AA - 17. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

„Kdy budeme moci konečně vystoupit z lodi? Můžu si jít prohlédnout trhy, o kterých mi vyprávěl Zebulon?“, zeptala se Ariel vzrušeně, když o měsíc později přiběhla do konferenční místnosti vedle velitelského můstku D’stroyer.

„Kdy jsi mluvila se Zebulonem?“, zavrčel Mandra, a když ho míjela, aby se posadila ke stolu, přitáhl si ji k sobě.

„Co? No, v tréninkové místnosti. Trochu jsem přibrala, a proto jsem si potřebovala zacvičit. Zebulon chtěl vědět, co to dělám. Řekla jsem mu, že trénuji různé techniky sebeobrany, které jsem se naučila na Zemi, a on chtěl, abych ho to také naučila. Takže jsme spolu od té doby, co jsme opustili Valdier, každý den trénovali,“ odpověděla Ariel, objala Mandra kolem krku a položila mu hlavu na prsa.

Zatímco se na něj Zebulon, jeho šéf bezpečnosti, přidrzle šklebil, Mandra potlačil žárlivé zavrčení. Jestli se bude dál takhle šklebit, tak se ten zatracený drak naučí pár starých technik sebeobrany. Mandra proklel skutečnost, že během cesty mohl s Ariel trávit velice málo času. Toto byla jejich třetí zastávka. Tady měli vyzvednout Adalarda. Zatím probíhalo všechno podle plánu. Setkal se se dvěma informanty, kteří infiltrovali nejužší kruh jeho strýce Raffvina. Sdělili mu, že za únosem sarafinského krále a dvou jeho nejlepších mužů stojí právě on. Raffvin krále a jeho muže prodal do dolů, které provozovali Antroxové. To byla rasa žijící v úlu, místo jmen používala čísla a jediné, co je zajímalo, byl zisk. Při představě, že je Vox vězněn zrovna u nich, se neubránil úsměvu. To se Voxovi určitě nelíbilo, protože nebyl známý zrovna pro svou jemnou povahu nebo svou schopnost přijímat rozkazy.

„Můžeš jít, ale jedině v doprovodu. Zebulon nebo já půjdeme s tebou,“ vysvětlil Mandra a při představě, že Zebulon bude s Ariel o samotě, jen zaskřípal zuby.

Jeho družka nebyla nadšená, že při jejich posledních zastávkách musela zůstat na lodi. Nechtěl na jejich setkání upoutat pozornost a jeho družka vzbuzovala pozornost všude, kam šli. Jakmile nastoupila na palubu, okamžitě ji obestoupili jeho muži. Fascinovala je její dračí značka na krku a to, že se od ní jeho symbiont nehnul ani na krok. Válečník, který našel svou pravou družkou, byl spíš vzácnost a doteď se ještě nikdy nikdo nespojil s příslušníkem jiné rasy. Bylo stále těžší odmítat žádosti mužů, kteří chtěli odletět na Zem a najít si také svou pravou družku. Až se zase vrátí, bude si muset promluvit se Zebulonem. Poté, co našel svou vlastní pravou družku, nechtěl ostatním upírat šanci na štěstí.

Ariel pohlédla na Mandra a povzdechla si. Poslední dobou se pořád mračil. Rukou mu zamávala před nosem, aby upoutala jeho pozornost. Během posledních čtyř týdnů ho skoro neviděla, protože přicházel do postele velmi pozdě a brzy ráno odcházel.

„Slibuji, že se nebudu od tebe nebo Zebulona vzdalovat,“ prohlásila a pohlédla do jeho zlatých očí. „Můžu si vzít i Drahouška, nebo půjde s tebou? A Mandro, nemusíš si dělat starosti. Mám oči jen pro tebe.“

Mandra si zhluboka povzdechl a opřel si čelo o její. „Je mi líto, že s tebou nemůžu trávit víc času, mi elila. Doufám, že náš návrat nebude tak náročný.“

„Já vím, jaké to je. Také jsem byla v armádě a absolvovala vojenský výcvik. Nemusíš se omlouvat. Tvůj svět a tvůj lid musí být na prvním místě,“ zašeptala Ariel chápavě.

