AYCD - 17. kapitola

 Překlad: Marťa

Lucas předvedl při pojídání sušenky, které jsem se vzdala, opravdové divadlo. Byla plná těch velkých kousků čokolády a já si byla jistá, že si je ani nevychutnal.

Druhou polovinu schoval zpátky do celofánového obalu. „Myslím, že zbytek si nechám na později.“

„Nebo mi ho můžeš dát.“

Zvedl obočí. „Vážně? Jsi připravená odpovědět na otázku?“

„Ne tak rychle, kreténe. Jsi na řadě. Pravda nebo výzva?“

„Výzva.“

Moje představivost byla plná možností. Šance přinutit Lucase Thatchera udělat cokoliv, co chci. Nemůžu to pokazit.“

„Vyzývám tě… abys…“ Moje oči zabloudily ke dveřím koupelny.

„Nebudu olizovat záchodovou mísu, Daisy.“

„Eh, dobře. Přikazuji ti, abys mi dal druhou polovinu té tyčinky.“

Při předávání vypadal zmateně a já se snažila uhodnout, k čemu doufal, že ho vyzvu. K něčemu směšnému? Sexy?

 

 

HODINA 3

 

„Co to děláš?“ Ptal se.

„Co by udělal každý v této situaci – přeměňuji neživé předměty na své přátele. Tom Hanks měl Wilsona a já mám Garyho.“

Zvedla jsem modré chirurgické rukavice, které jsem chytře plnila bavlněnými kuličkami. Fixkou jsem nakreslila Garyho tvář.

Lucas se na zlomek sekundy usmál, než se otočil a zavrtěl hlavou.

„Viděli jsme to,“ řekli jsme s Garym.

 

 

HODINA 6

 

Lucas dřímal a já procházela jeho věci. Normálně takový šmírák nejsem, ale nudila jsem se. Počítala jsem pihy na své paži, když jsem si všimla hromady jeho věcí, které ležely na pultu. Klíče od auta. Drobné mince. Peněženka.

Peněženka byla příliš lákavá na to, abych ji vynechala.

Kůže byla hladká a opotřebovaná. Myslím, že to tak měl vždycky. Všechny kapsy byly plné a já se každou chvíli otáčela přes rameno a hlídala ho. Stále spal na lůžku.

K dispozici měl trochu hotovosti, pár náhodných vizitek a proštípanou kartu z kavárny. Jak typické. Vytáhla jsem jeho řidičský průkaz a tiše se zasmála jeho staré fotce na něm. Porovnala jsem Lucase z fotografie s tím, který spal v rohu. Obdivovala jsem, jak jsem mohla už kdysi ignorovat jeho rysy, které se časem ještě zostřily. Snažila jsem se zastrčit kartu zpátky do kapsičky, ale něco mi v tom bránilo. Malý složený kousek papíru. Vytáhla jsem ho s vědomím, že to byla fotka.

Vybledlé drážky v záhybek fotky nezmenšily můj šok. Byla to jedna z našich školních fotek. Sedmá třída. Nejhorší fotka, jakou jsem kdy měla. I teď jsem se při pomyšlení na to přikrčila. Nechte mě ji popsat: blonďaté vlasy jsem měla kudrnaté a rozcuchané. Velké oči se zoufale snažily dohnat zbytek tváře. Na tvářích a nosu jsem měla permanentně pihy. Pusu jsem měla plnou rovnátek a obočí bylo… mimo… kontrolu.

Myslela jsem, že jsem se zabavila a spálila všechny kopie téhle fotografie, ale Lucasovi se zjevně dostala jedna do rukou. Pravděpodobně si ji uložil na můj pohřeb, na který ji nechá zvětšit a orámovat sedmikráskami vedle mé rakve. Napůl jsem byla v pokušení ji roztrhat na tisíc malých kousků, ale nechtěla jsem, aby věděl, že jsem si prohlížela jeho věci.

Uslyšela jsem za sebou šustění a s nadlidskou rychlostí, jsem zarazila fotku a jeho řidičák do peněženky. Peněženku jsem položila přesně tam, kde ležela předtím, když jsem uslyšela, jak jeho nohy dopadly na zem.

„Co to děláš?“

Neotočila jsem se.

„Nic.“

Můj hlas říkal něco jiného.

Zasmál se. „Víš vůbec, jaké je to říkat pravdu?“

Pravda: myslela jsi na náš polibek na chodbě?

Obešel mě a vzal si věci z pultu. Já upírala pohled na podlahu. „To jsem si myslel.“

 

 

HODINA 7

 

Probudila jsem se z krátkého spánku na vyšetřovacím stole a nadechla se ostrého pachu výparů – pachu z permanentní fixy.

