SFD - 13. kapitola

Překlad: Lusesita

Kor.: Kačka

Datum: 24. ledna

Od: Cole

Komu: Jared

 

Zdá se, že se Jonathan nakonec stěhovat nebude. Ani ti nemůžu říct, jak se mi ulevilo, když jsem ho slyšel to vyslovit. A skutečnost, že se mi ulevilo, mě vyděsila.

 

JSEM překvapený, když mi jen o týden později Cole sdělí, že odjíždí z města. Vrátím se z práce domů a jako vždy ho najdu vařit v kuchyni. Strávíme hezký čas u večeře, postarám se o nádobí a dělám nějaké věci do práce, zatímco si čte na pohovce. A pak jdeme do ložnice a milujeme se. A teprve potom, když ležíme ve tmě na opačných stranách postele, jako vždy mi to řekne.

„Zítra odjíždím do New Yorku.“

„Ty, co?“ Řeknu omráčeně. „Proč?“

„Je čas, miláčku, to je vše.“

„Jak dlouho budeš pryč?“

„Ještě nevím. Asi týden, možná dva.“

Odolávám nutkání se hořce zeptat, jestli se bude vídat s Raulem, zatímco tam bude. „Ode dne Díkuvzdání jsme spolu strávili jen pár nocí,“ snažím se neznít ukňouraně. „Musíš jet teď?“

„Opravdu musím, lásko,“ ale v hlase má něco divného. Znovu si přeju, abych mu mohl vidět do obličeje. Vždycky čeká, než se zhasnou světla, aby nadnesl toto téma.

„Je všechno v pořádku?“

„Samozřejmě,“ odpoví, ale já si nejsem jistý, jestli mu věřím.

 

NÁSLEDUJÍCÍ ráno vstanu a jdu si zaběhat. Když se vrátím domů, je pryč. Dokonce se ani nerozloučil. Snažím se nebýt ublížený. Snažím se nenaštvat. Dělám, co můžu, abych si ho nepředstavoval s Raulem. V prvních dvou věcech uspěju, ale v té poslední selžu na plné čáře. Stále dokola si opakuju, že jsem idiot.

Nikdy jsme nepředstírali, že náš vztah je exkluzivní.

Od prvního dne jsem věděl o jeho dalších milencích. Tak proč mi na tom teď tak záleží?

Vídáme se spolu asi devět měsíců. V prvních dvou, třech měsících jsem se příležitostně vídal s jinými muži. Cole byl mimo město často a nikdy jsem nevěděl, kdy se vrátí. Neměl jsem s tím problém, ale v určitém okamžiku během léta jsem přestal chtít se vídat s někým jiným. Není to tak, že bych se rozhodl být s ním exkluzivní. Nebyl to falešný pocit věrnosti. Jde o to, že to, co mám s ním je dobré. Bylo to pohodlné a vzrušující a více naplňující než příležitostné jednorázovky, které jsem do té doby měl. Jednoduše jsem nechtěl hledat jinde. Vždycky jsem věděl, že se nakonec vrátí a já se rozhodl čekat. Tak to bylo jednoduché.

Ale teď si připomenu, že mám i jiné možnosti. Můžu jít do klubu, do lázní. Není důvod si myslet, že bych nemohl mít sex s někým jiným, kdybych se pro to rozhodl. Udělalo by mi dobře, kdybych odtud vypadl a vrznul si – vybral si nějakého anonymního cizince a vyšukali bychom si mozek. Vím, že je to přesně to, co potřebuju, abych dostal Cola z hlavy. Pokaždé, když jsem si ho ve sprše honil, říkal jsem si, 'dnes budu mít sex s někým, kdo není on.'

Nikdy jsem to neudělal.

Odmítl jsem mu zavolat, protože jsem nechtěl vypadat zoufale. Ani on mi nikdy nezavolal, což pro něj bylo úplně normální, když byl pryč. Ale pokaždé, když zazvoní telefon, si nemůžu pomoct, přeju si, aby to byl on.