„Ne!“, zamumlal Mandra tiše. „Na prvním místě jsi vždy ty. Jsem ti vděčný, že jsi tak chápavá. Nelíbí se mi pomyšlení, že jsi byla na své planetě bojovnicí.“

Ariel jen zakroutila hlavou a zasmála se. „Ale no tak, chlapáku. Sice jsem bojovnice, ale jsem i žena. A nakupování nemohu odolat!“, pronesla pobaveně, zatímco se vymanila z Mandrova objetí a zatočila se kolem dokola.

Pár mužů se při pohledu na Arielino nadšení zasmálo. Nevěděla, že se mnoho mužů přihlásilo jako její osobní strážci, mezi nimi i Zebulon. Všichni tito muži se do družky svého velitele zamilovali a udělali by všechno, jen, aby byla v bezpečí a šťastná.

***

Ariel s úžasem hleděla na vesmírný přístav. Vypadal, jakoby vypadl z nějakého sci-fi filmu. Horní část, co dřív musel být obrovský asteroid, a teď z něj byl rajský ostrov pro vesmírné cestovatele, překrývala obrovská kopule. Všude kolem pobíhaly všechny možné bytosti. Některé byly velké, některé malé, některé chlupaté, jiné nahé a mnohé z nich byly tak podivné, že se nedaly ani popsat. Mandra musel Ariel více než jednou obrátit, když se zastavila a zůstala zírat na obrovské modré stvoření, které vypadalo jako velká mísa modrého pudinku nebo na malou zelenou ještěrku se dvěma hlavičkami a několika končetinami. Několikrát jí musel jemně přitlačit spodní čelist nahoru, protože zůstala stát s otevřenou pusou.

Když uviděla asteroid poprvé, přišel jí malý a bezvýznamný. Jejich loď přistála u jedné z přechodových komor. Tunel je dovedl k výtahu, do kterého by se klidně vešlo i třicet lidí. Ariel to připomnělo super velký, nákladní výtah. Jakmile nastoupili, pohnul se výtah nahoru tak rychle, že měla potíže vyrovnat tlak v uších.

Když se otevřely dveře, překvapením zalapala po dechu. Vyšla z výtahu a vstoupila do jasně osvětleného kopulovitého města vesmírného přístavu Iduna. Úzké uličky, vedoucí ke špici kopule, lemovaly pestrobarevné stánky. Ariel mohla vidět další vesmírné lodě, přistávající nad kopulí. Mezi stánky se nacházely apartmány nebo byty různých velikostí a forem. Malé květináče a apartmány mezi stánky Ariel tak nějak připomínaly Paříž. Dokonce tu byly i sochy a fontánky.

„Vzbuzuješ příliš mnoho pozornosti,“ zamumlal Mandra nespokojeně, když se několik bytostí za Ariel zvědavě otočilo. „Možná, že jsi měla…“, nedořekl, když ho do hrudi udeřila malá pěst.

„Ani to nezkoušej dopovědět, jestli je ti život milý,“ zavrčela Ariel hlubokým hrozivým hlasem, zatímco kulila oči na všechno kolem sebe. „Bez urputného dračího boje mě zpátky na loď nedostaneš. Tady je to to nejúžasnější, co jsem k v životě viděla a já si budu užívat každičkou sekundu, co tu budeme.“

Mandra vrhl na půl tuctu mužů, kteří je doprovázeli, a teď se bezostyšně pochechtávali, naštvaný pohled. Jeho družka vypadala, jakoby mínila vážně každé slovo, co řekla. Věděl, že je vynikající bojovnice. Takže pokus dostat ji zpátky na loď, by mohl být velmi bolestivý. Také věděl, že jí tento zážitek nemůže odepřít. Doslova zářila nadšením.

