ETS - 35. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 35 – Andy

Zprávy o útoku na Dani, se rozlétly, jako požár. Alespoň půlka příchozích hovorů do kanceláře, byly reportéři, žádající prohlášení, a když jim Ellie řekla ´bez komentáře´, nějak usoudili, že utábořit se dole v hale, by jim mohlo vynést sólokapra, kterého chtěli.

Omyl.

Z mé strany to vyžadovalo trochu chytrého manévrování, ale nehodlal jsem se hnout od Dani, a měl jsem špatný pocit z toho, nechat Ellie a Ethana samotné, vypořádávat se s následky, takže úplně poprvé, jsem na pár dní uzavřel kancelář. Všechny obchodní hovory jsem přesměroval dočasně na telefon Ellie a řekl jim oběma, aby pracovali z domova, dokud se všechno neuklidní. Nechtěl bych nic víc, než vzít těch pár dní a soustředit se na Dani, ale sportovní svět se nechystal zastavit, jen proto, že můj skoro ano. Můj laptop se stal mou mobilní kanceláří, a když během dne Dani spala, vyhrnul jsem si rukávy a udělal, co nejvíc jsem mohl.

Léky na bolest jí stále udržovaly ospalou a mimo, ale každou hodinou byla silnější. Dokonce na mě zkoušela jednou ječet, abych přinesl její laptop, ale nedopadlo to. Zavolal jsem všem jejím klientům, abych jim dal vědět, co se děje, ale většina z nich už to věděla.

Detektiv Larson a já, jsme byli v neustálém kontaktu. On volala několikrát za den, aby zkontroloval Dani, a i když nebylo pokaždé moc co vyprávět, vzhledem ke šnečímu tempu trestního soudnictví, informoval mě o všem, co se dělo kolem Javiera. Byl obžalován z trestného činu napadení a pokusu o vraždu, a snad pokud se by se jim ho podařilo spojit se zprávami, poničení jejího auta a s Roxy, mohlo by se objevit několik dalších obvinění. Podle Larsona, když se zeptali na otázku, Javier prostě zíral dolů na stůl před sebou, celou dobu, aniž by něco řekl. Dobrá zpráva byla, že vzhledem k brutalitě útoku, byla kauce stanovena na půl milionu dolarů, ale špatná zpráva… stále žádný zjevný motiv, a stále odmítal odpovídat na jakoukoliv otázku. Larson už strávil dvě odpoledne s Dani, aby prošli fotky Javiera a pokusili se spojit body, jako kde ho mohla vidět, ale nic ji nenapadlo. Vůbec nic.

Po třetím dni, mělo koženkové křeslo v rohu pokoje, už permanentní otisk mého zadku. Záda mě bolela, když jsem zavřel notebook a opřel se o opěradlo křesla, a nakrčil jsem se, když hlasitě zaskřípalo. Dani prudce otevřela oči.

„Promiň,“ zašeptal jsem nahlas, když se její pohled zastavil o vteřinu později na mě.

„To je v pohodě.“ Usmála se a opatrně se posadila. Narovnala záda a vytáhla ruce nad hlavu. Před čtyřmi dny, bych si býval nepomyslel, že by mohla vypadat sexy v nemocniční košili, Dani to ale zvládla dokonale. Ani skutečnost, že jsem dosáhl toho, že jsem ji včera umyl houbou, neškodila. Seděla na stoličce ve sprše, zatímco já stál za ní a jemně jí drhnul záda namydlenou žínkou. Držela svou novou, zářivě růžovou sádru na stranu a snažila se ji nenamočit. Když jsem sledoval cestičku pěny, tekoucí jí přes prsa, dolů po břiše a shromáždit se tam, kde bych rád položil prsty a jazyk, se můj pták stával víc než jen trochu tvrdým. Když si všimla boule na mých kalhotách, protočila oči a vytrhla mi žínku nezasádrovanou rukou.

