SFD - 16. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Datum: 5. dubna

Od: Cole

Komu: Jared

 

Jsem hlupák a zbabělec. Nevím, co je horší.

 

JAKMILE je po narozeninách, celková melancholie, která ho obestírala po dva týdny našeho výletu, zmizela. I tak není úplně šťastný. Aspoň ne pořád. Já, na druhou stranu si nemůžu vzpomenout, kdy jsem byl šťastnější. Každopádně už je to dlouho. Miluju ho. Miluju na něm všechno. Jsem unešený z každého společného okamžiku. Je nestálý, veselý, krásný, paličatý a žasnu, jak je můj život teď naplněný, když je v něm on.

Jsem taky šťastný, že se zdá, že konečně přijal změnu v našem vztahu. Přestal se snažit udržovat mezi námi odstup.

Nechává mě, abych se ho více dotýkal, abych ho líbal. Více se směje. A po většinu času vypadá, že je stejně šťastný, jako já, ale pak jsou tu chvíle, kdy jako by slunce zmizelo za mraky. Pobavené světlo v jeho očích najednou ztmavne a vypadá smutně.

„Stalo se něco?“ Zeptal jsem se ho jednou, když se to stalo. Byli jsme v posteli, dech se nám stále nevrátil do normálu poté, co jsme se milovali, když se na něj podívám, pomyslím si, že ho miluju víc, než mohu slovy vyjádřit, a v jeho očích se objeví smutek.

Váhá s odpovědí, podezřívám ho, že uvažuje, že popře, že by se vůbec něco dělo. „Musím brzo odjet.“

„Dobře,“ přitáhnu si ho blíž k sobě a políbím ho. Samozřejmě, že nechci, aby odjel, ale vždycky měl v povaze nezůstávat na jednom místě příliš dlouho. „Vůbec mi nebudeš chybět,“ řeknu mu. Povzdychne si, ale nic dalšího neřekne.

Táta o pár dní později zavolá a pozve mě a Cola na večeři.

Pořád se zdráhám je nechat sednout si znovu ke stejnému stolu, ale táta na tom trvá. „Jone, nemůžeš svůj život dělit na poloviny a držet nás od sebe. Pokud je váš vztah vážný a jsem si docela jistý, že je, tak si myslím, že já a křehotinka si na sebe budeme muset zvyknout.“

„Fajn,“ ustoupím, protože jako vždy má pravdu. „Co v sobotu?“

„Skvělé.“

„Ale ne do restaurace. Bude chtít uvařit.“

„Ještě lepší.“

„A tati?“

„Jo?“

„Neříkej mu křehotinka.“

Jen na okamžik se v Coleových očích objeví mraky, když mu řeknu o večeři s tátou, ale stejně rychle zmizí a usměje se. „Cokoliv chceš miláčku.“

V sobotu odpoledne musíme jít nakoupit to, co bude potřebovat na večeři. „Jsem tak nervózní,“ přiznám se, když vystupujeme z auta a míříme do obchodu. „Minule to nešlo zrovna nejlíp.“

„Znovu už to nebude takové, jako minule,“ ujišťuje mě.

„Jak to víš?“

„Protože teď už mi věříš,“ řekne, jako by to všechno změnilo. Předtím jsem mu nevěřil? Nejsem si jistý, co tím myslí, ale jsem zvyklý se kolem něj tak cítit, tak to nechám být.