„No dobře,“ odvětil podrážděně. „Musím se postarat o pár věcí. Zebulon a Drahoušek zůstanou s tebou. Vezmi si tohle,“ řekl a podal jí placaté kolečko. „Kreditů je tam dost. Můžeš si koupit, co budeš chtít.“

Ariel upřela na placku pohled plný radosti. „Cokoliv chci?“, zeptala se a kousla se do rtu, aby skryla nadšený úsměv.

Mandra si přitáhl Ariel do náruče a uprostřed přecpané uličky ji políbil. „Cokoliv chceš,“ odvětil chraplavým hlasem.

Ariel Mandra také políbila. Poté vzala Zebulona za ruku, ignorovala nevrlé zavrčení svého druha a rozběhla se, aby si to ještě nerozmyslel. Drahoušek jí běžel po boku a chňapal po každém stvoření, co se k ní přiblížilo.

„Mylady, myslím, že teď už můžete zpomalit. Jsme dostatečně daleko, takže už vás nemůže Lord Mandra odvolat zpátky,“ pronesl Zebulon a uskočil stranou, aby se vyhnul Bizephalikovi, jdoucím proti nim.

„Kde jsou ty nejlepší obchody?“, zeptala se Ariel a prohlížela si jednotlivé stánky a výlohy. „Chci si koupit pořádné sexy prádlo a pár svůdných šatů, které Mandrovi rozpálí krev a k tomu nějaké botky.“

Zebulon se neúspěšně snažil potlačit zasténání. Ariel se k němu otočila tak rychle, že ji musel podepřít, aby ji nesrazil. Když na svém těle ucítil její křivky a představil si ji v nějakém odhalujícím oblečení, začalo mu být horko. Jak mohl jeho velitel poslat nakupovat svou družku s jiným mužem, nedokázal pochopit. Jen jeho čest a skutečnost, že přísahal chránit královskou rodinu, Zebulona zadrželo od toho, aby Mandrovi jeho družku neukradl.

Během posledních čtyř týdnů se do cizí ženy doslova zamiloval. Mátla ho svou jemností na jedné straně a silou na druhé. Skoro každý den proti ní při jejich ranních trénincích bojoval. Přitom se o ní dozvěděl hodně věcí a naučil se nový druh boje. Nové bojové techniky mu přišly tak efektivní, že je dokonce naučil i ostatní bojovníky. Kromě toho se mu líbil její smysl pro humor a náklonnost k divokým zvířatům. Vyprávěla mu o svém přání vybudovat na své planetě útulek pro týraná a zraněná zvířata. Věděl, co udělala na V’ageru. Krátce po návratu V’agera se s Jarakem opili. Jarak mu vyprávěl, že když uslyšel, jak jeho Lordstvo na tu bělovlasou bojovnici reagovalo, nechal všechny ty maratty a gromboty dopravit do Mandrova bytu. Když se doslechli, že ho kompletně zničili, společně se tomu zasmáli. Jarak nechal Zebulona přísahat, že nikomu neprozradí, že se jeho mladší bratr Arvo, nakonec přiznal, že ty bytosti propašoval na loď on. Doufal, že získá dostatek prostředků, aby si mohl od jedné kurizanské rodiny se sedmi dcerami koupit družku. Nyní jeho bratr plánoval cestovat na planetu Zemi a najít si družku tam. Jarak musel uznat, že se mu ta myšlenka také líbí. Teď, když se Zebulon s jednou z těch žen seznámil, dokázal to pochopit. Divokost v kombinaci s určitou jemností byla pro bojovníky neuvěřitelně přitažlivá.

„Posloucháš mě vůbec?“, zeptala se Ariel a vrátila tak Zebulona do přítomnosti, ve které stáli uprostřed obchodní třídy vesmírného přístavu.

Zebulon se začervenal a přikývl. „Ano, Mylady. Myslím, že vím, kde byste mohla všechny ty věci nakoupit,“ odpověděl chraplavě.