Když jsem si vytřela spánek z očí, pach se zhoršil a pak jsem objevila devastující jev: celá moje sádra byla počmáraná.

„LUCASI!“

Posadila jsem se a uviděla ho sedět na židli v rohu a probírat předměty v jeho peněžence.

„LUCASI!“ Zakřičela jsem znovu. Stále nezvedl hlavu. Vytáhl z peněženky starou vizitku a hodil ji do koše.

„Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“

„Co?“

„LUCASI! Pomaloval jsi mi celou sádru! Vypadám, jako bych se právě vrátila ze školního církevního tábora!“

Držela jsem fotku, abychom si ji mohli oba prohlédnout. Fixou znetvořil celý povrch srdcem a citacemi.

Miluji Lucase

Vezmi si mě, Lucasi

Daisy+Lucas=˂3

„Vypadá to na milostné roztoužení dospívající dívky. Jsi si jistá, že jsi to neudělala ve spánku?“

„Ha ha,“ řekla jsem, když jsem se dostatečně uklidnila, abych ocenila skutečnost, že já bych mu udělala totéž. „Dobře zahráno. Při objektivním pohledu je legrační, že tvůj obličej zakrývá mé předloktí. Dokonce jsi to vystínoval. Paráda. Teď mi dej tu pitomou fixu.“

Ukázal na nezavřené pero ležící na pultu.

„Obávám se, že všechen inkoust vyschl.“

Další zbytečná vizitka z jeho peněženky skončila v koši.

Byl naprosto klidný, ale jeho tvář prozradilo mírné zvlnění koutku úst.

Bavily ho moje panické pokusy o resuscitaci fixy.

„No tak. No tak!“ Bouchla jsem jí o okraj pultu a snažila se z ní vytřepat veškerý inkoust usazený na dně pera. Olízla jsem hrot a z té chuti se přihrbila.

„No, myslím, že je přece jen mrtvá,“ řekl a díval se na mé nové tetování jazyka.

Poté, co jsem si z úst vypláchla chuť inkoustu, zůstala jsem v koupelně a rozhodovala se, jak postupovat dál.

Černění celé té věci bude časově náročné a ošklivé.

Kromě toho jsem byla více kreativní.

Každý obrázek já srdce Lucase jsem změnila na srdce George Lucase.

Velký portrét jeho tváře bylo překvapivě snadné změnit na abstraktní interpretaci R2-D2.

Srdce, která naškrábal po stranách, jsem změnila na malé hvězdy smrti.

Moje grafity kresba teď byla poctou Hvězdným válkám, a když jsem se vrátila zpět do vyšetřovací místnosti, Lucas kývnutím uznal moji vytrvalost.

„Zdálo se, že jsi docela dychtivá skrýt skutečnost, že mě máš v srdci. Neprotestuje dáma příliš?“

„Dáma protestuje přesně ve správné míře. Teď, když mě omluvíš, budu viset u větracího otvoru, protože se mi z těch výparů zvedá žaludek. Také si myslím, že když se správně nakloním, mohu předstírat, že neexistuješ.

 

 

HODINA 9

 

Bylo 21 hodin, ne přesně čas na spánek, ale já toužila tento den ukončit. Malé prosklené okno na dveřích jsme zakryli rouškou, abychom zablokovali světlo z chodby.

„Hej! Páni! Zpomal tam, striptosaure rexi,“ zahulákala jsem.

Otočil se přes rameno. „Promiň. Nemůžu spát v džínech.“

„Ale no tak.“

„Proč bych kvůli tomu lhal?“

Neměla jsem čas odpovědět, protože už měl kalhoty rozepnuté a stahoval si je po nohách dolů. Odvrátila jsem se, ale ne dříve, než jsem zahlédla jeho zadek, schovaný v těsných černých boxerkách. Jeho tričko bylo další a na mě útočila masa nahého těla. Široká ramena. Hladká, opálená záda, která se zužovala do jeho pasu. Odvrátila jsem pohled. Měla bych využít šance na další rychlý pohled. Neměla bych. Najednou jsem měla pocit, jako by přerušili přívod vzduchu do našeho pokoje. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla, aby si toho nevšiml.

Vzhlédla jsem ke stropu a zvedla trochu výš deku od CDC. Po pravdě řečeno, já také nechtěla spát v džínových šortkách. Jakmile Lucas zavře oči, seskočím z vyšetřovacího stolu a tajně si je svléknu.

