ETS - 32. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 32 – Danicka

„Dobré ráno.“ Andy říkal tahle dvě slova každičké ráno, poslední měsíc a nikdy to nezklamalo a způsobilo mi to husí kůži.

„Dobré ráno tobě.“ Usmála jsem se zpátky na něj, když mi naléval kávu do mého oblíbeného, žlutého hrnku, což byla další věc, co dělal každé ráno. Vlastně bylo víc nových rutin, do kterých jsme za poslední měsíc vklouzli, a nejen já a Andy, ale také já a děti.

Bez pochyby tou nevzrušující věcí, byly moje ranní procházky s Beccou, Loganem a Roxy. Jakmile se Roxy cítila líp a doktorka Sells svolila, že ji propustí, přivedla jsem ji domů do Andyho domu. Ukázalo se, že děti prosili Andyho o psa už roky, ale on stále odmítal, takže skutečnost, že jsem přivedla domů Roxy, rozhodně zvýšilo u nich můj kredit.

Roxyno připojení k rodině, nebyla jediná pravidelná věc, kterou jsme začali dělat. Za předpokladu, že jsme ani Andy, ani já, nemuseli pracovat dlouho, večeřeli jsme společně jako rodina každý večer, a pak společně ukládali děti do postelí. Becca a já jsme začaly každý večer číst knížky, a bylo to něco, na co jsem se začala těšit tak moc, že jsem se hodně poslední dobou zastavovala v knihkupectví a hledala něco nového, co jsem si myslela, že by se jí mohlo líbit. Když jsme dočetli, Andy a já jsme hlídali hodiny a čekali, až usnou, abychom mohli proklouznout do jeho pokoje a milovat se až pozdě do noci. I když jsme neměli sex, mohli jsme ležet v posteli s rukama i nohama propletenýma a povídali si celé hodiny. Moje obranné zdi byly naprosto srovnané se zemí, a on se za poslední měsíc, naučil všechno, co o mě mohl vědět. Nastavovala jsem si budík o půl hodiny dříve, než Loganův, takže jsem měla čas proklouznout zpátky dolů do mého pokoje. Mysleli jsme si, že jsme nenápadní a skrývali to před dětmi a Glorií, až do jednoho rána, kdy jsem na ni narazila v kuchyni. Byla vzhůru dřív a dělala skořicové rolky, jako překvapení pro děti.

Stála jsem zmrzlá ve dveřích, nervosně si kroutila ruce a snažila se vymyslet důvod, proč proklouzávám dolů ze schodů tak brzo ráno. Nechtěla jsem, aby věděla, že jsem na nějaké podivné procházce hanby. Stiskla rty k sobě a zavrtěla na mě hlavou. „Nejen, že máš na sobě oblíbené tričko pana Shawa“ – pohlédla na Andyho triko a zpátky na mě – „víš, že moje ložnice je přímo pod jeho, že jo?“ Otevřela jsem pusu, když na mě mrkla a otočila se pryč.

Trvalo mi celé dny, než jsem se jí znova podívala do očí.

„Dobré ráno, Glorie!“ řekla jsem vesele, když přišla do kuchyně, kde jsme já a Andy seděli.

Usmála se na nás oba. „Dobré ráno, vy bláznivé děti. Co je dneska na programu?“

„Já vlastně odjíždím dřív. Mám schůzku s potenciálním klientem v sedm.“ Natáhla jsem krk, abych se podívala na hodiny na troubě. „Musím už jít.“

„Počkej.“ Andy se otočil tváří ke mně. „Ty jedeš dřív?“

Přikývla jsem a přešla k němu a zahihňala se, když jsem se dostala blíž. „Máš na rtu nějaký sýr, pomůžu ti s tím.“ Zvedla jsem se na špičky a svůdně olízla a políbila jeho horní ret.

Zvuk předstíraného zvracení, se ozval od Glorie u kuchyňského stolu a my se oba zasmáli.

