MTTG - 12. kapitola

 Překlad, kor.: Tým

Jared

Jared cítil, jak se trochu uvolňuje, když se na něj Chiara konečně přestala mračit.

„Stále nejsem šťastná, že jsi mi to neřekl,“ řekla. „A jen pro pořádek, že tohle oficiálně mění můj postoj k nadpřirozenému světu.“

„Svět měničů,“ neodolal a řekl. Naklonil k ní hlavu a trochu se usmál. „Zní to méně, jako bychom byli uvězněni ve špatném béčkovém filmu.“

Vyprskla smíchy a oči už neměla tak ostražité. „Svět měničů.“ Protočila na něj očima – ale usmála se. „A díky, že jsi mě zachránil. Bez tebe bych teď pravděpodobně byla mrtvá. Nemyslela jsem na to, že bych měla koupit i nějaké kouzlo proti drakům.“

Jared cítil, jak se jeho vlastní úsměv rozšířil. „Fungují vůbec?“

Chiara pokrčila rameny. „Ještě mě vlkodlaci nesežrali, že? Mohlo by to samozřejmě také znamenat, že kolem prostě moc vlkodlaků není…“

„Pokud někdy najdeš fungující kouzlo proti zlým drakům, dej mi vědět. Znám někoho, kdo by měl velký zájem.“

„Opravdu?“ zeptala se Chiara a pak zívla. „Víš co, v tomto okamžiku mě už nezajímá, jestli jsi bestie s celým dračím klanem.“

„Radou draků,“ opravil ji Jared a tiše se zasmál. Pak vstal a rozhlížel se po malé ložnici. „Ale máš pravdu. Měla bys spát. Byla to vyčerpávající noc.“

„To nemusíš říkat dvakrát,“ zamumlala, když s povzdechem sklouzla zpět na polštář. „Bolí mě celé tělo.“

Jared si protáhl ramena. Přestože byl zvyklý létat na velké vzdálenosti, nikdy předtím neletěl tak rychle. Myslel jen na jediné: najít svého druha, než bude příliš pozdě.

Nyní jeho vlastní svaly protestovaly. Jeho vyčerpaný griffin nechtěl nic jiného, než vtáhnout svou družku do náruče a spát s tváří zabořenou do jejích rozkošných vlasů mořské panny.

Přinutil se od ní odvrátit.

Ve skříni nalevo bylo naskládáno několik vlněných přikrývek. Pravděpodobně proto, že se v zimě velmi ochladilo.

Vytáhl přikrývky a rozložil je na podlahu.

„Co to děláš?“ zeptala se Chiara po chvíli.

Vrhl na ni omluvný pohled. „Vzal bych gauč, ale… ve skutečnosti se nezdá, že by tu nějaký gauč byl. A do křesel, která mají v obývacím pokoji, se nevejdu.“

„Ne, myslím…“ Chiara na okamžik zaváhala. Pak stáhla přikrývku a věnovala mu vyzývavý pohled. „Zachránil jsi mě. Šel jsi pro mě za drakem. Nenechám tě potom spát na podlaze.“

Jared pustil svou přikrývku a vzhlédl k ní ze své pozice na podlaze, když se jím začalo šířit teplo.

Možná nezničil všechno. Možná mu opravdu mohla odpustit…

„Jsi si jistá?“ zeptal se tiše. „Spal jsem hůř. Bude mi tady dobře.“

Přitiskla rty k sobě a prudce přikývla. „Nezkoušej nic divného,“ varovala ho. „Ale nějak si nemyslím, že bys to udělal.“

„Ne,“ souhlasil a cítil, jak se mu na tváři rozšířil bezmocný úsměv. „Neudělal.“

Možná nezničil všechno. Možná si ráno promluví a napraví to.

Nakonec byli stále v nebezpečí. Zane byl stále venku. Ale poté, co sledovali Chiařinu novou mapu, možná mu dovolí, aby ji vzal vidět skutečný nadpřirozený svět.

Ukázal by jí Mountain View. Představil by ji Garethovi, chiméře.

Dokázal si jen představit, co by tito dva mohli společně dát dohromady – z toho, jak zatím Chiaru poznal, mohla být sbírka starých knih a svitků chiméry právě to, co by bylo zapotřebí, aby si to rozmyslela.

Ale teď byl čas na odpočinek a zotavení.

Držel se na boku postele. Nerad by zničil tu malou důvěru v něj, kterou znovu získal. Dokonce i teď jeho tělo reagovalo na její blízkost – ale on své vzrušení potlačil, i když to byla naprostá muka dýchat sladkou vůní jejích vlasů.

Ráno si promluví. Vysvětlí jí to a ona mu odpustí.

A potom ji znovu políbí. Ani o chvilku dříve.

Jeho tělo stále bolelo potřebou, otočil se na bok a zády k ní. A i přes jeho vyčerpání trvalo dlouho, než usnul.

***

První věcí, kterou si uvědomil, bylo teplo.