Ariel se vytáhla na špičky a vlepila Zebulonovi pusu na bradu. „Jsi prostě skvělý. Přála bych si, abych tě mohla představit svým kamarádkám ze zvířecího útulku,“ řekla a sklonila se, aby dala pusu i Drahouškovi, který na Zebulona tiše vrčel. „Buď hodný, je to můj přítel a přátelé se nežerou,“ zašeptala laskavě.

Jakmile se k nim Ariel otočila zády, kousl Drahoušek Zebulona do nohy. „To jsem viděla, Drahoušku. Buď hodný.“

Zebulon shlédl dolů na zlatého symbionta, který na sebe vzal podobu kočičí šelmy. „Ano, Drahoušku,“ chichotal se, „buď hodný.“

***

O tři hodiny později si Zebulon nepřál nic jiného, než hektolitry studeného pití. Ledové, velké drinky, aby si zchladil krev. Jeho slib, že Ariel ani na sekundu nenechá samotnou, se ukázal jako mučení, protože mu Ariel předváděla módní přehlídku sexy šatů. Bylo to tak hrozné, že se opravdu musel několikrát omluvit a zatímco se převlékala, vyhledat očistnou místnost, aby si ulevil od tlaku v kalhotách. Dokonce i jeho drak funěl vzrušením. Především, když se jí na kůži tu a tam objevily růžovo zlaté šupiny její dračice, aby viděla, jestli se jí budou hodit k barvě šatů, které si chtěla koupit. Proboha, dokonce i jeho symbiont byl do Ariel zamilovaný, což bylo pekelně matoucí, protože to vypadalo, že se líbí drakům a symbiontům všech bojovníků. Něco na ní přímo magicky přitahovalo jejich animální část. Nebyl do ní zamilovaný doopravdy. Byl si toho rozdílu vědom, ale neměl by nic proti tomu, kdyby mohl tuto svůdnou ženu ošukat.

„Jak se ti líbí toto?“, zeptala se Ariel, a před sebou držela hedvábné spodní prádlo, které zhotovil majitel obchodu podle Arielina návrhu.

„Mylady, už musíme jít. Prosím, nechte všechno poslat na D’stroyer v doku 1125“, pronesl Zebulon stroze majiteli obchodu.

„Chci jich tucet v různých barvách s podprsenkami, které se budou hodit k šatům, dvoje ty večerní šaty, které jsem vám ukázala a pár dalších kousků,“ řekla Ariel a mrkla na fialové stvoření, stojící na stoličce za pultem obchodu.

„Pošlu se zásilkou svého syna,“ pronesl tichý chraplavý hlas. „Bylo mi potěšením s vámi obchodovat a děkuji za vaše návrhy. Máte mé kontaktní údaje, ano? A opravdu jsem myslel vážně, že vám za návrhy dalších designů zaplatím. Myslím, že některým mým zákazníkům se budou velmi líbit.“

„Samozřejmě,“ usmála se Ariel, sklonila se a lehce měkkou, kožnatou hlavičku stvoření políbila. „Těším se na naši spolupráci.“

„Prosím, Mylady. Opravdu se potřebuji něčeho napít,“ pronesl Zebulon důrazně a chytil ji za ruku jemně, ale pevně.

„Na shledanou!“, volala Ariel, zatímco ji Zebulon táhl ven z obchodu. „Hej, ty teda musíš mít žízeň. Kam půjdeme? Také bych si dala něco na osvěžení.“

Zebulon pohlédl do šťastné tváře velitelovy družky a jen zakroutil hlavou. U Bohové a Bohyň, tahle lidská žena by dovedla k šílenství i toho nejtvrdšího muže. Její radost z jednoduchých věcí v životě, její naivita co se týče jejího působení na ostatní a její nádherně tvarované tělo apelovalo na mužské primitivní instinkty chránit ji a vlastnit ji. Zebulon vrhl pohled na stále se zvětšující skupinu mužů, táhnoucí se za nimi. Ariel se zastavovala u různých stánků, usmívala se a bavila s obchodníky, zatímco on se ji snažil neustále popohánět. Nakonec ji zatáhl do malé hospůdky, kterou rád navštěvoval. Byl pevně rozhodnut zchladit si krev, i kdyby to znamenalo, že se bude muset opít.

