AA - 22. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Mandra hleděl na svou družka, jak spokojeně spí. Poté, co se vrátili z povrchu planety, zjistili, že tasierové se rozmnožili, a to exponenciálně. Posádka na palubě D’stroyeru se zoufale snažila všechna zvířata pochytat. Ti zatracení chlupáči byli prostě všude! Když vystoupili ze člunu, uviděli je, jak hopkají po celé přistávací ploše. Byli na chodbách, ve větracích šachtách, tréninkové místnosti a dokonce i na můstku. A to byli jen ti, co posádka nesežrala. Když se jim je konečně podařilo pochytat, žádný z mužů na palubě už je v životě nechtěl vidět, natož jíst.

Ariel se smála tak, že skoro nemohla mluvit. Očividně chlupatá zvířátka potřebovala ta malá stvoření z miniaturního světa v jeskyních. To byly ty bytosti, díky kterým kdysi dávno Měsíc zářil. Tasierové milovali písek a písek miloval jejich exkrementy. Z nich pak rostly houbovité stromy a množily se. Poté, co obchodníci pochytali všechny tasiery a odvezli je, musel malý národ vyhledat ochranu pod pískem. Bez exkrementů tasierů stromy zemřely a Měsíc byl příliš horký.

Trvalo jim to tři dny, než na lodi pochytali všechny tasiery a odvezli je na bezejmenný Měsíc. Skoro přes noc se na polích třpytivého písku objevily první výhonky stromů.

Mandra s Ariel strávili minulou noc ve velké jeskyni na Měsíci. Poté, co mu Ariel představila Tiu, Tamblina a pár dalších z malého národa, kteří se dostavili, aby přivítali příchod jejich milovaných nových chlupatých kuliček, proměnili se v draky. Proletěli se nad rozlehlou pouští, milovali se spolu, poté letěli dál, znovu se milovali, až se museli kvůli horku, vyčerpání a netrpělivosti Zebulona, Adalarda a dokonce Bahadura vrátit zpátky na válečnou loď.

Po jejich návratu si ji Mandra bral znovu a znovu, pevně rozhodnutý prozkoumat každičký centimetr jejího těla a odehnat tak strach, že ji ztratí. Když se s ní miloval naposledy, krátce předtím, než usnula, věděl, že v žádném případě nemůže ohrozit její život. Musel najít jiný způsob, jak zadržet svého strýce.

Mandra chytil Ariel za paži, kterou se po něm ve spánku rozmáchla, protože se k ní naklonil a políbil ji na rty. „Spi, má malá bojovnice, musím něco zařídit.“

Ariel ve spánku něco zabrumlala, otočila se a přitulila se k jeho teplému polštáři. Poté se s tichým chrupkáním zase uklidnila. Mandra jí jemně odhrnul její bílo zlaté vlasy. Když na jejím rameni spatřil dračí značku, v očích se mu triumfálně zablýsklo. Ke značkám na obou stranách krku přidal tři další. Nyní měla dračí značku na levém rameni, jednu na prsou a jednu na vnitřní straně stehna. V hlavě mu ještě stále zněly vášnivé výkřiky z poslední noci, když ji opakovaně přiváděl k vrcholu.

Mandra vrhl poslední pohled na svou družku a cítil prudkou touhu ji chránit. Poté se oblékl a opustil kajutu. Musel dát do pohybu svůj plán. Zaútočí na svého strýce s malou flotilou bojových stíhaček s jak kurizanskými, tak valdierskými piloty. Zabije strýce a sám přežije.

***

O deset dní později proletěl D’stroyer, prstencem asteroidů, obklopující malou planetu, na které se nacházela Raffvinova tajná základna. Bahadur přiletěl již před nimi se zásilkou zbraní a zásob. Deaktivuje pár satelitů, aby nemohly Raffvina varovat a ujistí se, že se Raffvin nachází na základně. Adalard vyrazil už před čtyřmi dny, aby dal dohromady své bojové jednotky. Již stály na svých místech a čekaly na to, až jim dá D’stroyer signál k útoku. Museli být opatrní. Planeta byla obývaná velice řídce, ale bylo na ní několik malých vesniček, které byly rozptýleny po celém povrchu. Raffvin obyvatelstvo při zřizování své základny zotročil.

