ETS - EPILOG

 Překlad: Lucianna

Epilog – Danicka

O dva měsíce později

„Tady je moje holka!“ řekl táta, když otevřel do široka náruč, aby mě objal, když jsem přišla ke stolu, kde už čekal.

„Ahoj, tati,“ řekla jsem, objala ho pod pažemi, když mi stisknul ramena. Políbila jsem ho na neoholenou tvář.

„Jak se máš?“

„Dobře,“ odpověděla jsem, se šťastným povzdechem. „Opravdu dobře, vlastně.“

„Rád tě vidím bez té sádry.“ Pokývl k mé ruce.

„Jo, sundali mi ji tento týden. Budu muset chodit na fyzioterapii, abych znovu získala sílu, ale aspoň si můžu teď namočit ruku. Sprchování dost bolelo.“

„To se vsadím.“ Opřel se v židli a zkřížil si ruce na hrudi. „Tak co je u tebe nového?“

„Uh, no… narazila jsem minulý týden na Colea Woodse.“

Otevřel pusu. „Cože? Kde? Mluvila jsi s ním?“

„Jo. Andy a já jsme byli na zápase Vikingů, a věděli jsme, že tam bude, ale je to velký stadion, tak jsem si z toho nedělala starosti. No, po zápase jsme zamířili k šatnám a on vyšel, skoro do nás narazil.“

Táta seděl s pusou stále dokořán, a čekal, až mu řeknu víc.

„Než jsem mohla vůbec něco říct, řekl, že slyšel o tom, co se mi stalo a že mu to bylo líto. Také se omluvil za to, jak se choval jako slizoun, v mé kanceláři.“

„Páni! To není to, co jsem čekal.“

„Ani já ne.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Ale jsem šťastná, že se to stalo, protože teď je po všem a já se nemusím bát, ho znovu vidět.“

„Přesně. Žádný další stres, teď je po všem. Když mluvíme o stresu… co se děje s tím kriminálním případem?“ zeptal se, když zvedl šálek kávy k ústům.

„Vlastně se nám nedávno ozval žalobce. Blaire, se zmítala sem a tam, chvíli, jakmile se dostala do vězení a zjistila, že to není žádný country klub, ale rozhodla se přijmout dohodu. Nevím ještě podrobnosti, ale vím, že to bude opravdu na hodně dlouho.“

Tátovi vystřelilo obočí. „Dobře! Zaslouží si to. Já říkám, zamkněte ji a zahoďte ten zatracený klíč.“

Stiskal jsem rty k sobě a věnovala svému sladkému, přehnaně ochranitelskému otci, napjatý úsměv.

„A co ten zmetek, co jí pomáhal?“ zeptal se.

„Rozhodl se jít k soudu, myslím. Žalobce říká, že nemá šanci, zvlášť když mohou, Blaire, přimět proti němu svědčit, což jak se zdá, by neměl být problém.“

Můj táta se usmál. „Soud? Páni. Jak se ohledně toho cítíš?“

Pokrčila jsem rameny a ostře se nadechla nosem. „Ne skvěle, ale je to, jak to je. Pokud skončí ve vězení, je mi jedno, co musíme udělat, abychom ho tam dostali.“

„Dobrá poznámka,“ řekl střízlivě a přikývl hlavou.

„Dobře, nové téma,“ prohlásila jsem, protože jsem nechtěla ztrácet další čas ani jedním z nich. „Co je nového u tebe? Líbí se ti moje místo?“

„Líbí! Je to skvělá oblast. Je to fantastický dům…“ zmlknul.

Zamračila jsem se na něj, a cítila, že přede mnou něco skrývá. „Ale…?“

„Ale tahle June, Dani… řekni mi o ní.“

„Aaach, nemiluješ ji prostě? June, mi šíleně chybí.“

„Je velmi hodná“ – táta zvedl obočí a nakrčil čelo – „ale taky trochu zvědavá. Zastavuje se… často.“

„Nejspíš je do tebe blázen, přesně jako všechny ty ostatní,“ dobírala jsem si ho.

