ETS - 29. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 29 – Andy

Dani strávila většinu pátečního večera sama v ložnici, takže jsem neměl ponětí, jaké má plány na víkend, ale byl to poslední víkend letních prázdnin pro Logana a Beccu, a oni se chtěli bavit.

„Dobře, co teda budeme dělat?“ zívnul jsem a vznášel se nad hrnkem kávy u kuchyňského stolu.

„Pamatuješ, tati? Chci jít na snídani, pak do skákacího centra, pak na oběd, pak do parku,“ řekla Becca šťastně. „A moje bříško kručí, tak musíme jít brzo.“

„Kručí ti v něm, jo?“

„Jo.“ Ztišila hlas a napodobovala příšeru. „Říká ´já chci lívance!´“

„Oooch, lívance znějí dobře!“

Becca a já jsme oba vzhlédli, příjemně překvapení, že jsme viděli Dani jít k nám, s úsměvem na tváři… a v růžovém županu.

„Dani!“ vyskočila Becca ze židle, běžela a prakticky ji porazila svým objetím.

Dani se tiše zahihňala. „Dobré ráno. Slyšela jsem slovo ´lívanec´a můj špionský smysl se probudil.“

„Jdeme ven na snídani. Chceš jí taky?“ zeptala se Becca nadšeně.

Dani se podívala na mě. „Uh… mám čas na sprchu?“

Přikývnul jsem. „Ani já se nesprchoval, a Logan ještě ani nevstal. Máme nějaký čas.“

Becca se otočila a zamračila se na mě. „Ne moc času, ale. Že jo, tati? Umírám hlady, pamatuješ?“

„Tak ty umíráš hlady, jo?“ natáhl jsem se a zvedl ji do vzduchu a lechtal ji v podpaží, když se divoce kroutila.

„Dost! Dost!“ ječela Becca mezi hihňáním. „Dani říkala, že má taky hlad. Chytni jí!“

Moje oči přelétly k Dani asi půl vteřiny předtím, než jí došlo, co Becca řekla. „Počkej? Cože? Ne.“ Zvedla ruce dopředu v obraně, když jsem postavil Beccu na zem a hravě vyrazil k ní. „Ne. Vážně. Dost. Ani nejsem lech…“

Nenechal jsem ji ani dokončit větu, než jsem zabodnul své prsty do boků jejího županu a začal ji divoce lechtat. Hodila hlavou dozadu, nahlas se smála, zatímco se kroutila a vrtěla, v zoufalé snaze se ode mě osvobodit. „Nejsi ani co?“ dělal jsem si legraci a pokračoval v útoku na její žebra. „Nejsi ani lechtivá? Rozhodně vypadáš lechtivá.“

Becca si zakryla pusu rukama a smála se skoro tak tvrdě, jako Dani.

„Ty!“ zavolala Dani hravě a ukázala na Beccu. „To je všechno tvoje chyba. Pojď sem!“ mávla rukama k Becce, která vyjekla a rozběhla se pryč, k obýváku.

Přestal jsem Dani lechtat, ale nepustil jsem ji. Místo toho, jsem ji objal pažemi kolem pasu a držel ji jako o život. „Chceš, abych tě pustil?“ řekl jsem a naklonil se tak blízko k její tváři, že jsem se prakticky ponořil do jejího krku.

Otočila hlavu lehce ke mně a tiše promluvila. „Nejsem si jistá.“

Projel mnou adrenalin, když jsem překvapeně zvedl hlavu. „Počkej. Nejsi si jistá čím?“

„Jestli chci, abys mě pustil.“

„Vážně?! Říkal jsem si, že řekneš ano.“

„Chceš, abych řekla ano?“

„Ne!“

Způsob, jakým jsme tam stáli, mě dostal do problémů. Na jednu stranu, jsem ji nechtěl pustit, nikdy, ale na druhou stranu, jestli bude stále mluvit tímhle nízkým, sexy hlasem, bude vědět, jak přesně moc se mi líbí, až ji píchnu do boku.

„Tati, mám hlad!“ zakňourala Becca dramaticky, když přidupala do kuchyně.

„Vypadá to, že bys mě měl radši pustit, co?“ Dani nechala spadnout hlavu na mou hruď.

Opřel jsem si bradu o její hlavu. „Ne, dokud nebudeš souhlasit, že strávíš den s námi.“

„Prosím, Dani?“ prosila Becca a sepnula si ruce pod bradou. „Prosím, prosím, prosím.“

„Jedině, pokud slíbíš, že si u snídaně sedneš vedle mě?“ řekla Dani Becce. Becca reagovala tak, jak jsem si představoval, že by mohla, kdyby jí Dani řekla, že jí koupila zářivě růžového jednorožce, který by za ní chodil a nechával za sebou Skittles a třpytky, kamkoliv by šla. Vykulila oči tak, jak jsem je ještě vykulené neviděl, a otevřela pusu. „Chceš, abych vedle tebe seděla já?“

„Samozřejmě! Jsi moje kámoška,“ řekla Dani vřele a vysloužila si tak další velké objetí. Pustil jsem ji, právě když Becca kolem Dani hodila paže a došel jsem ke stolu, abych vzal hrnek od kafe. Dal jsem si poslední lok a dal ho do dřezu.