***

Mandra si ve slabém světle prohlížel Adalarda. Ve tváři kurizanského prince viděl stopy posledního atentátu. Před lícní kost až k hranaté čelisti se mu táhla tenká jizva. Dlouhé vlasy mu volně splývaly na ramena a tmavě fialové zornice žhnuly vztekem. Na sobě měl typické kurizanské oblečení válečníka – černou koženou vestu, kožené kalhoty a vysoké boty.

„Tvůj strýc je mrtvý muž,“ vrčel Adalard hlubokým hlasem. „Při posledním útoku na mě a mého bratra nás málem dostal.“

Mandra sledoval, jak se Adalard pořádně napil. Setkali se v jedné ze špinavých putyk v turisticky méně vyhledávané části Iduny. Adalard dorazil pozdě. On a tři muži jeho královské osobní stráže vstoupili do putyky velmi opatrně.

„Napadl nás i naše družky,“ odvětil Mandra, zatímco se také zhluboka napil.

„Družky? Kdy se to stalo? Co jsem slyšel, tak valdierské ženy už jsou velikou vzácností,“ řekl Adalard, opřel se dozadu a zkoumavě hleděl na Mandra.

Mandra na něj vrhl zamračený pohled. „Co znamená ten skeptický pohled? Že jsme našli své pravé družky, neznamená, že jsme nedodrželi mírovou dohodu. Teď je dokonce ještě důležitější než dřív. Nechci, aby má družka táhla do války, ale ona a její sestry by tak učinily,“ zabručel Mandra.

Adalard se předklonil a upřel na něj fascinovaný pohled. „Vtipkuješ, že ano?“

„Ne,“ odvětil Mandra a zavrtěl hlavou. Poté si povzdechl. „Když jsem svou družku uviděl poprvé, tak mě kopla do obličeje. Podruhé mě praštila tak, že jsem upadl do bezvědomí. Potřetí jsem měl zlomený nos. Její sestry jsou úplně stejné. Jedna bojovala s tvým nevlastním bratrem Ben’qumainem a popálila ho tak těžce, že se jí podařilo utéci. Ta maličká, co si nárokoval Trelon, bojovala skoro s tuctem stíhaček a většinu z nich zneškodnila, aby je odlákala od Trelona, který byl v té době těžce zraněn. Když jsem vyrazil na cestu sem, tak Kelan zrovna vyrážel stopovat svou družku. Co jsem slyšel, tak místo toho našla ona jeho. Později ji unesl Raffvin a vysadil na jeden Měsíc poblíž Quitaxu. To poslední, co jsem slyšel, bylo, že zabila několik bojovníků a utekla. Kelan ji veze na její planetu, aby vyzvedli jejího otce. A ta poslední? Řekněme, že Kreon má s tou svou divoškou plné ruce práce. Každý den minimálně jednoho ze svých strážců dostane do nemocnice.“

Adalard chvíli na Mandra jen zíral a poté se začal chechtat. „Opravdu tě praštila tak, že jsi byl bez sebe a zlomila ti nos?“, zeptal se.

Mandra se také zachechtal. „Je prostě skvělá.“

„Těším se na to, až se s ní seznámím,“ pronesl Adalard a poprvé za několik měsíců se zase uvolnil. „Teď mi řekni, co víš o svém strýci, a já ti povím, co o něm vím já.“

„Slyšel jsi, co provedl s Voxem?“, začal Mandra a zasvítily mu oči. „Nevím, jestli mu to mohu zazlívat. Rád bych viděl, jak si ta zatracená bestie vede jako horník.“

Adalard se srdečně zasmál, když si představil Voxe, sarafinského krále, jak pracuje v dolech. „To té horké hlavě jen prospěje,“ odvětil, ale poté zvážněl. „Raffvin musí být zastaven. Rada si pomalu začíná dělat starosti. Už bylo několik pokusů, jak je přehlasovat nebo ty, co se dosud bránili vyhlásit Valdierům válku, zabít. Naštěstí se členové Rady nenechají přesvědčit nebo zabít snadno. Přesto chtějí všichni vědět, co podnikneme, abychom ho zastavili.“