Byl pryč už týden, když mě Marcus informoval, že příští pondělí pojedu do Vegas. Odhadoval, že tam budu sedm až deset dní. Bylo směšné, že tím pro mě nastalo dilema. Cítil jsem, že je slušné informovat Cola, kde jsem, ale na druhou stranu je zřejmé, že se ode mě snaží držet odstup a dát mu vědět, kde budu je ubohé.

Druhý den ve Vegas se zlomím a pošlu mu textovku. Kde je pouze 'Vegas', nic víc.

Týden je dlouhý a já si začínám uvědomovat, jak moc Vegas nesnáším. Jak moc nenávidím své klienty a svoji práci. Začal jsem přemýšlet nad dnem, kdy budu sesazen, jaký na mě bude mít efekt a že budu moct být doma. V pátek pracujeme dlouho a dohodli jsme se, že se sejdeme zase brzo ráno. Je po osmé, když se dostanu konečně domů.

Ve chvíli, kdy vejdu do bytu, vím, že je něco jinak. Ale nemůžu přijít na to, co. Je to jen zvláštní pocit. Cítím se… správně. Zastavím se ve dveřích a rozhlédnu se. A pak uvidím všechny maličkosti a vše zapadne na své místo. Sklenička vína na konferenčním stolku, kniha s francouzským titulkem na gauči, boty u dveří. Snažím sám sebe přesvědčit, že ta radost z toho, že je vidím, je jen proto, že následující dny ve Vegas budou zábavnější. Nejde o nic víc.

Zrovna si sundává tričko, když vejdu do ložnice.

Je zády ke mně. A i když bych rád, nemůžu popřít, že se mi zrychlí pulz, jakmile jsem ho uviděl. „Co tady děláš?“ Zeptám se a on nadskočí.

„Dobrý Bože, miláčku, nepliž se takhle za mnou!“ Odvrátí se ode mě a já vím, že i když to nejsem schopný vidět, tak se červená. „Chystal jsem se jít do sprchy.“

„Myslel jsem, že jsi v New Yorku.“

„Byl jsem,“ pořád se na mě nedívá. „a vím, že jsem měl zavolat. Je to ode mě strašně nevhodné takhle k tobě vpadnout.“

Přejdu k němu a obejmu ho zezadu. Je v mém náručí ztuhlý, ale neodstrčí mě. Zabořím tvář do jeho jemných vlasů a nadechnu se vůně, kterou tak moc miluju.

„Je mi jedno, jestli je to nevhodné, nebo ne a ty víš, že mi to nevadí. A i kdyby ano, nezastavilo by tě to. Pravděpodobně bys to udělal jen proto, abys mě naštval.“ Ještě se neuvolnil, ale ani mě neodstrčil. Políbím ho do vlasů.

„Jak dlouho zůstaneš?“

„Ještě nevím. Hádám, že asi stejně dlouho, jako ty. Já…“ Ztichne, zaváhá, což nezní vůbec jako on. „Chtěl jsem tě vidět,“ řekne nakonec, jako by byl překvapený svými vlastními slovy.

„Díky Bohu,“ povzdechnu si, „protože jsi mi ani trochu nechyběl.“

„Přiletěl jsem před několika hodinami. Myslel jsem, že tu budeš. Měl jsem strach, že jsi možná šel do lázní, nebo…“ Zbytek nechá vyjít do ztracena, jako by je vůbec neměl v úmyslu vyslovit.

Přemýšlím, že mu řeknu, že nechci nikoho jiného, jen jeho, ale bojím se, že bych zněl směšně. „Dlouho jsme pracovali,“ řeknu na místo toho. „Nešlo to dobře. Budu se tam muset vrátit na sedmou ráno.“

Otočí se mi v náručí a koketně na mě pohlédne, i když má stále ruměnec ve tvářích. „V New Yorku nebyla vůbec žádná sranda.“

Skloním se a políbím ho, lehce mu saju spodní ret. „A co Raul?“ Snažím se znít normálně.