Když Ariel vstoupila na můstek a postavila se vedle něj, Mandra vzhlédl. Právě si prohlížel hologram, znázorňující planetu pod nimi. Na sobě měla černou vestu, kožené kalhoty a vysoké boty jako valdierský bojovník. Vlasy měla svázané do uzlu a v očích odhodlaný výraz. Mandrův pohled padl na její bok, kde měla připevněné laserové pistole. Zamračil se.

„Co si myslíš, že děláš?“, zavrčel tichým, hrozivým hlasem.

Ariel na něj pohlédla a jen zvedla jedno obočí. „Jsem voják. Když vytáhneš do boje, potřebuješ někoho, kdo ti bude krýt záda. Toho se ujmeme spolu s Drahouškem.“

Mandra koukl na Drahouška, který ležel na podlaze a upíral na Ariel zlaté oči plné zbožňování. „Ne!“, vyrazil ze sebe rezolutně.

„Ale ano,“ odvětila Ariel klidně. „Nemohu tě nechat jít samotného. Absolvovala jsem vojenský výcvik, včetně boje zblízka. Tvůj strýc ohrožoval lidi, kteří jsou pro mě důležití, mezi nimi mé kamarádky. To považuji za vyhlášení války.“

Mandra se zhluboka nadechl a poté vydechl. Pohlédl na mapu před sebou a znovu zavrtěl hlavou. „Nemohu, Ariel. Nemohu riskovat, že se ti něco stane. Půjde se mnou Drahoušek. Až budu bojovat se svým strýcem, budu potřebovat svého symbionta. Vyprávěl jsem ti o našem podezření, co se stalo těm ostatním symbiontům, kteří byli zničeni. Drahoušek a já jsme možná jediní dost silní na to, abychom se s ním mohli utkat. Já…“ Ztěžka polkl a poté pokračoval. „Nemohu riskovat, že se ti něco stane.“

Ariel zvedla ruku a pohladila Mandru po tváři. Počkala, až se na ni podívá. Chtěla, aby věděl, že je na tom stejně. Bylo to oboustranné. Musela si být jistá, že je v bezpečí, a že se k ní vrátí.

„Ale taky chceš nechat jeden kousek tady se mnou. To vás oslabí,“ odvětila. „Když už mě nechceš vzít s sebou, tak si aspoň vezmi Drahouška celého.“

„Nemohu,“ zašeptal. „Pokud bych nepřežil a Raffvinovi se podaří zničit větší část mého symbionta, byl by to rozsudek smrti i pro tebe. S malou částí mého symbionta budeš mít aspoň trochu šance, že přežiješ.“

Arieliny se oči naplnily slzami, ale odmítala je nechat téct. „My oba víme, že pokud zemřeš, zemřu také. Pokud je tu nějaká šance, tak musíme být spolu… my všichni… ty, já, naši draci a Drahoušek. Co se stane jednomu, stane se všem.“

Mandra zavřel oči a políbil ji do dlaně. Věděl, že má pravdu, ale to nehrálo žádnou roli. Aby mohl bojovat, beze strachu, že se jí něco stane, musel vědět, že je v bezpečí na palubě D’stroyera. Potřeboval to jako kotvu, která ho přivede nazpět, ať půjde kamkoliv. Když otevřel oči, planul v nich oheň odhodlání.  „Ne,“ pronesl pevným hlasem. Poté se otočil a kývl na dva členy své ochranky. „Zavřete ji do cely, dokud nebude po všem.“

Ariel upřela na Mandra nevěřícný pohled. Dva bojovníci ji uchopili za paže. Drahoušek se zavrčením vyskočil, ale Mandrův ostrý rozkaz zlatého symbionta, který se chvěl rozčilením, umlčel. Mandra Ariel sebral obě laserové pistole a položil je na stůl.

