ETS - 26. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 26 – Danicka

Dostali jsme se do Andyho domu a já nevěděla, co očekávat. Myslela jsem na všechno možné.

Budou děti v pohodě s tím, že tady budu? Budeme s Andym vycházet? Jak dlouho tady zůstanu?

A to nejdůležitější…

Bude mě ten psychopat následovat k Andymu?

Zajeli jsme do garáže a on za námi zavřel vrata.

„Připravená?“ zeptal se a podíval se na mě, když si rozepínal pás.

Pokrčila jsem rameny a sklopila pohled do klína. „Asi.“

„Co se děje?“

„Jsem nervosní. Mám toho v hlavě hodně.“ Zvedla jsem hlavu a dívala se přímo před sebe, na polici před autem, kde byly tři basketbalové míče, dva kufry a úložný box, nadepsaný „vánoční dekorace.“ Jeho garáž vypadala tak… normálně. „Jsem trochu vyčerpaná, zjevně. A zůstávat na divném místě, mi vůbec nervy neuklidňuje, bohužel.“

„Tohle není divné místo, je to domov… prozatím. Pojď dovnitř a zabydlíme tě, pak máme schůzku.“

Otočila jsem se k němu a nakrčila obočí. „Schůzku?“

„Jo.“ Přikývl. „Gavin Mercer přivede večer pár chlapů ze svého týmu, a projdeme pár věcí. Ale nemusíš tam být, když nechceš. Zvládnu to sám.“

Povzdechla jsem si a nechala hlavu spadnout na opěrku hlavy.  „Už zvládáš všechno. Ráda bych tam byla.“

Také nechal hlavu spadnout a odrážel můj výraz. „Opravdu jsem toho moc nevyřešil, Dani. Jen se snažím tě podporovat jakýmkoliv způsobem, jakým můžu. Opravdu se cítím bezmocný v téhle celé situaci, a zkurveně to nesnáším.“

Zvedla jsem hlavu a donutila se k úsměvu. „Je to tak, jak to je, že?“

Andymu se roztáhly nozdry, jak se nadechnul, jasně frustrovaný tím, jak jsem to odbyla, ale měla jsem toho za celý den dost. Chtěla jsem něco sníst a spát. Spát několik dní. Spát, dokud detektiv Larson nezavolá a neřekne, že zavřel Colea a já budu moct jít znovu domů.

Došli jsme dozadu, on vzal můj kufr a já ho následovala do domu.

„Překvapení!“

Hlava mi vylétla nahoru, a srdce mi začalo bušit, při tom náhlém, hlasitém výbuchu. Naklonila jsem se doleva přes Andyho, abych viděla, co se děje. Becca, Logan a žena, o které jsem předpokládala, že je Gloria, seděli kolem ostrůvku, tvářemi k nám a s velkými úsměvy na nich. Před nimi byla hostina z dušeného masa, malých červených brambůrek a zelených fazolek s mandlovými plátky. Když jsme došli dál do místnosti, vůně se mi vetřela do nosu a přiměla můj žaludek zakručet. Jestli teplo a útulnost voněly, bylo by to dušené maso.

„Čau gangu!“ zavolal Andy, když postavil můj kufr na podlahu v koutě kuchyně.

„Ahoj,“ řekla jsem tak sebevědomě, jak jsem mohla a mávla na ně.

„S dětmi ses už setkala, ale Dani, tohle je Gloria. Glorie, tohle je Dani,“ představil nás Andy s velkým úsměvem.

„Ahoj, ráda tě poznávám.“ Zvedla jsem ruku a šla k ní, překvapená, když prošla kolem mé ruky a objala mě místo toho.

„Ach, chudáčku. Čím si musíš procházet, tím by si neměl procházet nikdo. Jsem ráda, že jsi teď v bezpečí.“ Až do téhle chvíle, jsem netušila, že někteří lidé mohou objímat lépe, než jiní. Sevřela mě tak pevně a bylo to tak uklidňující, že jsem myslela, že bych mohla začít znovu brečet, přímo tady a teď. Místo toho, jsem sevřela oči tak pevně, aby tam nebylo místo na vytvoření slz, ani kdyby chtěly.

„Moc děkuji, Glorie.“ Odtáhla jsem se a ukázala na ostrůvek, plný jídla. „Nedělali jste tohle všechno pro mě, že ne?“

„Samozřejmě, že dělali. Potřebuješ pořádnou uvítací večeři, takže jsme já a děti hlasovali.“ Usmála se a otočila k nim.