Když jsem uslyšela, jak Lucas přechází k provizornímu lůžku, otočila jsem se natolik, že jsem přes horní část chlupaté zelené deky viděla jeho nahou hruď a ramena. Ze svého bidýlka na stole jsem na něj měla dokonalý výhled. Když jsem vyrůstala, stokrát jsem viděla jeho nahý hrudník na běžeckých trénincích a plaveckých párty. Nikdy předtím mi to nevadilo, ale tahle verze Lucase, který mohl být kaskadérským dvojníkem Henryho Cavilla, mi opravdu ztěžovala soustředit se na cokoliv jiného.

Odmetla jsem tu myšlenku pryč a tiše se znovu zhluboka nadechla.

Nebudu moci usnout. Posadila jsem se a rozhodla se, že když se převleču, budu se cítit lépe. Vzala jsem si do koupelny modrou košili, do které se převlékali pacienti, a když jsem v něm vyšla ven, Lucas zíral do stropu s rukama za hlavou. Stála jsem na konci jeho postele a jeho pohled pomalu klesl na mě. Usmíval se, když uviděl mé provizorní pyžamo.

„Roztomilé.“

 Posunula jsem se blíž a prstem poškrábala látku mého oblečení. Posadil se a deka mu sklouzla k pasu. V šeru vypadal, jako zlý sen. Ostrá čelist. Rozcuchané hnědé vlasy.

Opálený hrudník. Vzduch kolem nás syčel a my zapomněli, že jsme ve vyšetřovně. Byli jsme ve snu, ve kterém jsem s Lucasem Thatcherem neválčila.

Ne.

Ne. Ne. Ne.

Setřásla jsem každou dotěrnou myšlenku, která se mi vybavila. Krok blíž. Skloň se a na té postýlce si na něj sedni obkročmo…

„Daisy…“

Lucas vyslovil mé jméno a moje oči se zaklesly do jeho. Moje myšlenky byly vepsány do mé tváře. Na tváři jsem měla ruměnec, se kterým jsem nemohla nic udělat. Přimhouřil oči, jako by se ve mně snažil číst. Samozřejmě, že mohl. Pro něj jsem byla otevřená kniha.

Chci tě tak moc, říkalo moje tělo.

Zavrtěla jsem hlavou a pokusila se projít kolem postele, ale Lucasova ruka mě chytila. Jeho prsty se sevřely kolem mého zápěstí. Neřekl ani slovo, nemusel. Když se jeho kůže dotkla mé, byla jsem jeho.

A pak jsem měla mimotělní zážitek, protože moje hlava mi říkala, abych šla dál, vylezla na vyšetřovací stůl a spala… a přesto moje tělo dělalo něco jiného. Moje rušivé myšlenky se nakonec staly rušivými činy.

Nebyla jsem si jistá, kdo se pohnul, jako první. Jeho ruka byla tam, svírala mě kolem předloktí a táhla mě dolů, ale já už mu vycházela vstříc.

Koleny jsem se opřela po obou stranách jeho boků, takže jsem ho obkročila, stejně jako jsem po tom toužila.

Společně jsme se na lůžko stěží vešli, ale on mě držel za boky a já věděla, že mě dostal.

Tak dlouho jsem se nepohnula. Ztuhla jsem. Zmáčkl mi boky a pokusil se mi podívat do očí, ale já zírala na jeho hrudník. Moje ruka se natáhla a pohladila ho po nahé kůži. Jeho hrudní svaly byly tvrdé, jako zeď, ale cítila jsem, jak mi pod dlaní v divokém rytmu tlouklo jeho srdce. Nechala jsem ji tam ležet, ohromená účinkem, který jsem na něj měla, ale začínala jsem být netrpělivá. Jeho ruce mi kroužily po zádech a bocích.

Oplatila jsem mu to tím, že jsem stáhla jeho deku níž a odhalila jeho břišní svaly. Opravdu to byl nadčlověk. Božský. Moje ruce se dotýkaly každičkého jeho centimetru. Brzy přijdu k rozumu a vyskočím z postele, ale prozatím jsem chtěla dál snít.

On však s trpělivou hrou skončil. Jeho ruka přejela nahoru podél mé páteře a tlačil mě dopředu, dokud se jeho hrudník nedotýkal mého. Perfektně jsme do sebe zapadli. Byla jsem ráda, že jsem si sundala podprsenku, když jsem se převlékala. Byli jsme nazí, oddělení jen tou tenkou látkou a ten pocit byl tak smyslný, až se mi mezi nohama rozhořelo teplo. Otírala jsem se mu o hruď se zavřenýma očima, dychtivá po dalším doteku. Byla jsem za nepřátelskými liniemi a cítila se naživu. Jak může tak otočit a tohle mi dělat? Chtěla jsem to zjistit.

