AYCD - 22. kapitola

 Překlad: Marťa

Zdálo se, že Lucase nepřekvapilo, když mě viděl stát na jeho prahu. V jedné ruce měl láhev s ledem, kterou se právě chystal naplnit vodou. Na sobě měl šortky a tričko a já se roztřásla nad možností stáhnout mu gumu dolů.

Odstoupil a mávl, jako by to nebyl ten vůbec nejšílenější nápad.

„Chystal jsem se jít do tělocvičny.“

„Nechceš vědět, proč jsem tady?“

„Vím, proč jsi tady. Ten motel byl nechutný. Už několik týdnů o něm slýchám děsivé historky.“

„Zdají se pravdivé. Teď vím, proč se tam tomu říká osamělá hvězda – podle hodnocení na Yelpu.“

Jeho byt byl obrovský, s odhalenými stropními trámy a původními stěnami. Měl otevřený půdorys, takže obývací pokoj a kuchyně tvořily jeden velký prostor. Světlo od západu proudilo dovnitř okny průmyslové velikosti a osvětlovalo celou zadní stěnu podkroví. Bylo to tam hezké a to mě přesvědčilo.

Stále jsem se rozhlížela, když mi vzal tašku z ruky a odložil ji vedle kuchyňského ostrůvku. Pak se vrátil k plnění láhve vodou.

Zůstala jsem přesně tam, na jeho uvítací rohožce u dveří.

„Hele, Lucasi, slyšel jsi o štědrovečerním příměří během první světové války?“

„Když vojáci na obou stranách vylezli ze svých zákopů a opilí zpívali vánoční koledy a hráli spolu fotbal?“

Přikývla jsem. „To je ono. V minutě, kdy se vrátím domů, válka pokračuje.“

Zasmál se, když se přiblížil a hodil si popruh malé tašky, která ležela u dveří, přes rameno. „Není Štědrý večer.“

„Jen říkám, až budeš mimo svůj zákop, nezapomeň na ostražitost.“

„Jasně. Co budeš dělat, až budu pryč?“

„Pravděpodobně tu budu stát a přemýšlet, co jsem komu udělala, že musím být tady.“

Vypadalo to, že se nakloní a políbí mě na tvář, ale neudělal to. „Jestli na to přijdeš, chovej se na té rohožce, jako doma.“

Ha.

Doma.

Domov v podkroví Lucase Thatchera – jaká absurdní představa. Nebylo to tak, že bych tam nechtěla být. Po celá léta jsem snila o tom, že vniknu do jeho prostoru, ale ty sny obvykle zahrnovaly lyžařskou kuklu a láhev Jaru. Odešel do tělocvičny a já byla v jeho prostoru, bez dozoru a mohla jsem si svobodně dělat, co se mi zlíbilo. Na kuchyňské lince ležela hromádka jeho pošty. Mohla jsem se jí prohrabat a vyhodit mu účty k zaplacení. Na konferenčním stolku ležel opotřebovaný brožovaný výtisk knihy. Mohla bych mu posunout záložku o několik stránek dopředu nebo mu na okraje napsat spoilery. Jeho počítač.

Jeho digitální video rekordér. Všechno by bylo tak snadné zmanipulovat, ale nakonec jsem zůstala stát přímo na té rohožce, dokud se nevrátil z tělocvičny.

Když vešel dovnitř, dveřmi mě udeřil do týlu.

„Sakra. Daisy, promiň.“

„Jo. Žádný problém. Ne, jsem v pohodě. Ne, díky, nemám hlad.“

Když jsem odmítla sáček mraženého hrášku, hodil ho zpátky do mrazáku.

„Dělal jsem si srandu, že máš zůstat na té rohožce.“

„Sotva jsi odešel.“

„To bylo před 40 minutami.“

„Aha, dobře. Chtěla jsem se pohnout, jen jsem se ještě nerozhodla, kam.“

Přišel ke mně, vzal mě za ramena a fyzicky mě donutil sejít z rohože. Očekávala jsem, že podlaha bude, jako láva.

