MTTG - 14. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Jared

Ráno společně opustili malou chatku. Jared se proměnil a s Chiarou na zádech odletěl zpět do horského údolí s malebným městečkem.

Jen spěšně popadli z malého hotelu Chiařiny věci a pak pro případ, že by se objevil Zane, odletěli pryč.

Chiara ještě nezjistila, co může znamenat mapa na amuletu, který našli. Ale musela to být mapa.

„Co si myslíš teď, když teď znáš trochu víc mého světa?“ zeptal se jí Jared poté, co strávili několik hodin vznášením se nad polem levandule a odpočívali v olivovém sadu. „Je tu někdo, koho znám, kdo je se starými mapami dobrý.“

„Myslíš měniče?“

Už nezněla tak vyděšeně jako předtím. To se samozřejmě může změnit, jakmile potká Garetha, chiméru. Ale na druhou stranu Chiara milovala výzkum a objevování tajemství nadpřirozeného světa – a nebyl nikdo, kdo by byl znalejší než chiméra.

„Chiméra,“ řekl Jared. „Je pánem Rady prvků. Ví toho hodně.“

„Chiméra,“ opakovala Chiara tiše. Pomalu zavrtěla hlavou, jako by stále nemohla uvěřit, že ji Jared nikdy nebude nazývat bláznivou kvůli tomu, že věří na měniče.

Pak se zhluboka nadechla. „Jistě. Proč ne?“

Jared natáhl ruku, uchopil její a stiskl ji. „Myslím, že se ti můj svět bude líbit,“ slíbil. „Může to být divné – ale slibuji, že to nikdy nebude tak děsivé jako to, čím sis prošla předtím.“

Její úsměv byl stále trochu křečovitý, ale měla ten výraz na tváři, který tak dobře poznal – výraz čistého odhodlání.

Stejné odhodlání, které ji přimělo překonat oceán, aby hledala artefakt měničů.

Ne, byl si jistý, že si Chiara dokáže poradit se vším, co na ni svět měničů může hodit.

***

Téhož večera chytili letadlo.

Oba byli vyčerpaní z dlouhého dne létání a nechtěli moc mluvit pro případ, že by někdo z jejich okolí zaslechl jejich rozhovor. I když Jared rezervoval lístky v první třídě a sedadla byla uspořádána tak, aby to vypadalo, jako by byli ve svém vlastním kokonu, chráněném před všemi ostatními v jejich blízkosti, nechtěl nic riskovat.

Koneckonců, Zane teď měl lidské lokaje. Což byl znepokojivý vývoj a ten se Garethovi líbit nebude.

Nemyslel si, že v jejich letadle byli nějací špióni – ale přesto neuškodilo být opatrný.

Také bylo dobré strávit několik hodin odpočinkem a relaxovat v blízkosti Chiary. Drželi se za ruce, protože neustálé tlumené zvuky letadla je ukolébaly ke spánku.

Jakmile se vrátili na americkou půdu, Jared se znovu proměnil. A pak s Chiarou na zádech vyletěl. Nad nimi se táhla modrá obloha, sluneční světlo mu zahřívalo peří, když přiváděl svou družku na jedno z mála míst, které skutečně považoval za domov.

„Ach můj bože,“ zaslechl Chiaru vydechnout, když se konečně přiblížili k sídlu Rady prvků.

Hora před nimi stoupala do výšky. Vrchol byl ukrytý v oblacích.

Díky magické obraně chiméry se k hoře nikdy nepřiblížili žádní lidé.

A bude dobré být doma, i když jen na krátkou dobu. Jen doufal, že si to Chiara užije stejně, jako si myslel, že…

Silně mával křídly, stoupal výš a výš a radost ho naplňovala pocitem větru, který si hrál s jeho peřím. Nad nimi se nyní před sluncem pohybovaly mraky, ale Jared je ignoroval, jak stále stoupal.

Cítil, jak se ho Chiara rukama pevně drží na krku. Byla trochu napnutá, ale necítila strach.

A pak skočil přímo do mraků.

Chiara zalapala po dechu. Přes křehké pouto, které se mezi nimi začalo vytvářet, vyslal vlnu uklidnění. Její vlastní vzrušení se do něj vrhlo zpět v odpovědi a zobák jeho Griffina se pobaveně otevřel.

Přesně v to doufal – viděla to jako dobrodružství.