Obejme mě kolem krku. „Jak jsem řekl, miláčku,“ zašeptá mi proti ústům. „Vůbec žádná legrace.“

Políbím ho a on mě nechá. Chutná jako něco ovocného a sladkého a uvědomím si, že je to pravděpodobně levné víno. To jen zapříčiní, že ho chci líbat ještě víc.

Cítím jeho nedočkavé ruce na pásku a něžně je odstrčím. Vezmu jeho tvář do rukou a znovu ho políbím. Ujistím se, že na něj moc netlačím a umožním mu, aby se sám rozhodl, jak daleko zajít, ale když se ho chystám dál ochutnávat, na chvíli mi polibek oplatí, ale pak ucítím znovu jeho ruce na pásku. Když se na mě podívá, jeho oči jsou obrovské a opatrné.

„Vážně jsi tak netrpělivý, nebo se snažíš, abych tě zase znehybněl?“

Napne se proti mně a roztřeseně vydechne. „Ano.“

Nemůžu si pomoct a usměju se. Držím jeho zápěstí pevněji a zlehka ho políbím. „S čím souhlasíš?“ Zašeptám, než ho něžně kousnu do spodního rtu. Zasténá a ochabne mi v náručí. Přesunu obě zápěstí do jedné ruky. Volnou použiju, abych mu rozepnul kalhoty. Vklouznu rukou dovnitř a třu jeho zbytnělého ptáka přes hebkou látku boxerek. „No?“ Zašeptám proti jeho ústům. „Co z toho?“

Vydá trhavý zvuk, který zní jako smích. „Obojí.“

Hrubě ho strčím zády na postel a jedním rychlým pohybem si stáhnu kravatu z krku.

Vlezu si na něj a svojí váhou ho držím dole. Vytáhnu mu jednu ruku k čelu postele.

„Kravata?“ Zeptá se zadýchaně zastřeným hlasem.

„Není to klišé, miláčku?“

Zajistím jedno jeho zápěstí a kravatu uvážu kolem jednoho sloupku. „Asi ano, ale je to velmi efektivní.“ Chytnu ho za druhou ruku, zvednu ji a obvážu ji druhým koncem kravaty. Mezi jeho rukama je mezera si třicet centimetrů, takže má určitou volnost pohybu, ale zabrání mu to, aby se na mě vrhnul.

Postavím se a zbavím se zbytku obleku tak rychle, jak jen můžu.

V tichosti mě pozoruje, oči má vykulené a znepokojené, ale boule v jeho kalhotách mi napovídá, že stejně tak je i vzrušený. Svléknu mu je. Je neuvěřitelně vzrušující dívat se na něj, je svázaný a já si s ním můžu dělat, co chci. Šílené je, že s ním nechci dělat nic drsného nebo dominantního. Jen chci víc času, kdy se ho můžu dotýkat a líbat ho. Přemýšlím, kolik dalších lidí znehybňuje své partnery, aby si užili více předehry.

Přesunu se na něj, abych se mohl dívat do jeho rozšířených očí.

„Teď,“ řeknu hlasem protkaným vzrušením. „Co bych s tebou teď měl udělat, když tě mám svázaného?“

Omotá nohy kolem mě a přitáhne si mě k sobě.

„Ošukej mě,“ zašeptá a já se rozesměju.

„Jsi příliš nedočkavý. To tě v první řadě do této situace dostalo, pamatuješ?“ Škádlím ho.

„Prosím,“ otře se o mě.

„Ještě ne,“ políbím ho na krk a na ucho. Pohladím ho po boku. Miluju způsob, jakým mi perfektně zapadá do dlaní. Rukou bloudím po jedné straně těla a slyším, jak zalapá po dechu. Objedu mu ucho jazykem. Udržuji svůj dotek lehký a pomalu přesouvám ruku až k jeho bradavkám. Chvilku je laskám – dokud tlumeně nezasténá a neotře se o mě – pak sjedu rukou zpět k boku. Vklouznu rukou pod něj, kde je další část jeho těla, která mi dokonale padne do rukou, přitáhnu si ho těsněji k sobě a slyším, jak trochu zakňourá. „Stále žádné požadavky?“

Otevře oči, podívá se na mě a já ztuhnu. To co v nich vidím, mě znepokojí. Vypadá vystrašeně.

