BY - 11. kapitola

 Překlad: Lenny

Ahoj holky, jsme za dobrou půlkou příběhu. V dnešní kapitole se dozvíte, proč tak Warren nenávidí Harper. Užijte si čtení. 😊

LENNY

WARREN

Dělám vše pro to, abych se udržel na uzdě. Chci Harper ublížit, označit si její tělo, ale něco mi v tom brání. Měkkost v jejích očích, které nerozumím. Vypadá ustaraně, ale také vypadá, že je ochotná se mi odevzdat, jako by hluboko uvnitř věděla, že to je to, co potřebuje.

Hloupá holka. Hloupá, že ode mě neutekla. Hloupá, že si myslela, že by mohla utéct. Hloupá. Hloupá. Hloupá. Sevřu jí hrdlo trochu tvrději až zakňučí jako vyděšené zvíře.

Druhou rukou vklouznu pod její tričko. Mé prsty se pohybují sami a jemně se pasou po její hladké kůži. V mé ruce je cítit jako hedvábí, pomalu mi uniká, ale já ji nepustím, nenechám ji jít. Dosáhnu okraje její podprsenky, obkreslujíc ji svým prstem a sleduji, jak se ji oči rozšíří a hrudník nadme.

Přes tenkou látku se lehkým dotekem otřu o její ztvrdlou bradavku a fascinovaně sleduji, jak si kousne spodní ret, aby zabránila tomu, jak reaguje na můj dotek. Málo ví, že než s ní skončím, nebude schopna dělat nic jiného, ​​než křičet mé jméno.

Uchopím pupen mezi prsty a uvolním jí hrdlo, abych ji mohl rukou rozepnout knoflík na džínách. I když se možná bojí, vím, že to chce. Nemůže skrýt své vzrušení. Vsadím se, že v okamžiku, kdy se dotknu její pěkné kočičky, splyne se mnou, roztáhne nohy a bude žebrat o to, abych si ji vzal.

Zírajíc jí do očí, vklouznu pod okraj jejích kalhotek a sjedu dolů přes její vrcholek. Mé prsty se posouvají níže, otřou se o její záhyby až nakonec ponořím okraj ukazováčku do jejího sladkého medu. Samozřejmě. Věděl jsem, že bude mokrá, takže není žádným překvapením, když ucítím její šťávy na špičce prstu.

"Možná se bojíš, ale tvé tělo ví, jak dobře ti to udělám." Přesunu ruku níže, dokud nemám celou její kundičku v ruce. Celá-kurva-moje. "Řekni mi, že to chceš. Řekni mi, že chceš být ošukaná monstrem, kterým jsem, a já to udělám. Budu tě šukat tak tvrdě, že nás uslyší celý dům.“

V očích jí problikne váhání, stále hledá kluka, kterým jsem býval, kluka, kterého znala, ten, který by jí dal celý zasraný svět, kdyby o to požádala. Ale on je pryč, je zlomený a spálen její zradou.

"Pokud hledáš nějakou část mého starého já, nenajdeš ji. Teď jsem takový a vždycky budu. Takže, řekni mi, chceš to? Chceš, abych tě ošukal?“

V ústech ji uvízne vzlyk, odtáhnu ruku a tvrdě ji štípnu do bradavky.

"Ano ..." řekne bez dechu.

"Sundej si šaty a pak se vrať na postel." Na třesoucích se nohách sleze z postele. V době, kdy jsem už já svlečený si ona jenom sundává kalhoty. Protahuje to a mě dochází trpělivost.

Ani nevím, proč mám zájem ji šukat, možná abych poznal, jaké to je, abych si mohl říct, že za to opravdu nestála. Mohl bych mít jakoukoli holku, kterou chci, a přesto mi nikdo tak nerozbuší srdce jako ona. Nenávidět ji se stává posedlostí, ale na tom nezáleží. Je moje. Vždy byla a vždy bude, jediný rozdíl je v tom, že teď se ujistím, že si to zapamatuje. Už nikdy nedovolím, aby se jí dotkl někdo jiný.

Pomalu si stáhne košili a rozepne podprsenku. Obě věci spadnou na zem s lehkým přistáním. Jsem uchvácen jejím nahým tělem. Pokud by se dokonalost dala popsat a ztělesnit, byla by to ona. Ale je to jen iluze ... není dokonalá. Je ďábel, vlk v rouše beránčím a tentokrát se od ní nenechám oklamat. Tentokrát jsem připraven ... vidím ji, opravdu do ní vidím.

Udělám krok vpřed a oběma rukama zmáčknu její plná pevná prsa. Z mého doteku se zachvěje a ušklíbnu se. Jemně jí postrčím, vezme nápovědu a vykročí dozadu, ustupujíc od mého dotyku.