„Odveďte ji,“ rozkázal a od své družky, která na něj hleděla se směsicí šoku a zrady, se odvrátil.

Ariel se vzpírala sevření obou mužů. „Ne! Mandro, ty zatracený zabedněnče! Až tě dostanu do rukou, tak toho budeš litovat!“, křičela Ariel, zatímco ji strážní táhli pryč z můstku.

Mandra zatnul zuby. Ještě stále se ozývaly Arieliny hrozby. Pohlédl na Zebulona, který se postavil vedle něj. Když uviděl v očích svého přítele soucit, upřel pohled na podlahu.

„Odpustí ti. Jen se postarej o to, aby ses k ní opravdu vrátil, a ona ti mohla pořádně nakopat zadek,“ pronesl klidným hlasem Zebulon.

Mandra krátce přikývl. „Jdeme. Už je čas.“

***

Mandra nastoupil do malé stíhačky, ve kterou se Drahoušek proměnil. Jednu část svého symbionta zanechal před vězeňskou celou, kde měl ochraňovat jeho družku. Obdržel povolení ke startu a okamžitě prudce vyrazil. Poté s ostatními piloty zamířil k planetě. Přistanou a poté budou rychle postupovat k základně. Adalard rozmístil své bojové stíhačky tak, aby dorazily z druhé strany. Bahadur je kontaktoval, aby jim sdělil, že Raffvin se nachází na planetě, a že satelity byly deaktivovány, takže si mají pospíšit. Budou mimo provoz pouze patnáct minut. To bylo všechno, co pro ně mohl udělat, aniž by vzbudil nežádoucí pozornost.

Mandra proletěl atmosférou a přikázal svému symbiontovi, aby letěl v co nejnižší výšce. Dokud nezačne boj, byla zakázána jakákoliv komunikace. Když dostal první obrázky základny, kterou postavil jeho strýc, zaklel. Byla to pevnost s kopulí velká skoro jako valdierský palác. Když Adalard započal s útokem, světla začala blikat. Bahadur sice spustil štíty, ale laserová děla, umístěná na kopuli, začala odpovídat na střelbu seshora.

„Použili jsme hlavní dělo. Naše pozemní jednotky se blíží, aby zajistili vnější perimetr,“ vykřikl Adalard, když přerušil komunikační ticho.

Mandra zatnul zuby. „Potvrzeno, jsme na cestě do hlavní budovy. Postaráme se o všechny bojovníky se symbionty.“

„Potvrzeno,“ přerušil Adalardův hlas rámus z explozí. „Myslím, že většina jeho mužů jsou žoldáci, které naverboval z jiných hvězdných systémů.“

„Projdeš skrz? Vidím startovat stíhačky,“ vyštěkl Mandra.

„V pohodě,“ odpověděl Adalard.

Mandra sledoval, jak se Adalardova stíhačka a několik dalších obrací a pronásleduje ty, co odstartovali z povrchu. Soustředil se na to, aby se dostal do hlavní budovy, ve které se podle Bahadurovy zprávy měla nacházet Raffvinova velitelská centrála. Přistál několik metrů od ní, vyskočil z Drahouška ven a ani nečekal, až jeho symbiont změní svou podobu. Věděl, že ho během pár sekund dožene. Vystřelil na několik vojáků, kteří vyběhli z budovy po jeho levé straně. Poté se překulil a vystřelil na dva další. Drahoušek, který na sebe vzal podobu obrovské bestie, se mezitím postaral o dalšího žoldáka. Chytil ho za krk a jak s ním zatřepal, zlomil mu vaz. Z budovy vyběhli další muži. Mandra se proměnil v draka a dlouhým proudem dračího ohně je smetl. Z plamenů se ozval děsivý křik.