„Je všechno v pořádku?“ Zeptám se najednou vážný.

„Ano,“ odpoví, i když se mu hlas chvěje.

„Chceš, abych tě rozvázal?“

Skoro nepostřehnutelně zavrtí hlavou. „Ne.“

„Rozvážu tě,“ začnu se natahovat po kravatě, ale on pevně utáhne nohy kolem mě.

„Ne,“ zašeptá. „Chci, abys mě políbil.“ Zaváhám, pořád přemýšlím, co měl znamenat ten strach v jeho očích.

„Prosím. Jako naposledy.“

Nevidím důvod, proč se s ním hádat. Rád ho líbám. Od toho dne, kdy se tak stalo na podlaze v jeho obývacím pokoji, se ho nemůžu nabažit. Políbím ho, když si to přeje, pomalu škádlím každý ret, střídavě je saju a něžně ho líbám. Stejně jako předtím tím strávím dlouhou dobu, zatímco se k sobě tiskneme.

Účinek, který to na něj má je nepopiratelný. V čase, kdy věnuju pozornost okolí úst, jsou jeho rty nateklé a zarudlé, prohýbá se proti mně a vydává zvuky, ze kterých šílím. Jen, když se o něj třu, líbám ho a poslouchám jeho bezdeché výkřiky, mě přivádí příliš blízko a příliš brzo k orgasmu.

Začnu se přesouvat níž, uvažuju, jestli ho dovedu k vrcholu ústy, ale on upevní sevření nohou kolem mě. „Ne. Ne takhle.“

„Dobře.“ Skloním se a znovu pokračuju v líbání krku. „Chceš, abych si tě teď vzal?“ Zašeptám mu do ucha.

„Je mi to jedno, dokud jsi tady.“ A vím, že slovíčkem 'tady' myslí, dokud jsem v této pozici a líbám ho.

Nechci přejít k análnímu sexu. Není to tak, že bych si sex s ním neužíval. To rozhodně ano, ale sex s ním byl obyčejně jen sex. Zřídkakdy byl intimní. Chci, aby to tentokrát bylo jiné. Natáhnu se k nočnímu stolku, abych vytáhl lubrikační gel. Bohužel to představuje menší problém, protože s ním nechci přerušit kontakt, abych to udělal. Cítím, jako bych něco ztratil, kdybych to udělal.

Chci ho udržet tak, jak je teď, abych se ho mohl dotýkat a prozkoumávat ho spíš, než přistupovat k sexu. Dělám co můžu, abych ho líbal na krk a na ústa, zatímco jednou rukou dosáhnu na gel. Jsem hrozně vděčný, že má pouze odklopný uzávěr a ne na odšroubování. Nakonec se mi podaří ho trochu vymáčknout na prsty, i když se mi v zápalu podaří jím pokrýt i celý jeho bok.

„Co pro všechno na světě děláš?“ Zeptá se podrážděně a bez dechu. Zasměju se.

„Jen počkej,“ Znovu ho políbím a oždibuju rty. Jeho steny jsou teď hlasitější, nohy tiskne silněji kolem mých boků a přiráží tvrději proti mně. „Pusť mě,“ Vyslovím tiše a on zasyčí.

„Ne.“

Znovu ho políbím. „Ano.“

Zasténá, nemůžu si pomoct a zasměju se směsici vzrušení a frustrace, které můžu slyšet v tom malém zvuku, ale pustí mě.

„Dobře,“ zašeptám. Stále jsem mezi jeho nohama, místo aby byli obalené kolem mě. Jsou roztažené a ohnuté v kolenou. Zcela vypočítavě se třu bolavou erekcí o jeho stehno, zatímco ho líbám. Pak kluzkými prsty přejedu po jeho vstupu a jemně zatlačím.

