BY - 10. kapitola 1/2

 Překlad: Lenny

HARPER

"Můžeš přijít domů, kdykoli chceš, zlatíčko," ujistí mě máma, jako by mi to bylo třeba říkat dvakrát. Ráda trávím čas se svými rodiči. Každý den bych raději jedla domácí jídlo než ty pomyje, které vaří v kantýně, ale oba pracují tak tvrdě uklízením kanceláří, že poslední věcí, kterou chci, je být pro ně zátěží.

Proto jsem tak tvrdě pracovala na svém stipendiu, a proto bydlím mimo akademickou půdu, abych si mohla ušetřit každou malou částku peněz, abych si mohla koupit věci, které potřebuji, a nemusela žádat rodiče o peníze.

"Vím, mami," usměji se na ni. "Mám hodně práce. Hodiny jsou šílené a jsem hodně vytížená. Víš, jak mi záleží na tom, abych měla dobré známky.“ To není lež. Alespoň ne úplně. Ačkoliv jediná šílená věc na Blackthornu je Warren.

"Ano, ano," její oříškové oči změkčí a sáhne do kapsy, "tvůj otec a já chceme, aby sis to vzala. Nikdy o nic nežádáš a my víme, že máš stipendium, ale možná bys to na něco mohla použít.“

Otevřu ústa, abych namítla, ale moje matka zavrtí hlavou, popadne mě za ruku a vmáčkne do ní dolarové bankovky.

"Vezmi si to, prosím." Prosba v jejím hlase mi vezme dech. I když si to nechci vzít, zakousnu si do tváře, vezmu si je a přikývnu hlavou.

Usměje se a uvolní mi ruku. Strčím balík peněz do kapsy, a přitom narazím na telefon. Do prdele. Můj telefon. Celý den byl vypnutý. Nedokážu si ani představit ten průser, který nastane, až se vrátím do Blackthornu.

Bezpochyby vím, že Warren bude naštvaný, pravděpodobně rozerval kampus na kousky, jak se mě snažil najít. Obalí mě pocit uspokojení. Pro jednou jsem ho přelstila a obelhala. Odešla jsem, aniž by to věděl.

Vytáhnu telefon a zapnu ho. Jakmile je zapnutý, začne pípat zprávami, přesně jak jsem předpokládala.

"Populární, co?" Máma se zazubí a oči se jí rozzáří, když připravuje další bochník chleba. Pokud neuklízí, aby se uživila, vaří. Jakoby ani nevěděla, co je to odpočinek.

"Jo," lžu a odmítám jí říct, že je to jen nějaký šílený kretén, který si myslí, že může kontrolovat mě i všechno, co dělám. Když se podívám dolů na telefon, zjistím, že mám třicet textových zpráv a několik hlasových.

Naštěstí se dnes vracím zpět do Blackthornu. Chraň bůh, aby ten šílenec byl celou noc beze mě. Když vejdu do malého obývacího pokoje, připravuji se na to, jak ho uklidním a téměř se zahihňám, když mi začne zvonit telefon a jeho jméno bliká na obrazovce.

Zmáčknu zelené tlačítko přiložím si ho k uchu.

"Ano, co si přeješ?" promluvím klidně. Neměla bych přilévat ještě víc horké vody, ale i tak to udělám. Warren si zaslouží cítit stejnou bolest jako já.

"Co to kurva, Harper? Kde jsi? Všude jsem tě hledal. Přísahám bohu, měla bys mít dobrou výmluvu. Nemyslela sis, že bys mi mohla uniknout… “

"Nejsem hloupá, Warrene. Jen jsem potřebovala nějaký čas o samotě. Jsi blázen a je vyčerpávající s tebou jednat.“

"Kde jsi?" Je vše, co řekne.

"Na cestě zpět do Blackthornu. Za pár minut odcházím, abych chytla autobus.“

"Ne, ani se nehni. Zůstaň přesně tam, kde kurva jsi. Přijdu a vyzvednu tě.“ Na jazyku mě tíži námitka, ale Warren mě přeruší, než budu moci promluvit. "A pokud přemýšlíš o tom, že neuposlechneš, půjdu přímo do administrativní budovy a řeknu jim všechno, co vím."

"Tvoje výhružky stárnou," posmívám se.

"A ty toho budeš litovat, jestli neuděláš, co jsem řekl. Pošli mi teď hned adresu. Budu tam co nejdříve, a Harper jestli jsi byla nějakým chlapem ... půjdu do vězení. Hned poté, co ho zabiju.“

Protočím očima: „Ty mě nevlastníš a nejsme ani spolu, ale jestli tě to zastaví od vraždy, můžu tě ujistit, že jsem nebyla s chlapem. Jsem v domě svých rodičů.“

Nastane krátká pauza a mě by zajímalo, na co si myslí: „Pošli mi adresu do zprávy a zůstaň tam.“ Nařídí mi to, jako bych byla nějaký pes, než zavěsí telefon. Na vteřinu uvažuji, že mu zprávu nepošlu, znova vypnu telefon a zůstanu tady, ale zavrhnu to.

Když si odmyslím Warrena, miluji Blackthorn. Učitelé jsou laskaví a práce je snadná. Účast na takové vysoké škole mi po absolvování zajistí nejlepší práci, takže to nemůžu pokazit. Tohle vzdělání mě bude provázet po zbytek života, Warren v něm bude jenom dokud nedosáhnu titulu.

Zaskřípu zuby, zadám adresu a jediným stisknutím to odešlu. Bylo hezké mít trochu klidu, ale myslím, že je čas vrátit se k zastrašování.