Bylo tam lechtání. Něco mu škádlilo nos. Zamračil se a lehce potřásl hlavou, stále jen napůl vzhůru.

Ještě několik minut dřímal a užíval si v uklidňujícím horku, které ho obklopilo.

Odpočíval na měkké posteli. Byl teplý a pohodlný, tělo uvolněné. Měl krásný sen, jeho tělo stále pulzovalo vzpomínkou na potěšení.

Usmál se, povzdechl a zabořil obličej do té slavné pastelové hřívy růžové, zelené a modré, dýchající její vůni sladkosti sladkého cukru a květin a koření.

Byla to neodolatelná směs. Jeho tvrdá hřídel vyvolala další pulsující vzrušení.

A pak otevřel oči a ocitl se tváří v tvář Chiaře.

Někdy během jejich spánku se převrátila na jeho polovinu postele. Nyní byla natisknutá k němu s jednou nohou přehozenou přes jeho.

Což přivedlo jeho bolavou erekci do kontaktu s jedním z jejích měkkých stehen.

Jared se usmál, i když mu tělo hořelo potřebou.

Takto opravdu ten rozhovor, aby znovu získal její důvěru, vést neplánoval…

O chvíli později si uvědomil, že měl paži omotanou kolem ní.

Opatrně se začal odtahovat. Stále spala. Cítil žár jejího dechu na rameni, když se pomalu a pravidelně nadechovala a vydechovala.

Dobrý. Stále spí.

Možná, kdyby se mu podařilo uprchnout z postele, než se probudí, nikdy nebude vědět…

„Mmm. Ráno,“ povzdechla si, když se pokusil vzdálit.

Protáhla se, stále napůl na něm, aby ucítil na své hrudi lahodné, měkké zaoblení jejích prsou.

A pak se její stehno pohnulo a přitisklo se přímo na jeho skálo-tvrdou hřídel.

Jared ztuhl.

„Mmm. Velmi dobré ráno,“ zavrčela tiše.

Zmrazený hrůzou sledoval, jak pomalu mrká. Oči měla zamlžené, jako by byla stále napůl ztracená ve snech.

Stehnem pohnula proti jeho bolavému ptákovi a on zakousl zasyčení potěšení z tření.

A pak se její oči doširoka otevřely a odtáhla se.

„Do prdele! Omlouvám se,“ řekla a spěšně se vysunula na vlastní stranu postele.

Jared zachytil deku, aby se instinktivně zakryl, i když nebyl vysvlečený.

„Ne, to já se omlouvám,“ řekl. „Je mi to opravdu líto. Probudil jsem se teprve před vteřinou – snažil jsem se vyklouznout z postele – přísahám, že ne –“

„To je v pořádku,“ řekla, stále zrudlá a bez dechu, když se na něj rozpačitě podívala. „Já byla ta, kdo byl kolem tebe zabalený jako – jako přilnavý orangutan. Je mi to moc líto.“

Jared se překvapeně zasmál, když ho její slova přerušila. „Nejroztomilejší orangutan, jakého jsem kdy viděl. A nejpestřejší.“

„Nelíbí se ti ty vlasy?“ Vrhla na něj chmurný pohled, než si nejspíš vzpomněla, o čem právě diskutovali. „A prosím, přestaň se omlouvat. Já byla ta, kdo byl –“

„Miluji to,“ řekl spěšně, než mohla pokračovat. „Je to překrásné. Jsi nádherná. Vypadá to, že vypadáš tak – tak jasně a odlišně a – jsi jako pastelový východ slunce, něco nového, překvapivého a úžasně krásného.“

Potom se odmlčel, když si uvědomil, co právě řekl. „A prosím, přestaň se omlouvat,“ pokračoval po chvíli a pokusně se na ni usmál. „Předstírejme, že se to nestalo.“

Chiara na něj zírala a vypadala omámeně. Zvedla jednu ruku ke svým vlasům.

„Opravdu?“ řekla s úžasem. „Většině lidí se ne –“

„Nejsem většina lidí,“ řekl chraplavým hlasem.

Nemohl od ní odvrátit zrak. Dokonce i v pomuchlaném oblečení a rozcuchaných vlasech vypadala neodolatelně. Zvláště teď, když si jeho tělo pamatovalo pocit jejích měkkých křivek přitlačujících se k jeho tělu…

„Takže se začínám učit.“ Když si pustila vlasy, vypadala trochu roztřeseně. Stále ho také sledovala. Olízla si rty a vypadala nervózně. „A co když nechci předstírat, že se to nestalo?“

„Ty – nechceš?“

Nyní byl na řadě Jared, aby zněl šokovaně.

Myslel si, že úplně zničil všechny šance, které mohl mít.

Ale Chiara nevypadala, že by ho nenáviděla. Vypadala nervózně a váhavě – ale nemračila se na něj. Místo toho byl pohled v jejích očích stále měkký a teplý, i když trochu opatrný.