„Voní to tady, jako ty,“ oznámila jsem, „ale sotva ses sem přestěhoval. Postříkal jsi celé tohle místo svojí kolínskou nebo tak něco?“

„Nic necítím.“

„Jistěže.“

Zasmál se a otočil se ke mně. „Chystám se udělat večeři. Chceš se posadit k baru nebo na gauč?“ Musel se zeptat, protože pokud mě pustí, zůstanu stát u vchodu. Zamrzlá.

„Myslím, že na gauč.“

Vedl mě tam a posadil mě přímo doprostřed.

„Přemýšlela jsem, že bych ti deaktivovala detektory kouře,“ přiznala jsem a sledovala ho, jak mi záda podepřel polštářem. Byl to můj domácí – můj domácí, který voněl, jako by právě docvičil. Měla bych ho za to nenávidět, ale ne.

Zasmál se pod vousy. „Nic menšího jsem nečekal.“

Začal se narovnávat, ale chytila jsem ho za tričko a oživila dotěrnou myšlenku. „Pojďme zešílet.“

Držela jsem ho, když se ke mně sehnul a vnutil se do mého osobního prostoru.

Usmál se. „Chystal jsem se uvařit večeři.“

„Večeře může počkat. Já ne.“

Neodtáhl se. „Nikdy jsi neslyšela, že očekávání je největší rozkoš?“

„To je pitomost.“

„Vsadím se, že bys byla tím dítětem v experimentu, které by snědlo jedno marshmallow, místo, aby si počkalo na dvě.“

„Možná,“ řekla jsem a pustila jeho tričko. „Ale jsme dospělí. Pokud bychom chtěli, můžeme jich sníst celý pytel.“

Odtáhl se ode mě, aby mohl jít do kuchyně a začít připravovat kuře.

Dělal kuře?! Kdo dělal v takovou dobu kuře?

„Daisy, začínáš mě děsit.“

Předpokládala jsem, jak jsem asi vypadala. Seděla jsem na gauči s rovnými zády a rukama položenýma na stehnech. Dívala jsem se přímo před sebe, ale teď jsem se vědomě snažila opřít a přehodit si nohu přes nohu. Tak. Teď jsem byla, jako neformální host.

„Tak, vím, že marshmallows byly metafory pro sex, ale máš ještě nějaké? Na předkrm?“

„Pověz mi o svém dni,“ řekl a ignoroval mě.

„Dobrý. Fajn. Šla jsem do práce. Jsem doktorka, věděl jsi to?“

„Ne.“ Hrál se mnou. „Jaké to je?“

„Pracuji s jedním chlapem. Je těžké ho mít rád. Myslí si to tam všichni.“

„Vážně?“

„Je nejhorší.“

„Jak to zvládáš?“

Otočila jsem se a přes kuchyňský ostrůvek jsme se podívali jeden druhému do očí. Byl zaneprázdněný smažením a já si představovala, jaké by to bylo, kdyby mě přes ten ostrůvek ohnul a vytáhl mi šaty.

„Vlastně ho čas od času sexuálně napadnu a to ho obvykle umlčí.“

„Chceš zelené fazolky nebo chřest?“

„Co se uvaří rychleji?“

„Zelené fazolky.“

„Tak chci ty.“

O několik minut později byla večeře hotová. Do záznamu – bylo to tak rychlé, že když jsem své kuře rozkrojila, uvnitř bylo růžové.

„Lucasi,“ řekla jsem a otočila jsem talíř, abych mu to ukázala. „Tohle se nedělalo dost dlouho.“

Vzhlédl, napůl omámený. „Asi jsem to trochu uspíšil.“

Skryla jsem úsměv, když vstal, aby vzal můj talíř spolu s jeho. Oba položil na kuchyňskou linku, opřel se vedle nich o dlaně a zavrtěl hlavou. Pak stál několik sekund bez hnutí.