Mandra uviděl Bahadura, jak vyběhl z jiné budovy, a aniž by se nechal ovlivnit chaosem kolem sebe, střílel na nepřátelské vojáky. Občas se mu brnění rozzářilo, když ho někdo zasáhl. Musel uznat, že ten mizera měl nervy z ocele. Zatímco se k němu Mandra blížil, proměnil se zpátky do své dvounohé podoby.

„Tvůj strýc je na úrovni tři. Je tu úniková šachta, která vede dolů. Jdi do přízemí, dozadu a poté doleva. Jsou tam dveře. Ale buď opatrný, má u sebe nejméně tucet mužů,“ řekl Bahadur, zatímco vystřelil na další skupinu mužů, kteří na ně zaútočili. „Jdi, budeme ti krýt záda.“

Mandra s Drahouškem se rozeběhli přes otevřené prostranství, pokryté mrtvými. Zebulon a pár mužů z jeho ochrany ho následovali. Zatímco se blížili k silným kovovým dveřím uprostřed jedné stěny budovy, stříleli na všechny strany. Ve vzduchu byl cítit kouř. Mandra a ostatní si okamžitě nasadili dýchací masky. Na jeho pokyn se rozptýlili a vyrazili směrem ke schodišti vedoucí do přízemí a ke dveřím, o kterých mu řekl Bahadur. Mandra překročil kus spadlého stropu a nadhodil si laserovou pušku, kterou svíral v rukách. Zvedl oči nahoru a uviděl proletět několik stíhaček. Zem se zachvěla dalšími explozemi. Boj venku pokračoval. Kývl na Zebulona. Ten přikývl a zamumlal něco dvěma mužům vedle sebe. Postoupili krok dopředu, když Drahoušek zavrčel a vrhl se na hromadu sutin před nimi. Žoldák nestačil ani vyjeknout, když ho Drahoušek zardousil a jeho bezvládné tělo odhodil stranou. I další symbionti našli ukryté vojáky a zabili je.

Mandra přepadlo nepříjemné tušení a rychle se otočil. „Pozor!“

Zebulon a několik mužů se skrčilo, když žoldák skrývající se za vyvrácenými dveřmi hodil granát. Záblesk, následovaný explozí roztřásl celou budovu. Na muže se sesypaly trosky zdí a kovové konstrukce. Mandra vyskočil současně se Zebulonem a vystřelili na žoldáka. Ten se pod zásahem zhroutil na zem.

„Jste všichni v pořádku?“, zavolal Mandra.

„Mám tu zraněného. Jeho symbiont je u něj, ale nemůže pokračovat,“ odpověděl Zebulon.

„Dostaňte ho odsud,“ rozkázal Mandra. „Vy dva, se mnou.“

Oba bojovníci přikývli a vyrazili za Mandrem. „Zebulone, kryj mi záda a postarej se o to, aby se nikdo živý nedostal dovnitř ani ven.“

„Rozumím,“ vykřikl Zebulon a spolu s pár muži se pustil do osvobozování dvou mužů, které přimáčkl spadlý trám.

Mandra a Drahoušek, následovaný dvěma bojovníky a jejich symbionty vyrazil odhodlaně ke vchodu. Když prošel dovnitř, uviděl, že je vzduch čistý. Seskočil na poschodí níže. Poté dal pokyn ostatním, otevřel dveře a vstoupil do tmavé chodby. Vzduch nenesl žádné stopy kouře, protože tu fungovala klimatizace. Stáhl si z tváře masku a nechal svého draka, aby mu zostřil zrak a čich. Opatrně postupoval chodbou dopředu. Bylo na čase celou tu věc ukončit.

