Reckless - 3. kapitola

 Překlad: Peťa

ETHAN

 

„Dobré ránko, krásko,“ zašeptám, hlas chraplavý, protože posledních několik hodin jsem pouze ve společnosti koní. „Držíš ty chlapce pod kontrolou?“ Klisna zařehtá, zatímco jí sčesávám hřívu.

Hříbata ve stání na druhé straně od ní na mě zlostně koukají. Přísahám, že vědí, že jim dám na prdel. Koně jsou chytřejší, než jim lidé přiznávají.

Strhnu si baseballovou čepku dozadu a otřu si pot. Není ani sedm ráno, ale vzduch už je hutný a vlhký. Bude hic.

Ve dny jako dnes se snažím dostat do stájí podél zadní strany mých pozemků tak brzy, jak je jen možné, obvykle kolem čtvrté ráno, protože kolem desáté nebo jedenácté, bude přílišné vedro, abych šel jezdit. Budu muset počkat do brzkého večera, abych se o to pokusil, ale tím je pro vás Texas v létě.

Celé ráno myslím na rozhovor, který jsem měl včera večer s bráchou, a přemýšlím, jak hodlám najít někoho, kdo bude mít rád moje děti a pečovat o ně z poloviny tolik jako moje máma. Zdá se to jako nepřekonatelný úkol.

Ve chvíli, kdy se ukáže moje lekce na devátou, jsem nevrlý bručoun.

Když vidím, že na cestě zastaví BMW, zasténám. Mallory Mathers je bohatší než Bůh a platí mi nechutné množství peněz, abych jí ustájil a trénoval klisničku a dával jí lekce, ale z několika důvodů je to výměnou za moji příčetnost. Zaprvé, je to kamarádka mojí ženy a naše rodiny se znají už dlouho. Zadruhé, vždycky po mně vyjede. Můžu vyjádřit svůj nezájem jen tolika způsoby, než ztratím trpělivost. Zatřetí, právě teď potřebuju práci, takže nemůžu být čurák.

„Jak se má moje holka, Ethane?“ zacvrliká, když vstoupí do stáje a smete si červené vlasy přes rameno.

Nemusím se nutit k úsměvu, protože se bavíme o koních. „Vede si skvěle. Je přirozená.“ Baby Got Back je mladá, takže to pořád bereme zlehka, ale mezi jejím rodokmenem a vlastní přirozenou hbitostí a citem pro krávy, bych řekl, že Mallory má samotnou vítězku.

Na kovbojských akcích se dá vyhrát spousta peněz. I když bych ta vítězství teď sám dokázal využít, je to soutěž, kterou jsem vždy miloval. Ale myšlenka na to, že bych se vrátil do arény, je hořkosladká, tak ji vytlačím z mysli a soustředím se na zrzavohnědou kobylku před sebou.

Vyžaduje to speciální druh zvířete, aby šel krok za krokem za šestsetlibrovou krávou a oddělil ji od stáda. Kovbojský kůň musí být mrštný a bleskově rychlý, aby se zastavil, otočil a odtrhnul krávu, zatímco ji udržuje od stáda. Ne že by byla Baby excelentní jen v aréně, odvedla by neuvěřitelnou koňskou práci, pokud by to bylo to, co by její majitelka potřebovala.

Když soudím podle klientčiných hadrů od návrháře, práce není to, co má Mallory na mysli. I když zná svoje koně, Mallory je pravděpodobně oblečená spíš na jezdecký okruh než na nahánění dobytka, ale kdo jsem, abych soudil?

„Vzala sis oblečení na převlečení? Pokud půjdeš jezdit, to pěkné oblečení si zašpiníš.“

Ty přespříliš namalované rty se vychýlí úsměvem. „Tyhle staré věci?“ Zasměje se a Baby s sebou ve stání vyděšeně trhne. „Nevadí mi se trochu zašpinit, když jezdím.“ Rukou mi přejede po rameni a já protočím oči, vděčný, že mi nevidí do obličeje.

Nejspíš bych měl ocenit, že mi tak atraktivní žena věnuje pozornost. Když se podívám na bláto na svých botách a špínu na rukou, vše, co vidím, je špinavý rančer, který trénuje jiné lidi, aby vyhrávali.

Jak je to staré přísloví – kdo neumí, ten učí? To jsem já.

Ale žádná sebelítost mě nedožene k tomu, abych se zajímal o někoho z Allisonina okruhu přátel.