„Och, Glorie! Víš, že nás miluješ.“ Přešla jsem k ní a objala ji kolem ramen, a jemně sevřela. Andy a děti nebyli jediní, se kterými jsem se sblížila od té doby, co jsem se nastěhovala do Andyho domu. Byly jsme k sobě přátelské už předtím, ale od toho incidentu v chodbě, jsme se já a Glorie, k sobě připoutaly dost rychle. Andy ji zbožňoval a já respektovala tu velmi důležitou roli, kterou hrála v životech dětí. Také jsme za Andyho zády, žertovaly o tom, že technicky je to šéf nás obou, a ona ráda dodávala, že díky Bohu, s ním spí jen jedna z nás. Gloriin suchý humor mě udržoval v pozoru a já ji za to milovala.

Běhala jsem po pokoji a snažila se najít oblečení pro dnešní den, když se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

„Uh. Nemám čas na povídání,“ zamumlala jsem si pod vousy. „Dále!“

Dveře se pootevřely a Andyho hlava nakoukla dovnitř. „Ahoj, právě jdu skočit do sprchy. Jsi si jistá, že na mě nemůžeš počkat?“ Jezdili jsme do práce a z práce společně, poslední tři týdny, nebo tak, a museli jsme zastavit kvůli sexu jen dvakrát. Sláva nám.

„Strašně bych ráda, ale opravdu nemůžu. Dneska ne. Sotva už to stihnu na tu schůzku takhle.“ Mávla jsem na něj, aby zavřel dveře, když jsem si stáhla kalhoty.

„Ooch, chceš mít sex? To zní dobře,“ žertoval a šel ke mně přes místnost.

„Vypadni odtud!“ plácla jsem ho hravě do hrudi, když mě jemně hodil na postel. „Andy, nemám na tohle čas. Budu…“ zamlžily se mi oči, když mě líbal na krku a ponořil prsty do mých kalhotek. Naklonila jsem hlavu k němu a zhluboka se roztřeseně nadechla, když kroužil prsty a mučil mě. Po deseti vteřinách, nebo tak, se najednou odtáhl pryč a postavil se.

Prudce jsem otevřela oči. „Počkej. Co?“ Opřela jsem se o lokty a koukla na něj.

„Přijdeš pozdě. Jen jsem ti chtěl ukázat, na co můžeš těšit později dnes večer, kromě toho, že to bude můj jazyk, místo prstů.“ Mrknul na mě a rychle opustil místnost, když jsem ztuhle seděla na posteli a snažila se zformovat souvislou myšlenku.

Myšlenka na to, zavolat ho zpátky a mít sex hned, mi projela myslí – dvakrát – ale opravdu jsem už šla pozdě. Popadla jsem první černé kalhoty, které jsem našla a hodila je na sebe, spolu se světle žlutou, propínací halenkou. Vklouzla jsem nohama do svých oblíbených, páskových bot na podpatku, které jsem měla u dveří ložnice a udělala si v duchu poznámku, že se mám o obědové pauze, odměnit pedikúrou.

„Ok, jsem na cestě,“ řekla jsem do kuchyně plné lidí.

Mých lidí.

„Už? Ani jsem tě dneska neviděla.“ Becca našpulila pusu, když jsem si hodila kabelku přes rameno.

Přešla jsem k ní a skrčila se před ní. „Já vím, srdíčko, ale musím dneska do práce brzo. Ale… co kdybych vyklouzla dneska z práce dřív, stavila se v knihkupectví a vzala tu novou knížku Judy Moody, kterou jsme viděly?“

Oči se jí rozsvítily a nadšeně přikývla, když mi hodila ruce kolem krku. Pevně jsem ji sevřela a zavřela oči, se šťastným povzdechem. Kdo by řekl, že se můžete tak zbláznit do dítěte, které ani není vaše?