Moje prsa byla těžká a nateklá. A pak tu byly jeho ruce, které mi na ně sklouzly ze zad a chytily mě přes látku.

Jeho ruce byly tak velké. Sebejisté. Pohladil mě po bradavkách a já se proti němu vyklenula, jako chamtivá kočka.

Byl trpělivý, zkušený. Lepší, než jaký jsem si představovala, že by mohl být.

Skutečnost, že jsme mlčeli, mě šokovala. Kráčeli jsme po tenkém laně. Zadržovali jsme dech.

Naše slovní zbraně by rozrušily křehký mír, který jsme právě budovali.

Neřeknu ne, jestli ani vy, signalizovala jsem svým bokům.

Zasténal a právní smlouva byla podepsaná na tečkované lince.

Moje oblečení bylo, jako bikiny. Stačilo uvolnit dvě jednoduché šňůrky za krkem a zády a byla jsem od pasu nahoru nahá.

Nejprve uvolnil tu za mými zády. Pohybem zápěstí úvaz zmizel a dárek byl téměř rozbalený. Vychutnával si to očekávání, klouzal mi rukama po nahých zádech, nahoru kolem žeber a pak pod látku zakrývající moje prsa. Kůže na kůži, konečně. Jemně mě hladil dlaněmi po bradavkách, tam a zpět. Byla to malá erotická hra, když mi nechal vázání kolem krku netknuté. Cítil, ale neviděl. Dotýkal se, ale neochutnal.

Posadila jsem se a přitiskla ruku na jeho hruď. Pod teplou zlatavou pokožkou byl samý sval – a já si celou dobu myslela, že byl chladnokrevný. Jeho oči se setkaly s mými a byly v nich odstíny hnědé, jaké jsem nikdy neviděla. Zachvěla jsem se a on pode mnou ztvrdl.

Jak daleko to zajde? Zeptala jsem se zvednutím obočí. Kolik si můžeme vzít?

Jeho ruce se přesunuly až k mému krku a on uvolnil poslední šňůrku. Ano, myslím, že se ponořím do jámy lvové.

Bože ano. Chtěla jsem, aby mě Lucas viděl. Celou. Volná látka se naskládala kolem mého pasu a veškerý mír zmizel. V jeho očích bylo nebezpečí. Ne ze zlosti, ale z hladu. Viděl mě od zarudlých tváří až po chvějící se břicho. Všechno tohle mohl vidět. Každou neviditelnou jizvu z naší války.

„Daisy,“ zašeptal chraplavě.

Najednou jsem se cítila, jako hračka, která byla zraněná, zraněná a ublížená.

Byla jsem připravená se osvobodit.

Potřebovala jsem to.

Sáhla jsem dolů, vzala jeho ruku z mého pasu a posunula ji na střed svého břicha.

S mým vedením sklouzl rukou pod mou košili, na zvlhlou látku mých kalhotek. Moje stehna byla roztažená kolem jeho a hedvábí oddělovalo jeho prsty od mé pokožky. Pevně jsem zavřela oči. Otevřela jsem ústa. Trochu zalapala po dechu a byla šokovaná tím, jak dobrý pocit jsem měla z toho, že mi palcem kroužil kolem místa, kde jsem to potřebovala. Přiblížil se a já si s úšklebkem uvědomila, že Lucas nějak přesně věděl, jak se mě dotknout. Věděl, že pro mě nepřítel získal nový význam. Zaklonila jsem hlavu dozadu a tlak narůstal, pára stoupala a já v duchu sahala po uvolnění ventilu. Protáhla jsem se, už jsem byla skoro tam, já…

Ostré zaklepání na dveře bylo, jako by někdo praskl balónek.

Vykřikla jsem a klopýtavě z něj seskočila. Upravila jsem si šaty, abych si zakryla hrudník, ale pak jsem si vzpomněla, že jsme zakryli okno, abychom zastínili světlo z chodby. Byli jsme skrytí.

„Haló? Jste tam v pořádku?“ Ptal se úředník CDC. Zřejmě měl právě čas na otázky. „Nechcete sestavit tu přistýlku?“

„Do prdele,“ zasyčel Lucas bez dechu a ruce si zabořil do vlasů. Další zaklepání naznačovalo, že máme odpovědět.

