MTTG - 13. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Chiara

Chiara nemohla od Jareda odvrátit pohled.

Nádherné blonďaté vlasy měl rozcuchané, košili pomuchlanou, měla strach, jestli na něj ve spánku náhodou neslintala – a i přes to na něj byl stále nej sexy pohled, jaký kdy viděla.

Zvláště teď, když nejen věděla, jak lahodně pevné a tvrdé je jeho tělo cítit proti jejímu, ale také cítila, jak moc jeho tělo chce její…

Myšlenka na to, jak se jí jeho erekce tlačí na stehno, tvrdá a obrovská, způsobila, že ji polila náhlá potřeba.

Je to měnič!, řekla si znovu. Nesnáším měniče!

Už o tom ani sama sebe nedokázala přesvědčit.

Nebylo to tak, že by Jareda nenáviděla. Nakonec ji zachránil. Možná jí lhal – ale ne o nejdůležitější věci.

Opravdu se o mě stará. Jinak by mě nikdy nesledoval ani mě nepřivedl sem, když jsme našli novou mapu. A svůj slib dodržel a zůstal přilepený na své straně postele.

Než se Chiařino tělo zjevně rozhodlo, že se o něj bude ve spánku třít.

Ta myšlenka ji znovu přiměla se začervenat, i když se jí něco stahovalo hluboko v břiše, celé tělo bolelo kvůli něčemu, co dlouho, dlouho nezažila.

Jak dlouho to bylo, když se takto cítila?

Nikdy.

Uvědomění přišlo okamžitě. Kdykoli jindy by ji ta myšlenka zdrtila – nikdy nezažila takovou lásku, jakou cítili ostatní lidé. Obrovské, vášnivé románky, motýly s člověkem, se kterým jste chtěli strávit celý život.

Všechny její pokusy o randění byly nepříjemné. Nikdy se s nikým necítila dobře.

Lidé jí vždy říkali, že je příliš vybíravá. Sama tomu dokonce začala věřit, že vášnivě se zamilovat, byla lež. Jediné, v co mohla doufat, bylo najít nepříliš nudného muže, který by se s ní rád usadil v malém domku a dalších třicet let splácel hypotéku.

Nedokázala se přinutit hledat takového muže. A pak při své práci, která drtila duši, sotva měla energii strčit jídlo do mikrovlnné trouby, když se vrátila domů po době strávené tím, že na ni lidi křičeli, zatímco její manažer požadoval víc, víc, víc.

A teď tam byl Jared.

Jared, který byl vším, co nenáviděla. Byl všechno, o čem si myslela, že je se světem špatně.

A kdo jí svým úsměvem rozbušil srdce. Kdo způsobil, že se jí v břiše rozlétl roj motýlů, kdykoli se rukou otřel o její.

Myslela si, že je nemožné se takto cítit. Přesto byla zde, beznadějně zamilovaná do muže, který se mohl proměnit v griffina.

Je to dobrý chlap. Možná je měnič – ale je to dobrý chlap. Pokud se teď stáhnu, pokud se rozhodnu to teď ukončit, nechá mě. Není to ten typ muže, který by ublížil ženě.

Když se na něj dívala, srdce jí stále bušilo v hrudi.

Kdyby se teď stáhla – co potom? Zanechala svůj starý, nudný, normální život. Vzdala se všeho, co znala, a vydala se hledat informace o nadpřirozenu.

Byla to ta nejděsivější věc, jakou kdy udělala. Ale také to bylo nečekaně uvolňující.

Místo toho, aby byla plachá agentka call centra, která plakala v práci na toaletách nejméně třikrát týdně, prodala své auto, opustila práci, obarvila si vlasy a poprvé v životě opustila zemi.

Už nebyla osobou, kterou byla kdysi. A byla znechucená a unavená bývalou Chiarou, která si nechala šance proklouznout mezi prsty. Stará Chiara dovolila ostatním, aby ji vyčerpali, až se zdálo, že bude žít a zemře v tom šedém oparu otupělé únavy. Bude pracovat, platit účty a spát ve svých vzácných volných dnech, dokud nebude stará a šedivá a nikdo ji už nebude chtít.

Ale ta Chiara byla teď mrtvá. Sama ji zabila.

Nová Chiara byla možná trochu divná, alespoň to si lidé říkali – ale byla silná a odvážná. Odcestovala. Vešla do starých knihkupectví, aby prostudovala knihy o magii. Sledovala mapy pokladů.