„Co uvaříš?“ Zeptám se ho, když vejdeme do potravin. „Mohl bys znovu udělat mořské plody. Minule mu tak chutnaly, že prakticky vylízal hrnec poté, co jsi odešel.“ Samozřejmě to mě přinutí myslet na to, proč Cole tak brzy odešel a na naši strašnou hádku následující večer po představení. „Omlouvám se. Byl jsem tako –“

„Už jsem ti dávno odpustil, miláčku,“ přeruší mě, „ale miluju, když se začneš tak najednou omlouvat a nebudu dělat mořské plody.“

„Tak co budeš dělat?“

„To je překvapení,“ jeho hlas mi řekne, že víc z něj nedostanu, i kdybych škemral. „Měli bychom chleba koupit tady, nebo v obchodě na naší ulici?“

„Koupíme ho tady a taky koláč, nebo něco podobného. Táta má rád dezerty.“

„Mohli bychom si dát jahody jako dezert,“ zvedne jednu z těch plastových nádobek na ovoce a přivoní si. „Jsou krásně zralé. Můžeš to poznat jen z vůně. Tady.“

Podrží nádobku přede mnou. Vůni jahod mám tak silně spojenou s ním, že když je ucítím, okamžitě pomyslím, jaké to je mít jeho štíhlé tělo pod sebou, a být v něm a mít tvář zabořenou v jeho skořicově hnědých vlasech.

A najednou mám obří erekci.

Co to sakra? Jsem uprostřed obchodu. Otočím se k regálům, abych to mohl skrýt před kýmkoliv, kdo by se podíval mým směrem. Zavřu oči a snažím se myslet na baseball, nebo na sekání trávníku, nebo cokoli jiného, ale jeho vůně a zvuky, které vydává, když –

„Můj Bože, lásko,“ přeruší mé příliš erotické myšlenky. „Máš nějaký zvláštní fetiš na ovoce, o kterém nevím?“

Ohlédnu se a zjistím, že se na mě dívá a nedivím se, že jsou jeho oči plné smíchu. „To ty,“ zašeptám rozpačitě.

„Já?“

„Tvoje vlasy.“ Stále vypadá trochu zmateně.

„Voní jako tvé vlasy!“

V jeho očích vidím, že pochopil a taky, že ho to potěšilo. „Jahody. To je zajímavé. Ještě něco?“

Cítím, jak mi rudnou tváře, když pomyslím na jeho vlasy - tentokrát na barvu, více než na vůni - a jeho kůži. „Skořice a karamel.“ Přiznám tiše.

Teď už vážně vypadá pobaveně. „Vše, co chybí je šlehačka.“

A to samozřejmě zahltí mou mysl novými představami.

A ty mi vůbec nepomáhají zmírnit napětí v klíně. „Nepomáháš,“ zasyčím a on se rozesměje.

„Ani jsem se o to nesnažil, miláčku.“ Přistoupí blíž, stoupne si na špičky, aby mi mohl zašeptat do ucha. „Škoda, že jsi tu uvízl. Kdybychom se dostali domů včas, možná bych tě nechal si dát dezert, jako první.

„Pořád nepomáháš.“

„Je nevhodná doba na to ti říct, jak moc přemýšlím o tvých vázacích schopnostech, až bude po večeři?“

„Och můj Bože,“ zasténám a on se zasměje. Odstrčím ho, což ho rozesměje ještě hlasitěji. Popadnu od něj koš, kdybych ho strategicky tlačil, skryl by trapný stan v mých kalhotách. „Můžeme si pospíšit?“

„Cokoliv chceš, lásko.“ Pronese pobaveně. Otočí se a zamíří dál do obchodu a já jdu za ním. Myslel jsem, že následováním ho uličkami by mi mohlo pomoct dostat z hlavy sex. Na tak dlouho, dokud nenarazíme na jahody, skořici, karamel, nebo šlehačku.

Jo, mělo to fungovat.

Jde přede mnou a já můžu vidět znaménko na zadní části krku, křivku jeho zad, která se klene až k jeho měkkým půlkám zadku. Šílím z toho a on se mi po celou dobu směje.

Konečně máme všechno, co řekl, že potřebuje, navíc jahody - museli jsme se k nim vrátit, což nepomohlo – každý vezmeme jednu z tašek k autu, které je zaparkované v zadní části parkoviště.