Naplnilo ho teplo. Možná že to nakonec všechno vyjde. Nakonec změní po tom všem na něj, jako na měniče názor. A nepochyboval o tom, že to stejně tak bude cítit s Ginny, myší měničkou, která si v současné době hraje na hospodyni pro chiméru.

O vteřinu později prorazil mraky. Slunce na ně svítilo, teplé a jasné – a osvětlovalo drsný vrchol hory před nimi.

V jasném světle zářila nehostinná, šedá skála, tak blízko, že Chiara vykřikla a pevně ho stiskla.

Jared trochu uhnul a naklonil křídla, aby zpomalil – a pak přistál na kamenném výběžku, který se objevil před nimi.

Konečně byli doma.

Nechal Chiaru slézt ze zad, než se vrátil zpět do svého lidského těla. Vůbec se na něj nedívala; místo toho zírala na velký otvor před nimi.

„To je neuvěřitelné,“ vydechla. Její ruka se dotkla zlatého disku, který jí visel kolem krku.

„Pojď, představím ti chiméru.“ Jared si ji jemně přitáhl do náruče na poslední polibek. „A pamatuj, nenech se od něj zastrašit. Opravdu není tak špatný.“

Chiara zvedla obočí. „Jen trochu špatný?“

„Když už jsi měla co dočinění se Zanem, slibuji, že Gareth bude procházka růžovým sadem. Může být strohý a drsný – ale svůj život zasvětil tomu, aby udržel svět měničů v míru a lidský svět v bezpečí.“

„Určitě někdo, koho bych si vybrala před Zanem.“ Chiara vydechla a natáhla ruku. „Pojďme.“

Jeskyně byla temná. Jejich kroky se děsivě ozývaly. Jediné osvětlení poskytovala jemná vzdálená záře – ale záře se zvětšovala čím dál více.

Když se vydali směrem k zadní části jeskyně, rozsvítilo se pět symbolů. Každý z nich byl vytesán do velkého podstavce z kamene – každý dostatečně velký, aby na něm mohl sedět drak.

Dnes nebyli přítomni žádní draci. Jindy se zde shromažďovali elementární draci, kteří tvořili Radu. Pro draky vzduchu, země, vody a ohně byl jeden podstavec.

A teď tu byl také záhadný pátý podstavec se symbolem trojúhelníku se třemi přímkami.

Chiara zalapala po dechu, když to uviděla, uvolnila jeho ruku a spěšně se dostala k podstavci.

„To je ono! To je ten symbol!“ Vzrušeně stáhla zlatý disk a držela svůj náhrdelník vedle zářícího symbolu.

O chvíli později se disk rozzářil zářivým světlem.

Na jednu nekonečnou chvíli byla temnota jeskyně plná tančících světelných skvrn, tak jasných, že Jareda rozbolely oči, i když se nemohl přinutit odvrátit zrak.

Světla tančila všude po zdech, všude kolem nich a vytvářela podivné vzory, které se mu vypalovaly do očí – a když zářící světlo o úder srdce později vyhaslo, stále jej mohl vidět.

Body světla, spojené čarami. Formování známých vzorů.

Hvězdná souhvězdí.

Chiara zjevně dospěla ke stejnému poznání. Vytáhla telefon a spěšně si psala poznámky.

„Hydro,“ zamumlala. „Cygnusi…“

Chiara byla stále rozptýlena a Jared viděl, že stíny na konci jeskyně se začaly posouvat.

Byl tam stín hadího ocasu. O chvíli později byl stín pryč. Místo toho na zlomek sekundy uviděl stín lví hlavy, předtím se také proměnil zpět ve vířících stínech a zmizel.

Chiméra Gareth dorazil.

„Vítej, griffine,“ zazněl jeho hlas ze tmy.

Chiara nadskočila a téměř upustila telefon. Jared k ní natáhl ruku a na povzbuzení krátce pevně stiskl její prsty, než ji vedl dále směrem k zadní části jeskyně.

„Vidím, že jsi s sebou přivedl člověka,“ zavrčel z temnoty chiméra.

