Reckless - PROLOG

Překlad: Peťa

„Být někým hluboce milován vám dodává sílu, ale milovat hluboce někoho vám dodává odvahu.“

                                                                                                                                                            -Lao Tzu

PROLOG

 

Tori

 

Na kůži se mi vplíží zčervenání, když na to šlápnu na křižovatce v tichém sousedství a nesnesitelný rachot té mojí kraksny si získá hnusný pohled mamky z předměstí.

Cokoli, dámo.

Nemůžu si dovolit ten problém teď spravit zvlášť ne potom, co jsem koupila dárek k narozeninám svému klukovi.  

Kdyby v té pekelné díře mého auta nebylo takové vedro, vyskočila bych z kůže nadšením, že Jamieho uvidím. Ale snažím se šetřit si energii na naše horizontální aktivity. Ačkoli nemá být doma až do zítřka, zaslechla jsem svého šéfa, který se s Jamiem kamarádí, jak se zmiňuje, že můj chlap bude možná zpátky už dneska, a pomyslela si, že ho překvapím. Nakonec jsou to jeho narozeniny a mám perfektní dárek, něco, na co jsem týdny šetřila, abych si to mohla dovolit.

Když uvidím na příjezdovce jeho domu zaparkované Jamieho Bronco, zpomalím svého veterána a zastavím u dvojdomku naproti přes ulici.

Nohy mám přilepené k sedadlu, tak si sjedu rukama po nahých stehnech pod ustřižené šortky, abych si osušila pot. Jakmile otevřu dveře, zasáhne mě poryv chladného vzduchu a vydechnu úlevou. Austin v brzkém květnu je pořád relativně chladný a větrný. Díky Bohu, protože okénka v mém autě se nedají stáhnout a klimatizace odešla dlouho předtím, než jsem tento krám získala.

Sáhnu do svojí brašny a popadnu Jamieho dárek – dva lístky na zápas Texas Rangers, který je příští měsíc. Pořád cestuje obchodně do Dallasu a myslela jsem si, že by možná byla zábava, kdybychom jeli spolu.

Ze zadního sedadla vybojuju balónky a přeskočím na dokonale čistý chodník k jeho dvoupatrovému koloniálu.

Naplní mě hrdost, když si proberu, kolik toho pro tuto nemovitost udělal. Toto místo byla ohyzdnost, když ho před několika měsíci koupil, ale poté, co vyměnil střechu, odizoloval interiér sloupky a vyměnil zařízení, vypadá to zbrusu nově. Nevím, jak se s těmito investičními nemovitostmi loučí, protože kdybych měla prodat takový nádherný dům, zlomilo by mi to srdce.

Za očima mi bleskne představa mě a Jamieho. Vidina toho, jak zakládáme rodinu. Dětí a dalších narozenin a barbecue vzadu na dvoře. Chci říct, nerozhodla jsem se, kolik dětí chci ani jak se budou jmenovat, ale jsem si pěkně jistá, že je chci s Jamiem.

Před dvěma měsíci jsem se vysmála jeho návrhu, že bychom se měli vzít, protože oba jsme byli opilí, ale nemůžu lhát – jednoho dne chci ten bílý laťkový plot s ním.

Jasně, je trochu starší než já, ale co je v tom celém osmiletý věkový rozdíl? Kromě toho vůbec mě nesoudí kvůli mým problémům se školou.

Chci začít brát vážně zamýšlení se nad tím, co udělám se svým životem, což je důvod, proč musím udržet svoje blbosti pohromadě dost dlouho na to, abych za pár týdnů dostudovala University of Texas. Zdá se, že většina mých přátel ví, kam směřují a co budou dělat. Já? Fungovala jsem s nastavením mysli teď párty, plány později, ale to mi vysloužilo jen varování od školy, povinná doučovací sezení a hádku se strážci zákona.

Takže se snažím makat. Dělat chytré věci. Učit se a já nevím co ještě. Bůh ví, že škola není nic pro mě, ale jsem skoro u konce, zatracené díky.

Když zazvoním na zvonek, nasadím ten největší nejzářivější úsměv, ale o sekundu později, když otevře dveře, mračí se, tmavé vlasy mu padají do tmavohnědých očí.

„Všechno nejlepší, zlato!“ Ignoruju jakoukoli podivnost, která se tu děje a hodím mu ruce kolem krku. „Chyběls mi.“ Voní tak dobře. Jako kořeněná kolínská a muž.