„Jsi strašně krutý,“ řeknu mu, když dáváme tašky na zadní sedačku a on se znovu zasměje. Nastoupíme dovnitř a dřív, než můžu nastartovat, vezme mi klíčky. „Co to děláš?“

Nakloní se a přiloží rty k mému uchu. Jednou rukou zamíří k zipu na džínách. „Kompenzuju ti tu krutost,“ zašeptá a cítím, jak mi jazykem přejede přes ucho.

Měl jsem částečnou erekci po celou dobu nakupování, takže tohle bylo vše, co jsem potřeboval, aby získal veškerou moji pozornost. Pořád jsme na parkovišti, před obchodem. „Tady nemůžeme,“ chraplavě zašeptám a on se lehce zasměje. Už mi rozepnul kalhoty a rukou vklouzl dovnitř, aby mě hladil. Po tom mučení v obchodě je tohle neuvěřitelně dobré, dech se mi zasekne v krku, ale pořád se bojím, že nás někdo uvidí. Odtáhne boxerky z cesty a odhalí erekci. Štíhlými prsty přejede přes špičku, kde se už tvoří kapičky.

„Zlato,“ pronese upřímně. „Vždycky jsi tak upjatý. Jen pro jednou, zkus se uvolnit.“ A pak, dřív, než můžu odpovědět, položí mi hlavu do klína a vsaje mě hluboko do teplých úst.

Svět se začne točit. Jsem rozpolcený mezi potěšením z toho, co mi dělá a úzkostí z možného přichycení. Rozhlédnu se po parkovišti. Nikdo není poblíž nás a ani se nedívají naším směrem. Ale co kdyby lidi, co parkují vedle nás, vyšli z obchodu? A pak – pak udělá něco s jazykem a mě už na tom nezáleží. Teď už je nemožné ho zastavit.

Křečovitě svírám volant, zavřu oči a myslím na vůni jahod a představuju si šlehačku na jeho snědé kůži a na pocit jeho štíhlého těla pode mnou. Všechna ta touha, co jsem cítil, když jsem za ním šel v obchodě, přestanu s ní bojovat. Nechám ji, ať mě naplní a užívám si uvolnění, které mi poskytuje. „Och Bože,“ zasténám a on zrychlí, pohybuje hlavou nahoru a dolů po celé délce penisu. Podle tlumených stenů můžu říct, že je skoro tak vzrušený jako já a cítím ho ještě intenzivněji. Nic mě nevzruší víc, než poslouchat ho, jak se udělá. Přeju si, abych pro něj mohl něco udělat, ale v stísněném prostoru na předních sedadlech, bych potřeboval takovou úroveň flexibility, které nejsem schopen. Má jednu ruku kolem mého pasu a jeho prsty se mi zarývají do zad téměř bolestivě. Druhou rukou drží mé trenky z cesty. Odstrčím mu ji, abych si je mohl držet sám, aby ruku mohl využít jiným způsobem. Okamžitě rozepne své vlastní kalhoty natolik, aby do nich mohl vsunout ruku. Nehladí se, ale pronikne do své ruky, když mě saje a zasténá hlasitěji.

Jsem už tak blízko, ale část mě si pořád dělá starosti, že nás někdo chytí, takže chci, aby se to stalo rychle, ale hlavně chci cítit jeho teplá, mokrá ústa klouzat nahoru a dolu po celé délce. A nejvíc chci jen slyšet, zběsilé zvuky, které vydává, zatímco se můj vlastní dech zrychluje. Nakonec, samozřejmě nad tím nemám žádnou skutečnou kontrolu. Cítím, že už budu. Pevně svírám volnou rukou volant, takže nejsem v pokušení tlačit mu hlavu dolů, až se tak stane. Jeho měkké rty se znovu pohybují u hlavičky a to je vše, co potřebuju. Tvrdě se udělám, cítím jeho prsty, jak se mi zatínají do zad a podle hrdelního zvuku, který vydává okolo mého ptáka, vím, že se udělal také.