"Vlez do postele," nařídím.

"Warrene," prosí, plazíc se na matraci.

"Je čas zaplatit, miláčku." Sevřu svého ptáka v pěst a vykročím k posteli. Tak krásna, a tak úplně v prdeli. Rukou ji roztáhnu nohy a sklopím pohled dolů k její pěkné růžové kočičce. "Máš nějaké nemoci, o které se musím obávat?"

"Samozřejmě, že ne."

"Bereš antikoncepci?"

"Ano ..." Otevře ústa, aby pokračovala, ale přitisknu prst na její měkké rty.

"To je vše, co jsem potřeboval vědět," zašeptám a přitáhnu ji zadek k okraji postele. Odsunu ruku z jejích rtů a táhnu ji níž přes hrudník, mezi její prsa a přes její ploché bříško. Snažím se neztratit ve způsobu, jakým vypadá pode mnou, ale vždy to byl můj sen. V mé mysli jsem si vždy myslel, že budu její první, ale ona mi to vzala ... ta myšlenka mě zasáhne přímo do hrudi jako kulka vystřelená ze zbraně, roztřišťujíc každou představu, kterou sem o ní měl.

"Vždycky jsem si myslel ..." Začnu, ale pak se zastavím. V první řade nemá smysl jí říkat něco, na čem jí nikdy nezáleželo. Roztáhnu ji stehna, uchopím svého ptáka do ruky a začnu ho otírat o její záhyby, shromažďujíc šťávy, které tam jsou. Nastal čas pomsty, je na čase, abych vytrhl vzpomínku na ni z mé mysle. Její šťávy se lesknou na mé špičce, když ho navedu zpět k jejímu vchodu a zatlačím na otvor.

Vypustí slabé zakňučení, když vrazím boky dopředu, hledajíc hranice její těsné a teplé kočičky. Pohltí mě učiněný ráj. Šukal jsem hodně žen, ale se žádnou jsem se nikdy takhle necítil. Jako bych byl doma.

Harper pode mnou bojuje a celé její tělo se třese. Nakloním se a uvězním její tvář mezi paže, zírajíc ji do očí. Slzy jí stékají po tvářích a jediné, co můžu udělat, je zírat na ty oči. Něco tam je, tam v těch očích, ale nedokážu se přimět se natáhnout a uchopit to. Jsem příliš daleko od toho, abych se o to staral, jsem příliš pod vlivem hněvu a pomsty.

Vytáhnu se a znova do ní vrazím, zasyčím potěšením, které mnou projede.

Věděl jsem, že to bude dobré, skutečně dobré, ale nečekal jsem, že to bude jako nebe.

"Kurva," zavrčím a zabořím tvář do prohlubně jejího krku. Voní jako vanilka a květiny, ta vůně je tak opojná. Harper se mi nehty zaboří do kůže, označujíc si mě, a já tu bolest vítám, zatímco do ní horečným tempem vrážím tam a zpět. Místnost vyplňuje tiché kňourání, zatímco do ní buším, znovu a znovu si jí nárokuji, přesně jako jsem měl před třemi lety, než se oddala nějakému jinému parchantovi.

S každým hlubším vniknutím do jejího těsného kanálku mi v páteři narůstá potěšení a vím, že bych měl být sobec a udělat se, aniž bych se zajímal o to, jestli z toho má potěšení nebo ne, ale nemůžu. Až příliš chci cítit, jak se udělá na mém ptákovi. Chci, aby cítila, o co přišla a co mohla mít už dávno.

Přesunu svou váhu na jednu paži, vsunu ruku mezi nás a najdu klitoris. Je tvrdý a jakmile ho začnu krouživě laskat, Harperino fňukání se promění v sténání.

"Neměl bych ti dovolit udělat se, nezasloužíš si to," zašeptám jí do kůže a jemně ji políbím na klíční kost. "Ale neupřu ti to, protože ač jsem sobec, pořád chci, aby ses cítila stejně, jako se teď cítím já."

Šukám ji tvrději a rychleji a stejně rychle ji prstem dráždím klitoris, dokud oba nelapáme po dechu a neocitáme se na pokraji neochvějného uspokojení.

"Jsi příliš dobrá ... už budu ..." zavrčím a ponořím se do ní. Odtáhnu se, abych viděl její tvář a všimnu si, že i ona je blízko. Má sevřené oči a pootevřené rty. Zatnu zuby a začnu jí třít klitoris, s úžasem sleduji, jak se ji oči otevřou a ústa vytvoří perfektní O. Současně se na mě tlačí a zmáčkne mě tak pevně až se mi před očima objeví hvězdy.