„Dobře, jdeme se všichni připravit a setkáme se u dveří za třicet minut?“

„To zní dobře,“ odpověděla Dani se sexy úsměvem a sevřela mi ruku, když prošla kolem.

„Kdo prohraje, platí snídani,“ zavolal jsem a neochotně pustil její prsty.

Prudce se otočila a koukala na mě s vykulenýma očima. „Ujednáno!“ Na rtech jí pohrával ďábelský úsměv, než se otočila a vyběhla chodbou, ke svému pokoji.

Udělal jsem si v duchu poznámku, promluvit si s ní o její náhlé změně později, chytnul jsem Beccu, přehodil si ji přes rameno a vyběhl po schodech nahoru, odmítajíc prohrát výzvu.

V rekordním čase jsem se osprchoval, vykašlal se na holení, něco, co jsem udělal málokdy. Potom, co jsem na sebe hodil khaki kraťasy a mé oblíbené tričko Dave Matthews Band, z mých vysokoškolských let, běžel jsem do Loganova pokoje.

„Logane! Vstávat! Musíme vyhrát!“ Stáhnul jsem z něj peřinu a zaklepal s ním, než jsem doběhl k jeho skříni. Popadl jsem první tričko a kraťasy, které jsem našel a pustil mu je na obličej, když jsem běžel z místnosti. „Hoď to na sebe, rychle!“

Musel jsem se chytit rámu dveří, abych neproběhl čistě okolo dveří do pokoje Beccy.

„Becco? Kde jsi, zlato?“ očima jsem rychle skenoval pokoj.

„Jsem tady, tati.“

Natáhl jsem krk za zvukem jeho hlasu, a viděl jsem pár jejích divokých, blond lokýnek, vykukujících z podlahy na konci její postele.

„Co tam děláš, zlato? Musíme jít.“

„Nemůžu,“ řekla smutně a zavrtěla hlavou.

„Cože? Proč?“ přišel jsem k ní a posadil se vedle. Seděla se zkříženýma nohama a dívala se na kolébku s její panenkou.

„Protože moje miminko je smutné. Má taky hlad a já ji tady nemůžu nechat, když má hlad.“ Otočila hlavu ke mně a dívala se na mě těma nejsmutnějšíma, modrýma očima, jaké jsem kdy viděl.

Královna dramatu.

„Dobře, co kdybychom ji vzali sebou do restaurace?“ poplácal jsem ji po rameni a vyskočil a spěchal k její skříni, a přemýšlel, jak jsem se postaral o problém.

„Tati, ona je tak hladová, že se nemůže ani pohnout. Musí se najíst hned teď,“ řekla nevěřícně, jako by mě trochu hubovala. Když jsem vzal z ramínka její oblíbené růžové letní šaty a položil je na postel, zvedla dětskou lahvičku a začala krmit panenku.

„Becco, zlato. Prosím.“

Naprosto mě ignorujíc, šťastně krmila své miminko.

„Ty nechceš jít na snídani s Dani?“ řekl jsem v naději, že jemné připomenutí, by mohlo pomoct zvednout její zájem a pohnout zadečkem.

„Chci, až se moje miminko nají.“

Byl čas na změnu. „Dobře, co tohle. Já nakrmím tvé miminko a ty se zatím oblékneš. Tak můžeme stále porazit Dani u dveří.“ Naštěstí, moje dcera zdědila mé soutěživé geny.

„Jo!“ zasyčela nadšeně a hodila mi svou panenku a lahvičku do náruče. Stáhla si pyžamo a hodila na sebe šaty tak rychle, jak jsem žádnou ženu nikdy neviděl se převléknout… nikdy.

„Taky si superrychle učeš vlasy,“ dodal jsem.

Potom, co vzala hřeben ze skříňky, otočila se, aby zkontrolovala můj pokrok s její panenkou. „Uh… tati?“ řekla a ukázala na můj klín. Podíval jsem se dolů a zjistil, že držím lahvičku vzhůru nohama.

„Ups, promiň.“ Rychle jsem ji přetočil. „Připravená jít?“

„Jo!“ zapumpovala nadšeně rukou nahoru a dolů. „Vezmi ji; já si vezmu kabelku.“

Ta slova opustila její ústa a já se zarazil, zírajíc dolů na broskvově-zbarvenou panenku v mé náruči. Na krátkou chvíli jsem pomyslel na to, že se s ní budu dohadovat, ale usoudil jsem, že radši vyhraju závod ke vchodovým dveřím, než se hádat s mou šestiletou.