Díval jsem se na ni s hlavou nakloněnou na hlavu. „Jak to děláš?“

Zamračila se na mě. „Dělám co?“

„Vypadat celou dobu tak zatraceně sexy?“

S jedním zvednutým obočím, mě skepticky pozorovala. „Pomáháš si mými léky na bolest?“

„Nejsem sjetej, Dani.“ Nahlas jsem se zasmál. „Myslím to vážně.“

„No, dneska bych vlastně mohla podporu ega potřebovat, takže si odpustím hádku a budu to brát jako kompliment. Děkuji.“

„Potřebuješ větší vzpruhu?“

Zhluboka si povzdechla. „Už jsem ti to řekla. Nebudu mít sex v nemocnici.“

„Ne takový druh vzpruhy,“ odsekl jsem hravě. „Myslím opravdovou vzpruhu nálady? Už je to tři dny a dostal jsem tuny zpráv. Lidi tě chtějí vidět.“

„Vážně?“ Vyjekla nadšením.

Přikývl jsem. „Jo, Sadie psala, Ellie psala, Brody a Kacie se ptali, jestli můžou přijít, pak znovu psala Ellie, Ethan kontroloval, a pak sestry vyhrožovali, že nechají Ellie zavřít.“

Stiskal rty k sobě a usmála se, když její pohled zjemnil. „Ach, chybí mi Ellie… strašně.“

„Dobře, protože přijde kolem oběda a jednoduše řekla, že ji nic menšího, než uspávací střela, nezastaví.“ Usmál jsem se a žertoval jen napůl.

Zahihňala se, ale její úsměv zmizel tak rychle, jak se objevil. „Jsem nervosní vidět lidi,“ řekla váhavě a očima těkala po místnosti.

„Proč?“

„Andy, podívej se na mě. Jsem samá modřina a oteklina.“ Zněla poraženě. „Učešu si vlasy, dám si trochu make-upu a snad to trochu pomůže.“ Postavila se a pohybovala se pomalu a opatrně. Ačkoliv jsem byl v pokušení jí přiběhnout na pomoc, věděl jsem, že když bych to udělal, jen by ji to naštvalo a odehnala by mě.

„Možná by pomohla další koupel?“ zeptal jsem se jakoby nic. Hlava jí vystřelila mým směrem a já zahýbal obočím nahoru a dolů.

Objala se zdravou rukou kolem žeber a snažila se nesmát. „Myslím, že to pomůže spíš tobě, než mě.“

*****

Rozhodla se, že si přece jen dá další koupel, a ač to bylo těžké, choval jsem se slušně. Opatrně vklouzla do volného trička a kalhot na jógu, místo do nemocniční košile, aby se trochu víc cítila sama sebou. Opřel jsem se o rám dveří, s pažemi zkříženými na hrudi a sledoval, jak si rozčesává své dlouhé, hnědé vlasy a dívá se na sebe do zrcadla. Její modřiny se hojily, ale znamenalo to, že se měnily do šílených barev a v tuhle chvíli, měla její pravá strana tváře, bláznivý odstín světle fialové.

„Vypadám jako trouba.“ Povzdechla si a hodila frustrovaně hřeben do umyvadla.

„Ne, nevypadáš.“ Zasmál jsem se, ale ihned se cítil špatně, když jsem si uvědomil, že se jí oči plní slzami. Zdravou rukou si zakryla tvář, jak nejlépe uměla, a já přiběhl, a co nejjemněji jsem mohl, jsem ji objal pažemi.

„Zlato, neplakej. Nevypadáš jako trouba. Byla jsi napadena a jsi trochu ovázaná, to je všechno. Touhle dobou za týden, budou modřiny sotva znatelné a tvoje rána bude uzdravená.“

„Máš pravdu.“ Popotáhla. „Jen se dneska cítím nějak lítostivě.“

„To je taky normální. Prošla sis spoustou věcí, Dani.“

Přikývla a roztřeseně se nadechla, a znovu se narovnala. „Žádné další sebelítostivé večírky, dneska.“

„Vím, o jedné věci, která by tě možná rozveselila.