Otevřu oči a pořád ztěžka dýchám. Kolem čelního skla prochází jedna osoba, která se na mě podezřívavě dívá. Je to žena, asi kolem šedesátky, na sobě má volné šaty, žabky a natáčky ve vlasech. Položím jednu ruku Coleovi na hlavu, aby si právě teď nesedl, mávnu druhou rukou a culím se jak idiot. Zrudnou jí tváře a okamžitě se odvrátí a šourá se k autu ve vedlejší řadě.

A pak vybuchnu smíchy. Nemůžu uvěřit, jak dobré to bylo. Nejen kuřba, i když ta samozřejmě částečně taky, ale to všechno bylo tak osvobozující: být s ním, věřit mu, uvolnit se. A smát. Smích je skoro tak dobrý jako sex. Měl pravdu. Potřebuju se naučit jednou za čas nechat věci plynout.

Sundám mu ruku z hlavy a on se posadí. Přiloží rty k mému uchu a škádlivě zašeptá. „Lepší?“

„Och můj Bože.“ Lapám po dechu a smích začíná ustupovat.

„Ano!“

„Měl by ses uvolnit častěji,“ popichuje mě.

„Myslím, že máš pravdu.“

Ještě jednou mě políbí na tvář, pak se odtáhne a začne hrabat v přihrádce před sebou. „Doufám, že máš někde kapesníky. V opačném případě se přilepím ke kalhotám, než se dostaneme k tobě domů a nikdy je už nesundáme.“

„To by bylo poněkud nešťastné,“ řeknu a stále se usmívám.

Také se usměje a mrkne na mě. „Jsem rád, že si to myslíš, lásko.“

 

TÁTA dorazil brzo, ještě ani nemám prostřeno. „Večeře ještě není hotová,“ řekne mu Cole, když si sedají ke stolu, „ale Jony nám může přinést nějaké víno, že miláčku?“

Táta vypadá trochu nervózní, předpokládám, že proto, že mě Cole očividně vyhnal z pokoje, aby mohli být sami, ale udělám, o co mě požádal. Jdu do kuchyně, otevřu víno a vytáhnu ze skříňky tři skleničky.

„Musím si letos vzít volno,“ prohlásí táta, když se vrátím z kuchyně.

„Vážně?“ Jsem překvapený. „Tati, nikdy si nebereš dovolenou.“

„Já vím, proto mi v práci nařídili, že si musím vzít volno.“

„Co budeš dělat?“

Pokrčí rameny. „Ještě jsem se nerozhodl. Rád bych cestoval, ale je to moc drahé a nevím, kam jet –“

„Och zlatíčko,“ skočí mu do řeči Cole. Kopnu do něj pod stolem, za to, že nazývá mého otce 'zlatíčkem'. Nevraživě na mě pohlédne, ale nezpomalí. „Musíš jen znát správné lidi, a teď,“ v žertu na něj svůdně zamrká, „už znáš! Nevím, jestli ti to už Jony říkal, nebo ne, ale mám několik domů a můžeš využít kterýkoliv chceš. Kam bys chtěl jet?“

„No,“ řekne táta očividně v rozpacích. „Nejsem si jistý –“

„Co Paříž?“

„Paříž?“

„Samozřejmě zlatíčko, kdo by nemiloval Paříž?“ Nakloní se v židli dopředu a zastrčí si jednu nohu pod sebe. Díky čemuž je k otci ještě blíž, jako by mu chtěl říct tajemství. „Obvykle tam trávím polovinu léta a samozřejmě Vánoce. Mám tam byt, který je nádherný. Vážně, je pohodlnější, než jakýkoliv hotel, a je zdarma, což je ještě lepší, ne? Jen mi řekni, kdy bys chtěl jet a –“

„Cole,“ řeknu, ale on mě ignoruje.