„Dobře, mířím dolů. Pospěš si!“ zavolal jsem, když jsem běžel chodbou, s rychlou zastávkou u Loganových dveří. Seděl na své posteli, stále napůl ospalý a zavazoval si boty.

„Připravený, kámo?“

„Uhm,“ zamumlal a mračil se, když se na mě podíval.

S vědomím, že poukazuje na panenku v mých rukou, jsem prostě zavrtěl hlavou. „Neptej se.“

Všichni jsme seběhli po schodech a radoval jsem se, v pokušení hodit Beccy panenku na zem, když jsem viděl, že tam Dani ještě nebyla.

„Dokázali jsme to. Vyhráli jsme!“ plácnul jsem si s oběma. „Tady, uděláme selfie. Pošlu jí to.“ Logan a Becca přitiskli své tváře k mé a já podržel před námi telefon.

„Počkej!“ vykřikla Becca, těsně předtím, než jsem zmáčknul tlačítko. Natáhla se a vzala ode mě panenku, aby ji zvedla k nám, aby byla také na fotce.

Nahlas jsem se zasmál. „Dobře, všichni úsměv.“

Udělal jsem fotku nás třech a poslal ji s textem…

HA! Jaký je to pocit prohrát?

Vteřinu jsem čekal, díval se tam a zpátky z telefonu ke kuchyni, napůl čekal, že vyjde zpoza rohu s roztomilým zamračením na tváři. Místo toho, mi pípnul telefon. Podíval jsem se dolů na příchozí zprávu od Dani, také s fotkou, jak sedí na lavičce, která vypadala podivně povědomá.

D: Já nevím, to mi řekni ty. Otevři vchodové dveře!

„Cože?“ prohlásil jsem nahlas, zírajíc na fotku. Logan viděl také obrázek a než jsem měl šanci já, otočil se a otevřel vchodové dveře.

Oči se mu rozsvítily. „Tati, ona je venku!“

Becca proběhla dveřmi s panenkou nacpanou pod paží, a skákala nahoru a dolů. Zcela jasně musím naučit to dítě, že se slaví, jen když vyhraješ, ne když prohraješ. Následoval jsem ji ven na verandu, vrtíc hlavou.

„Co vám tak dlouho trvalo, lidi? Jsem tady už tak patnáct minut,“ vychutnávala si nás škodolibě, s velkým úsměvem, když na mě mrkla.

Zvedl jsem ruce nahoru, přiznávajíc porážku. „Šance byly proti mně. Musel jsem vypravit sebe a dvě děti.“

Naklonila hlavu na stranu a skepticky na mě protočila oči.

„A.“ hádal jsem se dál. „Musel jsem nakrmit Becce panenku, protože očividně umírala hlady, takže bych měl dostat body za to všechno.“

„Když mluvíme o umírání hlady.“ Postavila se a hodila si kabelku přes rameno. Měla na sobě džínové šortky a žhavě růžové tričko, a černé baleríny. Nikdy mě nepřestalo udivovat, jak sexy byla, ať už byla celá upravená, s vlasy a make-upem a v pracovním oblečení, nebo s vlasy jen v ohonu, obyčejná, sotva nalíčená. A neustále jsem měnil názor na to, co se mi líbí víc. „Kdo další má hlad?“

Hlad na co?

„Já!“ zavolali Becca a Logan naráz, a zvedli ruce do vzduchu.

„Dobře, jdeme.“ Rychle jsem se otočil a ujistil se, že jsou zamčené dveře, a už jsme byli pryč.

*****

Spolykali jsme snídani v rekordním čase, a sotva vůbec promluvili, jak jsme byli zaneprázdněni cpaním si tváří. Samozřejmě, Becca byla nalepená u Dani, ale naštěstí, Dani nevypadala, že by jí to vadilo. Ty dvě se rychle staly dvěma hrášky v lusku.

Po snídani jsme sebou plácli na lavičku před restaurací a snažili se vymyslet, co dál dělat.

„Skákací centrum. Prosíííííím,“ prosila Becca.

Dani si sundala brýle z vršku hlavy a dala si je na nos, když se otočila ke mně. „Co je skákací centrum?“

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl nosem, aby mě Becca neslyšela. „Je to jedno z těch skákacích míst, kde ale mají také v jedné místnosti extrémní trampolíny.“

„Zábava!“ prohlásila Dani.

„Vážně?“ zíral jsem na ni nevěřícně.

„Vidíš, tati! Dani chce jít,“ dodala Becca.

„Opravdu nechceš, že ne?“ zamumlal jsem tiše k Dani.