Když mě konečně pustila, postavila jsem se a sehnula se, abych ji políbila na hlavu. Protáhla jsem se kolem stolu a políbila na hlavu i Logana. „Hodně štěstí dneska při testu z hláskování.“

„Díky.“ Usmál se na mě.

Logan ke mně nepřilnul tak silně, jako Becca, ale rozhodně jsme měli přátelský vztah.

Znovu, jsem si hodila kabelku na rameno a mávla na rozloučenou Glorii. Věnovala jsem Andymu napjatý úsměv, když jsem šla kolem něj. „Uh… vyprovodím tě,“ vykoktal a ohlédl se na děti, když mě následoval ke dveřím.

Vyšli jsme ven a já byla překvapená, štiplavě chladným, ranním vzduchem. Byla půlka září a už to bylo cítit podzimem. Listy se ještě nezačaly barvit, ale už jste mohli cítit ve vzduchu změnu. Brzy bude všechno červené a oranžové, budou se každý týden dělat ohně a s´mores s znovu stanou mým provinilým potěšením.

„Je venku chladno,“ řekl Andy, jako by mi četl myšlenky.

„Já vím, měla jsem si vzít svetr.“ Krátce jsem pomyslela na to, že se pro něj vrátím, ale nebyl čas. Spěchala jsem ke svému autu, otevřela dveře a hodila kabelku na sedadlo spolujezdce.

„Přivezu ti ho, až přijedu,“ nabídl mi. Jemně mě vzal za ramena a otočil mě tváří k sobě. Jeho blond vlasy byly delší než normálně a vypadaly extra roztomile, celé rozcuchané z postele. Světlé strniště mu pokrývalo tvář způsobem, jakým jsem to měla ráda a nic se nemohlo měřit s jeho outfitem.

„Už jsem ti řekla, jak moc tohle miluju?“ zahákla jsem prst za pásek jeho pyžama Supermana, a přitáhla ho blíž. „Dělá to se mnou věci, Andy. Velmi, velmi dobré věci.“

„Vážně?“ Přejel si jazykem podél spodního rtu, když se na mě koukal, a jeho pohled byl čím dál víc intenzivní. „Logan mi to dal minulý rok k vánocům, ale teď, když vím, jak moc se ti líbí, koupím si dalších deset.“

Zasmála jsem se, když sklonil hlavu a líbal mě na krk. Jeho ruce sklouzly z ramen k mému pasu a pevně mě sevřel, když jsem lehce zasténala a zavřela oči. Jeho teplý dech vyslal záchvěvy až k palcům u nohou a zpátky.

Po minutě jsem ho hravě odstrčila pryč. „Měl by ses radši vrátit.“ Pohled mi spadl dolů k jeho kalhotám od pyžama, kde nyní byla lákavě vypadající boule. „Nebo budeš mít hodně co vysvětlovat.“

Podíval se sám na sebe a zpátky na mě, se zvednutým obočím. „Och, prosím tě, Logan má tohle už roky.“

Otevřela jsem pusu. „Cože?“

„Jop, jeho malé tvrdnutí začalo, když mu byly asi čtyři… a od té doby se jich drží jak o život.“ Jeho hlasitý smích se odrazil od vrat garáže a rozlehl se slepou uličkou.

„A s tím, mířím do práce.“ Zahihňala jsem se a dala mu rychlý polibek, než jsem nasedla do auta. „Uvidíme se za chvilku.“

Mrknul na mě, ohlédl se a mávnul na Gavina, který parkoval na ulici, a pak stál na verandě, dokud jsem nevyjela z příjezdové cesty.

*****

Parkovací garáže byly tiché a stále dost temné, ve tři čtvrtě na sedm ráno, ale byla jsem mile překvapená, když jsem viděla auto Ellie, zaparkované už na jejím místě. Když jsem zaparkovala, naklonila jsem se dopředu, abych viděla, jestli je opravdu ještě ve svém autě, ale bylo prázdné. Natáhla jsem se pro kabelku a zamračila se, když jsem si všimla složeného papíru v držáku na kelímek, o které jsem si nepamatovala, že bych ho tam dala.