„ – já zavolám Alainovi a dám mu vědět, že přijedeš. Je poněkud menší, ale pokud neplánuješ nějaký večírek, tak by ti měl vyhovovat. Teď ta dáma od vedle má bišonka, štěká vždy, když projdeš kolem jejích dveří, což je hrozně otravné, ale nemusíš se bát. A nenech se těmi časopisy v koupelně vyděsit, jen je hoď pod umyvadlo –“

„Cole,“ zopakuju, ale on mě stále ignoruje. „ – předtím, než je otevřeš, nebo budeš v šoku. Samozřejmě má plně vybavenou kuchyň, takže ani nemusíš chodit ven, což je rozhodně levnější, než jít každý večer do restaurace. Dám ti Alainovo číslo, zavolej mu a dej mu vědět, co chceš, aby nakoupil, a on všechno obstará – počkej! Mluvíš francouzsky?“

Táta vypadá, že sotva drží krok s Coleovým monologem, ale odpoví „ne.“

„No, potom bys radši neměl Alainovi volat, zlatíčko, protože jeho angličtina je strašná. Myslím, že to jen hraje, protože nemá rád Američany, a pokud nedáme pozor, naplní kuchyni masovými konzervami. Dej mi vědět, co bys chtěl jíst, a já se ujistím, že bude kuchy –“

„Cole!“

Tentokrát mě neignoruje. „Dobrý Bože, Jonny!“ Podrážděně se ke mně obrátí, „co je tak naléhavého?“

No teď, když mám jeho pozornost, si uvědomím, že nevím, co říct. „Nemůžeš uplácet tátu využitím tvého bytu v Paříži.“

„Proč ne?“

Táta si odfrkne – jsem si zatraceně jistý, že se snaží nesmát – a skončí tak, že to zakryje kašlem.

„Protože,“ koktám, „je to nevhodné.“

Cole předstírá překvapení – znám ho dost dobře, abych mohl říct, že předstírá, otočí se k otci s nevinným výrazem ve tváři. „Paříž je ze hry, miláčku. Omlouvám se. Zdá se, že si Jonny myslí, že je ode mě příliš domýšlivé to jen nabídnout. A co Hamptons? Tam mám dům taky. A s příchodem léta je stejně lepší volbou. Bazén bude připraven každým dnem a můj trávník je krásný. Jsou všude květiny a můj zahradník –“

„Cole!“ Zopakuju. Neodpoví, ale natáhne se ke mně a chytí mě za zápěstí. Lehce ho stiskne a koutkem oka se na mě podívá, ale pokračuje v mluvení a mám takový pocit, že je to jeho způsob, jak mi říct, abych sakra zavřel hubu.

„ – no, zlato, jsem si docela jistý, že ho nebudeš shledávat tak zajímavého, jako já, ale hned vedle bydlí krásná vdova. Jmenuje se Martha, ale nezmiňuj mě. Jsem pro ni děsivý – je to vlastně docela zábavné. Někdy přemýšlím, že si obleču šaty, jen abych ji viděl s křikem běžet do domu, ale ty? Mám takový pocit, že tě bude mít ráda. Není moc dobrá kuchařka – alespoň podle toho, co říkala Margaret – ale dělá výborně citrónové pusinky.“ Táta se teď usmívá, vypadá trochu ohromeně a očividně si není jistý, jak vážně by měl Cola brát. „Hraješ golf?“

„Ne.“

„Díky Bohu. Dokonce ani nevím, kde je nejbližší hřiště. Chytáš ryby?“

„Proč?“ Teď už se vážně usmívá. „A ty?“

„Pro pána jána, ne. Jen se na mě podívej, zlatíčko. Připadám ti jako rybář? Dokážeš si mě představit, jak se snažím navléct návnadu?“ Dramaticky se otřese – a můj táta se zasměje. Ne tím nervózním smíchem z dřívějška. Ale opravdovým smíchem od srdce. Podívám se na Cola, bojím se, aby se neurazil, ale ten se směje taky.

A pak si uvědomím, jaký jsem byl hlupák.