„Jistě. Proč ne? Ty páprdo.“

Trhnul jsem hlavou dozadu. „Nazvala jsi mě právě páprdou? Co jsi, pětadevadesátiletá?“

Zvedla na mě jedno obočí, když si přejela jazykem mezi zuby a horním rtem. „Říkej mi, jak chceš, já nejsem ta, kdo nechce pár hodin skákat.“

„Tak to je?“ zeptal jsem se hravě. „Vsadím se, že vydržím dýl, než ty.“

„Ale páni!“ Hodila hlavou dozadu a nahlas se zasmála. „A jsi v tom. Co je v sázce? Chci říct, už jsi mi musel koupit snídani, takže ti opravdu nechci sebrat dneska další peníze.“

Čím odvážnější byla, tím víc jsem ji chtěl. „Dnes večer, až dám ty dva tvrdohlavce do postele, podíváme se na film. Ten, kdo bez přestání vydrží skákat déle, vybere film.“

„Uhm.“ Naklonila hlavu na stranu a stiskla pevně rty k sobě, přemýšlejíc o mé nabídce. „To se mi líbí. A doufám, že máš rád filmy jako Jih proti Severu, Ocelové magnolie a Osudové pláže.“

„Náhodou, to jsou mé oblíbené,“ zavtipkoval jsem. „Ale když vyhraju, strávíš večer s Jasonem Stathamem a Arnoldem Schwarzenegerem.“

„Myslím, že vás porazím oba,“ žertoval Logan s ďábelským úsměvem.

„Och, páni, je to tu.“ Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou.

Zatímco oni všichni šli do auta, já to vzal oklikou a dal vědět Gavinovi a jeho parťákovi pro dnešní den, Samuelovi, jaké máme plány.

*****

Dostali jsme se do skákacího centra, a naštěstí pro nás, bylo to místo skoro prázdné. Všichni ostatní byli venku a užívali si jeden z posledních krásných dní léta, což by bylo taky chytré, ale měli jsme stanovenou sázku, takže žádné couvání nepřicházelo v úvahu.

Nikdo z nás neměl ponožky, takže jsme prostě jen shodili sandály do jedné společné skříňky.

Než jsem měl vůbec šanci jim říct, aby byli opatrní, Becca a Logan už byli pryč, a skákali po místnosti, jako klokani.

„Takže.“ Dani přišla, s rukama zkříženýma na hrudi. „Máme nějaká pravidla, nebo prostě jdeme?“

„Prostě jdeme… pokud tedy, samozřejmě, to nechceš vzdát?“ vyzval jsem ji a zahýbal obočím nahoru a dolů.

„Ani náhodou, kamaráde,“ zamračila se. S ďábelským mrknutím oka, ke mně natáhla ruku, abychom si potřásli. „Ať vyhraje ten lepší, co vydrží skákat déle.“

První půlhodina byla snadná. Logan přišel skákat se mnou. Hráli jsme něco jako panáka, se všemi možnými detaily, což pomohlo zabít čas, aspoň na chvíli. Dokonce i během naší hry, jsem pokukoval po Dani, která skákala okolo s Beccou. Nejen, že nevypadala, že by sotva popadala dech, jako já, vypadala, že bude schopná pokračovat ještě hodně dlouho. Tehdy jsem si uvědomil, že jsem si možná ukousnul větší sousto, než jsem mohl spolknout.

„Jak si vedeš?“ Přiskákala Dani s úsměvem na tváři a zcela jasně se škodolibostí.

„Jsem v pohodě,“ odpověděl jsem a zoufale se snažil mít pod kontrolou dech.

Zahihňala se. „Jo? Nevypadáš v pohodě.“

„Jak často trénuješ?“ zeptal jsem se nonšalantně, jak to jen bylo možné.

Znovu se zasmála, protože jasně pochopila, co jsem se snažil potlačit. „Poslední dobou moc ne, kvůli tomu šílenství, ale obvykle chodím na rotoped pětkrát týdně.“

Jakmile to řekla, přestal jsem okamžitě na místě skákat. Nebylo možné, abych ji porazil.

„Cože? Počkej. Co to děláš? Vzdáváš to?“

Nejen, že jsem to vzdal, padnul jsem na záda s roztaženýma rukama na trampolínu, zatímco se moje hruď stahovala a zvedala pro vzduch.

„Vzdáváš to? Já vyhrála! Já vyhrála!“ slavila, když pokračovala ve skákání a pumpovala pažemi nahoru a dolů.

Ležel jsem na trampolíně, sledoval její oslavu koutkem oka, a přemýšlel o tom, že jsem technicky prohrál, ale strávil jsem poslední hodinu tím, že jsem ji sledoval skákat na trampolíně, takže ve skutečnosti… já byl ten vítěz.