„Jsme v pohodě!“ Zakřičel Lucas. „Už spíme!“

„Oh, to se omlouvám. Dobrou.“

Můj soucitný nervový systém, reagující na koktejl stresu a vzrušení, zaplavil můj krevní oběh adrenalinem. Výsledek byl, že se mi rozbušilo srdce, zvedl tlak, rozšířily zorničky, a roztáhly plíce. Byl to způsob, jak se moje tělo připravovalo na bojuj nebo uteč, ale podle toho, kam věci s Lucasem směřovaly, se zřejmě připravovalo na úplně něco jiného, co začínalo na š.

Začínala jsem se uklidňovat, ale pak jsem si vzpomněla, že nemám kam jít. Byla jsem s Lucasem v kleci 4x4 metry, který mě momentálně sledoval a čekal, až promluvím.

„Daisy? Měli bychom…“

Otočila jsem se, než to dořekl a vrhla jsem se zpět do koupelny, abych si znovu zaváhala košili. Pak jsem si to rozmyslela a oblékla si ještě jednu přes záda. Jsem puberťák s dvojitou ochranou, protože si myslím, že mě to ochrání. Neochrání.

Když jsem vešla zpátky do místnosti, Lucas přecházel po své části s odvrácenou hlavou ode mě.

Zdálo se, že už nebylo co říct. Přeletěla jsem ke stolu a zbývala mi už jen jediná možnost, na kterou jsem se mohla spolehnout.

Vylezla jsem na stůl a snažila se být co nejtišší, jako bych možná mohla Lucase přimět, aby si myslel, že v místnosti nejsem. Opravdu jsem nechtěla mluvit o tom, co se právě stalo, ale vzduch mezi námi s tím nesouhlasil.

V místnosti to jiskřilo a každý pohyb ve mně a Lucasovi probouzel, jiskřil.

Neusnula jsem. Ležela jsem tam a čekala, až promluví, zakřičí – cokoliv. Nikdy jsme si nebyli bližší, ale v tomto okamžiku jsem mezi námi cítila větší propast, než za těch 11 let, které jsme strávili odděleně.

 

 

HODINA 18

 

Ráno měl Lucas kyselou náladu. Pravděpodobně byl naštvaný, že musel jít spát s erekcí. Všichni jsme si mysleli, že noc skončí lépe, než skončila.

„Můžeš postrádat vejce?“ Zeptala jsem se srdečně.

Beze slova mi hodil balíček sušených vajec.

„Na zdraví,“ zareptala jsem.

Nekomentovala jsem jeho rozkošně rozcuchané vlasy ani fakt, že si neoblékl tričko. Alespoň si oblékl džíny. Vidličkou jsem si strkala do pusy dehydrovaná vejce a říkala si, že vůbec nechutnají, jako podestýlka pro kočky.

Do rána jsme se jeden druhému vyhýbali, jak to jen naše buňky dovolovaly. Vymyslela jsem Garymu přítelkyni jménem Glenda. Nafouknuté rukavice jsem postavila na pult a vypadalo to, jako by se drželi za palce. Skvělé, myslím, že i neživé předměty byly méně nefunkční, než já a Lucas.

 

 

HODINA 22

 

Gary a Glenda byli v koši a Lucas dostal ponorkovou nemoc. Přecházel po místnosti, kroutil rameny a jasně vyzařoval, nechte mě vy pitomé feromony. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli je v pořádku, ale myslím, že by na mě vyskočil, že ano a já nebyla připravená na opakování včerejšího večera. Když jsem o tom přemýšlela, cítila jsem nevolnost.

To bylo fuk.

Jeho duševní zdraví nebyla moje starost. Kromě toho, budeme za pár hodin venku.

„Ví-jů, ví-jů,“ ozvala jsem se, jako varovná siréna poté, co omylem odkopnul tucet špachtlí z řady. Předstírala jsem, že moje prsty byly rakety, které se mstily za porušení hranic. Moje ukazováčky se smýkaly a otáčely, než zamířily na jeho nos. Zarazily se kousek od něj, zmrazené jeho pohledem, který na ně namířil.

Jeho obočí byla sevřená k sobě a nad čelem mu tvořila rozzlobenou čáru. Přikrčila jsem se.

„Vše je odpuštěno,“ řekla jsem s pokrčením ramen a pousmáním. „Jen varování.“

Poznámka pro mě: Lucas neměl náladu na hry. Stačilo se zeptat Garyho a Glendy.

 

 

HODINA 23

 

Tahle nová, rozzlobená verze Lucase se mi nelíbila. Byl prchlivý a hrubý. Za celé hodiny mi neřekl ani slovo a mě se to začínalo dostávat pod kůži. Když jsem se v koupelně převlékala do džínových šortek a trička, zvažovala jsem, jak daleko jsem byla ochotná zajít, abych dostala zpátky toho starého Lucase. Zahrnovalo to spolknutí mé hrdosti.