„To je Chiara,“ řekl Jared. „Hledala to samé, co jsme hledali my.“

„Zajímavé,“ zamumlal Gareth. „Neřekl jsem ti, aby sis šel najít lidskou družku – divné. To nemůže být náhoda…“

„Byla jsem unesena a málem zabita drakem,“ řekla Chiara. „Je mi jedno, co jsi mu řekl, aby udělal; jsem ráda, že tam byl. Ani nemám měniče ráda. Myslela jsem si, že jste všichni buď velcí tyrani, nebo hrozné příšery. Změnila jsem názor na Jareda. Ačkoli u tebe jsem se ještě nerozhodla.“

Jared nedokázal zadržet překvapený smích. Za celou dobu, co strávil prací v Radě prvků, nebylo mnoho lidí, kteří by se odvážili takto mluvit s chimérou.

Na konci jeskyně zavládlo šokované ticho a stále se měnící stíny ztuhly.

Poté, o něco později, chiméra zařval smíchy.

„Kurážný člověk,“ zavrčel. „Líbíš se mi! Pojďte blíž, oba.“

Jared si s Chiarou, která se při Garethově odpovědi viditelně uvolnila, vyměnil úsměv. Společně se přesunuli k zadní části jeskyně.

„Jared mi řekl, že hledáš nového elementárního draka,“ řekla Chiara. „Myslela jsem, že ten symbol znamená, že existuje mocný magický artefakt. Ale Jared má pravdu. Viděl jsi, co právě udělal disk, který jsme našli. A myslím, že dokážu přijít na to, kam se nás teď snaží vést.“

„Nebojácná a chytrá,“ zavrčel chiméra souhlasně. „Dobrá volba, Jarede. A máš pravdu. V těchto souhvězdích je skrytá zpráva.“

„Četla jsem hodně o souhvězdí a horoskopech, když jsem se snažila zjistit více o nadpřirozeném světě.“ Chiara zněla potěšeně.

„Vím, že souhvězdí na obloze se mění v závislosti na tom, kde na planetě jsi. Takže vše, co potřebujeme, je zjistit, kde jsou všechny tyto konstelace viditelné současně. A pokud je v okolí pohoří, našli jsme náš cíl.“

„Jaká dobrá věc, že dnes máme přístup k internetu,“ řekl Jared. Stále se cítil samolibě, protože Gareth tvrdil, že nenávidí technologii už od samého jejího vývoje. „Vsadím se, že existuje web, kde můžeme zjistit, které konstelace jsou právě teď viditelné.“

„Ale – víme, že je to právě teď?“ Chiara se zamračil. „Obloha se mění také s ročními obdobími. Nemáme tušení, kdy byl tento disk vyryt.“

Jared pomalu sáhl pod košili a vytáhl svůj vlastní amulet. Zdálo se, že trochu září, což odráželo světlo, které vydávaly podstavce prvků.

„Vím, kdy to bude,“ řekl a zíral na symbol. Něco v jeho hrudi bylo napjaté – jako stará rána, která se nikdy úplně nezhojila.

Zhluboka se nadechl.

„Za dva dny. Za dva dny to bude –“

„Bude to den, kdy rodiče draka bouře našli osiřelé griffinské dítě,“ zamumlal chiméra a jeho slova se rozléhala jeskyní.

Jared cítil starou bolest jako bodnutí do srdce.

Jak divné. Po všech těch letech si myslel, že už to má za sebou. Nakonec měl rodinu. Měl domov a přátele.

Ale stejně…

„A to griffinské dítě drželo tento amulet.“ Jared znovu zíral na záhadný symbol.

Byla nějaká souvislost mezi rodiči, které nikdy nepoznal, a tímto novým elementárním drakem? Znal snad tento nový drak jeho rodinu?

Vím, že jsou s největší pravděpodobností mrtví. Ale přesto. Pořád by se alespoň mohl dozvědět, kdo jsou, odkud jsem, co se stalo…

Chiara ho objala jednou rukou. Ještě jednou se zhluboka nadechl, pak setřásl starou bolest a usmál se, vděčný za její tichou nabídku podpory.

Chiara také hodně ztratila. Ztratila práci, domov, přátele – dokonce i rodinu. Každý, na kom jí záleželo, si myslel, že zešílela. Nikdo jí nevěřil.

Oba lovili původ tohoto podivného symbolu úplně sami.

To ale neznamená, že museli zůstat sami. Mohli tento lov za pokladem dokončit společně.

A bez ohledu na to, co na konci najdou, měl ji. Měli by se navzájem.

To jim nikdo nemohl vzít.

Pokud si Chiara dokáže zvyknout na svět měničů, samozřejmě – ale jestli dokázala okouzlit nevrlou chiméru, očarovala by i zbytek světa měničů.