„Ta večeře byla skvělá,“ utahovala jsem si z něj. Rozzářily se mi oči, když se narovnal a začal si sundávat tričko.

„Ale teď je asi čas na dezert? Jo, myslela jsem si totéž.“

„Ne tak rychle. Musím se osprchovat.“

„Proč? Protože jsi právě cvičil? Protože jsi stále trochu zpocený a horký a máš na sobě to mužné pižmo?“

Nic nevěděl. Byl, jako John Snow.

„Lucasi,“ řekla jsem, zhluboka se nadechla a obešla ostrůvek směrem k němu. „Zdvořile tě žádám, abys se mnou měl sex. A myslím, že by bylo jen spravedlivé mé žádosti vyhovět.“

Ušklíbl se. „Otoč se.“

Udělala jsem, co řekl a už jsem cítila jeho teplé ruce na svém krku. Držel mě tam a jemně mě líbal pod vlasy. Myslela jsem, že se mi chystal rozepnout šaty a rozpoutat párty, ale pak promluvil.

„Vlastně mě těší, že tě nechávám čekat. Pojďme nejprve dokončit večeři.“ Pak ruce spustil.

Rozčileně jsem se zasmála a otočila se k němu. „Lucasi, no tak! Najednou jsi takový gentleman? Chceš mě vzít na rande?“

„Jistě. Říkej tomu, jak chceš.“

Měla jsem sto chutí ze sebe ty šaty strhnout a přinutit ho, ale i já měla své limity. „Fajn. Naštěstí pro tebe, jsem levné rande. Stačí mi objednat pizzu. Mezitím se půjdu osprchovat.“

O půl hodiny později jsem seděla s Lucasem na gauči s mokrými vlasy a oblečená do pyžamové soupravy. Byla to ta nejskromnější věc, kterou mi máma zabalila na spaní a dokonce ani té nebylo moc. Šortky byly krátké a tílko nabízelo jen málo materiálu k zakrytí mých prsou. Lucas se také osprchoval a teď na sobě neměl nic, než flanelové kalhoty. Soutěž, kterou jsme tu rozjeli, byla takové nudistické vaření. Ani jeden z nás neučinil krok ke změně programu. Vrhala jsem na něj rychlé pohledy a on na mě vrhal pohledy, které mi rozpalovaly kůži. Myslím, že ho můj úbor dostával, ale co na tom záleželo? V ten okamžik jsem měla pocit, jako by ten správný čas pominul, protože vše, co dnes dělal, se zdálo být signálem jediné věci: nebudeme mít sex.

Zazvonil zvonek.

„To je pizza,“ řekla jsem a vyskočila, abych otevřela dveře.

„Zařídím to,“ naléhal Lucas a popadl z linky svou peněženku.

Rozhodla jsem se ho ignorovat, a když jsme otevřeli dveře, stál před Lucasovým prahem Micky Childress a držel jednu velkou pizzu. Když mě uviděl vykukovat zpoza Lucase v mém skromném oblečení, vykulil oči a skoro pizzu upustil.

„Daisy Bellová?! Lucas Thatcher?!“

Micky byl mladší bratr Bobbyho Childresse, našeho spolužáka z Hamilton High. Neviděla jsem ani jednoho několik let, ale Micky si na nás očividně pamatoval.

„Drží tě tady, jako vězně?“ Zeptal se Micky napůl z legrace, když podával Lucasovi pizzu. „Mohl bych zavolat na policii, pokud bys potřebovala.“

Lucas strčil Mickovi dvacet babek a vytlačil ho ze dveří. „Díky Micku. To bude vše.“

„Jen dvakrát mrkni, Daisy! Pošlu pro tebe SWAT!“

Lucas mu přirazil dveře před obličejem.