A proč by se nemohla zamilovat?

Jistě, nemusí to fungovat. Ale to se nedozví, dokud to nevyzkouší. A i kdyby to nefungovalo, alespoň nezemře, aniž by milovala.

Opravdové zamilovaní, motýlci a tak.

Zhluboka se nadechla. Potom natáhla ruku a položila ji na Jaredovu.

Opět skrze ni prošel nával tepla a celé její tělo brnělo touhou mnohem silnější než cokoli, co předtím cítila.

„Stále nevím, jestli ti mám věřit,“ řekla tiše. Hlasité bušení svého srdce slyšela až v uších. „Ale chci. Chci ti věřit z celého srdce, Jarede.“

Jeho nádherné azurové oči potemněly. Zároveň se zdálo, že v nich blikají světelné skvrny jako hvězdy. Vzdálená slunce hořící daleko za nimi, jejich světlo šířící se i chladem vesmíru.

Cítila se bezstarostně. Ale také cítila, že má pravdu.

Nic v jejím životě nebylo cítit tak správně jako toto.

Sledovala, jak se předklonil.

I teď se pohyboval tak pomalu, že kdyby chtěla, mohla uhnout.

Cítila nečekaný příval něhy. Jak to, že muž, o kterém si myslela, že je monstrum, je o tolik laskavější a ohleduplnější než kterýkoli z lidských mužů, kteří tvrdili, že ji milují?

Pak se jejich rty setkaly a ona cítila, jak se všechny zbývající obavy rozplynuly.

Bylo to správné. Nechápala jak a proč – ale chtěla ho víc, než cokoli kdy chtěla.

Sevřel v dlaních její tvář. Poté, co jazykem prozkoumal její ústa, zabořil prsty do jejích vlasů. Políbil ji tak něžně, až pocítila, jak se z jeho doteku rozplývá.

Naplnilo ji teplo. Cítila, jako by se topila v jeho vůni – teplé, mužské pižmo se mísilo s něčím, co nevysvětlitelně vonělo jako svoboda, jako chladný, ostrý vzduch drsných hor.

Objala ho rukama a přitiskla se blíž. Naplnila ji touha, náhlá a žhavá, jako by se jí něco těsně svinulo v břiše.

A když ji jemně tlačil dolů, poddala se až příliš ochotně a po celou dobu ho nepustila.

Stále byl tvrdý. Cítila jeho vzrušení, horké a pevné na stehně. Ústa měl stále na jejích, žár jeho jazyka si pohrával s jejím, dlaněmi se opíral vedle jejích ramen a stále se tiskl svým tělem k jejímu.

Bylo to všechno, o čem si vždy myslela, že je lež. Jeho dotek rozpálil její tělo. Bradavky měla napjaté, bolavé na dotek, a cítila, jak z jejích záhybů kape vlhkost.

Její tělo bylo pro něj připravené. Její tělo ho chtělo tak, jak nikdy předtím nikoho nechtěla.

A stejně tak chtěl i on ji. Neměla tušení, jak to ví, ale z nějakého důvodu cítila, jak jím vře stejná bezmocná touha, když mu přitiskla ruku na kůži.

Možná to byla jen skutečnost, že málem včera téměř zemřeli. Možná to byly následky adrenalinového únosu a záchrany, vše za jeden den.

Nakonec to nedokázala posoudit. Její život byl předtím otupěle nudný.

Ale právě teď jí bylo jedno, co to způsobilo. Byla nová osoba. Žena, která byla unavená z čekání. Někdo, kdo vzal svůj život do vlastních rukou a uchopil oběma rukama každou šanci, kterou jí život dal.

„Chceš –“ začal s lahodným chraplavým hlasem.

Chiara ho ani nenechala dokončit větu.

„Ano,“ řekla odhodlaně a její tělo pulzovalo potřebou. „Chci tě. Chci to.“

Při jejích slovech se jí jeho tvrdé vzrušení otřelo o stehno. Oči mu zaplály, modrá byla tak jasná, že měla pocit, jako by se dívala na zářivou letní oblohu.

Na vteřinu ji pustil a natáhl se po nočním stolku, aby se prohrabal v zásuvce. Po chvíli se s frustrovaným pohledem stáhl.

„Do prdele. Nejsou tu žádné –“

„To je v pořádku,“ řekla a znovu ho přerušila. „Chci se tě jen dotknout.“

Cítila se téměř zmámená potřebou, a přestože byla trochu zklamaná – opravdu ho chtěla cítit – byly i jiné způsoby, jak se cítit dobře.