Když jsem vycházela ven, měl na sobě i tričko, ale nevypadal uvolněný. Stál vedle vyšetřovacího stolu a listoval v časopise.

Počkala jsem, až vzhlédne a přijme moji přítomnost, ale byla jsem pro něj neviditelná.

„Ano,“ řekla jsem.

Otočil stránku.

Až řeknu, co jsem se chystala říct, potřebovala jsem, aby se na mě díval. Přibližovala jsem k němu, dokud jsem nebyla skoro na něm. Nebyla šance, že by mě takhle dokázal ignorovat.

„Lucasi.“

Vzhlédl – jen stěží, ale brala jsem to.

„Pravda: ano, myslela jsem na náš polibek na chodbě.“

Zvedl obočí, tři sekundy mě sledoval, a pak znovu sklonil hlavu k časopisu.

Jako bych vůbec nic neřekla.

„Neslyšel jsi mě? Myslela jsem na náš polibek. Chci, abys mě znovu políbil! Přestaň – prostě přestaň předstírat, že sis toho rozdílu nevšiml! Už se to stalo!“

Vytrhla jsem mu časopis z ruky a hodila ho přes celou místnost. S plesknutím přistál na dlaždicích.

Myslím, že jsem konečně získala jeho pozornost. Založil si ruce a zíral na mě. Tiše.

Chtělo se mi křičet.

„Myslela jsme na náš polibek! Jak šílené to je?“

Zavrtěl hlavou, naklonil se dopředu a nebezpečně se ke mně přiblížil. „Slyšel jsem tě napoprvé.“

A pak se odtáhl a ustoupil.

Jen tak.

Jako bych ho právě nepožádala, aby mě políbil. Kdo si sakra myslel, že byl? Zatlačila jsem ho na vyšetřovací stůl a praštila ho dlaní do hrudi. Snažila jsem se znovu přitáhnout k sobě jeho tvář a on se na celé dvě sekundy ani nepohnul. Pak přikývl a naklonil se dopředu. Stáli jsme tváří v tvář. Téměř ústa na ústa. Moje oči plály v jeho. Vypadal pobaveně.

„Tak poslouchej, Lucasi Thatchere. Nenávidím tě, ale chceš mě políbit. Políbíš mě a nepřestaneš.“

Usmíval se, a když jsem si myslela, že se zasměje, nedovolila jsem to. Postavila jsem se na špičky a přitiskla svá ústa na jeho. Jako trest. Drsná láska. Líbala jsem ho pro jeho vlastní dobro.

Nejprve ztuhnul. Líbala jsem ho na ústa, která mi to neoplácela a já už umírala rozpaky, když v tom mě jeho ruce chytily za boky a přitáhly mě k němu blíž. Narazila jsem do něj a přilepila se k jeho tvrdému tělu. Ach, díky Bohu, pomyslela jsem si, když se jeho hlava naklonila a jeho zuby sevřely můj spodní ret. Byl silný, ale byla jsem se s ním ochotná o ten trest podělit.

Kousl a já sevřela stehna k sobě. Buď hodné, varovala jsem své tělo. Budeme se líbat, ale nic víc.

Když mi jeho ruce začaly vyhrnovat tričko přes břicho a žebra, omlouvala jsem to tím, že bavlna byla na líbání opravdu nepříjemná. Moje kraťasy. Ty také stály v cestě.

Byli jsme chycení typem nepředvídatelného šílenství, které mě děsilo. Brněly mě prsty a prsty na nohách se mi kroutily. Srdce se mi kroužilo až v žaludku. Zabořila jsem ruce do jeho hustých vlasů a on mi zavrčel do úst. Byl to ten nejsexy zvuk, jaký jsem kdy slyšela a zasloužila jsem si ho tím, že jsem mu ovinula jednu nohu kolem pasu. Byla to pravda. S dobrým chováním jsem ho mohla dostat na lopatky.

Zjištění, že jsem byla kolem Lucase Thatchera omotaná, jako krajta, by mě normálně šokovalo, ale v tuto chvíli bojovaly o mou pozornost jiné emoce. O první místo se snažily prát strach i úzkost, ale vyhrávala touha. Moje kalhotky se otíraly o jeho džíny a na ten pocit nikdy nezapomenu. Bylo to drsné a nemilosrdné. Pevné. Byl stejně tvrdý, jako včera v noci a nedovolím, aby nás tentokrát někdo vyrušil. Byla jsem si až příliš vědoma toho, že na nás každou vteřinou mohli zaklepat lidi z venku a tak jsem mu přetáhla tričko přes hlavu a objasnila své záměry: pokračuj nebo zemři.