Otočila se tváří ke mně. „Co?“

„Zatím co ses oblékala, dostal jsem zprávu… od Glorie. Ona a děti, tady budou každou chvíli.

Dani vykulila oči a široce se na mě usmála. „Vážně?“

„Jop.“

Rozzářila se. „Tohle mě nutí se cítit líp. Chybí mi ty malé příšerky.“

„Ty jim taky chybíš. Přivádějí Glorii k šílenství otázkami, kdy se sem dostanou a uvidí tě.“

Sklopila obličej dolů a dívala se na podlahu. „Andy, je to normální?“

„Co?“

„Tvé děti. Způsob, jak se ohledně nich cítím. Chci říct… nejen, že jsem zamilovaná do tebe, jsem zamilovaná i do nich. Je to trochu děsivé.“ Přejde pohledem zpátky ke mně. „Nikdy jsem nemilovala tolik lidí naráz.“

„Je to děsivé, ale taky je to úžasné.“ Znovu, jsem ji objal kolem ramen, zakryl celou její horní polovinu a jemně ji stiskl. Zhluboka jsem se nadechl kokosové vůně jejích vlasů a zamiloval se do ní znovu, právě tam, v nemocniční koupelně.

„Au,“ zabručela mi do košile.

„Promiň.“ Zasmál jsem se a pustil ji.

O chvíli později, se ozvalo tiché zaklepání na dveře a Dani vykulila oči. „Jsou tady,“ zasyčela panickým tónem.

„Uklidni se.“ Zvedl jsem ruku, když jsem šel ke dveřím. „Gloria s nimi mluvila, takže vědí, že máš modřiny a tak. Bude to v pohodě.“

Štípla se nervosně do kůže na krku a přikývla.

Otevřel jsem dveře a dřepnul si dolů právě včas, aby mi Becca a Logan, skočili do náruče. Posledních pár dní bylo trochu jako uragán, takže jsem neměl šanci je moc vidět, nebo s nimi mluvit, a v tuhle chvíli, mě zasáhlo, jak těžké, to muselo být i pro ně.

„Ahoj, vy dva!“ zavřel jsem oči a pevně je sevřel.

„Ahoj, tati,“ zacvrlikala Becca, jako její obvyklé, šťastné já.

Gloria stiskla rty a usmála se na nás, když jsem je držel a chvíli se s nimi houpal sem a tam.

„Můžeme teď vidět Dani?“ zakňourala Becca, když měla dost objímání s tátou.

Zasmál jsem se a oba je pustil. „Jo. Je nadšená, že vás uvidí. Pojďte dovnitř.“ Rychle jsem políbil Glorii na tvář, než jsem se otočil zpátky do pokoje. Logan a Becca mě zvědavě následovali, zcela jasně nervosní z toho, že ji uvidí. Tiše, kvůli Dani, jsem se modlil, aby se nevyděsili a neutekli z pokoje. Pro mě, vypadala Dani skvěle, ale já sledoval její pokroky každý den. Z dětské perspektivy, jsem naprosto chápal, že jsou nervosní.

Přesně jak jsem očekával, Becca přelétla pokoj, vylezla hned na Dani postel a prakticky se jí vrhla do náruče.

„Ahoj, zlatíčko,“ řekla Dani, a pomalu objala Beccu pevně pažemi.

„Chyběla jsi mi,“ zamumlala Becca.

Dani pevně stiskla oči. „Vy, jste chyběli mně.“

Becca se odtáhla a podívala se na ni a opatrně si prohlížela její tvář. „To je velká modřina!“ prohlásila.

„To určitě je, ale brzy bude pryč.“ Dani jí věnovala uklidňující úsměv.