Právě teď by našla jakoukoliv záminku, aby mohla mít ruce na jeho těle.

Posadila se a odvážně si stáhla tričko. Když se díval, natáhla se, aby si rozepnula podprsenku, a milovala způsob, jakým se mu rozšířily oči.

O vteřinu později už byl znovu na ní a rukama ji uctivě svíral prsa, když ji líbal.

To nebylo to, co chtěla, pomyslela si se závratí, když ji znovu tlačil dolů.

Každý pohyb jeho palců na bradavkách způsobil, že se vyklenula a tělo jí pulzovalo potřebou.

Chtěla se ho dotknout, cítit jeho vzrušení v ruce a cítit se dobře…

Netrpělivě popadla jeho košili a zatáhla za ni.

„Pryč s ní. Hned,“ řekla a potom pro jistotu dodala: „Prosím!“

Nikdy předtím nebyla tak uspěchaná, ale právě teď měla pocit, jako by zemřela, kdyby necítila jeho kůži na své.

Zasmál se, zvuk tichý a jemný. V břiše jí vybuchly nové jiskry tepla.

Potom se posadil a snadno si stáhl košili. Ústa jí vyschla, když očima cestovala po jeho širokém hrudníku.

Byl celý tvrdý, samý sval, mocně mužný. Na břiše byl lehký rozptyl chloupků, stezka vedoucí pupíku a mizející pod kalhotami.

Když na něj tak zírala, rozepnul si džíny a stáhl si je dolů. A pak byl konečně úplně nahý a jeho vzrušení bylo vystaveno – tvrdé a velké. Všechno kvůli ní.

Rychle se na posteli zavrtěla a svlékla si kalhoty. Fialové kalhotky, které měla pod sebou, už byly promočené.

Předtím, když její rande zašlo tak daleko, se vždy cítila neuvěřitelně rozpačitě, aby se dostala do této části. Ale teď, když se na ni díval, cítila jen to, jak ji naplňuje žár touhy, dokud nezapomněla na všechny myšlenky, kromě své potřeby pro něj.

Znovu se po něm natáhla – a pak konečně byli kůže na kůži.

Zalapala po dechu, když si ji přitáhl do náruče. Byl silný se širokými rameny – perfektní pro držení se ho.

A potřebovala se něčeho držet, když jeho ústa znovu sjížděla z jejího krku a vyhledávala bradavky.

Každý pohyb jeho jazyka ji rozpálil. Vnitřní stěny jí pulzovaly a vlhkost z ní kapala, když jazykem obkroužil bradavku.

Prohrábla mu prsty vlasy, držela se nádherných zlatých pramenů, když ji jemně znovu tlačil zpět dolů a ústy hladil její prsa.

A potom ústa cestovaly dále dolů.

Pomalu a něžně ji ochutnával, jazykem zkoumal její záhyby, zatímco se stále držela jeho vlasů. Nikdo jí to nikdy neudělal – nepřemýšlela o tom jako o něčem, co by jí mohl chtít udělat. Myslela si, že ho pohladí, a bude stačit, když ho uvidí, jak najde své potěšení.

Nyní místo toho se chvěla na posteli, když si s ní dal na čas a ústy ji vynesl do výšek, o kterých ani nevěděla, že je to možné.

Uvědomila si, že sténá, když jazykem začal kroužit po klitorisu. Lapala po dechu a konečně uvolnila jeho vlasy. Místo toho zaťala prsty do prostěradla, celé její tělo bylo napjaté, protože ji neuvěřitelné potěšení naplňovalo při každém pohlazení.

A pak se jeho jazyk stal náročnějším. Najednou ji převedl přes útes, potěšení skrze ni pulzovalo a naplnilo ji žhavým horkem.

Jeho ústa byla stále na ní, takže potěšení nemělo konce, nové impulsy extáze skrze ni projížděly, kdykoli si myslela, že potěšení ustupuje. Nakonec to bylo tak intenzivní, že musela zavřít oči.

Řídil ji dál a dál. Srdce jí bušilo v hrudi, když cítila, jak se úplně rozpadá.

A pak z nějakého důvodu ve tmě za zavřenýma očima uviděla světlo.

Zářilo jako zlato, pulzující ve stejném čase s jejím bušícím srdcem. Bylo to čím dál jasnější, až nakonec všechno ostatní zmizelo.

