CC - PROLOG

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Florencie, Kolumbie, před třemi lety

„Carmen, nezapomeň si krýt záda,“ řekl Scott a vtiskl jí polibek na rty. Z dnešního večera měl špatný pocit. „Nelíbí se mi to. Toto setkání je příliš důležité, než aby ho drogový kartel ignoroval. Jestli guvernér této oblasti dostane podporu, kterou potřebuje, kartel tu ztratí své postavení.“

Carmen se usmála na svého muže, za kterého byla už čtyři roky provdaná. Sice to nebylo bůhvíjak dlouho, ale byl láskou jejího života od prvního dne ve školce. Tenkrát ji chránil před jinou dívkou, která jí šikanovala. Objala ho pažemi kolem krku a zabořila mu tvář do ramene, kde nasála jeho úžasnou mužskou vůni.

„Budu,“ zašeptala. „Mám dobrý důvod, abych byla extra opatrná,“ zachichotala se.

Scott se od ní odtáhl a pohlédl do Carmenina zářícího obličeje. Když mu došlo, co měla na mysli, vytřeštil oči. Poté se mu tvář stáhla starostí a obavami. Neměl tento poslední úkol brát. Když si v myšlenkách přehrál všechno, co by se mohlo stát, tiše zaklel.

„Jen klid,“ Carmen se na něj zašklebila. „Dnes večer nebudou žádné problémy. Ty a tvůj tým budete guvernérovi a jeho ženě krýt záda. Můj tým bude chránit jejich syna. Sejdeme se na letišti a postaráme se o to, aby se dostali bezpečně do letadla. Poté bude úkol splněn a my pojedeme domů. Jsme připraveni na všechny scénáře,“ dodala, když ji jeho paže sevřely ještě pevněji.

„Od kdy… to víš?“, zeptal se Scott chraplavým hlasem, zatímco jednou rukou přejel Carmen přes stále ještě ploché bříško.

„Od dnešního rána,“ zachichotala se. „Nechala jsem si od Marie přinést těhotenský test.“

Scott Carmen znovu objal a sevřel ji, jakoby byla to nejdrahocennější věc na celém světě.

Zamiloval se do ní v tom okamžiku, kdy jí pohlédl do jejích tmavě hnědých očí. Tenkrát, kdy jim bylo oběma pět let. Stála na hřišti se zvednutými pěstičkami a odhodlaným výrazem.

Díval se, jak Sally Mae uhnula, když k ní Carmen vyrazila. Sally Mae zatahala Carmen za copy, což ji rozčílilo. Když jeden ze Sallyiných kamarádů z druhé třídy do Carmen strčil, Scottovi to stačilo. Nikdo si s tou malou holčičkou s  čokoládově hnědýma očima a tím nejkrásnějším obličejíčkem, jaký kdy viděl, nebude nic začínat.

Sally Mae a její kamarádi ho zbili, ale i tak to stálo za to. Od toho dne se stali s Carmen nerozlučitelnými. Když byli na střední škole, zeptal se jí, jestli by s ním chtěla být napořád a ona souhlasila. Její rodiče byli nejdřív znepokojeni, ale nakonec akceptovali, že Scott a Carmen k sobě cítí něco zvláštního. Scott slíbil jak svým tak i Carmeniným rodičům, že své pocity projeví naplno až po svatbě. Poté, co Carmeniny rodiče přišli v posledním roce školy o život při autonehodě, byl pevně rozhodnut, že se o dívku svých snů postará. Vzali se pár dní po ukončení školy a zažívali přesně tak dobrodružný život, o jakém celá léta snili.

Nyní, když Scott hleděl do Carmeniných šťastných očí, ptal se sám sebe, jestli se rozhodl správně. Měl s touto prací skončit už před několika měsíci. Carmen chtěla tento poslední úkol vzít za každou cenu, ale on měl říct ne. Ano, přinese jim slušné peníze. Peníze, které budou potřebovat, aby doma založili vlastní podnik. Ale najednou dostal strašný strach, že by se jí mohlo něco stát a toužil ji před vším ochránit.

„Miluji tě, Carmen Walder,“ zašeptal Scott. „Dnes večer to bude naposledy. Ráno odjedeme domů a začneme nový život,“ zamumlal, zatímco ji pustil ze svého sevření. „Nechci, abys dnes šla se svým týmem. Chci, aby na mě počkala tady, abych věděl, že jsi v bezpečí.“

Carmen s úsměvem zakroutila hlavou. „Copak, že by tě najednou přemohl tvůj ochranitelský instinkt, Scotte Michaeli Waldere? Protože, jestli ano, tak ti chci připomenout, že…“ Carmen zmlkla, protože ji Scott znovu políbil.