„Bolí to?“ Ukázala Becca na ránu pod jejím okem.

Dani pokrčila rameny. „Nejdřív to bolelo, a stále je to trochu citlivé, ale zvykám si na to.“

„Jednou jsem měla stehy,“ žvatlala Becca. „Hrála jsem si na dvorku na trampolíně a Logan řekl, že je řada na něm, ale byla řada na mě. Vylezl tam a začal skákat, a já vyletěla moc vysoko a rozřízla jsem si bradu o kámen.“

Dani měla na tváři permanentní úsměv, když Becca dál a dál, pokračovala o každém zranění, které kdy měla.

„Dobrá, Becco,“ vstoupil jsem do toho nakonec. „Myslím, že dáme Dani pauzu od tvých lékařských historek, jo?“

„Dobře,“ souhlasila Becca a seskočila z postele.

„Kromě toho, myslím, že Logan chce také pozdravit.“ Otočil jsem se doleva, kde stál Logan, aniž bych si všimnul, že udělal plachý krok za mě.

Otočil jsem se ke zdi, o kterou se opíral a nervosně si hrál s prsty. „Co se děje?“

Aniž by se na mě podíval, pokrčil rameny.

„Chceš jí a pozdravit ji? Možná ji obejmout?“

Znovu pokrčil rameny, stále zírajíc na své ruce.

„Andy, to je v pořádku. Nenuť ho,“ řekla Dani z postele za mnou. Zhluboka jsem se nadechnul a pomalu se otočil zpátky k ní. Nakrčila obočí a zavrtěla na mě hlavou. „Vážně, je to v pohodě. Chápu to. Nenuť ho.“

Nebylo tajemstvím, že Dani a Becca, k sobě přilnuly rychleji a snadněji, než s Loganem, ale i tak jsem byl zklamaný ze synovy reakce, i když byl nervosní.

Gloria se podívala ze mě na Dani několikrát, a pak udělala krok dopředu. „No, pokud on nejde další, tak já jo.“ Všichni jsme se zasmáli, když se Gloria vydala k Dani posteli. „Ne, ne, nevstávej.“ Mávla na Dani, která se snažila postavit rychle na nohy, aby Glorii objala. „Já jdu k tobě dolů.“ Sklonila se k Dani a jemně ji objala pažemi. „Omlouvám se, jestli to bolí, ale nepustím tě.“

„Nevadí mi to,“ zamumlala Dani a oplatila jí objetí.

„Ty chudinko. Celá takhle zavázaná.“ Gloria ji konečně pustila a posadila se na kraj postele.

„Jo.“ Dani pokrčila rameny. „Ale jsem drsná. Budu zpátky v normálu dost brzy.“

Gloria pomalu přikývla. „Moje matka říkávala, že dobré jídlo tě uzdraví rychleji, než léky. Pořádně se o tebe příštích pár týdnů postarám.“

Dani naklonila hlavu na stranu, když se zamyšleně dívala na Glorii. „Děkuji. Nemůžu se dočkat. Po tom, co jsem jedla tvé jídlo poslední měsíc, bych radši žvýkala lepenku, než jíst další nemocniční jídlo.“

„Jen počkej,“ řekla Gloria přísně. „Udělá všechno tvé oblíbené. Bude mi trvat tak měsíc, než získáš zpátky to, co jsi tady shodila, ale miluju vaření, takže to bude snadné.“

Dani polkla a zamračila se, pohled sklopila na postel. „No, ten chlap je teď zatčený, takže jsem přemýšlela, že bych se nejspíš měla vrátit zpátky do svého domu.“

Becca zalapala po dechu, Glorii vylétla hlava nahoru a moje srdce pokleslo, jako zatracený kámen.

„Dani, neodcházej!“ zakňourala Becca.

„Počkej, vážně?“ udělal jsem krok dopředu, s rukama v bok. Strávili jsme poslední tři týdny každou minutu spolu, a zmínka o jejím stěhování zpátky, nepadla ani jednou.

