ETS - 21. kapitola

 Překlad: Lucianna

Kapitola 21 – Andy

„Co to kurva? Děláš si srandu?“ prohlásil Brody v neděli ráno, když jsem mu konečně zavolal, abych mu řekl všechno, co se stalo s Danickou. Párkrát mi volal v sobotu, ale neměl jsem náladu s nikým mluvit, takže jsem to nechal spadnout do hlasové schránky.

„Kéž by. Její auto bylo zničené.“ Posadil jsem se na gauč a natáhl si nohy na stolek. „Všechny čtyři gumy propíchané, rozbité zadní sklo a na boku napsáno ´Happy birthday, děvko´. Bylo to strašné.“

„Do prdele,“ řekl nevěřícně. „Nemůžu tomu uvěřit.“

„To ani my ne. Přešli jsme z toho, že jsme byli připravení to dělat přímo tam v autě, k volání 911, a to všechno během dvaceti vteřin.“

„Páni. Jako prásknutí bičem. Jak jí je teď?“

Povzdechl jsem si. „Nemám tušení, nemluvil jsem s ní.“

„Cože?“ křiknul mi do ucha.

„Psal jsem jí včera několikrát, ale neodpověděla. Byla opravdu divná, potom co odjela policie, naprosto se uzavřela, takže si nejsem jistý, co se zatraceně děje.“ Zatnul jsem čelist a projel si rukou vlasy. „Nerandil jsem už dlouho, takhle to teď chodí? Taková ta ´chci tě, nechci tě, jo chci´sračka?“

Brody se nahlas zasmál. „Uhm… viděl jsi, jak tvrdě jsem makal, abych získal Kacie, že jo? To souvisí s vagínou, kámo, a ony to vědí. Pokud ji mají, dělají pravidla. Tečka.“

„Před deseti lety to bylo o hodně snazší.“

„Jo, ale podívej se, s kým jsi skončil,“ rýpnul si.

„Zásah, příteli. Zásah.“

Brody měl nějaké povinnosti, takže jsme ukončili hovor a já udělal něco, co jsem neudělal už dlouho. Dal jsem si nohy na gauč a zdřímnul si.

*****

O pár hodin později, jsem se probudil dezorientovaný, nejistý jestli je ráno, nebo večer. Popadl jsem telefon z konferenčního stolku, abych se podíval na čas a zjistil, že Blaire, nebo spíš její řidič, by měl za chvíli vysadit děti. Domem se ozvalo klepání na vchodové dveře, a já si uvědomil, že to mě pravděpodobně probudilo. Vyskočil jsem a běžel ke dveřím, nadšený, že jednou budou děti doma dřív. Když jsem se dostal blíž ke dveřím, zaostřil jsem na tvář Dani.

„Ahoj,“ řekl jsem, když jsem otevřel dveře, překvapený, že ji vidím.

Pustila loknu, kterou si namotávala na prst a stáhla obočí. „Jsi v pořádku?“

„Uhm… jo? Proč?“

„Klepala jsem třikrát.“

Protáhl jsem paže nahoru. „Och, jsem v pohodě. Odpadnul jsem.“

„Och.“ Tvář se jí uvolnila. „Máš tady děti?“

„Ne. Ještě chvíli budou u své mámy. Pojď dál.“ Couvnul jsem a ukázal jí, aby šla dovnitř.

Měla na sobě džínové kraťasy a tričko Minnesota Vikings, vlasy obyčejně svázané v ohonu, ale vypadala stejně žhavě, jako v pátek večer, kdy byla oblečená ven. Ruce měla v kapsách a dívala se na zem, když prošla dveřmi.

