jsem k prádelníku, otevřela první šuplík a hodila do něj Lavendřiny lodičky. Svlékla jsem ze sebe její oblečení a Kaleův svetr a taky jsem je schovala do prádelníku.

Umyla jsem si obličej od make-upu a učesala si vlasy. Vlezla jsem si do postele, kde jsem ležela celé věky, zírala na svítící nálepky na stropě a přemýšlela, jestli celá noc byla sen – nebo noční můra.

* * *

„Lane, zlatíčko?“ Uslyšela jsem matčin hlas později ráno, když jsem vyšla ze sprchy. Surově jsem se drhla, snažila jsem se tak odstranit tu bolest, kterou jsem cítila, tím, že jsem se ji snažila nahradit tou fyzickou.

Matka vešla do mého pokoje v deset ráno, aby posbírala špinavé prádlo z koše a vystrašila jsem ji k smrti, když mě našla spát v posteli. Její výkřik mě probudil a málem jsem z toho měla infarkt. Řekla jsem jí, že jsem domů přišla v devět ráno, ale protože byla ještě pořád v posteli, tak jsem ještě taky šla do postele. Neměla nejmenší tušení, co jsem opravdu dělala. Mnohem víc se věnovala tomu, že mě neslyšela přijít domů.

Otevřela jsem dveře a hlasitě jí odpověděla. „Jo?“

„Můžeš přijít sem dolů?“

Přitiskla jsem čelo na dveře ložnice a povzdechla si. „Jasně. Dej mi minutku, abych se oblékla.“

Vešla jsem do pokoje, osušila se a oblékla, než jsem zamířila dolů.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se.

„Nic,“ odpověděla mi máma. „Jen jsem chtěla vědět, co by sis dala dnes večer k večeři.“

„Jsem v pohodě se vším, co chceš udělat,“ řekla jsem.

„Tak tedy pizza a hranolky,“ zaštěbetala máma.

Zírala jsem na ni, pak jsem se posadila na židli vedle kuchyňského stolu. Chvilku jsem mlčela, ale pak jsem najednou cítila, že bych s ní měla mluvit, protože jsem se cílila opravdu mizerně.

„Mami,“ zamumlala jsem a odstranila si mokré vlasy pryč z obličeje.

Pohlédla na mě přes rameno, pak se vrátila zpátky k nádobí, když řekla. „Ano?“

Mluv, nutila jsem se.

„Mám ráda Kalea,“ vyhrkla jsem.

Zhluboka jsem se nadechla, jakmile ta slova opustila moji pusu. Máma se zastavila uprostřed pohybu a podívala se na mě s rozdělenými rty. „Já vím.“

Ona to ví? Ječela moje mysl.

Vydechla jsem. „Vážně?“

Přikývla. „Vždycky jsem věděla, že máš pro něj trochu slabost.“

Kdyby moje zamilování bylo popisováno jako „trochu slabost“, tak jo, měla jsem pro Kalea obrovskou slabost. „Proč jsi mi o tom nikdy nic neřekla?“ Zeptala jsem se, cítila jsem se v nevýhodě. Nejdřív Kale věděl, že se mi líbí, a teď i moje máma? Kdo jiný si byl ještě vědom mých jasných citů k němu?

Pokrčila rameny a otočila se ke mně čelem, přičemž si sušila ruce utěrkou. „Nechtěla jsem tě uvést do rozpaků.“

Zamračila jsem se. „Ale promluvila sis se mnou, když se mi líbil Blake, než ho Lochlan zastrašil.“

„To bylo jiné,“ jemně se zachichotala. „Neznala jsem tohohle Blakea. Nebyl pro mě synem tak jako Kale.“

Cítila jsem, jak se mé srdce topilo. „Opravdu myslíš na Kalea jako na syna?“

Matka přikývla. „Tvůj otec taky. Dokonce i tvůj strýček Harry a babi ho považují za rodinu.“

Vůbec jsem se díky ní necítila líp. Pokud nic jiného, z jejích slov mi bylo hůř.

Poškrábala jsem se na krku. „Bylo by pro nás divné… víš, kdybychom někdy skončili spolu?“ Zeptala jsem se a usmála se, abych ze sebe dostala ten podivný pocit, který jsem cítila.

Matka se zasmála. „Jo, bylo by to divné, protože tě každý považuje za jeho mladší sestru.“

Odvrátila jsem pohled od matky, aby nemohla vidět tu bolest v mých očích. „Jo, máš pravdu,“ řekla jsem a odkašlala si. „Myslím, že ho mám ráda jen proto, že se vždycky motal okolo mě.“

Překvapilo mě, jak snadno jsem dokázala lhát o něčem, co bylo tak moc blízké mému srdci.

„To, a Lochlan nikdy nedovolí žádného klukovi, aby se k tobě přiblížil bez ohledu na to, kolikrát ho varuju, aby do toho nezasahoval.“ Matka zamlaskala jazykem, pak se ke mně otočila zády, aby mohla pokračovat v mytí nádobí.

„Znáš Lochlana.“ Polkla jsem. „Chce mě jen chránit.“

„Layton a Kale taky,“ zasmála se. „To bratři dělají.“

Nikdy jsem na Kalea nemyslela jako na svého bratra nebo svého příbuzného, ne od té doby, co jsem byla malá. „Jo,“ řekla jsem a zvedla jsem se od stolu. „Brzy se tu zastaví Lavender.“

Uslyšela jsem úsměv v matčině hlase, když řekla. „Jsem ráda, že máš holčičí kamarádku, se kterou trávíš čas. Potřebuješ další zkušenosti mimo kruh, který sis vytvořila s Kalem.“

Nenáviděla jsem to přiznání, ale potřebovala jsem životní zkušenosti bez Kalea, teď víc než jindy. Vážně si potřebuju promluvit se strýčkem Harrym, protože mě zná – vždycky mi tak snadno rozuměl. Nepotřeboval vědět o tom, že jsem měla s Kalem sex, ale měl by vědět, že se stalo něco vážného, co roztrhlo moje srdce na dva kusy.

Slyšela jsem, jak máma mluví, ale přes vlastní myšlenky jsem nerozuměla tomu, co říkala. Přikyvovala jsem jí, i přestože to nemohla vidět, pak jsem opustila kuchyň a zamířila po schodech do svého pokoje. Když jsem do něj vstoupila, sedla jsem si na postel, hruď se mi svírala, jak se přes ni přelévala bolest.

Hřbetem ruky jsem si utřela nos a podívala se na noční stolek, kde se proti dřevu rozezněly vibrace mého telefonu. Osušila jsem si oči rohem ručníku, zvedla jsem telefon a podívala se na zprávu od Kalea. Srdce se mi zastavilo.

 

Dfám, že si v pořádku. Omlouvám se a faq dfám, že mě nebudeš nenávidět. Mám T rád a mrzí mě, jstli sem všechno zkazil.

 

Zatínala jsem zuby, jak ke mně Kaleova zpráva promlouvala. Nesnášela jsem, když správně nepoužíval gramatiku, ale musela jsem tu mrzutost odsunout, abych mu odpověděla.

 

Přestaň. Je to v pořádku. Jsem v pohodě. Byla to chyba. Já to vím a ty to víš. Stále jsi můj nejlepší kamarád. Nikdy to nic nezmění. Nic jsi nezkazil. Stále jsi můj kámoš. Věci se nezměnily. Slibuju :)

 

Lež. Lež. Lež.

Neřekla jsem to nahlas, ale předpokládala jsem, že věci mezi námi už nikdy nebudou takové jako dřív, a myslím, že Kale to věděl taky.