Dani se rychle snažila uklidnit bombu, která právě v pokoji vybouchla. „Prostě to všechno vymyslíme později, dobře? Nemusíme udělat rozhodnutí nyní.“

„Vlastně, myslím, že to bylo dost návštěv na jedno odpoledne,“ řekla Gloria, když se postavila. Sklonila se a políbila Dani na vršek hlavu. „Odpočiň si, zlatíčko.“

„Ahoj, Dani.“ Našpulila pusu Becca, která zcela jasně nechtěla odejít, když si položila hlavu Dani na klín.

„Ahoj, zlato. Uvidíme se brzy, ano?“ Dani natočila jednu její blonďatou loknu na prst.

Becca přikývla se zamračením na tváři, když vzala Glorii za ruku.

„Připravený, Logane?“ zeptala se Glorie, když šla přes pokoj ke dveřím.

Další pokrčení rameny.

Zamračil jsem se a podezřívavě se na něj díval. „Glorie.“ Přejel jsem pohledem k ní. „Můžeš vzít Beccu do chodby a dát nám minutu?“

„Jistě. Becco, podívám se na to velké akvárium v čekárně.“ Mrkla na mě a odešla.

Otočil jsem se a udělal krok zpátky k Loganovi. „Co se děje, kámo?“

Znovu, pokrčení ramen.

„Dobře, dost toho krčení rameny, mluv se mnou.“

„Já nevím, jen se cítím špatně,“ zamumlal.

„Špatně? Kvůli Dani?“

Přikývnul a tahal si za lem trika. „Vypadá špatně. Jako, ne špatně, ale jako že jí to bolí.“

„No, určitě ano, ale je silná. A nezlomí se, když ji obejmeš. Chceš k ní jít a obejmout ji?“

Očima chvíli bloudil po podlaze a potom pomalu přikývnul.

„Běž na to, kámo. Jdi ji pozdravit.“ Natáhl jsem se a rozcuchal mu vlasy, když se odtáhl od zdi a pomalu vyrazil k Dani posteli.

„Ahoj, ty,“ řekla Dani sladce, a přátelsky mu stiskla nohu, když se posadil.

„Ahoj.“ Logan se díval na zem.

Chvíli seděli v podivném tichu, ani jeden z nich si nebyl jistý, kde začít. Už jsem se chystal vstoupit a říct něco, co by zlomilo napětí, když Logan zvedl tvář k Dani. „Je mi líto, že jsi zraněná,“ vyhrknul.

Stiskal rty k sobě a pomalu zamrkala, nejspíš ve snaze se znovu nerozbrečet. „Děkuji. Mě taky,“ řekla tiše.

„A omlouvám se, že jsem tě předtím neobjal.“

„To je v pořádku, zlatíčko. Já to chápu.“ Dani se třásl hlas. „Já se omlouvám, že to je pro tebe tak těžké.“

„Pro tebe je to těžší,“ řekl s pokrčením ramen.

Dani se rychle usmála. „Jo, to je nejspíš pravda, ale jsem šťastná, že ses rozhodl dneska přijít se na mě podívat. Cítím se díky tomu mnohem líp.“

„Opravdu?“ Logan zvedl hlas.

Dani přikývla. „Jop. Zeptej se táty… než jste se sem dostali, cítila jsem se pěkně nabručeně, ale jakmile mi řekl, že přijdete, tak teď, když jste tady, jsem mnohem šťastnější.“

Logan otočil rychle pohled ke mně, a já souhlasně přikývnul. „Má pravdu.“

Veliký úsměv, mu prakticky přeřízl obličej napůl, když se otočil zpátky k Dani a hodil kolem ní paže. Zašklebila se ze síly jeho objetí, ale okamžitě ho objala také. Nemohl jsem skrýt úsměv na tváři, když dva z nejdůležitějších lidí v mém životě, se objímali.