***

Ariel zatnula ruce v pěst a v duchu pomalu počítala do sta. To byl způsob, jak se soustředit a zbavit se nechtěných emocí. Zhluboka se nadechla a zakroužila rameny, aby se uvolnila. Musela se odsud dostat ven. Prohledala stěny a dveře, jestli nenajde nějaký otvor nebo větrací šachtu a soustředila se na to, aby si udržela jasnou hlavu. Když našla větrací šachtu, která byla na ni příliš malá a nikde žádný další otvor, tiše zaklela. Zrovna to chtěla vzdát, když uslyšela, jak se otevřely dveře, a otočila se. Bojovník, stojící před nimi, se najednou zhroutil a padl na zem jako podťatý. Ariel zmateně vzhlédla. Když uviděla svou polovinu Drahouška, jak si zvedá packu a olizuje si ji, jakoby chtěl říct: „Volala jsi mě?“, zašklebila se.

„Jsi skvělý!“, řekla Ariel, vrhla se dopředu a vlepila mu nadšeně pusu na zlatou hlavu. Drahoušek jí v odpověď poslal vlnu tepla. Ariel se sklonila a sebrala strážci laserovou pistoli, kterou měl u sebe. Poté prošla kolem Drahouška a vyběhla na chodbu.

„Musíme dolů a najít Mandra. Máš nějaký nápad?“, zeptala se Ariel, když nastoupili do výtahu.

Hlavou jí proběhly obrázky a všude se na nich v přistávacím doku pro stíhačky motali bojovníci a jejich symbionti. Drahoušek ukázal Ariel, jak se odtamtud dostanou dolů. Pomocí spojení s jeho druhou polovinou dovede Ariel přímo k Mandrovi.

„Až budeš po všem, tak mu to vytmavím,“ pronesla Ariel, když se loď otřásla.

Vypadalo to, že Raffvinovy bojové jednotky při pokusu o útěk zaútočily na D’stroyer. Ariel její vojenský výcvik pomohl, aby zachovala potřebný klid. Jakmile se otevřely dveře výtahu, vyběhla ven. Proběhla chodbou a minula několik bojovníků a jejich symbionty, ale nikdo se je nepokusil zadržet. Otevřely se dveře k přistávacímu doku a Ariel prošla skrz, jakoby tam patřila. Drahoušek běžel napřed a proměnil se ve zlatou jednomístnou stíhačku. Jedna jeho strana se otevřela a Ariel nastoupila. Kolem ní se vytvořilo zlaté křeslo a před ní se objevil řídící pult. Ariel se ani nesnažila pochopit, jak je to všechno možné. Ještě stále byla, co se týkalo té věci s dračí přeměnou, bezradná. Při pokusu pochopit, jak to všechno funguje, prostě přešla k tomu, že věci, které si nedokázala vysvětlit, akceptovala jako část jejího nového světa.

„Jdeme dolů pomoci našim druhům,“ prohlásila Ariel a Drahoušek odstartoval. Když proletěly štítem, který odděloval vnější vesmír od atmosféry uvnitř doku, rozlilo se kolem nich jasné světlo. Během pár sekund se Drahoušek připojil ke skupině bojových stíhaček, která mířila na povrch. Těsně, než proletěli atmosférou, se k nim přiblížilo několik nepřátelských letounů, ale Drahoušek je zlikvidoval dobře mířenými laserovými střely.

„To nebylo špatné,“ ohodnotila akci Ariel při pohledu na exploze zničených letounů. „Můžeš se spojit se svou druhou polovinou a ukázat mi, co je s Mandrem?“

