AA - 19. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

Když Adalard uslyšel zvuk otvírajících se dveří, vzhlédl a pozorně sledoval legendárního valdierského prince, jak vstupuje do konferenční místnosti vedle můstku. Ten velký bastard vypadá jednoznačně až moc spokojeně, pomyslel si znechuceně. Bude se ho muset zeptat, kde svou družku našel. Ta žena Adalarda fascinovala. Možná by měl také na tu její planetu zaletět, aby zjistil, jestli jsou ostatní ženy taky takové.

„Měl jsi uspokojující noc?“, zeptal se Adalard s vědoucím úšklebkem, při kterém se mu napnula jizva na tváři.

Mandrův široký úsměv jako odpověď stačil. „Řekl jsi Zebulonovi o našem setkání?“

Adalard přikývl. „Už ti někdo řekl, že máš zatracené štěstí?“, zeptal se Adalard, když do místnosti vstoupil Zebulon.  Zebulon krátce pohlédl na Mandrův výraz ve tváři a odfrkl si. „Oblékla si ty safírově modré šaty?“

Mandra přimhouřil oči a jen na svého šéfa bezpečnosti zíral. „Později mi připomeň, že tě mám zabít.“

„Já ti říkal, že je to bomba,“ zamumlal Zebulon naštvaně, zatímco si naléval horký nápoj. „A ukázala ti ty bílé s nádechem zlaté? Chtěla si být jistá, že se budou hodit k jejím růžově bílým šupinám!“

Ozvalo se hluboké vrčení a Mandra se začal pomalu zvedat ze židle. Zebulon se otočil a opatrně ustoupil. Postavil svůj nápoj na stůl a velký konferenční stůl obešel dokola. Jestli je mu život milý, tak by se možná o těch dalších kouscích, co si Ariel koupila, neměl zmiňovat.

Ozval se Adalardův chraptivý smích. „Jestli se rozčiluje, když mluvíš jen o oblečení, co si koupila, nemohu se dočkat, až je uvidím. Myslíš, že by nám jeho družka předvedla všechno, co si nakoupila? Neměl bych nic proti tomu…“

Když se najednou ocitl jak široký tak dlouhý na konferenčním stole a nad ním se skláněl jeden velmi naštvaný valdierský bojovník, bojující se svým drakem o kontrolu, zmlkl.

„Nebo taky ne,“ zamumlal.

„Zcela určitě ne!“, zasyčel Mandra, který se snažil udržet svého draka v šachu. Jeho pohled padl na Zebulona, který si znovu vzal svůj nápoj a opatrně se přesunul na druhý konec stolu. „Patří mně!“

„S tím oba dva souhlasíme,“ ujistil ho Zebulon a kývl na Adalarda. „Nemyslím, že by byl dobrý nápad zabít kurizanského prince. Možná bychom se měli soustředit na to, jak najít tvého strýce a zabít spíš jeho.“

Mandra Adalarda pustil, který se přes jeho rameno na Zebulona ušklíbl. Ani jeden z nich si nemyslel, že by ho Mandra zabil, ale to neznamenalo, že by obvykle přísného a chladného prince, který se často považoval za něco lepšího, nemohli trochu provokovat. Pokud se jednalo o jeho družku, tak očividně ztrácel veškeré sebeovládání.

„Takže ty tvrdíš, že ten žoldák, co ho znáš, ví, kde se nachází Raffvinova hlavní základna?“, pronesl Mandra a zhluboka se nadechl, aby se uklidnil.

„Vlastně je admirálem v naší elitní vojenské jednotce. Bahadur se jen tváří, jakoby byl žoldák, který prodává své služby. Během posledních měsíců byl na základně už několikrát, aby dovezl Raffvinovi zbraně. To nebylo jednoduché. Raffvin mu nedůvěřoval a to z dobrého důvodu. V přítomnosti Bahadura je každému tak nějak nepříjemně. To byl jeden z důvodů, proč jsme ho zvolili. Vždy se drží rozkazů,“ řekl Adalard a zobrazil hologram Raffvinovy základny.

„Proč nám nedá jednoduše všechny informace a my to převezmeme,“ zeptal se Mandra. Také si nalil něco k pití a posadil se tak, aby si mohl hologram prohlédnout co nejlépe.

„Raffvin má novou zbraň, jak ses již zmínil. Kromě toho má bezpečnostní systém, který ho varuje, pokud se přiblíží jakákoliv vesmírná loď. Každých dva a sedmdesát hodin mění heslo,“ odvětil Adalard a naklonil se dopředu, aby ukázal na různé satelity, rozmístěné kolem planety, kterou Raffvin proměnil na svou základnu. „Bahadur ví, jak se dají obejít.“

„Ví něco o té zbrani, kterou můj strýc vyvinul?“, zeptal se Mandra tiše.

Vědomí, že jeho strýc má tak mocnou zbraň, že s ní dokáže zničit symbionta, ho zneklidňovalo. Nikdo, dokonce ani Valdierové samotní, nevěděli, jak ve skutečnosti mocní jejich symbionti jsou. Stvoření byla mírná jako beránek a zaútočili pouze v případě, že by byla ohrožena osoba, se kterou byli spojeni. Dokonce i na velkou vzdálenost mohl Mandra cítit bolest svého symbionta, kterou pocítil, když byli zničeni symbionti těch strážných.

„Bahadur nám toho sdělí o svých domněnkách víc, až se s ním sejdeme,“ vysvětlil Adalard a přepnul holoprojektor tak, aby znázorňoval Měsíc, ke kterému mířili. „To je místo, kde se s ním máme setkat.“

Mandra hleděl na holografickou mapu, kde Adalard ukázal na několik jeskyní v jednom z mála skalnatých kopců. Věděl, že na Měsíci může být takové horko, že všechno během několika hodin zemře. Jeskyně na okraji malého pohoří nabízely přirozenou ochranu proti smrtícímu žáru.