Byl tam jen jeho dotek, světlo a téměř nesnesitelné potěšení.

Když to nakonec skončilo a on ji propustil, musela se snažit otevřít oči. Cítila se naprosto vyčerpaná – a zcela naplněná způsobem, jakým nikdy předtím.

Žádný z té malé hrstky mužů, se kterými chodila, nikdy nechtěl ztrácet čas předehrou – a nebylo to tak, že by jí chyběla. Ani nevěděla, že je možné, aby sex byl tak dobrý.

Přinejmenším pro ni to bylo tak dobré. Nyní, když její rychle bijící srdce konečně zpomalilo, si uvědomila, že Jared je stále stejně tvrdý.

Cítila, jak se na jejích rtech objevuje nepatrný úsměv, když se k němu přitiskla.

„Dobré?“ zeptal se jí – znělo to jak nadějně, tak trochu samolibě, jako by přesně věděl, co jí udělal.

A samozřejmě s tím, jak se pod ním svíjela, bylo více než zřejmé, jak dobré to pro ni bylo. Zcela si vysloužil právo být trochu samolibý.

Ale to neznamenalo, že nemohla udělat svou část, aby se také cítil dobře…

„Neuvěřitelně dobré,“ povzdechla si a objala ho jednou rukou kolem ramene.

Druhou rukou pomalu sjížděla dolů po jeho těle a obdivovala tvrdé svaly, které se mu vlnily po břiše s každým nádechem. Rukou driftovala ještě níže dolů – a tam byl, krásně tvrdý a horký, jeho kůže byla podivně měkká, jako samet, který pokrývá ocel.

Když ho objala rukou, s vděčností zasténal. Potom jí zabořil ruku do vlasů, aby si ji přitáhl k dalšímu polibku.

To bylo také nové. Způsob, jakým se zdálo, že jí chce být neustále nablízku.

Doposud si myslela, že muži chtěli hlavně sex. Muži, se kterými chodila, nenáviděli mazlení v posteli – a uvědomila si to až teď, žádný z nich nebyl dobrý v líbání.

Jared ji naopak líbal, jako by se jí nemohl nabažit, jeho jazyk si s ní pohrával, dokud znovu nebyla bez dechu.

Pomalu a důkladně ho hladila a přála si, aby v tom byla lepší. Ale co, každý musel někde začít a rozhodně by jí nevadilo, kdyby na něm hodně cvičila…

V rozpacích si uvědomila, že snila o budoucnosti s ním.

Budoucnost s měničem.

Ale právě teď se všechny věci, kterým zasvětila svůj život – vlkodlaci, mimozemšťané, magický artefakt – zdály naprosto, ale úplně naprosto nedůležité.

Nebylo nic, co by mohlo být důležitější, než cítit jeho rty na jejích, horký, náročný jazyk zkoumající její ústa – a skálo-tvrdá erekce, kterou hladila.

Experimentálně trochu sevřela pěst pokaždé, když dosáhla špičky, a on v polibku zasténal uznání.

Hladila ho znovu, jednou, dvakrát, a milovala vdechovat zvuky, které vydával. A pak se mu napjalo tělo, svaly se mu na jejím těle napnuly a on se se zasténáním na jejích rtech udělal.

Naplnila ji teplá záře. Chiara si uvědomila, že se usmívá. Prsty mu přejela po těle a ocenila způsob, jakým se mu pod kůží pohybují svaly.

Měnič nebo ne – nic na tom nebylo špatné. Pokud vůbec, připadalo jí to správnější než sex, jaký měla s lidskými muži.

Čehož sice nebylo až tak moc – ale dost na to, aby věděla, že tohle bylo něco zvláštního. Že toho nebude litovat ani vteřinu.

A že to chtěla udělat znovu.

Možná to bude všechno v pořádku, pomyslela si, když mu dovolila, aby si ji znovu přitáhl k tělu.

Jeho silná hruď jí nečekaně pohodlně posloužila jako polštář pod hlavu. Po chvíli zavřela oči.

Absolutně netušila, kam to všechno povede. Věděla však, že ji unavuje utíkat, že je unavená honbou za informacemi, unavená lidmi, kteří ji nazývají bláznivou.

Jen jedinkrát si chtěla odpočinout, relaxovat a znovu se cítit normálně. Jako někdo s budoucností.

Jako někdo, koho lze milovat.