Natáhl jsem krk trochu doprava, abych viděl na svou příjezdovou cestu. „Je to minivan?“

„Jo.“ Protočila oči. „To bylo jediné na půjčení, které dokázali tak rychle poskytnout. A nejsem z toho nadšená, takže ani nezačínej.“

„Věř mi, nic na celé téhle situaci není legrační.“

„To je vlastně důvod, proč jsem přijela,“ řekla tiše, žvýkajíc si nervosně koutek rtu. „Chci říct, ne mluvit o té situaci s autem, ale o té naší situaci.“

Cuknul jsem hlavou dozadu a zvedl prudce obočí. „My jsme v situaci?“

„No, víš… myslím s tím, co se stalo v pátek večer a tak.“

Měl jsem pocit, že se chystá divná konverzace. „Víš co? Mám hlad. Máš hlad?“

Zamrkala svýma velkýma očima a protřela si bradu. „Cože?“

„Hlad. Jídlo. Chceš něco?“ otočil jsem se a zamířil ke kuchyni. „Následuj mě, pokud ano.“

„Uhm… dobře.“ Její tón byl pomalý a zmatený, ale i tak mě následovala do kuchyně. Posadila se u ostrůvku a sledovala mě, jak prohledávám věci v lednici. „Co jsem to říkala. Mám pocit, že ti dlužím nějaké vysvětlení za ten minulý večer.“

„Máš ráda salsu?“ zeptal jsem se jí, nakukujíc kolem dveří lednice.

„Cože?“

„Salsa, jídlo, ne tanec, máš ji ráda? Gloria udělala nějakou domácí salsu a guacamole, tuhle, a bylo úžasné.“ Vzal jsem misku salsy a guacamole a postavil je na ostrůvek před ní.

„Andy.“

„Poslouchám. Pokračuj,“ odpověděl jsem, cestou ke spíži, aby vzal pytlík chipsů z tortill.

„Já vím, ale je těžké na tebe mluvit, když tady takhle poletuješ.“

S pytlíkem chipsů v ruce, jsem zavřel spíž a usmál se na ni. „Promiň. Chceš pivo? Vodu? Cokoliv?“

Zasténala a položila si hlavu do ohbí paže.

„Budu to brát jako ne.“ Zasmál jsem se, ale i tak popadl dvě lahve vody z lednice a jednu postavil před ní. „Tady je voda, jen pro případ. Ok, jsem připravený. Do toho.“

Zvedla hlavu, opřela si bradu o pěst a sledovala, jak jsem si strčil sousto do pusy. „Viděla jsem, že jsi včera volal, a upřímně, neměla jsem náladu mluvit. Pak jsem se dneska chystala napsat, pak jsem chtěla zavolat, a nakonec, jsem se rozhodla, že nejlepší bude prostě přijet sem a promluvit si z očí do očí.“

„Jsem rád, že jsi to udělala,“ zamumlal jsem za rukou, s pusou plnou jídla, když jsem ukázal na misku mezi námi. „Vážně bys měla zkusit ty guacamole.“

„Andy, prosím poslouchej mě. Zkouším se omluvit.“

Ztuhnul jsem a zíral na ni. „Za co? Neudělala jsi nic špatně.“

„Potom co jsme se dostali k tvému autu a věci byly… žhavé, pak v garáži jsem tě naprosto odstřihla a chovala se jako mrcha. Omlouvám se za to, jak jsem se chovala.“

„Dani…“ odmlčel jsem se, abych si utřel ubrouskem ústa. „Právě jsi přijela k naprosto rozmlácenému autu. Tvé chování bylo naprosto omluvitelné. Nedlužíš mi žádnou omluvu.“

„Ale to, jak jsem se chovala potom, bylo nevhodné. Byla jsem super mrcha a cítím se kvůli tomu špatně.“ Konečně se natáhla a vzala si z pytlíku chips a namočila ho do guacamole. „Prostě nechci, aby bylo v práci zítra nějaké divné napětí, nebo tak.“

„Oba jsme dospělí a máme práci, kterou musíme udělat, Dani. Žádné divné napětí.“

Koukala na misku, jak žvýkala, s myslí někde jinde.