Becca vystřelila rukou do vzduchu. „Já hlasovala pro Lucky Charms.“ (Lucky Charms – druh cereálií, pozn. překl.)

„Já chtěl pizzu.“ Logan našpulil pusu a zkřížil si ruce na hrudi.

„Ty chceš vždycky pizzu.“ Andy se zasmál, přešel k němu a rozcuchal mu jeho blonďaté vlasy, než ho přitáhl do hravé kravaty.

„Nemůžu říct, že bych jim to vyčítala,“ dodala jsem. „Pizza a Lucky Charms, jsou prakticky ta nejlepší jídla na celé planetě.“ Podívala jsem se na Beccu a mrkla, když se hrdě usmála.

„No, tohle je náhodou moje nejoblíbenější večeře na světě, takže říkám, jdeme jíst, než to vychladne.“ Andy zvedl Beccu a polechtal ji, cestou ke kuchyňskému stolu. Hihňala se a kroutila se mu v náručí a Logan je následoval.

Gloria zvedla mísu fazolek pod jednu paži a zkusila vzít mísu brambor druhou, ale nejistě se jí to klepalo v ruce. „Tady, vezmu to,“ nabídla jsem a natahovala se pro mísu.

„Ne, ne, ne. Ty jsi čestný host. Sedni si a já se o všechno postarám.“ Roztáhla rty do širokého, hřejivého úsměvu a kývla ke stolu, abych si šla sednout.

Vrátila jsem jí úsměv a zamířila ke stolu, překvapená, že už bylo prostřeno pro pět.

„Sedneš si vedle mě?“ zeptala se Becca a usmívala se na mě tak sladce, že jsem nemohla říct ne.

„Samozřejmě.“ Vklouzla jsem za stůl a sedla si na prázdnou židli mezi ní a Andym. Stiskal jsem rty, abych zakryla úsměv, když si přisunula židli o pár centimetrů ke mně.

Gloria postavila mísu zelených fazolek a brambor na stůl, než se otočila a vrátila se, aby přinesla velký tác dušeného masa z ostrůvku. Když dala všechno jídlo na stůl a posadila se na poslední prázdnou židli, Becca a Logan se chytli za ruce, jako kdyby byli na klíček a Andy s Glorií je následovali. Becca zvedla ruku ke mně. Dívala jsem se na ni asi vteřinu, a sledovala ji až k jejímu malému, usmívajícímu se obličeji. Vrátila jsem jí úsměv a vzala její ruku do mé. Postrčení z druhé strany, mě přimělo se otočit doprava, kde čekala i Andyho ruka. Chytla jsem ji a sklopila hlavu, jako všichni ostatní.

K mému překvapení, to byla Becca, která začala mluvit. „Děkuji ti za naše jídlo. Děkuji ti za naši rodinu. Děkuji ti za náš teplý dům. Děkuji ti za zelené fazolky. Děkuji ti za svou novou obruč. Děkuji ti za mou učitelku gymnastiky, slečnu Joyce. Děkuji ti za popsicles. Ámen!“

Hlava jí nadšeně vylétla nahoru a všichni uvolnili své ruce, zatímco já si kousala ret, zoufale se snažíc zadržet zahihňání v sobě. To byla ta nejroztomilejší modlitba, jakou jsem kdy slyšela, pokud se to za ní vůbec dalo považovat.

„Já bych rád přidal ještě jednu věc,“ řekl Andy dřív, než jsme si začali plnit naše talíře.

Logan se zmateně zamračil, ale sklopil znovu hlavu, aniž by se na něco zeptal. Všichni ho následovali.

„Jen bych chtěl vyslovit speciální poděkování dnes večer, že jsi udržel Dani v bezpečí a přivedl ji do našeho domu. Také chci požádat, abys ji dál ochraňoval, stejně jako nás ostatní. Ámen.“

„Ámen,“ řekli Becca, Logan a Gloria naráz.

Ámen.

Zírajíc dolů na svůj talíř, snažila jsem se polknout, když jsem cítila, jak se mi stahuje krk. Ten den jsem už brečela víc, než za poslední dva roky dohromady, a už jsem to prostě nechtěla dělat, ale Andyho jednoduchá modlitba, málem znovu otevřela stavidla.