„Ano, přesně tak. Kromě toho velím této operaci já, pokud bys to snad zapomněla,“ řekl Scott. „Tak zůstaň aspoň v autě. Tým se dokáže postarat i bez tebe, aby se José dostal bez problémů do letadla.“

Carmenin výraz trochu zjemněl, když uviděla ve Scottových očích strach. „Oukej,“ souhlasila a láskyplně ho pohladila po tváři.

***

Později večer oba týmy vyrazily. Každý měl za úkon použít jinou trasu a odděleně vezli guvernéra kolumbijské provincie a jeho rodinu k letišti. Již několikrát obdržel výhrůžky od místního kartelu a Scott bral každou z nich velmi vážně. Týmy měly rozkaz neriskovat.

Scott přistoupil ke Carmen, která chtěla právě nastoupit do auta s Josém, synem guvernéra Alvara. Odtáhl ji bokem a vášnivě ji políbil. Jeho oči se leskly odhodláním.

„Kdyby byly nějaké problémy nebo bys pojala sebemenší podezření, že něco není v pořádku, okamžitě uteč,“ pronesl zachmuřeně. „Udělej, cokoliv bude nutné, aby se ti nic nestalo, Carmen. Jsi můj život. Miluji tě.“

Carmen s úsměvem pohlédla do Scottových zelených očí. „Nápodobně. Tolik tě miluji. Dávej na sebe pozor.“ Ruku si položila na bříško. „Pro nás oba.“

Scott ji znovu políbil a poté zavolal na ostatní, že vyrážejí. Ještě naposledy koukl na Carmen a rozběhl se k autu, ve kterém seděl guvernér.

***

Carmen vyhlížela do tmy obklopující auto. Jízda k letišti naštěstí proběhla bez zvláštních událostí. Provedli několik objížděk, aby k letišti přijeli ze severu. Carmen byla jediná, která znala přesnou trasu. Scott se ujistil, aby cestu znal v každém autě pouze jeden člen týmu, aby tak zabránil prozrazení. Černé terénní auto se blížilo k bráně. Marcus, jeden ze členů předvoje, ji otevřel. Znamením dal najevo, že Scott a ti ostatní už jsou na místě. Když zastavili, Scott stál vedle letadla. Carmen vystoupila jako první a rozhlédla se. Kývla na ostatní dva muže v autě, že je vzduch čistý. Usmála se do vyděšené tváře malého chlapce, který po celou dobu seděl mlčky na zadním sedadle.

„Doprovodíš mě?“, zeptal se José tiše.

„Sí,“ zašeptala Carmen španělsky. „Pojď, jdeme za tvými rodiči.“

Natáhla ruku a povzbudivě mu zmáčkla ručičku, kterou vložil do její. „Už je to skoro za námi,“ zašeptala a mrkla na něj.

Jeho váhavý úsměv jí skoro zlomil srdce. Žádné dítě by nemělo zažívat takový strach. Scott ji varoval, že kartel by se mohl zaměřit na toho malého chlapce, aby se pomstil guvernérovi, který proti nim vystoupil. Carmen se postará o to, aby se k němu nedostali. Děti byly nevinné a bylo je zapotřebí chránit za každou cenu. Už došli skoro k letadlu, když terénní auto, které právě opustili, vybuchlo a všechny je to smetlo k zemi. Carmen se instinktivně obtočila kolem Josého tělíčka a chránila mu hlavu. Zvuky letadlového motoru přehlušily výstřely z automatických pušek. Zatřepala hlavou, aby se zbavila zvonění v uších. Vedle ní se právě zvedali na nohy Carlos a Enrique. Přinutila se vstát a vytáhla nahoru i Josého. Carmen dávala pozor, aby ho kryla tělem a postrčila ho k letadlu. Carlos za nimi začal střílet na auta, která projela bránou a blížila se vysokou rychlostí. Carmen uviděla, jak Scott vystřelil na přibližující se auta. Přitom běžel směrem k nim. Carmen zasyčela, protože ji jedna střela zasáhla do stehna. S výkřikem se zhroutila na zem. Enrique chytil Josého a rozběhl se k letadlu, zatímco mu Carlos kryl záda. Carmen se překulila na bok, jednou rukou si držela stehno, zatímco druhou odjistila svou poloautomatickou pistoli a vystřelila na auta.