„Můžu ti podepsat sádru?“ zamumlal jí Logan do ramene.

„Jistě! Vážně chceš?“ Dani zněla stejně nadšeně, jako Logan, když ten, nedočkavě přikyvoval. Pohlédla na mě. „Můžeš dojít na sesternu pro fix, nebo něco takového?“

Přikývnul jsem a odešel najít lihovku, což netrvalo vůbec dlouho. Zvedl jsem prst, abych dal znamení Glorii a Becce, které stály u velkého akvária na konci chodby, aby ještě chvíli vydržely. Gloria přikývla a já zmizel zpátky v pokoji.

„Jedna černá lihovka, už je tady.“ Podal jsem ji Loganovi, který se stále usmíval.

Oči se mu zableskly, když otočil pohled ode mě, a sundal víčko.

„Co budeš psát?“ zeptal jsem se a natáhl krk, abych viděl, co dělá.

„To je překvapení,“ dělal si legraci a držel ruku tak, aby blokoval můj výhled. Dani na mě vzhlédla, také se zvláštním třpytem v očích. Věděl jsem, že tohle malé spojení, které si právě s Loganem udělala, pro ni bylo důležité stejně, jako pro mě… a pro něj. Věnovala mi malé, žhavé mrknutí, když se posadil.

„Hotovo,“ řekl hrdě a přetáhl přes vršek sádry polštář.

Zamračil jsem se. „Počkat, co?“

„Nesmí to přečíst dřív, než odejdu.“ Jeho tón byl plachý a bledé tváře se okamžitě zbarvily do růžova.

„Och, to vidím.“ Vtáhl jsem ho do kravaty a škádlil ho klouby na hlavě. „Nepozval jsi ji ven, že ne? Protože jsem si dost jistý, že je už zadaná.“

„Fůj! Tati, ne!“ vyjeknul a vykroutil se z jeho sevření.

„Dobře, vyprovodím je ven a budu hned zpátky.“ Mrknul jsem na Dani, která seděla na posteli a usmívala se ničemu… a na všechno.

Vyšel jsem na chodbu a znovu děti objal a políbil na rozloučenou. Becca začala natahovat, ale kdy jsem jí řekl, že je možnost, že půjdeme domů další den, skočila mi z náruče a začala se radovat přímo tam, na chodbě nemocnice.

Stál jsem v hale a mával jim, dokud nezašli za roh. Když jsem jemně za sebou zavřel dveře, uslyšel jsem Dani popotáhnout.

„Co se děje?“ přispěchal jsem.

„Ne, nic. Tvůj syn. Je to prostě zlatíčko.“ Zvedla ruku v sádře nahoru a já se sklonil, abych se podíval zblízka.

Na sádře, měla napsáno černým fixem…

Ať je ti rychle líp, abys mohla jít DOMŮ!

Obočí mi vystřelilo nahoru a já se usmál. „Dokonce napsal slovo ´domů´velkým písmem. Chytrý chlap.“

Dani sklopila oči, aby se vyhnula mému pohledu, a jen tak, ten velký, bílý slon v místnosti, se třikrát zvětšil. „Andy, poslouchej…“

„Ne. Nebudu. Je to směšné, Dani. Já tě miluju, děti tě milují, jsi teď součást našich životů. Proč couvat?“

Povzdechla si. „Nemám dobrou odpověď. Prostě to vypadalo, že když jsem se nastěhovala kvůli bezpečnosti, tak teď, když jsem v bezpečí, dává smysl, abych se vrátila domů.“

„Nastěhovala ses kvůli bezpečnosti, a teď zůstaneš kvůli lásce. Dohodnuto?“

„Dohodnuto?“ Oči se jí zableskly, když zavrtěla hlavou. „Stále říkáš ty roztomilé věci, jako tohle, že tvoje šance na sex v nemocnici, jsou lepší a lepší.“

Zásah.