Reckless - 8. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI

 

Večeře probíhá ve víru zdvořilostí mezi Bradym, Kat a Ethanem. Sleduju je a postrkuju jídlo po talíři a uvažuju, proč je ten chlap ke mně milý, když se před dvěma dny zdálo, že nesnáší mou existenci. A zajímalo by mě, proč, když na mě zaměří ten úsměv, cítím popálení proudem, kůže mi žhne a pálí pod jeho podrobným zkoumáním.

Proč se zdá, že nemůžu chytit dech.

Skoro jako by…

Skoro jako by se mi líbil.

Na zádech mi vyrazí pot a ponořím se do svojí židle.

Tohle je úplně nepřijatelné.

Nemůže se mi líbit muž, zvláště ne tento muž. Nebudu okouzlená Ethanem Carterem nebo jeho velkýma modrýma očima a drsnými hranami.

Vidíte, zvládám to. Jsem silná, nezávislá žena, která nepotřebuje muže a tak to zůstane.

Narovnám ramena, hrdá na svoji vnitřní povzbuzující řeč.

„Není to skvělé, Tor?“ Sestra do mě šťouchne loktem.

„Pardon, co?“

Oči se jí rozšíří, jako že je třeba, abych jim věnovala pozornost, a já pokrčím rameny, snažím se přimět, abych se necítila rozpačitě.

„Ethan říkal, že pokud vezmeš pozici chůvy, mohla by sis půjčovat jeho auto, abys v noci mohla dělat barmanku. Protože jsi zmiňovala, že si někde chceš vzít pár směn.“

Ugh. Jako bych vážně chtěla, aby věděl, že nemám auto. Že nemám ani zdaleka dost peněz, abych tu moji rachotinu opravila.

Když vzhlédnu, moje oči se přes stůl spojí s těmi jeho. „To je… od tebe milé. Ale nejsem si jistá, že mám ještě co řešit. Nezdá se, že by tu kolem někdo najímal.“

„Zkoušela jsi Yellow Rose? Zrovna otevřeli mimo přístupovou cestu. Znám chlapíka, který to místo řídí.“ Nabere si do pusy poslední lžíci chilli, udělá mručivý zvuk a ukáže na prázdnou misku. „To bylo fantastické.“

„Vařila to Tori. Je skvělá kuchařka.“ Kat drmolí o mojí “eklektické kuchyni,” jako kdybych se učila u Gordona Ramsay nebo tak něco místo pravdy – že ráda vegetím u kuchařských show a mám velkou mexickou rodinu, která o Vánocích požaduje deset milionů tamales.

Ethan na mě ukáže svojí Coronou. „No, večeře byla výborná. Chilli je jedno z mých nejoblíbenějších.“

„Neříkej.“ Očima se přesunu k sestře, která jí svou druhou porci kukuřičného chleba a salátu, aniž by se obtěžovala dotknout se chilli. „Zajímavé. Sestra říkala, že má opravdu chuť na chilli a přesto neměla jediné sousto.“

Kat pokrčí rameny, rty se jí zdvihnou nahoru. „Začala jsem přemýšlet nad tím, že máš pravdu. Že bych neměla jíst nic tak pálivého.“

„Představte si to.“

Izzy zívne nad talířem napůl snědených kuřecích nugetek a Kat kývne na Bradyho, aby jí pomohl nahoru.

„Jdeme nachystat Izzy do postele. Pokecejte si. Tam se připravuje čerstvá konvice kávy a v mrazáku je cheesecake, tak se obslužte.“

Kdy udělala kávu? Namouduši nedokážu říct, jestli chce, abych pro Ethana pracovala nebo si toho muže vzala.

Brady zvedne dceru a o sekundu později jsme s Ethanem sami.

Uchechtne se a dá si dlouhý lok piva. Špinavě blond vlasy má rozcuchané a směřují mu do deseti různých směrů, ale Pane, pomoz mi, vypadá to dobře.

Pořád se usmívá, když na něj namířím upřený pohled. „Proč jsi ke mně milý? Co chceš?“ Mám dost zkušeností na to, abych věděla, když je něco divné. „Nebudu s tebou spát, pokud to je to, co si myslíš, že získáš, když mě necháš, abych se nastěhovala.“

Úsměv mu sklouzne z tváře. „Ježíši, Tori. Obviňuješ z chlípnosti každého potenciálního zaměstnavatele?“

Obličej mě pálí, ale nestydím se zeptat se na to, co potřebuju vědět. „Protože s tebou nebudu mít sex. Ani kdybys byl poslední chlap na planetě.“

Rty mu zkroutí otravný úšklebek. „Nikdo neříkal, že se o to prosím, zlatíčko. Kromě toho“- jeho oči mě přejedou – „nejsi můj typ.“

Z nějakého důvodu mě to naštve víc. „No, dobře.“

„Dobře.“ Otře si drsnou rukou strniště na hranaté čelisti. „Takže v tom máme jasno? Žádný sex. Ani kdybych byl poslední chlap na planetě.“

„Ani tehdy,“ zašeptám.

Zíráme na sebe, jeho pobavené modré oči studují mou tvář, jako by mě viděl poprvé.