Objevily se obrazy. Byl v nějaké tmavé chodbě. Ariel při pohledu na velkou skupinu mužů, kteří vyrazili z boční chodby a zaútočili na něj, zalapala po dechu. Když byl Mandra zasažen, ramenem a nohou jí projela bolest. Padl k zemi a překulil se. Přitom neustále opětoval střelbu. Muži se zhroutili k zemi a už se nehýbali. Bolesti trochu polevily, protože část Drahouška, který byl s ním, rány rychle zahojil. Ariel se plně soustředila na to, co se dělo s Mandrem, dokonce i když začal Drahoušek klesat nad kouřící se kopulí základny. Mandra pokračoval dál chodbou. Několikrát zabočil, až došel k velkým dvojitým dveřím, které byly otevřené. Sledovala, jak její druh spolu s Drahouškem opatrně vstupují do místnosti. Bylo to něco jako řídící centrála, ve které stálo v půlkruhu několik ovládacích pultů. Uprostřed byl obrovský hologram, na kterém byla zobrazena celá planeta. Dokonce na něm byly vidět světla bojujících stíhaček a rozmístění pozemních jednotek.

Když uviděla, jak se zpoza pultů objevili tři muži a vystřelili na Mandra, kousla se do rtu tak silně, že jí vytryskla krev. Jeho část Drahouška se postavila před něj a střely absorbovala. Mandra se proměnil ve svého draka a vychrlil na muže, kteří se okamžitě snažili schovat, dračí oheň. Plameny byly příliš silné a dva z mužů krátce předtím, než se proměnili v popel, vykřikli. Třetí muž pokračoval ve střelbě na Mandra. Když ucítila, jak žár laseru přejel Mandrovi po hrudi a přes stehno, škubla sebou. Drahoušek skočil dopředu, zakousl se muži do hrdla a zlomil mu krk.

Ariel si chtěla zrovna úlevou oddechnout, když ucítila, jak část Drahouška najednou padla na bok a začala se prudce třást. Než se její spojení s Mandrem přerušilo, zasáhl ji blesk. Ariel zatřepala hlavou, aby si ji vyjasnila. Najednou jí došlo, že Drahoušek klesá příliš rychle.

„Drahoušku, co se děje?“, vykřikla Ariel. „Nahoru, nahoru!“

Drahoušek se znovu roztřásl a zasténal. Ariel pocítila v kostech chlad, protože věděla, že Raffvin zasáhl druhou část Drahouška svou tajemnou zbraní. Její Drahoušek se svíjel bolestí, protože cítil to samé co jeho druhá polovina. Ariel se připravila na náraz. Po chvíli zlatá stíhačka dopadla tvrdě na zem a než se zastavila v oblaku prachu, několikrát se převrátila.

Ariel cítila, že má pohmožděné rameno a zasténala. Snažila se pohnout rukou, ale příliš to bolelo. Nevěděla, jestli má paži zlomenou nebo jen vykloubenou. Měla pocit, že to bude spíš to druhé.

„Drahoušku, musíme jim pomoci. Nemůžeme se poddat bolesti,“ zavolala Ariel chvějícím se hlasem. „Musíš mi pomoct. Sama to nedokážu. Uvolni mi pás.“

Když se pás najednou uvolnil, Ariel vykřikla, protože padla na bok a přistála na svém zraněném rameni. Přetočila se na kolena a bojovala s nevolností. Poté se namáhavě postavila a opřela se o stěnu stíhačky.

„Otevři, Drahoušku. Musím se dostat ven, aby ses mohl proměnit. Musíš mi pomoct,“ rozkázala Ariel klidným hlasem.

Drahoušek se roztřásl, ale na Arielin pokyn zareagoval. Vytvořily se dveře a Ariel opatrně vylezla ven, přičemž se obezřetně rozhlížela. Přitiskla se ke zdi, u které stála zlatá stíhačka a zaklonila hlavu. Zdravou rukou si opatrně prohmatala tu zraněnou, kterou nemohla hýbat. Když došla k rameni, zkřivila tvář. Bylo vykloubené. Bude to děsně bolest, dostat ho zpátky. Jen na to pomyslela, tak jí vyrazil na čele studený pot, ale odhodlaně se chytila za paži a trhla. Když kloub naskočil zpátky na své místo, celá se zkroutila a pozvracela se. Zůstala tak, dokud nejhorší bolest nepolevila. Až poté pohlédla uslzenýma očima na Drahouška.