„Nech mě se na něco zeptat.“ Rychle jsem se napil. „Co kdyby tvoje auto bylo v pohodě?“

Zvedla ke mně pohled. „Co tím myslíš?“

Nebyla hloupá. Věděla přesně, co jsem myslel, ale dávala si čas, aby popřemýšlela, co chce říct dalšího. To mě jen víc pobídlo. Ani náhodou jsem ji nemohl nechat vyklouznout z háčku.

„Odešli jsme z baru pěkně nadržení, správně?“ ujistil jsem se, abych se jí díval přímo do očí, když jsem jí připomínal, jak moc jsme jeden druhého chtěli. Chtěl jsem, aby si vzpomněla na to, jak sténala, když jsem ji políbil u té cihlové zdi a jak mě hladila v autě po stehně. „Předstírejme, že jsme se dostali do garáže a tvoje auto bylo v pohodě. Co by se pak stalo?“ posadil jsem se rovně a zkřížil ruce.

„Myslím, že oba víme, co by se stalo.“ Sklopila oči na ostrůvek.

„Podívej se na mě,“ nařídil jsem a odmítl ji nechat mě odbýt. Vystřelila pohledem ke mně a já pokračoval. „Chci to slyšet od tebe.“

„Co mám říct, Andy? Byli jsme tak rozžhavení jeden z druhého, že buď bychom se dostali sem a měli sex, nebo na to vlítli přímo tam v garáži, na kapotě tvého auta. To je to, co jsi chtěl, abych řekla? Fajn. Řekla jsem to. Chtěla jsem tě. Jsi teď šťastný?“

„A teď?“

„A teď co?“

„Už mě nechceš?“

„Tak to není.“ Zavrtěla hlavou a pokrčila rameny. „Ale nemůžeme se stát. Věci zašly příliš daleko a příliš rychle, a ta věc s autem, mě donutila couvnout a vzít si čas.“

„Co jsi zjistila během toho času?“

„Upřímně, že jsem pracovala příliš tvrdě na tom, abych si udělala jméno na to, abych ztratila pověst a nechala lidi předpokládat, že jsem práci u tebe dostala proto, že jsem byla ochotná spát se svým šéfem.“

Tohle prohlášení mě rozpálilo. „To je směšné…“ vykřikl jsem, ale zvuk otevření vchodových dveří, mě přerušil a já zmrznul.

„Tati!“ zaječela Becca, když proběhla domem a vlétla mi do náruče.

„Ahoj, holčičko.“ Sevřel jsem ji také a modlil se, abych viděl Warrena, řidiče Blaire, který většinou děti vozil domů.

„Musím nosit tu hloupou košili s límečkem?“ zeptal se Logan.

„Ano, chci, abys vypadal hezky na fotkách,“ odpověděla, Blaire. „Nefotili jsme se už dlou…“ Zmrzla, když prošla dveřmi a viděla Dani sedět se mnou u ostrůvku. Rychle ji prohlédla od hlavy k patě a pak sklouzla pohledem ke mně. „No, doufám, že jsme nic nepřerušili?“

Kurva.

„Ne.“ Zavrtěl jsem hlavou a postavil Beccu na zem. „Jen nějaké chipsy a salsu. Máš hlad, šampione?“

Logan přišel a rychle mě objal, zírajíc celou dobu na Danicku. „Potkali jsme se na baseballovém zápase, že jo?“ zeptal se s velkým úsměvem, a blonďaté vlasy mu vykukovaly zpod baseballové čepice.

Dani se na něj usmála. „Jop, na Home Run Derby. Dobrá paměť.“

Odkašlal jsem si a v duchu se připravoval na nejdivnější představování vůbec. „Blaire,“ řekl jsem a ukázal na Dani. „To je moje kolegyně, Danicka Douglass. Danicko, tohle je Blaire.“

Danicka udělala krok k Blaire, s nataženou rukou. „Ahoj, Blaire. Ráda tě poznávám,“ pozdravila ji přátelským tónem.