Na naší první společné večeři jsem se tak moc bál, že se táta bude Coleovi smát a Cole se urazí, nebo že se Cole před otcem ztrapní. Po celou dobu během jídla jsem přemýšlel, proč to Cole tak přehání a snažil se je navzájem uchránit před posměchem toho druhého. A teď vidím, že Cole moji pomoc vůbec nepotřebuje. Nejen to, on ji nechce. Má svůj vlastní způsob, jak mého otce uklidnit, a jestli se mu můj otec směje, to ho ani v nejmenším nezajímá. Mé nemotorné pokusy zasahovat věci jen zhoršili.

„ – a je to trochu zajížďka, ale zlato, mají tam nejlepšího humra, jakého jsem kdy ochutnal –“

A v tuto chvíli ho tak moc miluju, že uvažuju, jestli s tátou nemůžou cítit, jak se ze mě ta láska řine. Pořád mluví, předkloním se a políbím ho. Vůbec nespolupracuje, ani nepřestává mluvit a můj polibek skončí někde na levém spánku, ale je mi to jedno. Táta trochu zrudne, ale směje se něčemu, co Cole řekl a neodvrátil zrak.

„Lyžuje,“ zašeptám Coleovi do ucha a tentokrát, překvapený pohled, který mi věnuje je opravdový.

„Ach dobrý Bože, Jonny, to mi říkáš až teď?“ Hravě mě odstrčí. „Mohl jsi mi ušetřit spoustu času, kdybys to řekl hned, víš. Georgi, zlato, musím ti říct, že jsi odvedl špatnou práci při jeho výchově. Teď poslouchej, mám byt ve Veil –“

Vstanu a jdu do kuchyně pro nádobí na večeři a nechám je mluvit – nebo, abych byl upřímný, nechám Cola vymluvit tátovi díru do hlavy. O pár minut později za mnou přijde Cole. Popadnu ho, jakmile vejde dveřmi. „Omlouvám se za minule.“

„Je ti odpuštěno.“

„Měl jsem takový strach, že tě urazí, nebo ty jeho –“

„Mě jen tak něco neurazí. A pokud se lidi nedokáží zasmát, nemůžou se uvolnit, lásko. Může si myslet, že jsem směšný, jak jen chce, když to bude znamenat, že je v pohodě, že jsme my dva spolu.“ Na chvíli ztichne a v jeho očích se znovu objeví smutek.

„Jsi úžasný.“

Pousměje se. „To vážně jsem, lásko. Otravné je, že jsi to zjistil teprve teď.“

„Myslím, že tě mi –“

Znovu mě zastaví prsty přitisknutými na rty a náznakem paniky v očích. „Neříkej to,“ zašeptá a zavrtí hlavou a pak mě políbí. Jednu ruku obalí pevně kolem mého pasu, druhou kolem krku a drsně si mě přitáhne k sobě. Jedná se o agresivnější polibek, než na jaký jsem u něj zvyklý a je neuvěřitelně vzrušující. Hluboký a vášnivý. Je to takový druh polibku, který by nás normálně zavedl rovnou do ložnice, kdyby tady nebyl táta. A kdyby si nevybral právě tuto chvíli pro vstup do kuchyně.

„Hej Jone, má – och sakra!“ Otočí se a zase odejde, Cole mě pustí a směje se.

„To je dobrý, Georgi,“ zakřičí, když se obrátí zpět k hrnci na sporáku. „Můžeš vejít. Slibuju ti, že počkám, až odejdeš, než z Jonnyho strhám oblečení.“

Jakmile se octne jídlo na stole, jsem překvapený, že to není jídlo, které pro mě obvykle dělá. Podává hovězí stroganoff s vaječnými nudlemi. Táta je podivně ztichlý, když si nandává jídlo na talíř.

Cole si toho nevšiml, stojí vedle tátovi židle a otevírá další láhev vína. Dám si kousek do pusy. Je tak báječně známé. Najednou mi to dojde.