„To bolelo,“ zachraptěla. Namáhavě se zase narovnala a pozorně si zlatého symbionta prohlížela. Vypadal trochu bledší, než byl obvykle. „Jsi v pořádku?“

Pocítila jemnou vlnu tepla. „Pojď, půjdeme za našimi druhy. Ať se stane cokoliv, my to zvládneme.“

Ariel sledovala, jak se Drahoušek staví na nohy. Trochu zavrávoral. Na nejistých nohách doběhl k budově, stojící naproti té, do které narazili. Ariel běžela za zlatým symbiontem a snažila se soustředit na to, co bylo před nimi a ne na bolest. Levou ruku si přitiskla pevně k trupu a pravou rukou svírala laserovou pistoli, kterou sebrala strážnému na lodi. Nad nimi kroužily dva letouny, takže se museli ukrýt za spadlým kusem zdi. Sledovala, jak na sebe střílejí. Jeden z nich vzplanul a zřítil se. Ariel si zápěstím otřela čelo a kývla na Drahouška, že budou pokračovat.

Pohybovali se jako tým. Jeden šel jako první, aby zkontroloval terén, ten druhý mu kryl záda. Na Arielin pokyn zatnul Drahoušek své drápy do jedněch kovových dveří a vytrhl je z pantů. Uvnitř budovy byla tma a plno kouře, takže si Ariel musela zakrýt nos a ústa. Následovala slabé spojení, které měl Drahoušek ke své druhé polovině a Mandrovi. Byla děsně naštvaná a připravená zabíjet.

***

„Tak, synovče, jak to tak vypadá, budeš první ze synů mého bratra, který zemře. Vlastně jsem doufal v Zorana a až poté by přišli na řadu mladší bratři. Ale to nehraje žádnou roli. Tak jako tak všichni zemřete. Pořadí je mi jedno,“ zavrčel Raffvin.

Mandra vrhl pohled na svého symbionta, který nehnutě ležel na chladné podlaze řídící místnosti. Zaútočil na něj symbiont jeho strýce. I když nebyl zničen tak, jak symbionti strážných v paláci, přesto byl silně oslaben. Jelikož ho rozdělil, byl menší než symbiont jeho strýce a ne dost mocný. Mandra se soustředil na zlatá vlákna, která měl na sobě. Rozkázal jim, aby se integrovala zpátky do větší části symbionta. Nejdřív se bránila, ale nakonec nedokázala volání zraněného symbionta odolat.

Mandra pohnul symbiontem tak, aby byl lépe chráněn. „Jsi zbabělec, Raffvine. Nemáš žádnou čest.“

„Kdo potřebuje čest, když může mít moc, synovče? Je to škoda, že nebudeš žít dost dlouho na to, abys viděl, čeho je opravdová moc schopná,“ zvolal Raffvin.

Mandra zjistil, že se Raffvin přibližuje. Odkulil se od svého symbionta a ukryl se za další pult. Za ním se ozvaly střely z laserové pistole. Když mu bok ožehla další střela, zasyčel. Bodavou bolest ignoroval.

Postavil se, aby palbu opětoval a zasáhl jednoho ze strýcových mužů. Poté se opět rychle ukryl za pultem. „Už nejsem tvůj synovec. Privilegium označovat se za mou rodinu jsi ztratil, když jsi zabil mého otce. Jak jsi mohl zavraždit svou vlastní krev?“, vykřikl Mandra a zastrčil do pistole další zdroj energie.

„Já jsem se měl stát králem! Byl jsem nejstarší. Bohové a Bohyně mě odsunuli bokem a zvolili tvého otce neprávem. Vrátím se, a až tak učiním, stane se tvá matka mou nevěstou, jak to mělo být už od začátku. Skloní se přede mnou, stejně jako zbytek našeho národa,“ odpověděl Raffvin naštvaně.