Zvedne obočí a pak – nemůžu si pomoct – se rozesměju. Oba se rozesmějeme.

Než se věci stanou ještě divnějšími, vstanu a s povzdechem začnu očišťovat talíře. „V pohovorech nejsem dobrá.“

„Neříkej.“

„Šokující, já vím.“ Nejsem dost blázen, abych si myslela, že jsem měla tu jednu stáž v právnické firmě kvůli svým úžasným dovednostem s lidmi nebo známkám. Ne, přihodilo se to komplimenty mojí sladké sestry a jejími působivými kontakty v Austinu. Přijala tehdy, že mě vyhodili, pozoruhodně dobře, ale to nebyla těhotná, když jsem jí zavolala s pláčem, protože jsem dostala padáka za to, že jsem sprdla jeho z partnerů.

Abych pravdu řekla, nechtěla jsem Kat zklamat. Jedna věc je zklamat rodiče. Jsou na to zvyklí. Ale Kat? Z nějakého důvodu se zdá, že si myslí, že mám potenciál. To mě řeže až do samotné podstaty myslet na to, že bych ji zklamala. Zase.

Jediná věc, ze které šílím víc než skutečně podráždit sestru, je setkání tváří v tvář s pavoukem.

Nesmějte se. Jsou ďábelští.

Při té myšlence se zachvěju.

O minutu později mám po boku u dřezu Ethana. Vezme mi z rukou misky a vydrhne je, než mi je podá, abych je opláchla.

Je velký. Mnohem větší než já. Široký a vysoký a mužný.

Jak stojím u dřezu tak blízko něj, připomene mi to, když jsem ho viděla poprvé, bez trička a promočeného. Se všemi těmi svaly a tím rozhněvaným inkoustem vrytým do jeho zlatavé kůže.

Ten druh chlapa, který přiměje holku ve všech správných směrech toužit, kdyby byl jiný chlap a já byla jiná holka.

Takto blízko můžu cítit jeho sprchový gel. Něco mužného a svěžího. Musel se sprchovat těsně předtím, než přišel.

Odkašlu si. „Potřeboval bys, abych i vařila nebo uklízela dům?“

„Nenajímám tě, abys mi dělala služku. Jen aby ses starala o Milu a Codyho. Budu se maximálně snažit, abych jim dělal večeři, uklízel dům, staral se o prádlo. To nejsou tvoje práce a nikdy nebudu chtít, abys měla pocit, že jsou. Pokud ti nevadí, když smrdím jako zvíře ze stáje, můžu nejspíš i přijít, abych jim udělal rychlou snídani, pokud chceš. Pak jim budeš muset udělat jen oběd.“

Něco na tom obrázku mě obměkčí. Ethan otročí ve vedru a zastaví se, aby se postaral o svoje děti. Začínám chápat, co moje sestra říkala ohledně toho, jak tento chlap všechno dělá sám.

„Zvládnu snídani i oběd. O nic nejde.“ Posunu se, abych se na něj rychle mrkla, a jsem přemožená jeho přítomností, když se přese mě natáhne, aby zastavil kohoutek.

Jeho hlas je tichý a chraplavý. „Poslyš, vážně se omlouvám, jak jsem tuhle byl k tobě takový kretén. Nic by mi neudělalo větší radost, než kdyby ses starala o moje děti. Slibuju, že ti půjdu z cesty a nebudu tě tolik štvát.“

Osuší si ruce o tričko a obrátí se ke mně, ale dívá se do země. „Ptala ses, proč jsem milý.“ Ty velké modré oči se posunují nahoru, dokud se nepropálí do mých. „No, jsem milý chlap. Zdá se, že nikdo si to nemyslí, ale jsem. Já jen… Měl jsem několik drsných roků.“ Jako by listoval knihou vzpomínek, zamračí se a odvrátí pohled. „Procházím ošklivým rozvodem a máma, která držela mou domácnost pohromadě, co odešla moje žena, míří v pondělí do Chicaga, aby pomohla svojí sestře. Nemůžu udržet podnik nad vodou a starat se o děti sám. Zabíjí mě přiznat to, ale je to pravda. Takže hádám, že bys mohla říct, že tě potřebuju. Potřebuju tvoji pomoc.“

Nelíbí se mi, jak mě ta slova, potřebuju tě, nutí se cítit poddajně a rozměkle, jako kousek hořkosladké čokolády nechaný na slunci. „Proč nezavoláš do jedné z těch agentur? Neseženeš si někoho, komu odebrali otisky prstů, a odpovídá tvým kvalifikacím.“

„Jsem na nějakých čekacích listinách, ale nejsou si jistí, jestli najdou někoho ochotného žít tady.“ Jeho oči se stočí k mým, hravost rozzáří jeho výraz. „Měl bych si dělat starosti? Máš záznam za všechen ten koks a šlapky?“

Zasměju se, když si vzpomenu, co jsem mu onehdy řekla. „To zrovna ne, ale“-

„Pak je to v pohodě. Nedovol mým dětem vařit metamfetamin nebo si hrát s ostrými předměty a měli bychom být v pohodě.“