Zatímco je Harper na vrchole svého orgasmu, ten můj do mě narazí a stáhne mě dolů. Přinutím se uklidnit, naplňuji její těsnost každou kapkou svého uvolnění, dokud neucítím nic než prázdnotu.

Když je po všem, s úlevou se na ni svalím, srdce mi divoce bije. Silně polknu a snažím se přijít na to, jaký bude můj další krok.

Potřeba ji držet v náruči a mazlit se s ní v posteli je příliš velká. Ale nemůžu k ní přilnout, nemůžu ji chtít víc, než chci.

Jednou mě zlomila a zničila naši vzácnou budoucnost. Je to zcela její chyba, a to si musím pamatovat dříve, než se dostaví pocit viny.

Odtáhnu se od ní a zároveň se z ní vytáhnu, přitom sebou škubne. Možná nebyla s tak velkým chlapem jako já? Nevím. Nezajímá mě to.

"Nyní můžeš jít, dokud znovu nebudu potřebovat tvou kundičku." Odpálkuji ji.

Zamrká. Zmatení a poté planoucí hněv naplní její oči. "Jestli se hodláš takhle chovat, pak nebude žádné příště." Rychlosti blesku vyskočí z postele a znovu na sebe natáhne všechno oblečení.

"Uvidíme," ušklíbnu se a lehnu si zpátky na matraci a dám si ruce za hlavu.

Její nádherné oči se lesknou slzami a když ji uvidím tak rozrušenou a zraněnou, trhnu sebou.

"Nenávidím tě, Warrene. Opravdu, opravdu tě nenávidím. Myslela jsem, že když tohle udělám, mohla bych ti lépe porozumět, ale jak se ukázalo, není tady nic, co by za porozumění stálo. Ve tvém těle není ani špetka zájmu o mně…“

A přesně takhle vyjde ven a zabouchne za sebou dveře. Vyžaduje to silnou vůli, abych zůstal v posteli a neběžel za ní.

Nezapomeň, že nám tohle udělala ona. Vybrala si někoho jiného. Lhala. Zradila tě. Jako houba nasávám každé slovo a opakuji si je pro sebe znovu a znovu, dokud potřeba jít za ní, nezmizí.

Obrázek učtu z kliniky je zakořeněný v mé mysli. Je to nekonečná noční můra, ta, na kterou moje srdce odmítá zapomenout. Pořád můžu cítit ten papír v ruce.

Zmateně a rozzlobeně zírám na účet za lékařskou péči. Harpeřino jméno je napsáno na horní straně papíru a přímo uprostřed je slovo potrat. Četl jsem tu věc třikrát, ale slova stále nedávají smysl.

"Chtěl jsem, abys to věděl, synu," hlas mého otce naplní mé uši, ale neslyším ho. Jediné, co vidím, je zrada přímo přede mnou. Chci se ho zeptat, proč mi to ukázal, ale už vím proč. Nenáviděl Harper od chvíle, kdy jsem o ni projevil zájem, a to je jen další věc, aby dosáhl svého cíle.

Po léta jsem ji bránil, ale tohle nedokážu obhájit.

Chtěla počkat ...

Chtěla počkat ...

A to všechno proto, aby mohla šukat někoho jiného a otěhotnět s jeho bastardem? Hořký vztek naplní mé žíly. Chci za ní jít, vytřást z ní duši, ale místo toho zmačkám papír a vzteky sevřu pěsti.

Potřebuji, aby byla pryč, potřebuji, aby odešla, než udělám něco drastického. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem jí důvěřoval. Tomu, že jsem na ni kurva čekal.

"Je mi to líto, Warrene," přeruší mě otec.

"To je v pořádku. Očekával jsem to ... A když už jsem tady, chtěl jsem ti říct, že jsem viděl její matku krást jídlo ze spíže.“ Není to lež. Viděl jsem ji, jak si bere jídlo ze spíže, ale nikdy jsem se nestaral o to říct to svému otci. Každý potřeboval jíst. To bylo předtím. Než mi vzala srdce a rozbila ho. Než mě donutila věřit v její lásku. Než mě zradila.

Otec zavrtí hlavou: „Samozřejmě, že kradla. Postarám se o to. Zbavím se jí i její děvkařské dcery.“

Vzpomínka vybledne, ale bolest přetrvává.

Pochybuji, že na její zradu někdy zapomenu. Mám pocit, jako bych ztratil milovaného člověka, a svým způsobem, myslím, že ztratil. Dívka, kterou jsem miloval, se pro mě stala bezvýznamnou ... v jediném okamžiku.