Mallory poškrábe Baby za uchem. „Myslíš, že na ní brzo budu moct jezdit?“

„Nee.“ Ta ženská zakňourá jako moje pětiletá a to je vše, co můžu dělat, abych ji nevyhodil od svého vybavení. „Chceš ji naučit nějaké špatné zvyky? Možná se nechat shodit, protože ani jedna z vás není připravená? Pak si posluž. Jinak se budeš učit na jednom z mých koní, dokud tě Baby nebude moct zvládnout.“

Po upřeném pohledu zafuní: „Tvůj táta byl milejší.“

Ani hovno. „No, není tu, tak se seber, květinko.“

Zmínka o mém otci mi pokazí náladu. Táta byl jako kovbojský jezdec šampión a milovali ho všichni, které tady trénoval. Svým šarmem by Mallory přesvědčil, že to byl její nápad jezdit na jednom z našich dalších koní.

Já nemám na šarm čas.

„Pojď. Ať to máme za sebou.“

Mallory protočí oči, ale sesbírá svoje vybavení, abychom mohli začít.

Jakmile její lekce skončí a mám ji z krku, spěchám, abych se projel ještě na jednom koni, než bude přílišné vedro. Ve chvíli, kdy skončím, obličej mi hoří z ostrého žáru. Razím si to ke kohoutku na boku stáje a skloním se, abych si nacákal trochu studené vody do obličeje, ale teče teplá.

„Do háje s tím.“ Znovu si otřu obličej a řeknu mým dvěma pracovníkům na ranči, že na pár minut zamířím do domu a že by si měli dát oběd. Přál bych si, abych mohl říct, že máme padla, že můžu dotáhnout zbytek práce, až bude chladněji, ale taková možnost není, pokud chci nakrmit svoje děti, vykoupat je a uložit do postele, než sem večer zaskočí potenciální kupec, aby se podíval na jednoho z našich jednoročků.

Moje boty nakopávají hlínu, když se plahočím přes náš rozsáhlý dvůr, ale miluju tu cestu. Zvedá se ve mně hluboká hrdost, když přes pole pampelišek a bodláků přistoupím k domu. Zdědil jsem tento dům po rodičích a sedřel jsem si zadek, abych se o něj postaral. Jednoho dne doufám, že ho dám dětem, aby mohli mít tuto výhodu ve světě, kterou naši poskytli mně a Loganovi.

Bratr taky zdědil dům na druhé straně pozemků, o který se dělíme pro dobro obchodu. Od té doby, co Allison odešla, jsem přemýšlel, jestli by bylo snazší mít mámu zpátky přestěhovanou u sebe a dětí místo toho, aby bydlela s Loganem, ale bojím se, že by to zhoršilo mou závislost na ní. Ta žena potřebuje pauzu, které se jí tady nedostane.

Mila se prořítí kolem mě, když otevřu zadní dveře, a Cody ťapká za ní. „Žádné běhání v domě.“

Mila zpomalí až k zastavení, dokud se jí k nohám nepřihrne Cody a pak se rychle rozejde za roh. Máma se vleče asi deset kroků za nimi.

„V pohodě, mami?“

Protočí oči. „Jasně, že jsem v pohodě, ale tihle malí pankáči začínají být rychlejší.“

„Neopovaž se za nimi běhat.“

„Jejich neplechy a čurbes neznají překážek, takže dokud nenajdeš tu chůvu, neříkej mi, co mám dělat.“

Pochechtávám se nad jejím ostrým postojem. „Dělám na tom. Dělám na tom. Brzy budeš usrkávat mimózu s tetou Hazel a postrádat svoje předškoláčky.“

„No je to tak.“ Poplácá mě po tváři, jako bych byl kluk a odvleče se vystopovat moje děti.

Odvrátím se a jdu do kuchyně, mojí nejméně oblíbené části domu. Všechno na této místnosti mi připomíná moji ženu. Nastavitelné osvětlení a profesionální trouba. Tmavé mramorové pulty a vybrané nádobí. Všechny ty hovadiny, co chtěla, ale nikdy je nepoužila ani neocenila.

Aspoň se teď můžu mýt v enormně velkém dvojitém dřezu, aniž by kvůli tomu držkovala.

Po tom, co si svleču propocené triko, sehnu se pod studenou v kuchyni, abych si namočil hlavu a krk a zadoufám k Bohu, že mi náhlá změna teploty nepřivodí mrtvici.

Tuhle by si Allison stěžovala, že jsem vyrostl ve stáji, což není daleko od pravdy.

Otočím kohoutek, když uslyším známý hlas.