„Jo, no, jsem mimo trh,“ řekl hrdě, a trochu nafouknul hruď.

Vykulila jsem oči. „Cože? Od kdy? Proč jsi mi to neřekl?“

„Právě jsem to udělal, ne?“ zažertoval.

„Detaily, starouši.“

Pokrčil rameny, když jeho pohled spadl na jeho hrnek kávy. „Není moc detailů, o kterých mluvit. Jmenuje se Sandy a setkali jsme se na filmech. Byli jsme tam oba během dne a rozhodli se sedět spolu, místo každý sám. Zbytek je historie… zatím.“

„Kdy se setkám s touhle záhadnou ženou, která ukradla srdce nevyléčitelnému starému mládenci?“

„Brzy. Tuhle jsem se setkal s jejím synem. Je trochu mladší, než ty, ale je ženatý a má malého syna. Což mě přimělo přemýšlet… že jsem připravený na vnoučata.“

„Cože?“ prohlásila jsem nevěřícně. Dáma u stolu vedle nás, po mě střelila zamračeným pohledem a já sklouzla zpátky do své židle. „Vnoučata? Pamatuješ si, jak jsi mi před pár lety řekl, že jestli někdy budu mít děti, budou ti muset říkat křestním jménem, aby lidé nevěděli, že jsi dědeček?“

„Jo, jo. No, časy se mění. Není to víc než pár let, kdy jsi mi řekla, že se nikdy nechceš vdát. Že se místo toho budeš soustředit na kariéru.“ Zvedl obočí a podíval se na mě kousavě.

„Nemám na prstu prsten, nebo jo?“ zvedla jsem svou ruku nahoru.

„Ještě ne, ale vypadá to, že by se to mohlo pohnout tímhle směrem. Co?“

Stiskla jsem rty v malém úsměvu a pokrčila rameny. „Možná.“

„Podívejme se.“

„Co?“

„Ty. Ten úsměv. Ani jsem neřekl jeho jméno a už se usmíváš. Máš ho moc ráda, co?“

„Mnohem víc, než to, tati. On je jediný muž, s nímž si vůbec představuji budoucnost. Vidím nás za deset let, s Loganem, Beccou a možná s pár našimi vlastními dětmi, jak chodíme na zápasy, na farmářské trhy a sáňkovat. A seznam pokračuje dál a dál.“

„Dani, holčičko. Pokud jsi našla toho, díky němuž se takhle cítíš, drže se ho a nikdy ho nepouštěj.“

*****

Vešla jsem po snídani do dveří a všechno bylo zavřené a podivně tiché. Vytáhla jsem telefon a podívala se, jestli jsem neměla zmeškaný hovor, nebo zprávu od Andyho, ale nic tam nebylo. Možná vzal děti a běžel do obchodu? Pokrčila jsem rameny a zamířila chodbou ke svému pokoji. Dveře Gloriina pokoje byly zavřené, což bylo také divné, ale řekla jsem si, že když byli všichni pryč, šla si zdřímnout.

Otevřela jsem dveře své ložnice a hodila kabelku na postel, a ztuhla, když přistála s ducnutím na prázdné matraci. Můj pokoj byl prázdný. Moje flakonky s parfémy, moje vysoké zrcadlo, polička na šátky… všechno pryč.

Otevřela jsem šuplík prádelníku. Prázdný.

Otevřela jsem skříň. Prázdná.

Otevřela jsem šuplík v koupelně, kde jsem měla osobní věci. Prázdný.

Co to sak…

Opustila jsem místnost a vyběhla po schodech. Když jsem se dostala blízko Andyho dveří, uslyšela jsem nezaměnitelný zvuk hihňání Beccy a Logana, z jejich druhé strany. Usmála jsem se pro sebe a pomalu otočila klikou, a nakoukla hlavou dovnitř.