Mandra se překulil na stranu a vystřelil směrem, odkud se ozýval hlas jeho strýce. Byl odměněn výkřikem bolesti. Když se ozvalo zuřivé zavrčení symbionta jeho strýce, překulil se nazpět. Explozí byl spolu s pultem odmrštěn několik metrů dozadu. Znovu se překulil a konzolu zasáhl další laser.

„To stačí! Je na čase to skoncovat,“ vyštěkl Raffvin. „Zabijte jeho symbionta a potom jeho. Chci cítit, jak se jeho esence rozplývá.“

„Ne!“, zařval Mandra, zvedl se a vystřelil na strýce zbytek energie ve své pistoli.

Než se před Raffvina stačil postavit černý symbiont, zasáhly ho dvě střely. Mandru do hrudi udeřila energetická vlna a mrštila s ním o stěnu, kde se zhroutil a jen lapal po dechu. Když mu jeho symbiont pospíchal na pomoc, zvedl hlavu. Snažil se na něj zavolat, ale nemohl popadnout dech. Jeho symbionta zasáhla střela z pistole a padl na bok. Následovaly další dva zásahy, takže se několikrát překulil a poté zůstal nehybně ležet. Mandra zvedl hlavu. Když viděl, jak se jeho symbiont snaží znovu vstát, v očích ho pálily slzy. Černý symbiont jeho strýce se chystal Drahouška zničit. Mandra bezmocně sledoval, jak se jeho symbiont s námahou staví na nohy. Velký černý symbiont se vznesl a proměnil se v čistou negativní energii. Jako smrtící vlna z něj vyrazil paprsek černé energie a pohyboval se směrem k menšímu zlatému stvoření. Ale ještě než ho zasáhl, skočila mezi ně menší postava a většinu střely zachytila.

Mandra při pohledu na to, jak sebou Arielino drobné tělo škublo, když ji silná exploze zasáhla do hrudi, zařval hrůzou. Její tělo se rozzářilo, nejdřív černě, poté zlatě a nakonec rudě. Přitom jí tělem proudila energie.

Menší symbiont, který přiběhl s ní, se s Mandrovou pomocí spojil se svou druhou polovinou. Zlato bylo nejdřív slabé, ale poté zesílilo. Nyní obrovský zlatý symbiont vyrazil smrtící rychlostí na černého a rozsekl ho vejpůl. Ta část, která ještě stále proudila jako negativní energie do Ariel, se najednou jakoby rozšiřovala, poté se rozprskla na tisíce vláken a nakonec zmizela v Ariel. Když Mandra uviděl svou družku bezvládně ležet na podlaze, vyškrábal se na nohy. Klopýtal dopředu a všechno kolem ignoroval. Viděl jen Arielino tělo.

Dovnitř vběhl Zebulon s několika strážci a vystřelili na Raffvina, který se chtěl právě zdekovat. Systematicky zneškodnili všechny muže, kteří ho chránili. Zebulon rozkázal bojovníkům, aby ho následovali a vyrazil za Raffvinem. Mandra klesl na zem vedle Ariel. Kvůli zásahu do hrudi ještě stále nemohl pořádně dýchat.

Když se podíval na sebe, uviděl krev a zjistil, že je to jeho vlastní. Znovu pohlédl na svou družku. Její tělo bylo ještě stále obklopeno rudou mihotající se energií. Její bílo zlaté vlasy se jí uvolnily z uzlu a nyní je měla kolem hlavy rozprostřené jako hedvábný polštář. V obličeji měla klidný skoro vážný výraz. Mandra jí jemně přejel prstem po tváři. Když se Zebulon vrátil, vzhlédl k němu. Uviděl, jak se tvář jeho přítele při pohledu na bezvládné tělo Ariel, zkřivila bolestí a smutkem. Mandra znovu sklopil zrak, zavřel oči a poddal se utišující temnotě.