„E, jsi vzadu?“ zavolá můj bratr.

„Jo. V kuchyni.“

Na chodbě se ozvou kroky, když sáhnu po suché utěrce. Oči mě štípou potem, takže je potřeba několika pokusů, abych našel správný šuplík.

Konečně obalím ruce kolem utěrky a přitáhnu si ji k obličeji právě když, si vedle mě někdo odkašle.

Když si osuším obličej a otevřu oči, dostanu se tváří v tvář Loganovi, který vypadá, jako kočka, která se přikradla ke kleci kanárů. Pak uvidím proč.

Není sám.

„Myslel jsem, že přivedu Kat a její sestru, abyste si mohli pokecat.“

Uculí se, když zaregistruju dvě ženy po jeho boku.

„Ahoj, Kat.“ Kývnu hlavou.

„Čau, sousede.“ Věnuje mi sladký úsměv, když si protře vzedmuté břicho. Pak šťouchne do ženy vedle sebe. „To je moje mladší sestra Tori.“

Tehdy se mi konečně dostane dobrého výhledu na sestru. Podělaný Logan.

Oči mi těkají zpátky k bratrovi, který se usmívá tak široce, že bych mu mohl spočítat stoličky. Zlostně na něj hledím, vím moc dobře, o co mu teď jde. Brácha je horší než máma, když dojde na dohazování. Protože pokud je jeho výraz známkou něčeho, je tohle víc než jen o tom najít chůvu.

Někteří chlapi jsou celí pryč z prsou. Jiným se líbí zadek holky. Já, já jsem chlap na vlasy. Takže bylo na houby, když si Allison nechala ostříhat ty svoje hned po svatbě a nechávala si je nakrátko.

S rezignovaným povzdechem nakonec obrátím svou plnou pozornost k Tori, které dlouhá tmavá hříva spadá přes ramena, jako by byla nějaká mořská víla. Oblečená v bílém tílku, ustřižených kraťasech a nějakých obnošených pracovních botách vypadá připravená zazářit ve hříšné fantazii kovboje. Dlouhé nohy. Křivky na míle. Tolik odhalené kůže. Stěží zadržím zasténání.

Velké svítící oříškové oči mrkají zpátky na mě, když bez rozpaků studuje mou tvář, mou hruď, kérky… Podívám se dolů a uvědomím si, že tu stojím jen ve sportovních džínách a odkapává ze mě voda a puch ze stáje po celé kuchyňské podlaze.

Odkašlu si. „Dámy, omluvte mě. Byl jsem ráno venku s koňmi. Kdybych věděl, že se stavíte…“

Bratr se zasměje. „Koně jsou ti jediní, kdo tady kolem dokáže Ethana tolerovat, protože pohostinnost není jeho silná stránka, ale dokáže udělat zatraceně dobré barbecue.“

Kat se zamračí a obrátí se na Logana. „Myslela jsem, že jsi říkal, že jsi to s ním naplánoval.“

Jo, správně. Řekl bych mu, aby to udělal jindy.

Logan si projede rukama vlasy. „Zmiňoval jsem se, že se možná stavíte. Musel zapomenout.“

„Nebuď blb. Víš, že jsi mi to neřekl,“ zavrčím, každou minutou víc a víc naštvaný, že mě nemile překvapil. Obrátím se k ženám a povzdechnu si. „Převleču se. Dejte mi pět minut a ignorujte všechno, co mu vyjde z pusy. Vážně, Logane, mám jiné blbosti, které teď potřebuju dělat.“ Dnes večer se staví potenciální kupec z Dallasu a můj list věcí, co musím udělat, je nehorázný. Tohle není den, kdy chci mít pohovor s Ariel mořskou vílou. A ano, znám každou zatracenou Disney postavičku. „Příště chlapa varuj.“

Zpoza splývajících šatů svojí mámy vykoukne dcera Kat, Izzy, a mávne. „Zdravím, pane Ethane.“

Sakra. Neměl jsem před ní nadávat. „Ahoj, malé zlatíčko. Neviděl jsem tě tam.“ Je o pár roků starší než moje dcera.

Izzy se zachichotá a ještě mávne a já na ni zakroutím prsty jako zchromlý osel.

Kat se pokouší skrýt úsměv, ale Tori nevypadá pobaveně. Vlastně vypadá tak naštvaně jako se já cítím. Doufejme, že ten pohovor půjde rychle. Protože to jasně nebude fungovat. A podle mé zkušenosti, není nikdy dobrý důvod pro to rvát čtvercový kolík do kulatého otvoru.