Hm… to je divné.

Pomalu jsem ho otevřela.

Každý den, zjišťuji, že se chci natáhnout a přitáhnout tě pod svá křídla, ale vím, že bys utekla.

Jen chci, abys věděla, že s tím bojuji… tvrdě. Doufám, že jednoho dne přijdeš a vlezeš tam sama.

Moje srdce se pozvedlo, když jsem koukala na Andyho rukopis. Neměla jsem tušení, jak dlouho tam ta zpráva byla, nebo co ho přimělo ji napsat, ale byla jsem rozhodně šťastná, že to udělal. Nikdy v minulosti jsem nechtěla, aby o mě bylo pečováno, ale s ním… líbilo se mi to. Dokonce, jsem potom toužila. Chtěla jsem být pod jeho křídly, nacpaná pěkně blízko. To byl můj domov.

Popadla jsem telefon a poslala mu rychlou zprávu.

Právě jsem našla tvou zprávu. Líbí se mi být pod tvými křídly. Do toho, přitáhni mě.

Aniž bych čekala na jeho odpověď, usmála jsem se pro sebe a pustila telefon zpátky do kabelky, když jsem posbírala zbytek věcí. Otevřela jsem dveře, právě když Gavin zajel za mě a sroloval okénko.

„Chcete, abych tady dneska čekal, když není pan Shaw s vámi?“

„Ne, jsem v pohodě,“ zavolala jsem, když jsem zabouchla dveře od auta. „Jeďte.“

„Dobře. Budu zpátky před koncem dne.“ Mávnul a odjel.

Spěchala jsem do dveří haly a modlila se, abych až se dostanu nahoru, měla pár minut navíc, abych se připravila a udělala nějaké poznámky, před svou schůzkou.

„Dobré ráno, slečno Douglass.“ Jerry, hlídač, zvednul čepici, když mě viděl.

„Ránko, Jerry,“ řekla jsem vesele. „Jak se dneska máte?“

„Och, mám se dobře,“ řekl jako obvykle, s velkým úsměvem na tváři. „Moje koleno mě obtěžuje poslední dobou. Myslím, že přijde změna v počasí.“

„Jop. Další Minnesotská zima tu bude dřív, než si myslíme.“ Povzdechla jsem si a mrkla na něj, když jsem se otočila a zamířila k výtahu. „Hezký den, Jerry!“

„Vy taky, slečno Douglass.“

Jak výtah pomalu stoupal, moje myšlenky zabloudily k Andymu, jako teď často. Ta zpráva, kterou mi nechal, byla bezpečně strčená v mé kapse, a způsobovala mi hřejivý pocit.

Niky jsem neměla hřejivý pocit.

Nesnášela jsem hřejivý pocit.

Hřejivý pocit znamenal, že jsem prohrávala bitvu, o které jsem přísahala, že nikdy neprohraju. V mém osobním životě, stejně jako v mém byznysu, jsem se nikdy nenechala dohnat. Nikdy jsem neztrácela nervy. Kontrola byla mou drogou, a já byla závislá. Ale moje spojení s Andym, bylo silnější, než moje závislost, a já byla proti tomu bezbranná. Mávala jsem bílou vlajkou. Hřejivý pocit oficiálně vyhrál a já s tím byla naprosto v pohodě, úplně poprvé v životě.

Dveře výtahu se tiše otevřely a já vystoupila ven. „Ahoj, Ellie!“ pozdravila jsem ji.

Ellie se celé tělo napnulo překvapením a střelila pohledem ke mně. „Och můj Bože, Dani! Vyděsila jsi mě k smrti.“

 Zahihňala jsem se a zavrtěla hlavou. „Přísahám, že jsi nejlekavější na celém světě, El.“

Opřela se v židli a zkřížila si ruce na hrudi, a nahlas vydechla. „Já vím.“

„Co tady vůbec děláš tak brzo?“

„Včera večer jsem se dívala na rozvrh a viděla, že máš brzo schůzku, tak jsem si řekla, že přijdu, připravím to, udělám kafe a všechny ty věci.“

„Jsi nejlepší.“

„To vím taky.“ Věnovala mi široký úsměv a vrátila svou pozornost k obrazovce svého počítače.

