BY - 9. kapitola

 Překlad: Lenny

WARREN

Kde kurva je? Hledal jsem ji všude, zeptal se všech, které znám, a milionkrát ji volal. Samozřejmě nezáleží na tom, kolikrát volám na vypnutý telefon, ani jednou se nedovolám.

Přecházím pokojem a uvažuji o dalším tahu. Jedna věc je jistá, nemůžu tu zůstat, musím ji kurva najít. Jinak se zblázním.

Na jednom místě jsem ještě nebyl a děsím se toho, že bych ji tam našel. Easton mi řekl, že viděl Harper v Night Shift, místním striptýzovém klubu. Pokud ji tam najdu, nevím, co udělám. Nevím, jestli si dokážu udržet zdravý rozum nebo svůj hněv.

Vyletím z pokoje, projedu dlouhou chodbou až skončím u Eastonových dveří. Zaklepu dvakrát, než otevře, jeho černé vlasy jsou mokré a kolem pasu má jen ručník.

"Skvělé, právě jsi se osprchoval. Nyní se oblékni, jedeme do Night Shift.“

"Chystal jsem ti říct běž do prdele, ale stačilo říct Night Shift a jsem pro. Uvítal bych nějakou levnou kočičku. Za pět minut budu hotov.“ Zavře mi dveře před nosem a jako netrpělivé dítě čekám u předních dveří a každých třicet sekund kontroluji čas.

Když po čtyřech a půl minutách konečně vyjde, hlasitě zafuním. Ten sráč se na mě při tom, jak kráčí chodbou usmívá, jako by se nic nedělo. Zmáčknu kliku tak silně, až se obávám, že by se mohla utrhnout, otevřu dveře a vykročím ven.

Easton je hned za mnou, když nastupuji do auta a nastartuji motor. Sotva stihne nasednou, než vyjedu z příjezdové cesty.

"Proč tak spěcháš? Dívky tam budou celou noc, kámo.“

"Jdu si jen pro jednu dívku, a pokud tam bude, no, pak ti říkám, že pravděpodobně budu potřebovat, abys mě vytáhnul z vězení. To je jediný důvod, proč tě beru.“

"Ach, samozřejmě ... Harper, že?" Dokonce i slyšení jejího jména z úst někoho jiného mě rozčílí. Vím, že je to naprosto absurdní, ale nemohu si pomoci. Nutí mě to chtít praštit Eastona do tváře víc než obvykle.

"Ano, Harper," řeknu skrz zaťaté zuby a pevněji sevřu volant. To místo je na druhem konci města, ale protože po cestě překonám každý rychlostní limit, dorazíme tam za pár minut.

Když zaparkuji pod růžovo – žlutým neonovým nápisem, můj krevní tlak dosáhne nového maxima. Jsem rozpolcen mezi tím chtít, aby tam byla, vedouc, kde je, a modlením, aby na tomhle místě nikdy nešlapala.

"Neboj se, postarám se, abys nešel do vězení. No tak, pojď,“ vyleze Easton z auta a já ho těsně za ním následuji. Když otevře dveře a my vejdeme dovnitř, žaludek se mi chvěje a mám pocit, že budu zvracet.

Byl jsem tu několikrát a vždy jsem si to užil. Je to jednodušší, když jsou dívky jen náhodná těla, a ne dívka, která vám ukradla vaše srdce na střední škole. Easton zaplatí vstupné a slizoun vepředu nám odtáhne závěs.

S nestálými nohy vejdu dovnitř a prohlédnu matně osvětlenou místnost jako zasraný jestřáb. Moje oči sklouzávají po každé dívce, kterou vidím, dlouhé nohy, velká prsa, kulatý zadek. Každá dívka vypadá jako ta další. Pak se zastavím ... do oka mi padnou tmavě hnědé vlnité vlasy. Je otočená zády ke mně, ale její křivky jsou mi až příliš známé. V žilách mi pulzuje rudý vztek. Vystartuji k baru, kde postává a povídá si s potenciálním zákazníkem. Žluč mi v krku stoupá, když pomyslím na to, co tady dělá, kdo ji viděl ... dotkl se jí.

Do prdele, musím se zastavit předtím, než spáchám vraždu.

Zvedne štíhlou ruku, prstem se dotkne chlapovy paže a já prasknu jako gumička. Když ve dvou velkých krocích uzavřu vzdálenost, chytím ji za rameno a odtáhnu ji od chlapa k sobě.

Moje. Ona je moje.

Harper mi křičí do hrudě, když k nám přiběhnou dvě obrovské gorily. Matně si uvědomuji, že Easton za mnou něco jěčí, ale jsem příliš daleko na to, abych rozeznal slova. Harper se otočí, položí ruce na můj hrudník a snaží se mě odstrčit. Její pohled se setká s mým, a to je ten okamžik, kdy si uvědomím, že jsem to posral.