„Je šílený. Trelon mi vyprávěl, že má novou zbraň,“ začal Mandra a upřel pohled do své sklenice. „Zabil s ní několik strážců a zničil jejich symbionty.“

„Co? Jak je to možné?“, zeptal se Adalard nevěřícně. „Přece jsou čistá energie. Ani nám se je nepodařilo zničit. To jediné, co se zneškodnění trochu přiblížilo, bylo, když jsme zajali pár vašich bojovníků a takto je od sebe oddělili. A i potom našli způsob, jak přežít a své bojovníky vysvobodit.“

Když si Mandra vzpomněl, co někteří z jeho spolubojovníků museli během války, zažít, zavrčel. „Tohle je něco jiného. Také jsme nikdy neslyšeli, že by existovalo něco, co by dokázalo symbionta zničit. Raffvin na něco přišel. Tím jsme mu vydaní na milost, dokud nenajdeme způsob, jak ho zadržet. Ať je ta zbraň cokoliv, musíme ji zničit.“

Muži ještě chvíli probírali to, co věděli. Mandra Adalardovi prozradil, že Kreon vyrazil, aby zachránil sarafinského krále a jeho muže. Budou potřebovat jeho podporu. Adalard mu vyprávěl o atentátech na Radu a jeho poslední setkání s vrahem, který byl na něj nasazen. Kývl na tři muže, co stáli poblíž, a prozradil, že jeho bratr dvojče trval na tom, aby ho doprovázeli nejméně tři jeho nejdůvěryhodnější muži.

Mandra by se rád zeptal, jak se daří Adalardovu bratru, když ucítil varování. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a soustředil se na svého symbionta. Uviděl, jak jeho družku obklopuje skupina mužů. V rukách držela dlouhou hůl a mávala s ní kolem sebe.

Mandra otevřel oči. Zářily zlatým leskem a jeho drak se snažil převzít kontrolu. Chtěl chránit svou družku. Škrábal se ven a na Mandrových pažích a na krku se objevily safírově modré a stříbrné šupiny.

„Co se děje?“, zeptal se Adalard, postavil se a rozhlížel se kolem sebe. Jeho osobní strážci okamžitě zaujali obranné postavení.

„Má družka je v nebezpečí,“ zasyčel Mandra. Okamžitě vyrazil ke dveřím, kde stáli na stráži čtyři muži jeho posádky. Adalard s ním držel krok a všichni společně se prodírali temnými uličkami do oblíbené části Iduny. Mandra se nechal vést svým symbiontem a rychle se blížil k místu, kde se nacházela jeho družka. Když bytosti stojící na ulici uviděli blížícího se obrovského bojovníka, rychle mu ustupovali. Mandra zahnul za roh a poté doprava. Uviděl, jak se kolem známé hospůdky shromáždil dav. Někteří hlasitě povzbuzovali a přitom uzavírali sázky.

Když uslyšel hlas své družky, zpomalil. „No tak, chlapci, opravdu nechci nikomu ublížit. Nechejte mé přátele na pokoji a necháme to na nerozhodně. Možná bychom si mohli spolu dát skleničku, zahrát nějakou hru, nebo bych vás mohla naučit hru jménem poker, pokud byste dokázali vytvořit balíček karet.“

Mandra s Adalardem se protáhli davem a odstrčili každého, kdo nebyl dost rychlý. Když muži uviděli Ariel, obklíčenou čtyřmi muži, zastavili se. Drahoušek strážil několik klecí, stojící na stole. Zebulon držel pod krkem obrovského Tridactyla, velkou slizkou potvoru s dlouhým tělem, placatou hlavou a nespočet končetin a snažil se ho buďto udržet dál od Ariel nebo od klecí, tím si nebyl Mandra jistý.