Zasténá a zavře oči. Líbám ho na krk, zatímco ho dráždím. Kroužím prstem kolem jeho otvůrku a pak ho velmi, velmi pomalu zatlačím do něj. Zalapá po dechu a vyklene se proti mně.

„Och můj Bože,“ zasténá a já zatlačím trochu dál. Začne těžce oddechovat, tahat za kravatu ovázanou kolem zápěstí a přiráží proti mé ruce. Je až příliš daleko, aby mě líbal. Vrátím se k okusování jeho zarudlých, nateklých úst.

„Takhle,“ řeknu a zatlačím ještě dál, pomalu se pohybuju dovnitř a ven, hladím jeho ptáka.

„Ach Bože, lásko, pospěš si.“ Lapá po dechu.

Naléhavost v jeho hlase mě téměř pošle přes okraj. Vzdám se toho, že bych na to šel pomalu a něžně. Druhou ruku obalím těsně kolem něj. Kousnu ho do krku. Strčím do něj další prsty, až jsou v něm celé, najdu to správné místo a zatlačím na něj, zatímco se o něj třu.

Vykřikne tak nahlas, že ho pravděpodobně slyšeli i sousedi. Ne že bych se staral. Tělo se mu napne kolem mých prstů a vykřikne podruhé. Tvrdě se udělám, zatímco ho držím těsně u sebe a oba nás zalévají vlny uvolnění.

Třeseme se, ztěžka dýcháme a pro jednou ho jen držím. Obvykle se ode mě rychle odtáhne a já jsem spokojený, že můžu strávit více času dotýkáním se ho a nasáváním jeho vůně. Jsem tak šťastný, že je tu se mnou. I když se stále třesu ze svého orgasmu, vše, na co můžu myslet je, jak jsem rád, že se vrátil z New Yorku. Začnu ho líbat na krku, a on rozechvěle téměř se smíchem řekne. „Moje zápěstí.“

Taky se zasměju. Úplně jsem zapomněl, že je pořád přivázaný, natáhnu se, abych uvolnil uzly. Uvolním jen jeden. Jakmile je volný, odstrčí mě od sebe a já se snažím nebýt zklamaný. Tohle je jeho způsob – teď, když je po sexu, jsou zdi zpět na svém místě. Rychle se posadí na okraj postele s lokty na kolenou a hlavou zabořenou v rukách, skrývá přede mnou svůj výraz. Obalím ruce kolem něj a on je tak překvapený, že mě nechá. Stále se třese a ztěžka dýchá, když ho políbím na spánek.

„Je všechno v pořádku?“

„Ano.“ Odpoví roztřeseně. Uchechtne se, i když je to nervózní druh smíchu. „Jsem zašpiněný.“

„Dám ti ručník.“ Jdu do koupelny pro jeden. Rychle se otřu a podám mu ho.

„Děkuju.“ Řekne tiše, stále roztřeseným hlasem, ale nepodívá se na mě.

Chci se ho tolik dotknout. Sednu si na postel vedle něho a vezmu ho za druhou ruku, na které má stále uvázanou mojí kravatu. Rozvážu uzel. Pod ním se objeví červený otlak a já lehce masíruju jeho zápěstí a ruku. „Příliš jsem to utáhl?“

„Ne.“ Zašeptá.

Skloním se, abych políbil jeho zápěstí, jako bych ho tím mohl zbavit bolesti a uslyším, jak zadrží dech. Nezní to vzrušeně. Zvednu hlavu a podívám se na něj, rychle se ode mě odvrátí a volnou rukou si zakryje obličej.

„Co se děje?“ Zeptám se náhle znepokojený. Myslel jsem, že jeho tiché a roztřesené chování je jen reakcí na orgasmus, ale teď si nejsem jistý. Jsem vyděšený, že jsem ho zranil, nebo ho zatlačil dál, než jsem měl v úmyslu.

„Neměli jsme to dělat.“ Řekne tak tiše, že ho sotva slyším.