Otočil se a přitiskl mě ke stěně vyšetřovny. Neexistovala omluva pro to, že mě hrbolatý povrch škrábal po zádech a jeho strniště po krku.

Jeho rty byly důvěrné, dokonce i na místech, kde nikdy nebyly. Věnovaly se mé bradě, pak krku, dolů a dolů, dokud mi nepolíbily prsa přes tenkou podprsenku. Technicky to byl stále polibek, říkala jsem si, pyšná na svoji logiku. Jeho jazyk navlhčil krajku, která tak zprůsvitněla.

Moje napnuté bradavky se tak staly zcela viditelnými, protože jsem tam zjevně byla citlivá. S lehkostí využíval té znalosti, sál a olizoval, tak sebevědomý uměním svých úst, že jsem byla přesvědčená, že na tohle musel brát někdy lekce.

Když měl zaměstnaná ústa, vydaly se na průzkum jeho silné ruce. Střídal lehká pohlazení a silný tlak, jako by mi chtěl připomenout, že byl stále nebezpečný. Zaklonil se dozadu a já ho sledovala, jak pomalu přejel pohledem přes moji hruď a pak dolů, mezi moje nohy. Kalhotky nic moc neskrývaly, ale byly poslední bariérou, kterou jsem měla. Sáhl dolů a otřel se kloubem prstu o můj střed. Otevřela jsem ústa. Zavřela je. Zuby jsem zabořila do rtu, abych nekřičela něco nevhodného. Pokud jsem si myslela, že přes džíny to byl dobrý pocit, nevyrovnal se jeho doteku. Jeho prsty látku odtáhly stranou, na okamžik se zastavil na vlhku a pak se do mě zanořil.

„Vždycky jsem chtěl, aby ses mi sevřela kolem prstu.“

Znovu jsem otevřela pusu, ale neunikl z ní žádný zvuk.

Lucas Thatcher mě nikdy nevlastnil tak, jako v tuto chvíli.

Vyhrál a podle svého úsměšku to věděl – ale nebyl chamtivý. Chystal se svou cenu sdílet.

Díky němu se budu cítit stejně dobře, jako on. Jeho dlouhý prostředníček se zasunul hluboko, a pak se pomalu vytahoval. Tak to bylo s Lucasem vždy – kdo mohl zajet nejhlouběji a kdo se tam mohl dostat nejrychleji? Moje ruka mu svírala rameno. Jeho krk. Jeho biceps. Snažila se stabilizovat vším, čím mohla, ale šlo to příliš rychle a cítila jsem příjemné brnění, které jsem nemohla skrýt. Jeho hlava padla do ohybu mého krku a jeho dech jsem ucítila na svém uchu. Jeho prsty kroužily po citlivé pokožce a dráždění mě přivádělo k šílenství. Dalších pár kroužků a já na něj byla připravená.

„Jsi tak těsná,“ zachraptěl víc rozkazem, než prohlášením.

Přála bych si, abych ho mohla opravit, ale byla to pravda.

Zatnula jsem mu zuby do ramene, když jsem ucítila první jiskry. Říkal mi, abych se udělala a prsty udržoval tempo, zatímco jsem se mu třásla v náručí a pokoušela se ho sevřít v sobě. Kroužil a kroužil, dokud mě nezaplavil poslední výbuch rozkoše a já mu ochable nespadla do náruče. Líbal mě na krk, těsně pod uchem. Jeho rty byly něžné a sladké. Neslavil, jak jsem předpokládala. Což znamenalo, že si zasloužil malou odměnu.

Uvolnila jsem nohy z jeho pasu. Sotva jsem se na ně dokázala postavit, ne po tom, co mi právě udělal, tak jsem spadla na kolena.

Některé ženy říkají, že orál je akt ženské podřízenosti mužům. Když se Lucasovy oči šokovaně vykulily a jeho ústa otevřela, uvědomila jsem si, že jsem proti tomu nikdy nebyla více.

Zeptal se, co dělám – byl zmatený, jako jakýkoliv chlap, když se na něj žena podívala zpod řas a natáhla ruku k zapínání jeho kalhot. Ptal se spíš ze zdvořilosti. V tomto případě ,Co to děláš?‘ znamenalo ,Jsi si jistá?‘.

Odmítla jsem mu odpovědět. Rozepnula jsem mu džíny a stáhla je dolů spolu s jeho boxerkami. Nebyla jsem tak trpělivá, jako on. Koneckonců, na hraní nebyl čas, když mohli lidi od CDC kdykoliv vejít dovnitř.

