MTTG - 4. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

 Jared

Jared se na noc tiše usadil na střeše domu naproti malému hotelu Chiary.

Jakmile ji opustil, proměnil se. Jako mytologický měnič měl to štěstí, že byl pro lidi neviditelný. Právě teď se tato schopnost velmi hodila.

Tělo jeho griffina - napůl orel, napůl lev - sedělo na střeše v přímém pohledu. Odtud měl dobrý výhled na malý hotel. Kdyby se muž, který na ni zaútočil, pokusil o návrat, Jared by to věděl.

Stále nemohl uvěřit, že našel svou družku - a ta zase našla vodítko k medailonu, který mu rodiče zanechali. Musel existovat důvod, proč je osud spojil právě tady, právě teď.

Chiméra mu dal tento úkol, protože osud lidstva mohl záviset na zastavení temnoty. Ale Jared si nyní uvědomil, že to nebyl jediný důvod.

Byl tu také proto, že ho jeho družka potřebovala. Osud ho k ní vedl právě včas, aby ji zachránil před útokem. A na oplátku mu ukázala svou mapu. Mapa, která vedla přímo k místu, kde se nacházel symbol pátého podstavce.

Chiara si myslela, že loví mocný magický artefakt - ale Jared věděl, že se mýlila.

Pátý podstavec s pátým symbolem znamenal, že se objevil nový mistr elementů. Prvek nikdy předtím v Radě viděný. Nový spojenec, kterého budou v boji proti temnotě potřebovat.

Někde v těchto horách, v srdci bludiště na Chiařině mapě, byl silný měnič. Možná měnič, který si dosud neuvědomil, že si jej nový element vybral jako svého šampióna.

Jared měniče najde a nakonec bude Rada kompletní. Pět elementárních draků se postaví proti temnotě, která ohrožovala jejich svět - a vyhrají, musejí.

A pak by Jared mohl svobodně ukázat Chiaře svět měničů, který miloval. Ukáže jí, jak tvrdě jeho přátelé, živelní draci a jejich družky, pracují na ochraně lidského světa.

A jakmile si uvědomí, že tam nejsou žádní mimozemšťané a že nejsme žádné příšery, ale jsme stejní jako lidé, si to rozmyslí.

Ostré orlí oči jeho griffina pečlivě sledovaly ulici, jak se nad nimi měsíc pomalu vydal po noční obloze.

Všude bylo ticho. Vzduch slabě voněl po šeřících. Jeho peří čechral jemný vánek.

Všechno bylo klidné a Jared se pomalu začal uvolňovat.

Útočník pravděpodobně nečekal, že najde svou kořist chráněnou měničem. Jared ho zahnal; Chiara byla zatím v bezpečí.

Jeho griffin se trochu pohnul, uhladil si peří a užíval si zvuky noci. Jeho družka spala přes ulici, naprosto v bezpečí, když střežili její spánek. A brzy si ji budou moct správně namlouvat…

Nepřineseme jí jako dárek mrtvou myš, řekl Jared svému vnitřnímu griffinovi, který sledoval malou zvířecí kořist přes ulici dole.

Griffin znovu posunul křídla a jeho ostré oči se stále soustředily na myš.

Ne, řekl Jared rozhodně. Zapomeň na to. Dopřeju jí pěknou francouzskou snídani s pečivem a kávou. Absolutně žádné mrtvé myši.

O úder srdce později, rychleji, než si myslel, že je to možné, na uličku sestoupil stín.

Temnota byla tak náhlá a tak dusná, že ani ostré orlí oči jeho griffina už nedokázaly rozeznat tvary domů nebo ulice dole.

Ani šindele střechy, na které seděl, se už v měsíčním světle neleskly.

Všechno bylo černé. Temnota byla tak absolutní, že spolkla veškerý zvuk. Vyrazil vpřed - ale na střeše neslyšel ani zvuk svých pařátů.

Přesto neztrácel čas zkoušením zjistit, co se to sakra děje.

Bylo pro to jediné možné vysvětlení.

Temnota se vrátila. A přišla pro Chiaru.

I v této úplné temnotě cítil její přítomnost, jako maličkou hvězdu daleko na temné obloze. Kdyby měli čas se navzájem poznat, zesílilo by to a vytvořilo by se úplné pouto druhů - ale právě teď to bylo jen to základní spojení mezi nimi. Bylo to slabé, jako světlo jediné hvězdy daleko, daleko odtud - ale bylo to tam, dokonce i v této nepřirozené temnotě.

Byla tam. Byla blízko. A byla v nebezpečí.

Bez přemýšlení roztáhl křídla a vznesl se. Znal rozložení uličky a domů. Měl dlouhou dobu na to, aby studoval ulici, zatímco hlídal Chiary hotel.

Nyní, aniž by cokoliv viděl, vletěl do tmy a pak přistál na ulici. Pocit starých dlažebních kamenů pod jeho drápy byl uklidňující.

Nebyl schopen vidět, ale vše, co jejich nepřítel udělal, bylo, že pohltil světlo. Všechno ostatní bylo takové jako předtím.

Vrátil se zpět do své lidské podoby a natáhl ruku. Dva kroky vpřed - a jeho prsty narazily na dveře.

Na okamžik se v něm objevila úleva.

Potom si uvědomil, že dveře jsou otevřené.

Tělem mu proběhla hrůza. Vydal se dovnitř a vzpomněl si na rozvržení. Zezadu vedly schody, které vedly nahoru do pokojů pro hosty. Stále nic neviděl - ale neodvážil se na Chiaru zavolat.

Nemohl varovat její útočníky. Nikdo nevěděl, že je tady. Kdyby je mohl překvapit…

Nad ním se ozval tlumený zvuk, jako by něco těžkého padalo na podlahu pokrytou kobercem.

O vteřinu později už vybíhal po schodech, utajení bylo zapomenuto, jak mu srdce bušilo strachem a hněvem.

Nevěděl, v které místnosti bydlela, ale teď ho něco táhlo vpřed. Běžel stále rychleji a rychleji, cítil, jak mu něco probodlo srdce jako ostrý háček a táhlo ho to ke konci chodby…

A právě když na konci otevřel poslední dveře, tma se zvedla.

Místnost byla prázdná. Chiara byla pryč.

Místnost vypadala, jako by se v ní bojovalo. Převrácená židle. Spadlá lampa rozbitá na podlaze. Její postel byla prázdná.

A okno otevřené dokořán.

Jared se k němu vrhl, ale věděl, co uvidí, ještě než vystrčil hlavu ven. Ucítil podivný zápach - vůně hořícího dřeva, kouře a popela.

A tam, sotva viditelný proti temné obloze, vyletěl drak a svíral něco ve svých drápech, když letěl k vrcholkům hor.

I proti noční obloze vypadal drak černý. Jared byl příliš daleko na to, aby rozeznal podrobnosti, ale věděl, co uvidí.

Dračí tělo pokryté stíny. Drak ohně poskvrněný temnotou.

Steele. Nebo někdo, kdo vypadá jako on.

A kdokoli to byl, měl Chiaru.