„Ahoj? Co to děláte?“ zavolala jsem.

„Neslyšeli jsme tě přijít, ty malá potvůrko. Ještě nejsme hotoví.“

Andy šel ke mně s velkým úsměvem na tváři a objal mě pažemi.

„Nejste hotoví s čím?“ řekla jsem a snažila se podívat za něj.

„Gratuluji!“ zvedl do široka ruce, dlaněmi ke stropu. „Právě ses nastěhovala.“

„Vážně?“ zvedla jsem se na špičky a věnovala mu děkovný polibek, a setrvala tak aspoň pár vteřin. Vtáhla jsem jeho spodní ret, chutnající po sirupu do úst a jemně sála.

„Radši toho nech,“ zavrčel mi do ucha, když mě znovu objal pažemi kolem pasu, „nebo budu muset vzít Logana vedle a povídat si s ním o včeličkách a kytičkách.“

„Můžeš mít tenhle rozhovor i se mnou?“ Kmitla jsem špičkou jazyka těsně pod jeho uchem, s vědomím, že ho to přivádí k absolutnímu šílenství.

„Uh, radši ti to ukážu.“

„Dani! Dani! Podívej!“ přiběhla Becca, vzala mě za ruku a táhla mě do šatny. Vytáhla šuplík. „Odnesla jsem všechny tvoje ponožky!“

„Úplně sama?“

Hrdě přikývla, až se její blonďaté lokýnky rozlétly.

„Jsem na tebe tak pyšná. Opravdu jsi výborná pomocnice.“ Zvedla jsem k ní ruku na high-five.

„A podívej se tady.“ Vzala mě za ruku a táhla mě ke skříni. „Dala jsem ti sem všechny boty a srovnala je podle duhy.“

Nemohla jsem si pomoct a usmála se, když můj pohled sledoval řadu mých lodiček, perfektně vyrovnaných. A na konci stály malé, růžové, Růženčiny střevíčky.

„Tyhle poslední vypadají trochu malé pro mě,“ řekla jsem a zastrčila jí vlasy za ucho.

Zvedla ke mně tvářičku. „Chtěla jsem mít svoje princeznovské střevíčky tady s tvými. Můžu?“

„Naprosto.“ Přikývla jsem. „A můžeš nosit moje lodičky, kdykoliv budeš chtít, dobře?“

Rozsvítily se jí oči a vrhla se ke mně. „Děkuji, děkuji, děkuji!“

Jakmile mě pustila, nechala jsem ji dokončit její rovnání bot a vrátila se do ložnice. Andy seděl na konci postele a protahoval si krk. Sedla jsem si vedle něj. „Jak tohle všechno přišlo?“

„Já nevím,“ řekl jakoby nic. „Už tam dole stejně ani nespíš a děti už vědí, že jsem do tebe bláznivě zamilovaný, tak jsem si řekl… proč ne? Jsi naštvaná?“

„Ne!“ vyhrkla jsem. „Jsem nadšená, že budu tady nahoře nastálo… s vámi všemi.“

Andy mi dal ruku na koleno a jemně ho stisknul. „Pojďme dodělat všechen tenhle přesun, nebo nebudeme mít večer kde spát.“

Strávili jsme dalších pár minut poletováním po ložnici, všechno uložili a uklidili nepořádek, který nevyhnutelně patří ke stěhování.

Když jsme byli hotoví, a neměli žádné velké plány, a Glorie se nakonec rozhodla strávit den se svým přítelem, rozhodli jsme se strávit celý den tulením v posteli a sledováním filmů. K večeři jsme objednali pizzu a jedli ji v posteli, zatímco jsem Loganovi a Becce představila svůj oblíbený film z dětství… Rošťáci. Když běželi titulky na konci filmu, obě děti odpadly. Becca měla hlavu položenou a na mém břiše, oči se jí třepotaly a pusu měla otevřenou, zatímco klidně spala. Logan byl v nohách postele, nohy propletené, s Andyho nohami.