V kabelce mi zapípal telefon, signalizující novou příchozí zprávu. Skousla jsem si ret, abych skryla úsměv, než jsem se podívala na displej. K mému překvapení, to nebyla zpráva o Andyho, jak jsem si myslela; bylo to od neznámého čísla.

Danicko, tady Jerry zezdola. Někdo vám zase ničí auto. Dostaňte se rychle dolů.

„Do prdele. Uh… uh… musím jít.“ Pustila jsem věci na podlahu vedle stolu Ellie a zmáčkla tlačítko výtahu aspoň desetkrát, tiše doufajíc, že by mohl přijet rychleji, čím víckrát ho stisknu.

Ellie se rychle postavila. „Co se děje?“

„To byl Jerry zezdola. On je znovu u mého auta.“ Dveře výtahu se otevřely a já vběhla dovnitř, a zoufale mačkala tlačítko přízemí, znovu a znovu. „Zavolej Andymu!“

„Vydrž! Neměly bychom zavolat policii? Nebo aspoň počkat až sem dorazí Andy?“ prohlásila Ellie.

„Není čas!“ zavolala jsem zpátky, když se dveře výtahu zavřely.

Žaludek se mi přetočil, jako bych měla zvracet a noha mi nervosně podupávala na koberec na podlaze výtahu, jak jsem sledovala klesající čísla.

Prosím, řekni mi, že Jerry už zavolal policii.

Prosím, kéž už by byl Andy tam dole a chytil toho hajzla.

Prosím, prosím, prosím, ať už je po všem.

Konečně, potom co vypadalo jako hodina, se dveře otevřely a já proběhla tichou halou, a vůbec jsem nebyla překvapená, že Jerryho místo u stolu bylo prázdné. Proběhla jsem dveřmi, ven do parkovací garáže, a zamířila přímo ke svému autu. Byla jsem tak soustředěná, že jsem vůbec neviděla muže, stojícího tiše na druhé straně betonového sloupu, ale ucítila jsem pálení jeho rány, když mě praštil přímo o pravé strany mé čelisti. Celé moje tělo odlétlo opačným směrem, a přistálo na zemi se silným ducnutím. Krev mi naplnila ústa, když jsem se snažila vyškrábat na nohy, ale všechno se točilo a já mohla sotva zvednout hlavu ze země. Otočila jsem se a snažila se rozpoznat tvář postavy, oblečené v černém, ale všechno bylo příliš rozmlžené. Párkrát jsem zamrkala a byla schopná se soustředit, právě ve chvíli, kdy jsem viděla sloup jeho nohy, blížit se ke mně. Zakryla jsem si tvář rukama a zkusila se otočit pryč, a bolestí zakřičela, když se jeho noha tvrdě setkala s mou levou rukou a způsobila hlasité křupnutí.

Ruka mi ochabla a bolest mi vystřelila čelistí, jako blesk, když jsem se zkroutila do klubíčka a křičela, a přála si, aby mě někdo – kdokoliv – slyšel a přišel mi pomoct. Můj křik přestal okamžitě, jak jeho noha narazila do mého břicha a já najednou lapala po dechu.

„Měla jsi skončit!“ zavrčel, když mě kopnul znova, ještě tvrději, než poprvé.

Každý nerv v těle bolel jako peklo a já se cítila, jako bych se topila, aniž bych byla blízko kapky vody. Pohnula jsem lehce rukama, pevně odhodlaná se na něj podívat, ale jakmile jsem to udělala, jeho pěst narazila tvrdě do mého oka – a všechno zčernalo.