Reckless - 6. kapitola

 Překlad: Peťa

TORI

 

Vzduchem se nese sytá vůně kmínu a chilli, což donutí můj žaludek zakručet. Ještě po jednom zamíchání oklepu dřevěnou lžíci o víko litinového hrnce a položím ji na odkládací tácek “Miluju svou šmrncovní Mexičanku.” Ta pitomost mě pořád nutí ke smíchu, i roky po tom, co to Brady dal mojí sestře.

Vaření je jednou z věcí, ve které jsem slušná, ale jen proto, že jsem tento poslední rok měla na houby společenský život. Ačkoli to, že jsem měla dietu bez chlapů, mě přimělo přejít k druhé nejlepší alternativě – skutečnému jídlu. Zatímco moji kamarádi pařili, já sledovala Kanál vaření a dělala maximum, abych vyšperkovala tyto recepty, a snažila se necítit se jako chuděra.

Kouknu se přes rameno na Kat, která sedí u kuchyňského stolu. „Hermana (pozn. sestro), jsi si jistá, že to chceš tak pálivé? Myslela jsem, že tě hodně pálí žáha.“

Krátce stiskne rty a zamrká, jednou, dvakrát. Slečna Poker Face má tu troufalost usmát se a pokrčit rameny, jako by neměla tušení, o čem to mluvím.

Očividně něco skrývá.

Ať už je to cokoli. Celý den se chová divně. Možná bych to měla připsat hormonální nerovnováze. Kdyby neměla tak nateklé nohy, trvala by na tom, že udělá večeři ona, ale přemluvila jsem ji, aby si orazila a odpočinula si, i když bude spolujezdec.

„Přidala jsi Ro-Tel rajčata?“ zeptá se a při tom podezřívavě sleduje hrnec.

Koukejte. Spolujezdec. „Jo a až budeš později v noci viset na toaletě a šíleně zvracet, neviň mě.“

Věnuje mi zvláštní úsměv, ten, kterým mi říká, že má tajemství a myslí si, že nemám tušení.

Zabouchnou se přední dveře a dupot bot procházejících obývákem se ozve blíž. Izzy vystartuje za roh s náručí doširoka otevřenou.

Tři, dva, jedna.

Obrátím se zpátky ke sporáku, když se zvuk jejích kroků zastaví, což mi napoví, že se dostala do vzduchu a následuje zamručení, jak se vrhne na svého tátu. Možná je jí sedm, ale je totálně tátova holčička.

„Tady je můj andílek.“ V malé kuchyni zazvoní jeho hlas. „A tady je můj druhý anděl.“

O minutu později mě zvuk mlaskání přinutí k úsměvu a zavrtět hlavou. Aniž bych se podívala, vím, že Brady má Izzy v náručí a sklání se, aby dal jednu vlhkou pusu Kat.

„Příliš mnoho líbání,“ zavtipkuje Izzy a já se pro sebe zahihňám. To dítě je moje mini verze, tolik k nelibosti mojí sestry.

Zatímco znovu míchám hrnec, věnuju jim chvíli, aby si pocukrovali. Být kolem nich mě nutí být zvláštně emocionální. Jsou tato perfektní rodinná jednotka. Každý den je jejich dům naplněn vřelostí a láskou. I když se snažím si říkat, že já tohle nechci, že nechci manžela nebo děti, protože vím, že jsem selhání, tak když jsem kolem Bradyho a Kat a malé Izzy, přece jen chci šťastně až navěky tak moc, že mě z toho bolí na hrudi.

Zatracený Jamie, za to že mě přiměl si myslet, že je to možné.

Zatnu čelist.

Když si myslím, že festival lásky skončil, otočím se.

„Něco tu hezky voní,“ řekne Brady a postaví svou dcerku. „Platí, že se na večeři zastaví Ethan?“

„Přijde pan Ethan?“ Zazubí se Izzy.

Co že… Co?

Sestra sebou trhne a rozpačitě se zasměje.