"Co to kurva, Warrene?" Křičí na mě, přestože není tou, za kterou jsem ji měl.

"Valerie?" Její jméno sotva opustí má ústa, když mě jeden z vyhazovačů od ní odstrčí. "Myslel jsem… že jsi…"

"Znáš tohohle šmejda?" Jeden z vyhazovačů si mě prohlédne a vytasí na mě ramena.

"Ano," odbaví vyhazovače mávnutím. "Je v pořádku, neboj se. Chce jen břišní tanec. Že je to tak?“

Protočím očima: "Ano, břišní tanec."

Valerie mě popadne za paži a odtáhne mě dozadu, kde mají pár malých soukromých pokojů.

"Radši mi za tohle koukej zaplatit dvojnásob," řekne Valerie rozzlobeně, když zůstaneme sami v jednom z pokojů. Stiskne tlačítko na zdi a začne hrát tlumená, sexy píseň. "Opravdu sis nemyslel, že tu Harper je, že?"

"Někdo mi řekl, že ji tu viděl," vysvětluji, a právě teď si uvědomím, že ta, kterou Easton pravděpodobně viděl, byla Valerie. Vypadají velmi podobně. Stejná barva vlasů, stejná postava. Což není překvapivé, když uvážíme, že jsou sestřenice.

Valerie zavrtí hlavou: „Warrene, je to, jako bys tu dívku vůbec neznal. Nikdy by nepracovala v striptýzovém klubu. Bože, ta dívka je tak prudérní. Jsem si docela jistá, že je pořad panna.“

Ha, je zábavná. "No, můžu ti zaručit, že není. Víš, kde je? Nemůžu ji najít a její telefon je vypnutý.“

"Opravdu? To se ji nepodobá.“ Valerie si poklepe na bradu: „Upřímně, netuším, kde by mohla být. V poslední době jsem se k ní chovala jako mrcha. Právě teď mě nemá příliš v lásce a nemluvila jsem s ní.“ Pokrčí rameny a já si vzpomenu, jak s ní na večírku mluvila, a musím souhlasit, je to mrcha.

"Zavolej mi, jestli o ni uslyšíš, OK?" Vytáhnu peněženku a vylovím dvě sto dolarové bankovky. Valerie si vezme peníze, aniž by mrkla okem, a zastrčí si bankovky do svých mrňavých stříbrných trojúhelníkových bikin.

"OK, ale pokud s ní budeš mluvit první, prosím, neříkej jí, že tady pracuji. Do konce života bych to měla na talíři. Řekla jsem jí, že pracuji v bistru, a nemám zájem byt poučována jako dítě.“

Je mi úplně jedno, co Valerie chce nebo co si myslí. Vše, co mě teď zajímá, je najít Harper.

"Opravdu tě nenapadá místo, kam by šla? Přátelé, které by mohla chtít navštívit?“ Jsem v pokušení zeptat se jí na všechny kluky, se kterými se vídala, ale zakousnu si do jazyka.

"Warrene ..." Valerie se na mě podívá, jako bych byl hlupák. Položí si ruku v bok a začne vysvětlovat: „Jsi slepý nebo tak něco? Harper nemá žádné přátele. Příliš se strachuje o své známky. Na tu poslední party jsem ji musela dotáhnout a vsadila bych všechny peníze, které jsem si dnes večer vydělala, že už na žádnou nepůjde, alespoň ne se mnou.“

Poprvé od té doby, co se Harper vrátila do mého života se do mě začínají vkrádat pochybnosti o tom, jak jsem na ni pohlížel. Myslel jsem, že tady pracuje. Byl jsem si jistý, že randila s tunami kluků a pařila s přáteli. Ale pravdou je, že když se na to podívám teď a analyzuji poslední dny, myslím, že jsem se mýlil. Začíná to vypadat, jako bych já dělal všechny ty věci, party a holky, zatímco Harper byla ponořená v učebnicích.

Tato myšlenka mě donutí položit další otázku: „Chodila Harper s někým po tom, co jsme se rozešli?“

"O nikom nevím," řekne mi a já jí věřím. Nemyslím si, že by lhala kvůli Harper, ne po tom, jak se k ní chovala. Valerie se stará jenom sama o sebe.

Jde o to, že i když se mi ulevilo, že Harper neměla přítele, stále jde o to, že mě tehdy podvedla. Stejně dala panenství někomu jinému, a to je naprosto neodpustitelné. Řekl jsem jí, že na ni počkám, ale čekání nebylo to, co chtěla.

Valerie netrpělivě posouvá svou váhu z nohy na nohu. "Píseň skončila, buď mi zaplatíš znovu, nebo vypadni."

"Jdu. Takže se můžeš vrátit zpátky ke svým dalším zákazníkům,“ řeknu a natáhnu se za klikou dveří.