„Je to nudné?“ zeptal se Andy, tvář ozářenou světlem z obrazovky televize.

Zamračila jsem se na něj. „Co je nudné?“

„Tohle.“ Mávnul rukou přes postel. „Je sobota večer a místo abys byla na večeři s přáteli, nebo dělala něco zábavného, jsi tady.“

Můj pohled sklouznul na konec postele, na ta dvě bezvládná těla, přehozená přes nás, jako hadrové panenky a prázdnou krabici od pizzy mezi nimi. Pomalu jsem zavrtěla hlavou a vrátila se pohledem k Andymu. „Není to nudné, je to perfektní.“

Nahlas se nadechnul a vysouknul tváře. „Jsem šťastný, že to říkáš. Otevři zásuvku tvého nočního stolku.“

Stáhla jsem obočí. „Co?“

„Tvůj šuplík nočního stolku. Otevři ho. Nechal jsem ti tam malý dárek.“

Opřela jsem se pomalu o lokty, a byla opatrná, abych neshodila Beccu, když jsem se natáhla nalevo a vytáhla malý černý šuplík. Uvnitř byla malá, černá krabička, ovázaná žlutou stužkou. Okamžitě mi vyschlo v ústech a zvýšil se mi tep, když jsem se roztřesenou rukou natáhla a vyndala krabičku ven.

Dívala jsem se na krabičku, trochu vyděšená, ji otevřít. „Andy…“

„Poslouchej, já vím, že jsme o tom ještě nemluvili, a tohle možná není to, jak sis tuhle chvíli představovala, ale buďme upřímní… neudělali jsme jednu jedinou věc tradičně, od prvního dne, co jsme se potkali.“ Vzal mou tvář do dlaně a jemně třel mou tvář bříškem palce. „Takže, tady jsme, v naší posteli, pokrytí dětmi, jako hadrovými panenkami, a žádám tě, abys byla mou ženou. Miluju tě, Danicko Douglass, a nic na světě, by mě neudělalo šťastnějším, než pokud bys řekla ano.“

Oči se mi naplnily slzami, když jsem se na něj podívala – na muže, kterého jsem milovala, muže, který mě naučil, co to je milovat bezpodmínečně, muže, který byl otcem dětí, které jsem si vybrala a muže, který by mohl být otcem mých vlastních dětí – a přikývla jsem. „Ano. Můj Bože, Andy. Ano!“

„Ani jsi ještě neotevřela tu krabičku.“ Zasmál se a rozvázal stužku.

„I kdyby tam byl pouťový prstýnek, nezměnilo by to mou odpověď.“

Zvedl ke mně oči a oba jsme se naklonili tak, jak bylo potřeba, aby se naše rty setkaly. Nebyl to nejhlubší, nejromantičtější polibek, ale v tuhle chvíli… byl perfektní.

Otevřel krabičku a já se opravdu snažila nezalapat po dechu. Nebyla jsem žádná znalkyně šperků, takže jsem neměla potuchy o cenách, ale tohle byl velký, hranatý diamant, s malými diamanty okolo, na jednoduchém, stříbrném kroužku.

Když mi nasadil prsten na prst, zasmál se hlubokým hlasem. „Máš štěstí, že pouťové prstýnky byly vyprodané.“

Otřela jsem si slzu z oka a dívala se na svou ruku.

Přiblížil se, co nejblíže mohl a mazlil se ústy s mým krkem. „Penny za tvé myšlenky?“

Popotáhla jsem, otočila k němu hlavu a odmrkala pryč slzy. „Právě jsem přemýšlela, že bychom nejspíš měli přesunout tyhle děti do jejich vlastních postelí, protože bych se opravdu moc ráda milovala se svým snoubencem v naší ložnici, a pak bych byla ráda, aby mě vzal pod svá křídla, abych se vyspala.“

 

 

KONEC…