„Tori.“ Jeho paže se mi ve ztuhlém stisku přesune na záda. Čekám vášnivý polibek. Že ze mě strhá oblečení tak jako obvykle.

Až na to že tam jen stojí.

Co se to děje?

Zakloním se a podívám se na něj. Pořád se mračí.

A pak se koukne na hodinky.

„Jdeš někam pozdě?“

Mysleli byste si, že nebyl pryč dva týdny. Já vím, že spolu chodíme jen šest měsíců, ale dal mi šperk – skutečný šperk, ne tu bižuterii – a říká, že si mě jednou chce vzít. Haló, někdy se ke mně tiskne po sexu. To musí něco znamenat, ne? A obvykle mě přivede k vrcholu. Nejspíš má skóre odpalování 0.400 (pozn. hodnocení pálkaře v baseballu, 0.400 je dobrý výsledek) a můj spouštěč se neodpaluje snadno, takže bych řekla, že to jsou dobrá znamení.

Ale než se ho můžu zeptat, proč je divný, vede mě do domu. Otočím se a najdu ho, jak zírá na příjezdovku, jeho tmavé oči se přesouvají z jedné strany ulice na druhou.

Odkašle si a zavře dveře. V čelisti mu cukne sval. „Promiň, kočko. Za chvilku se mám sejít s kontraktorem. Nečekal jsem tě.“

Omyje mě úleva. „Žádný problém. Myslela jsem si, že se stavím na cestě do práce. Mám hoďku.“

Zakmitám na něj obočím a on přikývne a znovu se podívá na hodinky. „To by mělo stačit.“

Abych otřásla tvým světem? Oh, jasně.

Ve chvíli, kdy mi záda narazí na jeho matraci, všechny myšlenky na jeho narozeniny a neotevřený dárek ležící v obýváku, vylétnou rovnou oknem. Nestarám se, že skáčeme rovnou k hlavnímu chodu. Dokonce je mi jedno, že mi neřekl, že jsem mu chyběla. Jsou to jeho narozeniny. Může si to dělat, jak chce.

Tak mi moc nevolal, když byl pryč. Vím, že ho práce zaměstnává. Vlastní majetek po celém Texasu a dojíždí často do Dallasu a Austinu, aby řídil novou obytnou zástavbu, kterou s jeho rodinou budují. Miluju to, že je motivovaný a na vrcholu svých záležitostí. Aspoň jeden z nás.   

Jamie si sundá triko a vystaví tak ty nádherné svaly. Unikne mi povzdech, když se mi vklíní mezi stehna. Na kůži mě škrábou jeho drsné džíny, ale je mi to jedno.

Za dvě celé dvě sekundy, co jsme v jeho ložnici, mě zvládl svléct z většiny mého oblečení kromě černé krajkové podprsenky a tang, které si uznale prohlíží, než se ke mně přitiskne.

„Chybělas mi, švestičko,“ šeptá mi do krku.

Hruď mi zaplní hřejivé pocity. Samozřejmě, že jsem mu chyběla. Věděla jsem to.

V momentě, kdy se jeho rty dotknou mých, jsme u vytržení, abychom se dostali k sobě blíž a Jamie, který mě úplně dostal, je zpátky. Vlasy mi svírá v pěsti a saje mi krk a tiskne ke mně svůj penis.

Jsem ztracená v oparu chtíče, dokud něco nebouchne v chodbě. Byly… byly to přední dveře?

Celé tělo mu ztuhne.

„Jamie!“ zakřičí ženský hlas. „Jsem doma, zlato!“

Jsem na řadě, abych se zamračila, zvlášť když vidím výraz na jeho tváři.

„Kurva,“ zavrčí. „Vstaň. Hoď na sebe ty sračky.“ Vyskočí z postele jako olympijský běžec při zvuku startovní pistole a hodí mi šortky a tílko do obličeje.

Pořád zpracovávám, co se to děje, když zavře dveře ložnice, ale zakřičí: „Už jdu. Za sekundu jsem tam!“

„Kdo to je?“ Neslyšela jsem zvonek a pochybuju, že kontraktor by sem takto přitančil.

Navíc je to žena.

Ignoruje mě a natáhne si tričko.