„To je tvá družka?“, zeptal se Adalard obdivně, když si prohlédl Arielinu svůdnou postavu s křivkami, dlouhé skoro bílé vlasy a blýskající se hnědé oči.

„Ano,“ zamumlal Mandra.

„Proč stojí tvůj symbiont před tasiery? Chutnají mu? Jsou dobré, ale nevěděl jsem, že je žerou i symbionti. Myslel bych, že bude dávat pozor na tvou družku,“ komentoval situaci Adalard, zatímco pozoroval malou bledou ženu, která se k nim najednou elegantně otočila.

Mandra zaklel a Adalard vyvalil oči, když zatočila holí nad hlavou a jednou nohou provedla překvapivý výkop, při kterém čtyři muži, stojící kolem ní, tak tak uskočili. Jeden z mužů najednou udělal krok dopředu a natáhl se po holi, zatímco druhý se snažil Ariel chytit. Ta se však zvrtla a muž ji minul. Holí ho při otočce udeřila do temene tak silně, že muž padl k zemi. Mandra s Adalardem udělali krok dopředu, aby jí pomohli s druhým mužem, ale muž najednou letěl vzduchem a zbytek hole, kterou ještě stále držel, náhle pustil. Ariel muže pomocí svých paží a nohou odhodila na židli, která se pod jeho vahou roztříštila, takže dav musel uskakovat před kusy, létající na všechny strany. Další dva vyrazili k Ariel, která se na zemi překulila, sevřela hůl a třikrát za sebou muže udeřila; jednou do krku, jednou do hrudi a poslední úder mířil na slabiny. Adalard s Mandrem zalapali po dechu, protože muž se sice hned překulil na nohy, ale kvůli ráně na krku nebyl schopný řevu. Dav byl nadšený. Ozvalo se hlasité zařvání a kredity změnily své majitele.

Další dva muži se rozhodli zaútočit. Ariel se otočila kolem své osy, zvedla nohu a jednoho muže, ještě než ho zlomenou holí praštila do obličeje, kopla do nosu. Současně pěstmi a nohama zaútočila na toho druhého.

Jakmile muž, kterého udeřila holí, klesl k zemi, dobře mířeným kopem zasáhla toho druhého do spánku a muž přeletěl přes stůl. Přistál na druhé straně a padl na záda. Když se znovu posadil, praštila ho lahví, stojící na vedlejším stole, přímo mezi oči. Adalard uviděl, jak muž protočil oči a padl zpátky k zemi. Poslední muž se k ní plížil zezadu, zatímco se soustředila na hod lahví. Sevřel ji všemi čtyřmi pažemi, takže nemohla hýbat rukama.

Mandra zařval. Cítil, že se co nevidět promění. Zhruba ve stejném okamžiku udeřila jeho družka hlavou do nosu a úst muže, který ji držel. Muž zavrávoral dozadu a narazil do stolu, který se pod jeho vahou zhroutil. Mandra nečekal, co jeho družka udělá jako další krok. Už toho viděl dost a vyrazil dopředu, a dva muže, kteří se právě snažili postavit se znovu na nohy, chytil za krk a hodil je do davu.

„Zebulone!“, zařval Mandra zuřivě, když se blížil k poslednímu útočníkovi, který se právě snažil vstát ze zlomeného stolu. „Měl jsi na ni přece dát pozor!“

„To se právě snažím!“, zařval Zebulon v odpověď. „Máš ponětí, kolik mužů ji následovalo? Kromě toho ses zapomněl zmínit, že je tvá družka tvrdohlavá, a že chce ochraňovat všechny malé potvory, co uvidí!“

Z Tridactyla, co ho Zebulon svíral pod krkem, se ozvalo zachrčení. Zebulon na něj zavrčel a poté stvoření s pohledem plným odporu pustil. Předek uniformy měl celý od slizu. Potřeboval sprchu a pořádnou dávku alkoholu. Tridactylus, který Ariel tasiery prodal, se při pohledu na množství mužů, co ji sledovalo, rozhodl, že nejenže si tasiery ponechá, ale že koupí i Ariel. Když mu Zebulon sdělil, že Ariel není na prodej, prodej tasiery už je uzavřen a nejde vrátit zpět, rozhodl se, že si ji prostě vezme.