„Milý kluk,“ řekla jsem, vytrhla krabici od pizzy Lucasovi z rukou a odnesla ji na ostrůvek.

„Chtěl tě zachránit jen proto, co máš na sobě.“

„Říká se tomu pyžamo.“

„To je docela přehnané pojmenování pro to, jak tvé oblečení popsat. Víc by sedělo nějakému rozmazlovanému pudlovi.“

Krabice byla otevřena a najednou bylo všechno na světě zase v pořádku. Pizza byla ještě teplá z pece. Každý jsme si vzali kousek a s talíři se neobtěžovali. Místo toho jsme se postavili proti sobě, opřeli se o pult a zakousli se.

„Takže mi vlastně říkáš, že tě sexuálně přitahují pudlíci?“

Lucas zavrtěl hlavou a snažil se skrýt své pousmání.

„Nebo že bych tě přitahovala já?“

„Sněz pizzu.“

Zasmála jsem se a Lucas dojedl. Vypáčil mi kousek pizzy z ruky a podržel mi u pusy. Krmil mě, aby mě umlčel a já s tím byla na 100% v pořádku. Odkousla jsem si velký kus a se sebevědomým úsměvem ho žvýkala.

Pak jsem padla pohledem na jeho krk, což byla kritická chyba ve snaze udržet si nadřazenou pozici. Lucas neměl tričko a cokoliv v tělocvičně dělal, fungovalo to.

Vážně moc dobře. Byl ve skvělé kondici s těmi širokými rameny a úzkým pasem, které ženskou dokázaly připravit o rozum. Nikdy jsem se nestarala o břišní svaly, dokud jsem se nepodívala dolů a neuviděla sadu, kterou měl Lucas – břišáky, které se táhly až ke gumě flanelových kalhot, které mu visely na bocích.

„Tohle se, jako večeře počítá, že jo?“

Pohled, který na mě těma tmavýma očima vrhnul, byla jediná odpověď, kterou jsem potřebovala.

Do prdele.

Během několika vteřin nastal v jeho kuchyni chaos. Naše plátky pizzy byly odhozené a zapomenuté. Krabice byla odsunutá stranou a spadla z ostrůvku, ale nám to bylo jedno. Lucas mě zvedl a hodil na studenou žulu. Zakousl se mi do stehen a já zasyčela, než položil ústa na ta moje. Jeho ruka se obtočila kolem mých holých ramen a přitáhl se ke mně blíž, mezi moje roztažená stehna. Jeho ruce vklouzly pod moje hedvábné šortky, klouzaly po mém zadku, svíraly mě v pase a přitahovaly mě k okraji ostrůvku. Spadla bych dopředu, kdyby mě nedržel, a najednou jsme byli tam, kde ráno. Lucas mi jen strhl tílko přes hlavu a ústy se přisál na má nahá prsa. Všechno se to stalo tak rychle, jako by si promýšlel ty pohyby už celé týdny. Snažila jsem se ho dohnat. Pohladila jsem ho volnou rukou kolem gumy jeho flanelových kalhot a sevřela jsem ho v ruce.

Postele, svíčky a předehra byly pro lidi, kteří měli čas a nudili se. My měli hlad.

Byli jsme zběsilí a také to tak vypadalo.

Zpracovávala jsem ho rukou. Pumpovala nahoru a dolů, když si vzal jednu z mých bradavek mezi rty. Vykřikla jsem a on mě jemně kousnul. Oplatila jsem mu to pevnějším stisknutím.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Hej, Lucasi! Musel jsem jít do auta, abych ti vrátil…“

Micky Childress byl zpět a Lucas mu zdvořile řekl, aby si drobné nechal.

„Hej! Díky!“

Zasmála jsem se a Lucas využil příležitosti, aby ze mě serval šortky a kalhotky. Zatáhl a ozvalo se jemné trhání. Nevěděla jsem, jestli to byla látka nebo můj rozum. Za pár vteřin jsem byla na té studené žule nahá a pro Lucase úplně obnažená. Prohlížel si mě shora a dával si na čas. Moje kůže se pod jeho pohledem rozechvěla a zabalila mě do jeho tepla.