„Takže… škola začíná za týden. Kdo je nadšený?“ zeptal se Andy, když si nandal lžící hromádku brambor na talíř.

„Já ne,“ zasténal Logan. „Léto uteklo moc rychle.“

Mou pozornost přitáhlo lehké zatahání za rukáv mé halenky. Otočila jsem se a tvář Beccy, byla tak blízko, že její brada byla prakticky opřená o mé předloktí. „Můžeš mi podat nějaké fazolky, prosím?“ zeptala se tiše.

„Jistě, zlato.“ Natáhla jsem se dopředu a zvedla velkou porci fazolek a dala jí je na talíř.

„Promiň,“ omlouval se Andy. „Obvykle tam sedím a pomáhám jí s talířem.“

„To je v pohodě.“ Pokrčila jsem rameny a rychle na něj pohlédla. „Vůbec mi to nevadí.“ Než mohla požádat o další pomoc, s radostí jsem jí dala od každého kousek na talíř. „S máslem, nebo bez másla?“ zeptal jsem se, když jsem vzala plátek teplého chleba z košíku.“

„Bez másla,“ řekla, pokrčila obličej a vyplázla jazyk.

„Dobře.“ Zahihňala jsem se.

„Dani, chceš se po večeři dívat na televizi?“ zeptala se Becca s plnou pusou chleba. „Nebo můžeme hrát hru. Nebo můžeme vybarvovat obrázek. Nebo můžeme…“

„No, no,“ přerušil ji Andy se smíchem. „Zpomal, princezno. Dani ještě neměla šanci si ani vybalit, navíc měla dneska dlouhý den. Dej jí nějaký čas a možná můžeš předložit svůj seznam zítra, dobře?“

„Dobře,“ řekla smutně a sklopila svůj modrý pohled na stůl.

Naklonila jsem se blíž k ní a zašeptala, „Mohla bych potřebovat pomoc s vybalováním.“

Zvedla hlavu a oči jí zářily, když poskakovala nahoru a dolů na své židli. „Já jsem opravdu dobrá pomocnice.“

Znovu mě přiměla se zahihňat. „Pak jsi najatá.“ Mrkla jsem na ni.

Zářila a rychle házela jídlo do pusy.

Když jsme všichni jedli, byla jsem víc a víc ohromená tím, jak se Andy choval s dětmi. Neměla jsem sourozence a většinu večeří jako dítě, jsem jedla na gauči vedle táty, zatímco jsme sledovali sportovní zprávy toho dne, ale způsob, jakým Andy navazoval oční kontakt a ptal se jich na otázky, vypadal skutečně zaujatý tím, co říkají, což bylo roztomilé. Becca nám řekla o tom, jak udělala salto na kladině, na gymnastice, a Logan řekl svému tátovi, jak ho jeho kamarád učil házet točivý míček.

„Jo, tenhle točivý míček, málem rozbil okno v kuchyni.“ Gloria se hravě podívala na Logana. „Minul ho tak o tři centimetry. Taky jsem stála hned za oknem. Udělalo to takový hluk, že jsem si málem ukrupla do kalhot.“

Logan nafouknul tváře, jak se snažil nesmát a Becca hodila hlavou dozadu a divoce se hihňala.

„Co jsem ti říkal o házení míčku k domu?“ zeptal se Andy a usmíval se, když vrtěl hlavou.

Než mohl Logan odpovědět, ozval se Andyho telefon. Vytáhl ho z kapsy a podíval se na něj.

„Tati, znáš pravidla. Žádné obrazovky u stolu,“ varovala ho Becca.

„Obrazovky?“ zeptala jsem se nakrčeným obočím.

„Žádné telefony, iPady, Kindle… cokoliv s obrazovkou,“ dodal Logan.

„Ach.“ Přikývla jsem.

„Já vím, lidi, ale tohle je důležité,“ odpověděl Andy a zněl roztržitě. Palcem roloval displej a mračil se na telefon. „Ok.“ Pohled mu přejel ke mně. „Gavin Mercer a jeho tým ochranky, tady budou za třicet minut.“

Uzel, který se stal permanentní součástí mého břicha, ale zmizel ve chvíli, kdy jsme sedli ke stolu k večeři, se okamžitě vrátil. Byla jsem tak obklopená Andym a dětmi a jejich příběhy, že jsem zapomněla na děsivý život, který mě čekal venku před domem.