Blaire, nakrčila nos, když se podívala na její ruku a sledovala ji až k její tváři. Přešla pohledem ke mně. „Vím, kdo jsi.“

Dani stáhla ruku zpátky a zkřížila paže, s bokem vystrčeným do strany.

„Logane, Becco, vezměte si batohy nahoru a vybalte si věci, prosím.“ Počkal jsem, dokud jejich kroky neztichly, než jsem udělal krok dopředu. „Blaire, nezačínej.“

„Já nic nezačínám, Andrew. Jen jsem prohlásila, že vím, kdo je. Viděla jsem fotky tvé nové, malé přítelkyně, na internetu,“ pohrdavě se ušklíbla a zamávala svými falešnými, černými řasami, na Dani.

„Já nejsem jeho malá přítelkyně,“ odsekla Dani s přimhouřenýma očima. „Jsem jeho spolupracovnice.“

Blaire, protočila oči. „Uhm. Není potřeba raketové vědy na to, zjistit proč tě najal, a jsem si jistá, že stojíš za každé penny, zlato.“

„Zlato?“ zopakovala Dani.

„To stačí.“ Vstoupil jsem do toho. „Blaire, běž domů.“

Blaire, cukla hlavou dozadu a dívala se přímo na mě. „Proč ten spěch, Andrew? Máte toho ještě hodně na práci dneska, vy dva? Chci říct… ona opravdu ví, jak dělat ty agentské věci, že jo? Nebo je to jen krytí?“

Dani spadla čelist, ale než mohla odpovědět… „Blaire, vypadni. Hned.“

Blaire, stočila rty nahoru a rychle se zasmála. „Velmi ráda,“ posměšně se ušklíbla, když se otočila a opustila kuchyň.

Kousnul jsem se do jazyka, když jsem ji následoval ke vchodovým dveřím, i když jsem opravdu chtěl zařvat, aby se aspoň jednou v životě přestala chovat jako mrcha. Když byla pryč, zamknul jsem dveře a spěchal zpátky do kuchyně.

„Je mi to tak líto, Dani,“ řekl jsem, opřel se o linku a protřel si tvář rukama.

„To je přesně ten důvod proč,“ řekla Dani tiše.

Spustil jsem ruce. „Cože?“

Její oči vypadaly smutně, když pomalu zavrtěla hlavou. „Co právě řekla o tom, proč jsi mě najal? To je to, co si všichni budou myslet. To je to, co o mě budou všichni říkat. To je přesně ten důvod, proč to mezi námi nikdy nemůže fungovat.“

„Dani, Blaire je idiot. Neměla bys poslouchat nic, co řekne.“

„Ale má pravdu.“ Pokrčila rameny. „Lidi si budou myslet, že jsi mě najal ze všech špatných důvodů. Zničilo by to kariéry nás obou a ohrozilo by to celou firmu.“

„Ne, takhle nepřemýšlej…“

„Musím takhle přemýšlet, protože je to pravda. Mám tě ráda a líbí se mi, jak se cítím, když jsem s tebou, ale oba jsme pracovali příliš tvrdě na to, abychom to všechno tímhle zničili.“

„Poslouchej.“ Vykročil jsem dopředu a jemně ji chytil za ramena, dívajíc se jí přímo do očí. „Nikdo si to nebude myslet. Byla jsi agentkou už dlouho předtím, než jsem tě najal.“

Dívala se někam do prostoru. „Nebude na tom záležet. Na ničem z toho nebude záležet. Všichni budou mluvit o tom, jak Double D píchá svého nového šéfa. Ztratím veškerý kredit. Stejně jako ty.“

„Dani…“

„Musím jít.“ Zastavila mé popírání, než jsem s ním začal. „Uvidíme se zítra ráno.“ S tím, proběhla kolem mě a ven ze dveří.