Založím si ruce a přimhouřím oči. „Něco mi chceš říct, Katherine?“

Vůbec jsme se nebavily o tom, co se před dvěma dny u Ethana stalo. Jaký by to mělo smysl? Bylo jasné dle výrazů všech v obýváku, že mou hádku s Ethanem slyšeli – jeho máma, bratr, moje sestra, děti.

Ale abych byla upřímná, nejsem si jistá, kvůli čemu jsme se hádali. Bylo to spíš o tom, jak mě Ethan přiměl se cítit. Jako bych nebyla dost dobrá. Jako bych ho otravovala svou samotnou existencí. Jako by se na mě jednou podíval a shledal mě nedostatečnou.

Ta část mě, která je vždycky podělaná, přemýšlí, jestli jsem byla příliš přecitlivělá. Že Ethan je možná jen obecně nabručený a já si vykládala věci, které tam nebyly. Nebylo by to poprvé.

Vím, že Kat ze mě byla zklamaná za to, jak jsem na Ethana reagovala. Ztichne, když si myslí, že jsem kráva. Jako bych dostala oddechový čas a chce, abych přemýšlela nad tím, co jsem udělala. Je to otravné jako ďas. A za poslední dva dny byla kolem mě fakt potichu. Normálně nejsem ta, kdo by se zdráhal říct, co si myslí, ale se ségrou musím být opatrná. Je tak hormonální, že pokud jsem moc přímočará, začne brečet a na její slzy nikdy nejsem připravená.

Kat čeká, dokud se nepřivleču ke kuchyňskému stolu, aby na mě nasměrovala svůj nevinný úsměv. „Zapomněla jsem se ti zmínit, že se k nám Ethan přidá na večeři? Muselo mi to vypadnout z hlavy.“

Můj švagr se uchechtne a políbí ji na vršek hlavy. „Než to zpracujete, umyju Izzy na večeři.“

„Jsem umytá, tati. Neválela jsem se ve stáji ani nic.“ Vyfoukne, ale odběhne, aby si v koupelně umyla ruce.

Když pokývne ke své manželce, věnuje mi křivý úsměv. „Nebuď na ni moc tvrdá.“

Protočím oči a on se zasměje.

Jakmile jsme s Kat samy, poklesnou mi ramena. „Co to děláš? Víš, že jsme s Ethanem jako olej a ocet.“ Vážně, nedokážu vysvětlit, proč se kolem něj cítím tak defenzívně. Nepomáhalo, že je tak pěkný. Svalnatý a mužný z práce na ranči. Potetovaný a bez trika v Leviskách visících nízko na bocích. Promáčený vodou a pokušením.

Ještě víc důvodů, abych se od něj držela dál.

„Olej a ocet jsou skvělá kombinace do salátů.“ Když jí věnuju prázdný pohled, zvedne ruce. „Jen mu dej šanci, aby řekl svou část, okay? Nemusíš souhlasit, že pro něj budeš pracovat, pokud se na to ani po večeři nebudeš cítit, ale myslím, že by bylo dobré pročistit vzduch.“

„Chápu, že jsi v této hnízdící fázi a chceš, aby se všichni drželi za ruce a zpívali táborákové písně, když jsi těhotná, takže chápu, proč to chceš. Ale proč potřebuje pročišťovat vzduch on? Je zřejmé, že nejsem ta, koho chce, aby se mu staral o děti.“

Nakloní hlavu a pokrčí rameny. „Možná měl špatný den. Všichni je mají. Já jen vím, že bys ho neměla odepisovat proto, že byl nabručený. Je to svobodný otec, který všechno dělá sám, Tor. Má toho na talíři hodně, ale pokud mu dáš šanci, uvidíš, že je dobrý chlap. Že se maximálně snaží.“

Sakra. Když to říká takhle.

Moje sestra. Vždycky mírotvůrce.

„Fajn. Ale jen proto, že ho u večeře nebodnu tupým koncem vidličky, neznamená to, že s tímto souhlasím, takže si nedělej naděje.“

„Znáš mě,“ zacvrliká. „Nulová očekávání.“

Z nějakého důvodu mě to nepřiměje, abych se cítila líp.