Zeptal se, jestli bychom se měli přesunout někam jinam – na gauč, postel, podlahu – ale bylo jasné, že ostrůvek měl perfektní výšku. Dosahoval přesně k Lucasovým bokům, a když jsem roztáhla nohy a nechala je otevřené, dostal odpověď.

Tady. Právě teď. Pojď na to, chlapáku.

Očekávala jsem, že se svlékne, aby se vyrovnal mé nahotě, ale on si jen flanelové kalhoty stáhl natolik, aby odhalil moji ruku, stále ovinutou kolem jeho ptáka. Vykulila jsem oči. Už jsem ho viděla – ochutnala jsem ho – ale z tohoto úhlu vypadal až příliš skutečně.

„Uvědomuješ si, co právě dělaná?“ Zeptala jsem se.

„Mám docela dobrou představu.“

„Svírá se mi hrudník. Cítím se na omdlení.“

„Měl jsem tě nechat podepsat formulář o souhlasu.“

„To je pravděpodobně dobrý nápad. Můžu si půjčit pero?“

„Daisy.“

„Ach Bože. Tohle je tak divné! Lucas Thatcher se mnou bude mít sex.“

„Ano, to bude.“ Zasmál se Lucas a přitáhl si mě k hrudi. Bylo to intimní objetí, uklidňující.

„To nemůžeme dělat,“ řekla jsem, i když jsem si ho přitáhla blíž.

„Pokud chceš počkat, můžeme…“

„NE! BOŽE, COPAK MĚ VŮBEC NEPOSLOUCHÁŠ?!“

V tu chvíli jsem zaútočila svými rty na ty jeho a vylíbala z něj život. Zasténal a oplatil mi to. Tahal mě dopředu, dokud moje boky nebyly na krajíčku mramorové desky. Byli jsme perfektně sladěni, boky na boky, přesně, jak jsem plánovala. Navázal první kontakt a moje srdce se rozbušilo, jak mi po páteři projelo zabrnění. Chtěla jsem, aby se do toho pustil, ale dráždil mě svými doteky.

Jeho dlaň ležela naplocho na mém žaludku a husí kůže se mi po těle šířila, když mě jeho palec hladil. Vířivé vlny zesilovaly až do okamžiku, kdy se sklonil a podíval se mezi nás. Když do mě zanořil první prst, zavřela jsem oči a zkroutily se mi prsty na nohách. Moje ústa se otevřela. Další prst. Uniklo mi vypísknutí. Další pevný tah dovnitř a ven. Pak Lucas použil všechny ty těžce vypracované svaly, aby se do mě zabořil až na doraz. Byla jsem napjatá k prasknutí a řekla jsem to i Lucasovi.

„Nehýbej se, nebo se udělám.“

„Budeš v pohodě.“

„Zabíjíš mě.“

Jemně se vytáhl a já cítila, jak se zachvěl. Ze všech pocitů, které jsem kdy zažila, bylo cítit v sobě Lucase tím nejúžasnějším.

„Udělej to znovu,“ prosila jsem.

Udělal to. Vjel zpátky do mě a pak se pěkně pomalu odtáhl. Obtočila jsem mu paže kolem krku a přitiskl se nahými prsy na jeho. Jeho tvrdé svaly doplňovaly mé ženské křivky. Začaly ve mně vybuchovat jiskřičky horka. První pocit, který varoval před tím, co přijde. Sevřela jsem ho stehny pevnější a pohnula boky proti jeho. Kdybych mohla mluvit, nesouvisle bych něco blábolila, protože takovou moc nade mnou měl. Od ANO TAM, LUCASI, BOŽE!

