MTTG - 3. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Chiara

Být políbená nejžhavějším mužem, jakého kdy viděla, bylo ještě neočekávanější, než být napadena démony.

Samozřejmě, s jejím štěstím by to mohl být jen obzvlášť svůdný upír nebo incubus - démon, který sváděl ženy, aby se živil jejich energií.

Ne, jsem směšná. Tam venku může být celý magický svět, ale ne každý, koho potkám, musí být démon nebo vlkodlak. Proč by se mi jednou nemohly stát hezké věci?

Prostě to jen bylo tak, že podle jejích zkušeností se jí hezké věci nestávaly. Tak to ne. Díky svému drsnému vzhledu mohl být Jared filmovou hvězdou, která smete hrdinku z nohou a odjede do západu slunce spolu s nádhernou herečkou.

Nechtěl by vylézt na horu s křivkami, dobýt americkou ženu, která se zoufale pokoušela odhalit pravdu o nadpřirozeném světě venku.

Ale pak ji políbil. A to bylo cítit tak dobře - zcela, naprosto, zásadně správně.

Tam, kde všechno na démonovi bylo cítit špatně, v blízkosti Jareda měla pocit, jako by všechno bylo přesně tak, jak by mělo být.

Což bylo divné, protože ho sotva znala.

Ale je to zatraceně dobrý polibek, takže co na tom záleží?

Byla vyčerpaná, stále trochu otřesená útokem a vyděšená z toho, co se stane zítra.

Kdyby neexistoval žádný magický artefakt, vyhodila by všechny své úspory a zničila si život pro nic za nic. A kdyby tam byl jeden…

Neměla žádné vlastní magické síly. Pokusila se číst magii a koupila si kouzla v malém okultním knihkupectví, které začala často navštěvovat poté, co poprvé uviděla vlkodlaka.

Pravda však byla, že nikdy ani jedno z těchto kouzel a lektvarů nedokázala provést. Možná to bylo jen proto, že nebyla magická. Koneckonců, vlkodlak byl skutečný, tak proč by ta kouzla neměla být?

Marge, která vedla obchod, pokrčila rameny a řekla jí, že to vyžaduje talent a velkou sílu vůle - což byla zjevně velká výmluva, pokud jste se živili cetkami a esoterickými knihami. Takže možná to bylo jen tím, že Chiara nebyla dostatečně talentovaná.

Nebo možná byla Marge podvodnice.

Pravdou však bylo, že podle všeho, co Chiara věděla, mohla zítra na té hoře umřít, kdyby byl artefakt skutečný. A v takovém případě nebyla její poslední noc na Zemi, políbená tímto nespravedlivě hezkým kusem chlapa, tou nejhorší cestou.

Chiara znovu natáhla ruku, aby zakryla jeho. Jeho ruka byla velká a silná – i přes vzhled modela vypadalo jeho tělo jako tělo člověka zvyklého na tvrdou práci, vše pevné svalstvo a síla, která nepocházela z tělocvičny.

I při tomto jednoduchém dotyku ji naplnilo teplo, něco uvnitř ní toužilo cítit jeho tělo proti jejímu, vědět, jaké to je být držena těmi silnými pažemi. Nikdy předtím nic podobného nezažila.

Ale už bylo velmi pozdě a zítra může být jeden z nejdůležitějších dnů jejího života.

„Můžem spolu zítra posnídat?“ zeptal se.

„To bych ráda,“ přistihla se, jak bez rozmýšlení odpovídá.

Před dlouhou túrou plánovala vydatnou snídani - nebylo to jen tím, že ho chtěla znovu vidět.

I když to také chtěla…

Znovu se naklonil a horké rty přitisknul na její.

„Dobrou noc,“ řekl chraplavě, když ustoupil.

Zjistila, že znovu zrudla a srdce jí bušilo v hrudi.

Kdy naposledy cítila ten pocit motýlů v žaludku?

„Dobrou noc, Jarede,“ řekla s bezradným úsměvem.

Nevěděla, co zítřek přinese - ale věděla, o čem bude snít dnes v noci.