„Půjdeme my tři…“, začal Zebulon.

„A já,“ dodal hlas ode dveří.

Všichni tři muž se otočili a uviděli Ariel, stojící u vchodu do konferenční místnosti. Na sobě měla krátký sexy růžový top, na kterém bylo napsáno. „Polib mi, jsem dračice,“ nízko posazené kalhoty a byla bosá. Vlasy jí splývaly v hedvábných bílých vlnách se zlatými prameny až k pasu. Její hnědé oči ještě stále vypadaly trochu ospale, jakoby nebyla úplně probuzená. Ten dojem se potvrdil, když si pořádně zívla. Hned na to ale vrhla na svého druha svůdný úsměv.

Mandra vstal a obešel stůl. „Proč jsi vzhůru? Myslel jsem, že budeš spát přinejmenším celé dopoledne,“ poznamenal nabručeně.

Ariel s úsměvem zakroutila hlavou. „Drobci měli hlad. Připravila jsem jim velký talíř ovoce,“ řekla a naklonila se k němu, aby mu zašeptala: „Má dračice chce ven. Škrábe mně.“

Pravděpodobně nemluvila tak tiše, jak si myslela, protože Zabulon s Adalardem se rozesmáli. S hraným zuřivým pohledem je umravnila. Když uviděla hrnky na stole, vykulila oči.

„Vy máte kávu?“, zeptala se Ariel s nadějí v hlase. „Prosím, řekni mi, že máte kávu a já vás budu navždycky milovat!“

Když se kolem něj Ariel protáhla, Mandra zavrčel. Jednou rukou ji objal kolem pasu, majetnicky si ji k sobě přitáhl a na oba muže vrhl pohled plný varování. Postará se o to, že dostane to, co chce.

„Já ti tu tvoji kávu naprogramuji,“ zamumlal Mandra a posadil Ariel na židli vedle sebe. „Trelonova malá družka ji ještě předtím, než jsme odletěli, nahrála do našeho systému.“

„Cara je ta nejúžasnější osoba ve vesmíru a já jí budu oddaná po zbytek mého života!“, zasténala Ariel, když se nadechla vůně nápoje, který jí Mandra podával. „OCH, PROBOHA! To je božské. Možná přece jen nebudu muset dnes nikoho zabíjet.“

Adalard se zachechtal. „Už se těším na to, až poznám tvou malou přítelkyni.“

Mandra zavrtěl hlavou. „No, to asi ne. Nikdy nespí, nikdy neodpočívá a vměšuje se naprosto do všeho. Málem Trelona dovedla k šílenství.“

„A on ji miluje a akceptuje takovou, jaká je,“ zavrčela Ariel varovně.

„Musel ji zkrotit dřív, než porodí,“ prohlásil Mandra arogantně, zatímco vracel Ariel stejný pohled.

Ariel se na židli narovnala jako pravítko a zamračila se na Mandra. „A co přesně to, prosím, má znamenat?“, zeptala se nápadně klidným hlasem.

„Musí se naučit Trelona poslouchat a dělat, co jí řekne. Je to pro její vlastní bezpečí a na ochranu jejich mláďat. Není správné, že ohrožuje život svých nebo svých dětí. Musí odpočívat a poslouchat, co se jí říká,“ vysvětloval Mandra trpělivě a nechápal, proč pohled jeho družky potemněl.

***

Ariel mlčela po celý zbytek rozhovoru. Mandra nakonec souhlasil, že vezmou Ariel s sebou, protože prohlásila, že přece jen všem její nové kousky oblečení ukáže. Mohla by zjistit, co by na ně říkali chlapi v tréninkové místnosti. Možná by se z toho mohla stát něco jako její zábava. Mandra jí zakázal předvádět cokoliv bez jeho předchozího souhlasu. Byla na něj kvůli něčemu naštvaná a on neměl čas zjišťovat, co to bylo. Přikázal Zebulonovi, aby se ujistil, že je člun připravený a vyrazil s Adalardem pro zbraně, které budou potřebovat. Ariel se mezitím šla obout.

„Naučit se poslouchat, to tak!“, vrčela Ariel, zatímco naštvaně kráčela k jejich společné kajutě. Kvůli Mandrově šovinistickému přístupu byla tak vytočená, že si nejdřív té hromady malých chlupatých kuliček nevšimla. Prolézaly větrací šachtou pod stolem sem a tam, v obývacím pokoji běhaly po sedačce a z ložnice se přihnaly další. Upustila boty, které si chtěla zrovna obout a udiveně se rozhlížela.

Odkud se všechny ty chlupaté kuličky berou?, ptala se v duchu sama sebe a poté pokrčila rameny. Možná je někdo přinesl na loď, protože věděl, že se o ně postarám.

Ariel jich asi tucet nebo víc, co k ní přihopkaly, aby zjistily, co to dělá, pohladila. Když si pár z nich začalo hrát s jejími tkaničkami, musela se smát. Milovala je sledovat, jak se kutálely po podlaze.

„Vypadá to, že se bavíte. Odkud se ti vaši malí kamarádi vzali? Víte přece, že Mandra nebude nadšený, až jich vás tu najde tolik,“ zachichotala se láskyplně Ariel a dva z nich odložila na zem. „Musím vyrazit. Buďte tu hodní a nic tu nerozbijte.“

Nesmí zapomenout zeptat se Mandry, jestli ví, odkud se tu objevili další tasierové. Možná, že ji chtěl překvapit. Ariel si nevšimla, že když se otočila, aby si oblékla bundu, tucet těch malých chlupáčů proklouzlo do větrací šachty a vyběhlo ven na chodbu.