S děsem, který se mi prořezává žílami, otevřu a zavřu pusu jako ryba vyhozená na pláži. „Vídáš… vídáš někoho jiného?“ Do hajzlu. Chodí s tou druhou servírkou, se kterou jsem ho viděla mluvit minulý měsíc? Podvádí mě?

Zapne si džíny a kývne na mě, abych se hnula z postele. Vstanu a vklouznu do svých šortek, pusu mám pořád dokořán, když ho sleduju, jak uhlazuje deku. „Vážně, Jamie. Šukáš s někým jiným?“

Strčí si ruce do vlasů a zavrčí: „Teď ne, Tori. Prostě se kurva oblíkni.“

Bojuju se svým tílkem. „Prosím, řekni mi, že to ve vedlejší místnosti je příbuzná a ne že se kurvíš za mými zády,“ prosím, hlas mám tichý. Proč šeptám, nemám zdání. Pokud mě podvádí, měla bych mu řvát do obličeje a rozpoutat šílenství.

V chodbě zazní kroky a v očích se mu ukáže panika.

A pak mě strká na vzdálený konec místnosti.

Za komodu.

Za tmavomodrý gauč.

Až dozadu k šatně, kam mě strčí do stínů a řekne mi, abych počkala.

„Co se děje?“ ptám se zhrozeně. Proč mě schovává do zatraceného šatníku?

Pevně zavře oči a zavrtí hlavou. „Omlouvám se, okay? Jen tu počkej a buď potichu. Všechno ti vysvětlím později. Prosím, udělej to pro mě. Slibuju, že ti to vynahradím.“

Ale nemám čas odpovědět, než mi zavře dveře šatny před obličejem jen sekundy předtím, než žena zapiští nadšením a spustí se mu do náruče. Jak to vím? Protože zabouchl skříň tak silně, že posouvací dveře odskočily a je tam jednopalcová mezera.

A vidím všechno. Její nádherné černé vlasy a oblečení od návrháře. Její hbité tělo a perfektní opálení. Ty drahé černočervené boty na podpatku s francouzským názvem, které nedokážu vyslovit.

Pak začne líbačka. Ona sténá a říká mu, jak moc jí chyběl. Jak už nikdy nechce trávit tolik času odděleně. Říká mu, jak moc miluje jejich nový dům. Jak z něho udělá jejich domov.

Myslí tento dům? Je to jejich dům?

Smysly mi zachvátí nevolnost a najednou se dusím. Na těle mi naskočí ledový pot a polykám – silně – abych se nepozvracela na nové Nike toho kreténa, které mi leží u nohou.

„Jsou ty balónky v obýváku pro mě?“ ptá se nadšeně žena ve chvílích mezi napadáním jeho obličeje.

Ne, mrcho. Nejsou.

„To víš, že jo,“ říká ten lhář.

„A lístky na Rangery taky?“

Trapně se zasměje a jeho tělo se natočí k šatníku, kde mě pravděpodobně cítí, jak zvedám oba prostředníčky. Protože ví, že nemám žádné peníze, ale utratila jsem to málo, co jsem měla, na něj. Abych udělala dnešek speciálním. Protože já, Tori Duran, jsem kráva.

Aspoň má tu slušnost vypadat rozpačitě.

Zakašle. „Jo, zlato. Jsou pro tebe. Myslel jsem, že bychom si pro jednou měli užít zápas spolu.“

Setřu si horké slzy, které se mi rozlijí po tvářích.

Ona „awwká“ a oba je chci bodnout jejími drahými botami s podpatky.

„Nemůžu uvěřit, že jsi mi dal dárky na svoje narozeniny. Seženeme si hlídání a uděláme si pořádný večer!“

Vídá se se ženou s dětmi?

Až na to že můj horor ještě není u konce. Ne, to když zaštěbetá: „Říkám svým kamarádkám, že mám toho nejlepšího manžela na celém světě!“

Ježíši Kriste.

Začíná mi to docházet a můj svět se nakloní ve svých základech.

Protože ona není ta druhá žena.

To já.

Břicho se mi přetočí a v zadní části hrdla mi vyskočí kyselina. Sklouznu na kolena a podepřu se o stěnu, ale nemůžu odtrhnout oči od noční můry, která se odvíjí přede mnou.

Strčí ho na postel a uvelebí se mu na těle a on sténá stejně jako před několika minutami, když se dotýkal mě.

Až na to že teď?

Teď šuká svoji manželku.