Ti střelbu opětovali a Carmen sebou cukla, když ji kulka škrábla do paže a srazila ji na startovací plochu. Když uslyšela, jak kulky zasáhly něco nedaleko ní, otočila hlavu. Při pohledu na to, jak sebou Scott škubl pod několika zásahy, vykřikla hrůzou. Dva metry od ní se zhroutil. Carmen bojovala s bodavou bolestí ve svém těle a byla pevně rozhodnuta dostat se k muži, kterého milovala. Dokázala se k němu doplazit na metr, když se jí do cesty postavil pár naleštěných holínek.

Postava se sklonila, chytila ji za zraněnou paži a otočila ji tak, aby pohlédla do černých očí Javiera Cuella. Carmen odvrátila zrak. Nezajímalo ji nic jiného, než se dostat za Scottem.

„Taková kráska,“ pronesl Javier tiše, odhrnul Carmen z tváře pramen bílo zlatých vlasů a otočil jí hlavu k sobě.

„Slyšel jsem o mladém americkém páru, který ochraňuje guvernéra a jeho rodinu. Mí informanti nelhali, když říkali, že ta žena je neobvykle krásná,“ zachechtal se, když se Carmen znovu pokusila hlavu odvrátit.

Javier pohlédl na Scotta, ležící na zemi, jak lapá po dechu.

„Záleží ti na něm, sí? Pro ty ostatní nejsi tak důležitá. Nechali tě tu úplně samotnou,“ pronesl a zakroutil hlavou. Přitom jí palcem přejel po spodním rtu. „Možná bych si tě měl nechat jako trofej.“

V Carmeniných očích se vztekle zablýsklo. „Táhni do pekla. Jsi zbabělec a hajzlík!“, zasípala.

Javier se zachechtal. „Hajzlík?“, odvětil a koukl na své muže. „Nikdo mi neřekl hajzlík od té doby, co jsem byl dítě,“ řekl a s chladným úsměvem se obrátil zpátky na Carmen.

„Ne, malá Američanko, nejsem hajzlík. Jsem chladnokrevný vrah.“

Když Carmen sledovala, jak se Javier postavil a zamířil ke Scottovi, vzlykla. Scott vzhlédl k Javierovi, ale poté upřel svůj pohled na Carmen. Uviděla v jeho očích lásku, smíření a lítost.

„Ne!“, snažila křičet. „Jdi od něj pryč. Jdi od něj!“, vzlykala a snažila se plazit dál.

Javier kývl na jednoho ze svých mužů, že má Carmen zadržet a kopl do Scotta. „Nemusíš si dělat starosti. Dobře se o tvou ženu postarám,“ zašklebil se Javier a vytáhl z jedné kapsy od kalhot pistoli. „A to velmi, velmi dlouho,“ dodal, než stiskl spoušť.

Nocí se ozýval Carmenin křik. V očích ji pálily slzy, ale jakoby nechtěly téct, když sledovala, jak muž, který pro ni znamenal celý svět, sebou naposledy cukl a poté zůstal bez hnutí ležet. Při pohledu do Scottových mrtvých očí jí duši a tělo zaplavil chlad. Prsty nahmatala nůž ležící vedle ní. Pohled jí znovu padl na Javiera, který znechuceně zakroutil hlavu a vrátil pistoli zpátky do kapsy.

„Tak konkurence je zlikvidována,“ pronesl lhostejně a dřepl si vedle Carmen. „Teď patříš mně.“

„To nejdřív zamrzne peklo,“ pronesla Carmen hlasem zbavený emocí a zvedla nůž, který svírala pevně v ruce. Vší silou zabodla nůž Javierovi do stehna. Se zaklením padl dozadu a uchopil nůž, trčící mu v noze. Jeden z mužů vytáhl zbraň a několikrát vystřelil na Carmen, zatímco ostatní Javiera odtáhli dál od ní.

Když uslyšela Javierův křik, jak ho táhli do jednoho z aut, usmívala se. V dálce slyšela sirény, ale nic z toho už nehrálo žádnou roli. S vypětím posledních sil natáhla svou zdravou ruku ke Scottovi. Musela se ho ještě jednou naposledy dotknout. Scénu ozářilo modré blikající světlo. Carmenino zřízené tělo se roztřáslo vzlyky.

Musím se dotknout… naposledy… ještě jednou, pomyslela si omámeně. Prsty mu něžně přejela po tváři a poté vše kolem ní zčernalo.