„Tohle je recept mé mámy,“ promluvím a Cole se na mě usměje.

„Ano,“ odpoví, můžu říct, že je potěšený, že jsem si toho spojení všiml.

Je to taková prostá věc, nemůžu uvěřit, jak jedno malé sousto přineslo vzpomínku na mámu a na bezpočet rodinných večeří, všichni spolu kolem jednoho stolu. Cítím, jako by tu byla znovu s námi, alespoň její duch. „Je perfektní, tati –“ ale hned se zastavím, když na něj pohlédnu. Pořád zírá na jídlo na talíři a slzy mu stékají po tvářích.

„Tati,“ zopakuju, ale Cole se otočí a podívá se na něj přesně v tu samou dobu.

„Och Georgi,“ je zděšený. „Omlouvám se, strašně mě to mrzí.“

Podívám se na Cola a můžu vidět, jak je zděšený, že způsobil tátův pláč. „Byl to hrozný nápad! Nevím, co jsem si myslel! Mělo mi to dojít a neměl jsem tě nikdy takhle překvapit. Půjdeme se najíst ven,“ a natáhne se pro tátův talíř, aby ho dal pryč. „Můžeme jít do nového podniku dole na ulici –“

Předtím, než může dokončit větu se můj táta postaví a otočí se  k němu.

„Georgi, omlouvám se.“ Zopakuje.

Táta se natáhne a popadne Cola za tričko.

Vstanu od stolu, pomyslím si, že se ho táta chystá udeřit, ale vím, že bych se stejně tak rychle nedostal na druhou stranu stolu.

A pak – si přitáhne Cola k sobě, obalí kolem něj ruce a pevně ho obejme. „Děkuju ti,“ uslyším ho říct chraplavě.

Kdyby to nebyl můj táta, kdo právě brečí, celá situace by se mi zdála zábavná. Cole je v náruči táty úplně ztuhlý a výraz jeho tváře hraničí s absolutním zděšením. Hledá u mě pomoc. Jednu ruku má položenou na tátově boku a druhou rukou horečně gestikuluje mým směrem, rád bych byl schopný přetočit celý incident a znova si ho přehrát bez toho neohrabaného objetí na konci. Mám co dělat, abych se nesmál jeho očividné úzkosti.

Táta ho konečně pustí, ustoupí k židli a znovu si sedne, jako by se vůbec nic zvláštního nestalo. „Původně,“ táta si osuší oči ubrouskem, „tohle byl recept mojí mámy, ale Carol dělala něco jinak.“

Cole stále vypadá trochu otřeseně, ale podaří se mu promluvit. „Přidávala do něj sherry.“

Táta na něj překvapeně pohlédne. „To je všechno?“ Cole přikývne.

Táta se rozesměje a vrtí hlavou. „Matka jí to nikdy neodpustila.“ Ať už ho předtím přemohli jakékoliv emoce, teď už se chová zase normálně a nadšeně se vrhne na hovězí.

Cole se na mě podívá, stále trochu rozrušený s tichou otázkou v očích. „Je vážně dobré,“ řeknu a on se znovu uvolní, i když jen trochu.

„Chtěl jsem vás překvapit. Mělo mi dojít –“

„To je v pořádku.“

„Dobře,“ řekne roztřeseně. „Já jen… dojdu pro máslo.“ A zmizí v kuchyni.

Nepotřebujeme máslo, vím, že chce jen chvilku, aby se dal dohromady. „Nechtěl tě rozrušit. Hodně se probíral tou krabicí. Nevěřil bys, kolik se toho dozvěděl o mámě jen čtením jejích receptů.“

„Myslím, že je to skvělé, Jone a jí by to tak také připadalo. Líbil by se jí.“

„Vážně si to myslíš?“

„Vlastně jsem si jistý.“ Chytrácky se na mě zazubí.

„Tvá matka byla jediná osoba, u které vím, že si skutečně užívala ovocný dortík.“