Lucas Thatcher byl v mé ruce tvrdý. Tak velký. Ušklíbla jsem se na něj. Nebylo divu, že byl tak sebevědomý. Neviděl mě, jak se na něj dívám. Hlava mu spadla dozadu a byla opřená o zeď. Oči měl zavřené. Obočí svraštěné a rty se při výdechu otevřely. Byl, jako barokní socha: Extáze Lucase Thatchera.

Klouzala jsem po něm otevřenou dlaní, nahoru a dolů, dokud mi v ruce nevyrostl ještě o kousek. To bylo něco, co jsem vždycky chtěla – Lucas pod mojí kontrolou – jen jsem nikdy nemyslela, že by se to stalo takto.

Ovinula jsem mu rty kolem jeho špičky a pak ho vzala do úst hlouběji. První dotek téměř zlomil nás oba.

„Bože, Daisy.“

Nebyl si jistý, koho měl uctívat, ale brzy mu to objasním. Sevřela jsem jo kolem kořene penisu a ústy po něm klouzala. Pomalu jsem se hýbala a každý jeho pohyb se mnou synchronizoval. Bylo smyslné, mít ho takhle v ústech. Ochutnávala jsem ho na jazyku a zavřela oči, jak jsem se ho snažila co nejlépe svést.

Jeho prsty se mi zabořily do vlasů a sevřely je, když jsem přirazila na to správné místo.

To se ti líbí, že?

Pohrávala jsem si s ním. Nemohla jsem si pomoct.

Pak jeho ruka sáhla dolů a pohladila zadní část mé hlavy. S hrami skončil.

Usmála jsem se a vzala ho hlouběji, zatímco jsem rukou pumpovala.

Nepolevoval a já začala namáhavě dýchat. Chytila jsem zadní stranu jeho stehen a nechala ho, aby mě šukal do pusy. Byl to důvěrný akt, ve kterém jsem mu musela věřit, že mi neublíží.

„Tohle jsem chtěl,“ řekl a pohladil mě po tváři.

Zavřela jsem oči, aby z nich nemohl vyčíst mé emoce.

A pak to přišlo. Bez výstrahy. Bez varování.

Sotva jsem vnímala cokoliv jiného, než zvuk vycházející z jeho úst. Hluboké, uspokojené zasténání. To, jak se mu vzepnuly boky dopředu a on ztratil veškerou sebekontrolu. Byl ve mně úplně ztracený a já se ujistila, že to tak zůstane. Byli jsme tam tak dlouho, dokud jsme znovu nepopadli dech. Zůstala jsem na kolenou, zírala na něj a on na mě konečně pohlédl. Bylo to poprvé, co jsme se podívali jeden druhému do očí od okamžiku, kdy jsem ho políbila a intimita očního kontaktu byla ještě víc šokující, než všechno, co jsme dosud udělali. Opožděná zranitelnost našla svůj cíl a kontrolu převzal pud sebezáchovy.

Odvrátila jsem pohled a postavila se.

Zamkla jsem se v koupelně a zírala na svůj odraz v zrcadle. Byla jsem červená a odhalená. Stále jsem se z toho zážitku vzpamatovávala a namáhavě dýchala. Rty jsem měla oteklé, nesoucí důkaz o tom, co jsem udělala a oči jsem měla vykulené. Stále jsem byla v šoku.

Nahnula jsem se dopředu a postříkala si tvář vodou. Cítila jsem se lépe, tak jsem to udělala ještě několikrát. Osušila jsem si ruce, když Lucas zaklepal a informoval mě, že jsou připraveni potvrdit naše negativní kožní testy a pak budeme moci jít. To bylo načasování.

Představila jsem si průvod, který nás čekal venku, spousta místních i celostátních reportérů, kteří budou bojovat jeden přes druhého, aby získali vyjádření. Amerika bude tak ráda, že nás uvidí na svobodě a zdravé, že dnes vyhlásí státní svátek. Přesto, když jsme vycházeli z kliniky – nedívali jsme se na sebe a udržovali mezi sebou odstup – chodník byl prázdný a jediné, co jsme táhli oba za sebou, byla hromada nových emocionálních zavazadel. Tolik k mým patnácti minutám slávy.

Ke cti mé matce bylo, že na mě čekala před kavárnou přes ulici. Když mě uviděla, zamávala nad hlavou igelitovou taškou.

„Daisy! Přinesla jsem ti čisté spodní prádlo!“

Vesmír dokázal být občas tak krutý.