„Jsem tak blízko,“ řekla jsem mu a on pokračoval v těch senzačních kruzích prstem. Udržoval správné tempo, správný tlak, takže pokaždé, když mi přejel po tom správném místečku, vybuchla ve mě vlna rozkoše. Zvedla jsem se z pultu a on mě přitiskl proti dveřím do spíže. Lucas využil toho úhlu, aby se do mě dostal hlouběji. Posunul mě na zcela novou úroveň a já se se posledních několik minut neměla čas nadechnout. Neexistovala možnost, jak zjistit, jestli jsem zemřela nebo ne, protože to bylo přesně takové, jaké muselo být nebe.

Příliš dlouho mě všechny ty pocity bombardovaly a já málem vypustila duši. Bylo to příliš intenzivní. Hořela jsem zevnitř a pak jeho palec přejel ještě jednom po tom citlivém místečku a já konečně vzplála. Lucas mě následoval a společně jsme se navzájem drželi, lapali po dechu, chvěli se a odnášeli se do vyšší sféry.

Nehýbali jsme se od dveří. V tuhle chvíli mě drželi spíš, než Lucas. Jednu nohu jsem měla ovinutou kolem jeho boku a druhá mi jen tak visela, protože jsem byla příliš slabá na to, abych se jí držela.

Měla jsem na jazyku tolik slov. Omluvu, pogratulování. Část mně mu téměř vyznala nehynoucí lásku. Proč? Nevím. Ale pak mě Lucas postavil na nohy a my se na sebe podívali. To bylo poprvé, co jsme se na sebe na chvíli zadívali, a ze mě vyhrkl krátký výbuch smíchu. Lucas se také usmíval. Na tváři měl ten líný a uspokojený úsměv.

Bolel mě žaludek, zatímco jsem si později čistila zuby. Poznávala jsem ten pocit. Jemný strach spojený se změnou, smíchaný s příjemnou dávkou úzkosti. Tak jsem se cítila dnes ráno, než mě Lucas dnes ráno zahnal na linku v kuchyňce.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a nepoznávala tu dívku, která na mě zírala. Otřela jsem šmouhy ze skla a já to udělala taky. Byla mnou, nasycená po sexu s celoživotním soupeřem.

Vyplivla jsem. Pokračovala v čistění. Stalo se to před několika minutami.

Měla jsem podezření, že moje šílenství mělo něco společného s mojí současnou situací. Za normálních okolností bych utekla. Vrátila bych se zpátky do svého domu a schovala se pod moji dětskou dečku. Ale zasekla jsem se tady. V Lucasově bytě. Ve stejné koupelně a v jeho měkkém ručníku.

Vešel dovnitř a zachytil můj pohled v zrcadle. Ten pocit v mém žaludku rostl na nebezpečné území. Asi budu zvracet.

„Kam ti mám dát tašku?“

Jeho věta měla pouze pět slov, ale mezi nimi byla i spousta podtextu.

„Do pokoje pro hosty?“ Pokrčila jsem rameny. „Nemyslíš, že by měla být tam?“

„Jo, to je pravděpodobně… jo,“ řekl a zvedl si ji na rameno.

„Pokud si nemyslíš…“

„Ne – myslím, že už jsi toho prožila dost.“ Kývl a odešel. „Pokud bude potřeba, ve skříni je další polštář.“

„Díky,“ řekla jsem mu s pusou plnou zubní pasty.

Přešlapovali jsme kolem sebe, jako dvě baleríny. Ještě horší bylo, že když jsem vklouzla do pokoje pro hosty a snažila se nevydávat víc hluku, než myška, zahlédla jsem na nočním stolku sklenici vody a povzdechla jsem si. Když jsem pracovala na tom, jak vymyslet únik oknem v koupelně do noci, Lucas měl obavy o moji hydrataci a – sakra, knihu. Psychologický thriller, můj oblíbený žánr.

Lucasi, ty manipulativní rozkošný parchante.