Zebulon se najednou ocitl v bitce se slizkou kreaturou, která se chtěla zmocnit Ariel. Toho okamžiku se čtyři muži rozhodli využít a zmocnit se Ariel, která byla právě zaneprázdněná prohlížením svých nových malých kamarádů. Zebulon byl připraven předat Ariel a všechny její nákupy Mandrovi, ať se o to postará pro změnu zase on.

No, jo, ne všechny, pomyslel si Zebulon, když si vzpomněl na ty safírově zelené šaty s hlubokým výstřihem.

***

Ariel stála, nehýbala se a rozhlížela, zatímco se dav kolem ní pomalu rozcházel. Otočila se a vyrazila k Zebulonovi. Ignorovala sliz na jeho košili, položila mu ruce na tváře a se zašeptanými díky ho políbila na rty. Poté došla k Drahouškovi a udělala to samé.

Adalard si všiml Mandrova zachmuřeného pohledu ptal se sám sebe, jestli by se mohl vsadit, jak dlouho bude Zebulon ještě naživu. Teprve když ta žena vstala a došla k Mandrovi, vyrazil ze sebe tichý smích, který se záhy proměnil v hlasitý řehot.

„Ahoj, miláčku, hádej, co jsem koupila,“ pronesla Ariel sladce, zatímco ho objala kolem krku.

„Ne, Ariel. Opravdu ne! Nemůžeš je mít,“ procedil Mandra skrz zatnuté zuby, zatímco ji ochranitelsky objal a přitáhl si ji k tělu.

Ariel zvedla jedno úzké obočí a čekala.

„Ariel, prosím, pochop to. Jsem velitelem válečné lodi. Zvířata tam nemají co dělat,“ pronesl Mandra přísně.

Ariel na něj dál beze slova koukala.

„Ariel, tasierové platí za delikatesu,“ pokračoval Mandra a snažil se nedívat do Arieliných hnědých očí, které ho úpěnlivě prosily. „Jsou to noční stvoření, a dělají rámus, když ostatní chtějí spát,“ dodal Mandra zoufale. Štěněcí pohled jejích očí se mu vůbec nelíbil. Mandra pohlédl do neoblomného obličeje své družky a věděl, že prohrál. „Přikážu Zebulonovi, aby je odnesl na loď,“ zamumlal rezignovaně.

Ariel se na něj něžně usmála a políbila ho na trucovitě našpulená ústa. „Děkuji,“ zašeptala. „Ale to není to jediné, co jsem si koupila,“ dodala chraplavým hlasem.

Když Mandra ucítil, jak se o něj svůdně otírá, zasténal. Poté se od něj odtáhla a dala Zebulonovi a pár jeho mužům pokyn, aby odnesli klece na loď. Nevěnoval Adalardovu spekulativnímu pohledu pozornost a popohnul svou družku ven z hospůdky. Zajímalo by ho, jaké další překvapení na něj asi čekalo. Úplně zapomněl na skutečnost, že se tasierové také neuvěřitelně rychle rozmnožovali a jen doufal, že stvoření byla v klecích rozdělena dle pohlaví, nebo bude mít na lodi brzy mnohem větší problém.

Žádný z mužů si nevšiml hadích očí, které Ariel sledovaly, kamkoliv se hnula. Postava s kapucí na hlavě si užívala pohled na měkké křivky a dlouhé bílé vlasy neznámé ženy. Kromě toho se mu líbila skutečnost, že umí bojovat. Při představě, jak se jeho tělo ovíjí kolem jejího, se roztřásl touhou. Bylo očividné, že valdierský bojovník si neobvyklou ženu nárokoval pro sebe. Možná bylo na čase toho muže vyzvat na souboj.

Už dlouho nenašel nic zajímavého, pro co by se vyplatilo bojovat, pomyslel si Bahadur. Velmi, velmi dlouho.