"Ne každý se narodí se zlatou lžící v ústech. Nepohlížej svrchu na lidi, kteří pracují pro peníze. Pro některé z nás je to jediný způsob, jak vyžít.“ Tato myšlenka mě přivede zpátky ke vzpomínce, která do mě narazí jako vlna, dostávajíc mě na kolena.

Vstupní halou proběhne malá holčička s vlasy barvy skořice a čokolády a na tváři má velký zubatý úsměv. Tatínek nemá rád, když tady kolem běháme, hrajeme si nebo se smějeme. Jsem si jistý, že nenávidí všechno kromě své pracovny.

Obvykle mi říká, že bych měl promluvit, jen když na mě někdo promluví. Být viděn, ale ne slyšen.

"Harper Mae," nadává služebná, když do mě málem narazí dívka, kterou teď znám jako Harper. Harpeřin úsměv poklesne a o vteřinu později se promění v zamračení, když ji služebná popadne za zápěstí a přitáhne si ji k sobě. Je tak krásná, jako anděl a kupodivu chci vidět její úsměv znovu. Sepnu ruce před sebou a s úžasem na ni zírám.

"Je mi to moc líto, Warrene," omlouvá se služebná Claudia a její tvář je zasažena starostí. Jsem si jistý, že většina služebných má rodiny a děti, ale je to poprvé, co jsem kdy viděl další dítě v mém věku běhat po domě.

"To je v pořádku." Usmívám se a dívám se na ni trochu déle. Sáhnu na dno, abych získal odvahu se jí zeptat, jestli si chce se mnou a s mými strážci moci hrát. Díky tomuto obrovskému domu se cítím sám, takže mít přítele by bylo fajn.

"Ty ... chceš ..." Ta slova mi ani neprojdou rty, když můj otec vejde do místnosti. Podívám se na něj a všimnu si jeho kyselého výrazu ve tváři.

"Běž, Warrene, najdi si nějaké jiné děti, se kterými si budeš hrát. Děti ve svém vlastním postavení.“

Moje obočí se zmateně svrašti. Nevím, co to znamená. V mém vlastním postavení? Co tím myslí? Jsme oba děti a vsadím se, že má také ráda strážce moci, kdo ne?

"Je mi líto, pane Williamsi. Neměla jsem chůvu. Musela jsem ji vzít s sebou, ale slibuji, že nikoho nebude obtěžovat. Není to tak, Harper?“

"Ano," zašeptá Harper držíc se matčiny nohy.

"Je mi jedno, jestli ji sem přivedeš, pokud se ničeho v domě nedotkne. Pokud něco rozbije, strhnu ti to z výplaty.“ Pak obrátí svou pozornost zpět ke mně. "Warrene, běž," řekne můj otec přísným hlasem. I když nechci, odcházím pryč, protože vím, že když ho neposlechnu, nic dobrého z toho nevzejde.

Moje mysl se jako prak vrátí zpátky do současnosti. Tohle byla moje úplně první vzpomínka na Harper.

Nic neříkám, protože už není co říct. Když se vrátím zpátky k jevišti, zjistím, že Easton dělá sexuální oči na jednu z dívek na jevišti.

„Pojďme, kreténe,“ zařvu přes hudbu. Samozřejmě, že je příliš uchvácen jejími kozami, aby mi věnoval pozornost. S použitím svého posledního trpělivého kousku dojedu k němu a vrazím mu pohlavek. „Odcházím, blbče.“

"Kámo, co to kurva?" zavrčí, ale já už odcházím. Nezůstanu v tomhle striptýzovém klubu celou noc, abych ho hlídal. Ne, když nemám kurva tušení, kde je Harper. Okamžitě mě napadají tisíce myšlenek. Někdo se už vloupal do jejího bytu. Co když se něco stalo? Žaludek se mi zkroutí. Nebo možná tohle dělá záměrně, aby mi ublížila, aby mě zatlačila přes okraj kvůli tomu, jak jsem se k ní dnes ráno choval.

Když dorazím k autu, zjistím, že Easton mě následuje. Chytrá hlava. Vlezu do auta, sednu na sedadlo řidiče a snažím se přijít na to, kam sakra jít dál. Moje prsty bubnují o volant bez přemýšlení.

„Co teď budeme dělat? Vypadáš stejně na hovno, jako když si sem přišel. Hádám, že Valerie nepomohla?“

"No, ano i ne. Neví, kde je Harper, ale osvětlila mi pár věcí. Myslím, že jsem se v Harper možná mýlil."

"Co tím myslíš?" V Eastonově tváři se prolne zmatek.

Zavrtím hlavou. Nemám čas mu to vysvětlovat.

„Řekněme jenom, že jsem se mýlil.“ Přinejmenším v tom, co dělala posledních pár let. Nastartuji auto a vycouvám z parkovacího místa.

„Kam jdeme?“ zeptá se o vteřinu později.

"Najít Harper," odpovím, bez toho, abych spustil oči z cesty.