Nic mě nemohlo překvapit víc než jeho slova. „Co tím myslíš?“

Zavrtí hlavou, ale stále se na mě nedívá. „Copak to nevidíš?“ Řekne rozpolceně. „Nevidíš, jak moc nebezpečné to je?“

„Myslíš, že jsem tě svázal? Znovu to neudělám, pokud –“

„O tomhle nemluvím.“

Jsem bezradný a znepokojený. Položím mu ruku na rameno, ale on mě setřese. „Tak o –“ a právě v tu nejhorší chvíli mi zazvoní telefon. „Do prdele!“

„To je v pořádku,“ vysloví tiše. „Jsi tu, abys pracoval.“

„Jsi v pořádku? Ublížil jsem ti?“ Další zvonění. „Cole, omlouvám se. Ať už jsem udělal cokoliv, čím jsem tě rozrušil –“ Další zazvonění.

Posadí se rovně a otře si slzy, ale pořád se na mě nedívá. „Neudělal jsi nic,“ řekne, i když očividně lže. „Neboj se miláčku, vážně.“ Crr. Crr. „Udělej, co musíš. Jsem v pohodě.“

Prsty najde mé a na vteřinu je stiskne, pak se postaví, přejde do koupelny a zavře za sebou dveře.

Přijmu hovor. Doufám, že se jedná o něco rychlého a jednoduchého, ale tak to není. Telefonuju více, jak třicet minut a po celou dobu mám strach. Slyším, jak se spustí sprcha a když z ní vystoupí. I když jsem stále na telefonu, vejdu do ložnice. Vezmu ho za ruku a něžně ho obrátím k sobě. Musím pokračovat v rozhovoru s klientem, ale cítím, že kdybych mohl vidět Coleovi oči, věděl bych, že je to mezi námi v pořádku. Jsou trochu smutné, ale usměje se, aby mě uklidnil. Obejmu ho rukou kolem pasu a on mě nechá, abych si ho přitáhl blíž. Pohřbím nos do jeho vlhkých vlasů a nadechnu se vůně, kterou tak moc miluju. Přeju si, abych mu mohl něco říct, ale klient stále hovoří.

Na chvíli mě nechá, abych ho držel, ale pak mě odstrčí. Hravě, ale neústupně a já ho neochotně pustím. Vleze do postele a přitáhne si deku až k bradě. A než se mi podaří zavěsit, už spí na své straně postele.

Ze začátku, když jsme se začali vídat, ulevilo se mi, že postkoitální mazlení nebylo součástí našeho uspořádání.

Ale v poslední době jsem zjistil, že chci stále víc a víc tuto propast mezi námi překlenout, zahrnujíc i přikrývky. Nikdy jsem to neudělal. A jsem si jistý, že jako i u všech ostatních věcí, by mě odstrčil. Dnes večer si víc než kdy jindy přeju, abych ho mohl držet, zatímco budu usínat.

Pořád spí, když vstanu a jdu do posilovny si zaběhat. Je v kuchyni, když se vrátím. Rychle se vysprchuju a obléknu, než jdu za ním.

„Vím, že musíš odejít brzo, tak jsem nedělal snídani.“

„To je v pořádku.“ Sleduju ho, snažím se najít vodítko k tomu, co se stalo včera večer. Přistoupím blíž k němu. „Cole, ohledně toho, co se stalo –“

„Vážně je to v pohodě, zlato.“ Zní upřímně. Podívám se mu do očí a nevidím v nich nic víc, než jeho obvyklý výsměch.

„Už to znovu neudělám. Sli –“ Náhle ke mně přistoupí a přitiskne prst k mým ústům.

„Ne. To není slib, který chci, abys učinil.“

„Jsi si jistý?“

Usměje se na mě. „Ujišťuju tě, že jsem si to nesmírně užíval.“

Úlevně vydechnu. „Dobře.“

„Jdi.“ Na chvilku zaváhá, než se postaví na špičky a políbí mě. „Uvidíme se večer.“

A to bylo poprvé, kdy mě políbil na rozloučenou.